Článek
Nebudu zastírat, že jsem dlouholetým členem Svobodných, byl jsem pár let i prvním místopředsedou celé strany, zastupitelem za Svobodné na Praze 6 a dodnes jsem členem Republikového výboru.
Něco málo z historie. Jsme celostátní politická (a dokonce i parlamentní díky jednomu senátorovi) strana s demokratickou strukturou a šestnáctiletou historií. Nejsme „one man show“. Máme stálý program a pořád okolo 1000 členů a příznivců. Nemáme žádné korupční kauzy a k nám lidé nevstupují s výhledem na dobře placené místo. Od toho jsou jiné strany (btw., i mně kdysi ODS nabízela vedení oblastní pobočky). Vznikli jsme jako reakce na podpis Lisabonské smlouvy, kterou se Česká republika vzdala části své suverenity ve prospěch EU. Ve svém genomu máme štíhlý stát, minimum regulací a vyrovnaný státní rozpočet. Představa je, že stát se má starat pouze o základní věci jako je vymahatelnost práva, obrana, stanovit základní pravidla chování a podobné věci. Jinými slovy preferujeme pohled na člověka (občana) jako na dospělého svéprávného jedince, který se má pohybovat, pokud možno v co nejširších mantinelech. Ale za jejich překročení, nechť je tvrdě postižen. Naopak cizí je nám pohled na stát jako opatrovnickou organizaci, která každého vodí za ručičku a ví co je pro něj nejlepší. Každý, nechť má možnost prosadit své sny, představy, podporujeme nezávislost, iniciativu a kapitalismus pro nás není sprosté slovo. Zároveň nerezignujeme na ochranu nejslabších a potřebných.
Historicky jsme se vždy vymezovali proti šíleným nápadům z úřednických dílen EU. Pamatujete na kampaň „Zabraňme euronesmyslům“? A je to špatně? EU dokáže stanovit rozměry cirkusových stanů, reguluje zpětná zrcátka u traktorů, zavádí pevná víčka u PET lahví, ale způsobí migrační krizi, ve svatém zanícení klimatického boje zlikviduje průmysl na celém kontinentu (zkuste si dnes postavit novou ocelárnu nebo cementárnu), státy neplní závazky plynoucí z členství v NATO. Nejsme protievropští, jsme protiunijní. Nějak se to celé zvrtlo. Dotujeme fitka pro koně a neumíme zabezpečit hranice.
Mnoho lidí si následně řeklo: Ti Svobodní jsou pěkná pakáž. Nelíbí se jim naše krásná Evropská Unie, takže nás cpou do náruče Ruska. FUJ - jsou to proruští dezoláti! Podle tohoto jednoduchého vzorce není jiná volba. Buď EU nebo Rusko. Je to primitivní, a navíc zcela mylná zkratka. Bohužel jsme tuhle nálepku u pár lidí nevím, proč získali ač vůbec neodpovídá realitě.
Malá odbočka: po napadení Ukrajiny byli Svobodní jednou z prvních stran, která tuto agresi odsoudila. Hned v prvních dnech jsme vzali auta a za své vlastní peníze vezli na přechod Krosčenko humanitární pomoc - a nebyla to ojedinělá akce. Zatímco třeba pirátská zastupitelka Tichá ze sebe udělala papouška, pomalovala se žlutomodrou barvou a maximálně tak řečnila. My jsme konali.
Ale zpátky k tématu. Naše představy o fungování státu jsem popsal. Zajímavé je, že podle různých diskuzí vnímá hodně lidí situaci podobně (podpora některých neziskovek, dotace, nadměrné regulace apod.) jako my, ale asi díky té proruské nálepce (? nevím) se pořád držíme kolem 2 % ve volebních výsledcích. Osobně to moc nechápu, ale taková je prostě realita. Na druhou stranu je jasné, že Svobodné nikdy nebudou volit úředníci a lidé přisátí na dotace a podpory. Lidé, kteří chtějí mít striktně nalinkovaný život omezený pravidly a nařízeními.
Jak jsem psal, tak máme nějaké představy (=program), šestnáctiletou historii a hodně bídné výsledky ve volbách. Jak jsem psal, tak to moc nechápu, ale musím to brát jako fakt. Nevím, čím to je. Špatná prezentace? Málo osobností? Fakt nevím.
Politická strana je tady od toho, aby zastupovala své voliče. Vždy tady je cca 60 - 100 tis. lidí, kteří nám ten hlas dali. Ti lidé přece nejsou odpad na jejichž názoru nezáleží. Naopak - to jsou ti stateční, kteří nám věří. Věří našim idejím, našemu programu. A v našem případě většinou lidé, kteří „nečerpají“, ale budují svůj život sami za sebe. Pojďme jim dát šanci, že třeba jen 10 % našich představ uvedeme do reality. Ale to se nestane v případě, že jejich hlasy propadnou. Celkem v minulých volbách propadl cca 1 milion hlasů. To je asi 20 % všech voličů. Jedna pětina republiky nemá zastání v parlamentu! To chceme? Milion lidí, kteří platí daně a o jejich životě rozhoduje někdo jiný.
Uznávám, že spojení s SPD, Trikolorou a PRO je pragmatickou volbou typu „z nouze cnost“. V mnoha bodech se shodujeme, ale nikdo nezastírá, že se i v mnoha bodech lišíme. Kdybychom kývali na vše stejně, tak to nemusí být různé strany, ale stačila by jedna. Ale na politické scéně to je běžné - myslíte si, že by ODS třeba podpořila lidovecký návrh na zákaz potratů? Jasně že ne. V něčem se shodují, v něčem rozcházejí. Otázkou je, jak velký průnik to je. My se se zmíněnými stranami shodujeme cca v 70 % (můj odhad).
Už nechceme, aby hlasy „statečných“, kteří nám věří, propadly. Říkáme si, že je lepší, když prosadíme třeba jen 10 % našich, než když zůstaneme „za dveřmi“ a neprosadíme vůbec nic. Ano - je to kompromis. Velký kompromis, ale bez toho to nejde. Buď budeme ideově čistý diskuzní klub, co se schází každé úterý po úplňku v oblíbené pivnici, nebo budeme relevantní politickou silou. To je účel politické strany.
Na závěr: Svobodní mají svoji představu, svůj program. Od toho neuhýbáme. Nemáme žádné korupční kauzy, nenajdete u nás prospěcháře (ti odešli po posledních eurovolbách). My si prostě stojíme za svým programem a říkáme si, že lepší něco než nic. A nechat propadnout hlasy našich příznivců už nenecháme! A za to to spojení s SPD, Trikolorou a PRO stojí!
