Nejnebezpečnější pověra není ta o černé kočce

Když se člověk probudí v pátek třináctého, má v zásadě dvě možnosti. Buď se zachová jako racionální bytost osvícenské tradice, vyjde z domu a bude žít svůj den jako každý jiný. Nebo podlehne tomu prastarému mrazení v zádech, které sahá hluboko do středověkých krypt, a raději zůstane v posteli. Většina z nás volí kompromis: vyjdeme ven, ale podvědomě se vyhýbáme černým kočkám, žebříkům a jakékoli činnosti, která by vyžadovala odvahu.

Je to absurdní? Bezpochyby. Je to lidské? Naprosto.

Pověra o nešťastném pátku třináctého je jedním z těch fascinujících kulturních artefaktů, které vypovídají o lidské psychice víc než tucet odborných studií. Spojuje v sobě křesťanskou symboliku, severskou mytologii, středověkou brutalitu i moderní neurózy – a přitom nemá žádný racionální základ. Což jí ovšem na síle nijak neubírá. Ba naopak.

Začněme u zdroje, jak se sluší: u stolu. Přesněji řečeno u dvou stolů, za nimiž se odehrály události, jež třináctku navždy poznamenaly. Ten první stál – alespoň podle pozdější tradice – ve Valhalle, síni severských bohů, kde se konala hostina pro dvanáct pozvaných božstev. Třináctým hostem se měl stát nezvaný Loki – postava, která by v dnešní době nepochybně provozovala dezinformační web a kandidovala do Senátu. Loki zmanipuloval slepého boha Höda, aby šípem z jmelí zasáhl krásného Baldera, a do světa bohů tak poprvé vstoupila smrt. Jmelí, které dnes věšíme o Vánocích nad dveře a líbáme se pod ním, bylo původně vražednou zbraní. I to vypovídá cosi o lidské schopnosti přetvořit tragédii v dekoraci.

Druhý stůl je ještě slavnější. Poslední večeře Páně, třináct mužů, z nichž jeden – Jidáš Iškariotský – se stal synonymem zrady. Ježíš Kristus byl ukřižován v pátek, na Velký pátek. A máme tu kompletní etymologii hrůzy: pátek plus třináctka rovná se den, kdy je lépe nepokoušet osud.

Ovšem pozor: tato rovnice funguje pouze v křesťanském kulturním okruhu. V judaismu je třináctka číslem spojovaným s láskou, jednotou a božím milosrdenstvím – třináct je atributů Hospodinova milosrdenství. V Itálii se lidé bojí spíše pátku sedmnáctého. V některých hispánských zemích je nešťastným dnem úterý třináctého – „martes trece“. A v Číně? Tam se třesou před čtyřkou, protože v mandarínštině zní slovo pro číslo čtyři téměř stejně jako slovo pro smrt. Pověra je, jak vidno, demokratická: každá kultura si najde své vlastní iracionální strachy.

Ale vraťme se do Evropy, kde se v pátku třináctého odehrála jedna z nejbrutálnějších epizod středověkých dějin. Bylo 13. října 1307, když francouzský král Filip IV. Sličný – přezdívka, která u tyranů vždy působí zvláště ironicky – dal za svítání pozatýkat tisíce příslušníků templářského řádu po celé Francii. Důvod? Filip dlužil templářům ohromné sumy a přišel na elegantní řešení: místo splácení dluhu obvinil věřitele z kacířství, sodomie a uctívání ďábla. Je to metoda, která dodnes nachází své následovníky – jen se dnes neříká „kacířství“, ale třeba „ohrožení národních zájmů“ nebo „zahraniční agent“. Zeptejte se Rusů, zeptejte se Číňanů, a vlastně – podívejte se i na leckoho v Bruselu nebo ve Sněmovně.

Poslední velmistr řádu Jacques de Molay pronesl na hranici, kde byl upálen, kletbu nad králem i papežem. Oba skutečně do roka zemřeli. Historici se dodnes přou, zda šlo o náhodu, nebo o důkaz, že karma funguje i ve středověku. Tak či onak, příběh templářů dal pátku třináctému další vrstvu temné mytologie – a generacím konspiračních teoretiků nevyčerpatelný zdroj blábolů, které dnes kvůli sociálním sítím šíří rychlostí, o níž se středověkým kronikářům ani nezdálo.

A pak tu máme černé kočky. Ty ubohé, nevinné bytosti, které středověká Evropa prohlásila za služky ďábla jen proto, že mají tu smůlu být černé a chodit si po svém. V tom je ostatně cosi hluboce příznačného pro lidskou povahu: co nemůžeme ovládat, prohlásíme za zlé. Kočka, na rozdíl od psa, odmítá poslušnost – a za to musí být potrestána. Středověký člověk v tom viděl důkaz démonického původu. Moderní člověk v tom vidí důvod sdílet kočičí videa na internetu. Pokrok? Řekněme: přesun iracionality do digitálního prostoru.

Číslo třináct má ovšem svou temnou auru i v profánním světě. V mnoha amerických hotelech nenajdete třinácté patro – z dvanáctého se jede výtahem rovnou do čtrnáctého. Jako by přečíslování reality mohlo změnit její podstatu. Jako by stačilo přejmenovat problém a on zmizí. Ostatně, není to přesně ta logika, kterou tak rádi používají politici? Přejmenujme krizi na výzvu, válku na speciální operaci, korupci na lobbying – a svět bude rázem lepší. Český volič tuto disciplínu zná důvěrně: kolik nových názvů už dostal tentýž starý obsah.

Vědecky se strach z čísla třináct nazývá triskaidekafóbie, strach z pátku třináctého pak paraskevidekátriafóbie – slovo, které samo o sobě vypadá hrozivěji než cokoliv, čeho se jeho nositelé bojí. Odhaduje se, že jen v USA trpí touto fóbií kolem dvaceti milionů lidí. Ekonomové spočítali, že v pátek třináctého klesají tržby, lidé méně cestují a méně nakupují. Pověra, která nemá žádný empirický základ, způsobuje zcela reálné ekonomické ztráty.

A právě v tom je jádro věci, které přesahuje kuriozitu jednoho kalendářního data. Iracionalita není nevinná. Když dvacet milionů lidí změní své chování kvůli pověře, je to anekdota. Když desítky milionů voličů změní své rozhodování kvůli dezinformacím, konspiracím a strachu z vymyšlených hrozeb – to už anekdota není. To je politický program. A někteří to vědí a cíleně s tím pracují: od Filipa Sličného přes propagandisty dvacátého století až po dnešní algoritmické manipulátory, kteří vám na sociální síti podstrčí přesně ten strach, který vás spolehlivě ochromí.

Templářský velmistr de Molay by mohl vyprávět: nejnebezpečnější pověra není ta o černé kočce. Je to ta, že moc má vždycky pravdu a že se proti ní nedá nic dělat.

Takže až se příště probudíte v pátek třináctého a pocítíte to známé mrazení v zádech – nebraňte se mu. Ale pak se oblečte, vyjděte z domu a žijte svůj den. Protože skutečné neštěstí nepřichází podle kalendáře. Přichází tehdy, když přestaneme používat rozum.

A to, jak známo, hrozí kterýkoli den v týdnu.