Bývalý hráč Liberce prodával zápasy. Za chyby mu vyhrožovali

Hodúr si podle zjištění přivydělával ovlivňováním výsledků. Nabídky přicházely ze světa sázení a podplacení kolegů. Měl si „zařídit“ penaltu, propustit útočníka nebo umožnit volný průběh skóre. Informace uvádějí, že za kvalitní „práci“ mu slibovali až 2 500 až 3 000 eur.

Když vše nevyšlo podle pokynů, přišly výhružky. Pravidelně mu volali osoby z prostředí sázek, aby „dohnali, co bylo slíbeno“. Hodúr popisoval, že slíbil dodržet dohody i přesto, že měl strach z dopadů.

Původní zákaz činnosti trval 14 let, ale FIFA a související autority jej nakonec prodloužily na 25 let ,což je trest, který ukončil jeho kariéru v jakékoli roli kolem fotbalu. Když zprávy praskly veřejně, hodně lidí se divilo, že hráč s reprezentační minulostí sáhne po tak drsném kroku. Někteří obhajovali, že byl finančně pod tlakem, že mu „nevycházely výplaty“.

Hodúr často říkal, že nebyl první ani poslední, kdo podlehne pokušení, ale že je rozdíl mezi tím, co je možné udělat, a tím, co se má udělat. A on přestřelil.

Jméno Ivana Hodúra dnes fanouškům nepřipomíná fotbalové výkony, ale porušenou důvěru. Kluby, reprezentace ani veřejnost už v něm nevidí bývalého reprezentanta, ale muže, který prodal čest hry. Bez ohledu na góly a asistence zůstává stigma, že to, co udělal mimo hřiště, navždy přehluší to, co dokázal na něm.

Připomínají se jeho angažmá v Liberci či Mladé Boleslavi, ale význam se změnil. Z profesionála se stal odstrašující příklad. Ne proto, že chyboval v zápase, ale proto, že zasáhl do samotné podstaty sportu, férovosti.

Příběh Hodúra není jen minulost, ale varování. Ukazuje, jak tenká je hranice mezi kariérou a pádem, když do hry vstoupí peníze a tlak okolí. Fotbal není jen business, ale především důvěra, fanoušek musí věřit, že to, co vidí na hřišti, je skutečný boj, ne předem domluvené divadlo.

Proto je trest 25 let tak tvrdý. Nejde o pomstu, ale o vzkaz: kdo manipuluje zápasy, ohrožuje celý sport. A návrat z tohoto selhání není možný.

Zdroje: