Cirkus kolem reprezentace pokračuje. Bilič odmítl a Nedvěd může začít hledat znovu

Česká reprezentace potřebuje po neúspěšném mistrovství světa nový začátek. Jenže místo jasného plánu se kolem výběru trenéra znovu objevuje jeden otazník za druhým.

Slaven Bilič byl už dříve jedním z výrazných zahraničních kandidátů, které česká strana zvažovala. Zkušený Chorvat ale českou nabídku odmítl. Nyní je definitivně ze hry, protože se po čtrnácti letech vrátil na lavičku chorvatské reprezentace, kde nahradil Zlatka Daliče.

Pro Pavla Nedvěda a vedení českého fotbalu tak padla další potenciální varianta. Jenže mnohem důležitější než samotné Biličovo rozhodnutí je otázka, jakou představu vlastně česká reprezentace o novém trenérovi má.

V posledních měsících se kolem národního týmu objevovala jména Jindřicha Trpišovského, Slavena Biliče, Jürgena Klinsmanna a dalších trenérů s naprosto odlišným profilem, zkušenostmi i fotbalovou filozofií. Jednou se mluví o české cestě, podruhé o zahraničním odborníkovi. Chvíli má být prioritou znalost domácího prostředí, vzápětí se hledá velké jméno ze zahraničí.

Výsledkem je dojem, že levá ruka neví, co dělá pravá.

Celá situace působí ještě podivněji při pohledu na poslední měsíce.

Když se český fotbal před mistrovstvím světa ocitl bez trenéra, hledání nového kouče se protahovalo. Nedvěd chtěl Trpišovského, jenže jeho příchod zablokovala Slavia. Ve hře byla zahraniční jména, mluvilo se právě o Biličovi nebo Klinsmannovi, nakonec ale přišel Miroslav Koubek.

Zkušený český kouč měl přinést klid a dovést tým na světový šampionát. Jenže po nepovedeném turnaji skončil a český fotbal se ocitl prakticky ve stejné situaci jako před několika měsíci.

Znovu se hledá. Znovu se spekuluje. Znovu se objevují velká jména.

A znovu chybí jasná odpověď na jednoduchou otázku: Jaký trenér má vlastně českou reprezentaci vést a jakým směrem se má národní tým vydat?

Kontrast s Chorvatskem je v tomto směru nepříjemný.

Po konci Zlatka Daliče se tamní svaz rozhodl vrátit k Biličovi, který už národní tým vedl mezi lety 2006 a 2012. Chorvati tak sáhli po trenérovi, který prostředí dokonale zná a má za sebou zkušenosti z Premier League, tureckého fotbalu i dalších zahraničních angažmá.

Český fotbal mezitím dál hledá.

Samozřejmě není možné automaticky tvrdit, že právě Bilič by byl pro českou reprezentaci ideálním řešením. Jeho poslední klubová angažmá nebyla bez problémů a ani jeho jméno samo o sobě nezaručuje úspěch. Jenže právě to je podstata celého problému.

Pokud o něj česká strana skutečně stála, proč se ho nepodařilo přesvědčit? A pokud o něj nestála dostatečně, proč se jeho jméno opakovaně vracelo mezi hlavní kandidáty?

Pavel Nedvěd přišel k reprezentaci jako velká osobnost s obrovskými zkušenostmi z nejvyššího evropského fotbalu. Právě proto se od něj očekávalo, že výběr trenéra dostane jasný řád.

Zatím to tak ale příliš nepůsobí.

Jednou je prioritou Trpišovský, kterého Slavia nechce pustit. Potom se objeví Bilič, který Česko odmítne. Následně se začne vážně mluvit o Klinsmannovi, aby se i tato varianta začala rozplývat. Mezitím reprezentaci krátce převezme Koubek, po mistrovství skončí a celé kolečko se rozjíždí znovu.

To už není jen smůla při jednání s několika kandidáty. Navenek to začíná připomínat improvizaci, při které se nejprve hledá známé jméno a teprve potom se řeší, zda vůbec zapadá do koncepce českého fotbalu.

Národní tým přitom nepotřebuje další mediální casting. Potřebuje jasně definovat, jak chce hrát, jak chce pracovat s mladými hráči a jaký typ trenéra tomu odpovídá.

Teprve potom má smysl hledat konkrétní jméno.

Dokud se bude postupovat opačně, bude hledání reprezentačního trenéra dál připomínat cirkus. A po dalším neúspěchu už nebude stačit ukázat pouze na člověka sedícího na lavičce. Odpovědnost totiž nesou i ti, kteří ho vybírají.

Zdroje: