Článek
Rozhodnutí, které změnilo osud
Demitrova smrt v roce 2011 otřásla nejen Slovenskem, ale celým hokejovým světem. Teprve nyní vycházejí na povrch detaily, které celý příběh dělají ještě tragičtější. Jeho blízký přítel Viliam Ružička uvedl, že Pavol měl kvůli zdravotním potížím zůstat doma a do Ruska necestovat. Klub mu nabídl, že se k týmu připojí až později. Jenže Demitra byl typem člověka, který nerad nechával spoluhráče ve štychu. Rozhodl se proto odcestovat hned, aby byl s týmem od začátku.
Právě toto rozhodnutí se ukázalo být osudovým. Letadlo s celým kádrem Jaroslavle havarovalo krátce po startu a Demitra, stejně jako většina jeho spoluhráčů, nepřežil.
Poslední telefonát
Ružička si dodnes vybavuje, jak s Demitrou mluvil těsně před odletem. Pavol se zajímal o projekt Rudé Galisy, který měl být jeho dalším působením po kariéře. „Bylo to naprosto běžné, obyčejné povídání. Netušil jsem, že je to poslední hovor, který spolu vedeme,“ vzpomíná Ružička.
Ten okamžik se mu vrací pokaždé, když přijde výročí tragédie. Vzpomínka na hlas kamaráda, který byl vždy optimistický a plný energie, kontrastuje s vědomím, že už nikdy nebude moci slyšet jeho smích.
Nejtěžší chvíle rodiny
Tragédie zasáhla nejen hokejový svět, ale především rodinu. Identifikace Pavolova těla byla jedním z nejtěžších okamžiků. Jeho otec úkol nezvládl, nakonec se toho ujala matka. Podle Ružičky poznali Pavola podle obličeje a tetování na ruce.
Pro rodinu, přátele i fanoušky zůstává bolest jeho ztráty dodnes živá. Vzpomenou si pokaždé, když vidí záběry z jeho zápasů, slyší jeho jméno nebo navštíví hřbitov, kde odpočívá.
Symbol loajality i varování
Demitrova smrt se stala symbolem loajality, ale i krutého osudu. Měl možnost zůstat doma, mohl poslechnout své tělo a dát na první místo zdraví. Rozhodl se ale jinak — chtěl být se spoluhráči a podpořit tým.
Fanoušci i odborníci dodnes přemýšlejí, zda to byla správná volba. Z hlediska bezpečí jistě ne, z pohledu charakteru ale ukazuje, jak silně Demitra cítil odpovědnost za své okolí. Jeho čin se tak stal varováním, že i ti nejsilnější a nejoddanější sportovci jsou jen lidé, kteří se mohou ocitnout na hraně osudu.
Odkaz, který nezmizí
Každé výročí tragédie připomíná nejen bolest, ale i to, jak velký odkaz Pavol zanechal. Fanoušci v Jaroslavli i na Slovensku na něj stále vzpomínají. Pro mnohé zůstává příkladem oddanosti a týmového ducha. Ružička přiznává, že na jeho hrob chodí pravidelně, nejen při výročí. „Cítím, že tam musím být, že mu dlužím vzpomínku,“ říká.
Demitra byl víc než jen hokejista. Byl to kamarád, táta, manžel, člověk, který inspiroval celé generace. A i když už není mezi námi, jeho jméno se bude ve světě hokeje vyslovovat ještě dlouhá léta.
Zdroje:
