Článek
Pád v horách a nikdy nenalezené tělo
Od neštěstí uplynuly měsíce. Sportovní svět se s tragédií smířil, ale rodina nemůže. Laura Dahlmeierová, která tragicky zahynula při pádu v horském terénu, nebyla nikdy nalezena. V extrémních podmínkách pátraly horské služby, dobrovolníci i technika. Ale neúprosné hory mlčí.
Zatímco média psala o tragédii a sportovní svět kondoloval, rodina čekala dál. Doufala, že tělo bude nalezeno a bude možné naplnit poslední lidskou povinnost, rozloučit se.
Otec: „Už nezbývá naděje. Chceme ji alespoň přivést domů“
Nyní, po dlouhé době ticha, otec znovu promluvil. Bez zloby, ale s hlasem zlomeným časem.
„Záchranáři udělali všechno. Ale už není naděje… Nečekáme zázrak. Chceme ji jen přivést domů.“
Jeho slova nejsou výčitkou. Jsou rozloučením. Přiznáním, že bitva o návrat živé dcery skončila. Zůstává poslední přání, aby nezůstala navždy ztracená v horách, které ji vzaly.
Biatlonová rodina mlčí. Už se neptá na výsledky, ale na klid
Kolegyně a kolegové z biatlonu, kteří dříve bojovali po jejím boku o body ve Světovém poháru, už nemluví v jazyce sportu. Nezajímá je, kdo je první nebo kdo vyhrál závod. Utichly statistiky, zůstala solidarita.
Mnozí z nich vyjádřili jediné přání, ať může rodina jednou zapálit svíčku na skutečném místě, ne jen v paměti.
Konec bez odpovědi. A přesto s poselstvím
Tragédie, která nemá závěr, zasahuje jinak než jakýkoli sportovní moment. Přináší memento, že život je křehčí než jakýkoli výsledek. Otec své dcery neprosí o senzaci. Prosí o mír.
Až jednou hory vydají odpověď, nepůjde o zprávu pro média. Půjde o ticho pro rodinu.
Zdroje:
