Článek
Prý se v lese nemá křičet, aby se nerušila zvěř. To samé platí o odhazování odpadků a dalších „ohleduplných“ pravidlech, která si lidstvo vymyslelo, aby demonstrovalo svůj údajný respekt k přírodě. V lese šeptáme, abychom náhodou nevyplašili srnku, do přírody chodíme naboso, abychom byli více propojeni s Matkou Zemí, a na sociální sítě dáváme fotky, jak objímáme stromy. Jsme tak úžasně uvědomělí!
Jenže pak přijde Silvestr nebo jiná „významná“ událost a veškerá ohleduplnost letí komínem spolu s tisíci petardami. To se najednou z těch samých ochránců přírody stanou pyrotechničtí nadšenci, kteří musí odpálit všechno, co jim přišlo pod ruku. Protože co by to bylo za oslavu bez výbuchů, že? Je fascinující, jak dokážeme být pokrytečtí. V jednu chvíli hladíme psa a říkáme mu, jak ho máme rádi, a v další ho vystavujeme traumatu, které mu způsobí několikadenní třes a odmítání potravy. Ten, co mu kupujeme bio granule za tisícovku a vodíme ho na psí jógu? Ne, on se jenom třese, zvrací a odmítá žrát i prémiovou šunku ze stresu. To je určitě z radosti nad těmi krásnými světýlky!
Město se halí do kouřového oparu a vzduch připomíná menší chemičku. Zatímco jedni slaví, druzí se třesou strachy a třetí připravují šicí nitě.
Víte, co je fascinující? Za komunistů to bylo všechno špatně, ale aspoň ty ohňostroje měly řád! Za toho totalitního režimu měli aspoň tolik rozumu, že ohňostroje organizovala armáda. V jeden určený čas, na jednom místě. Zvířata i lidé věděli, kdy si mají zacpat uši a schovat se do sklepa. Dnes? Dnes je to jako v džungli - každý střílí, kdy chce a kde chce. Demokracie v přímém přenosu! Tehdy jsme měli jeden velký ohňostroj na náměstí. Dnes? Každý druhý balkon je odpalovací rampa a každý dvorek muniční sklad." Dneska máme SVOBODU! Hurá! A tak sledujeme další díl nekonečného seriálu „Člověk versus zdravý rozum“. V hlavní roli: podnapilý jedinec s IQ pokojové teploty a zábavní pyrotechnika v hodnotě jeho týdenní výplaty. A ty historky z urgentního příjmu! „Já nevím, jak se to stalo, držel jsem to přece správně!“
Pyrotechnický expert Franta (22:16): „Ty vole, to nějak brzo bouchlo! Asi jsem to měl fakt položit a ne držet… Máňo, máš nějakej hadr? A volej záchranku… ale počkej, nejdřív to musím natočit na Instagram!“
Sestři, další amputace! Tentokrát to vypadá na čtyři prsty a kus předloktí. Klasika - držel petardu v ruce, protože ‚chtěl vidět, jak to funguje‘. No, teď už to ví. Připravte operační sál 3, a prosím vás, někdo ať doběhne do lednice pro ty prsty, jestli je najdou.. „Pane Vomáčka, příště si radši kupte puzzle. Je to bezpečnější a taky levnější než plastická chirurgie.“
Je fascinující, jak dokážeme během jediného večera proměnit poklidné město v něco, co připomíná válečnou zónu. Když se nad tím zamyslíme, není to tak dávno, co naši prarodiče zažívali skutečné výbuchy během války. Ti určitě netoužili po tom, aby jim někdo připomínal hrůzy konfliktu pomocí zábavní pyrotechniky. Byli vděční za tiché noci. My jsme však zřejmě „pokročilejší“ - vytváříme válečnou zónu dobrovolně, pro zábavu. Však co, v nejhorším případě skončí jen na chirurgii s chybějícími prsty. Aspoň budou mít doktoři na Silvestra o zábavu postaráno, že? A ty vyděšené psí oči? Jak jim vysvětlíte, že "to nic není, jen další parta retardů odpaluje petardu"? Zkuste to.
Páníčku, já už fakt nemůžu! Počůral jsem se strachy potřetí, ale já za to nemůžu! Kdyby aspoň ty rány byly předvídatelné… ale ony přicházejí pořád, ze všech stran! Moje citlivé uši! Každý výbuch je jako bodnutí do hlavy. A ty pachy! Cítím strach ostatních psů, cítím ty jedovaté zplodiny, cítím… BUUM! Aaaau, to bylo přímo před naším domem! Chci umřít, chci, aby to skončilo…
A co teprve ta divoká zvířata? Ptáci v panice opouštějící hnízda, vyděšená lesní zvěř prchající ze svých úkrytů. V zimě, kdy potřebují šetřit energií nejvíc, je nutíme k panickému útěku. A ta lesní zvěř? Prosím vás, však oni si ti zajíci zaběhají! Trocha pohybu jim prospěje. Ty vyděšené srny prchající z úkrytů? Ale no tak, trocha kardio tréninku v minus deseti jim přece neuškodí! A ti ptáci opouštějící hnízda? Pfff, však oni si postaví nové, jestli tedy cestou nenarazí do nějaké budovy v té tmě a panice. Hlavně že máme super story na Instagram . Je to zvláštní paradox - čím víc mluvíme o ochraně přírody, tím bezohlednější dokážeme být. Možná by stálo za to zamyslet se, jestli těch pár světelných efektů stojí za všechno to utrpení. Jestli by nestačilo slavit tak, jak to dělali lidé po staletí - v kruhu blízkých, s respektem k okolnímu světu. Ale to by vyžadovalo něco, co se z naší společnosti pomalu vytrácí - empatii. Schopnost vidět za hranice vlastního potěšení a uvědomit si, že naše „nevinná“ zábava může pro jiné znamenat horor.
BUUM! Jůůů, ta měla koule! Počkej, tady mám něco extra - říkali, že to je silnější než výbuch v Bejrútu!
Vrcholem všeho je, když tihle „milovníci zábavy“ prohlašují: „Vždyť je to jen jednou za rok!“ Což je samozřejmě naprostá lež, protože petardy začínají létat už od listopadu a končí někdy v březnu. Ale hey, kdo by počítal, že? Takže až příště uslyšíte argument, že „je to přece jen jednou za rok“, vzpomeňte si na ty vyděšené psí oči, na ptáky prchající z hnízd, na veterány trpící PTSD. A možná si uvědomíte, že některé tradice si zaslouží přehodnotit.
*Protože opravdová civilizovanost se neměří tím, jak hlasitě dokážeme slavit, ale tím, jak ohleduplní jsme k těm nejzranitelnějším.*
A nezapomeňte si ty zbytky petard nechat válet na chodníku až do jarního tání. Ať má technické služby taky nějakou zábavu! To musíme vypustit do ovzduší pořádnou dávku jedovatých zplodin a zasvinit všechny parky zbytky petard. Však ono se to na jaře nějak uklidí… možná.
A tak na závěr jedno malé přání do nového roku: Modleme se, aby nepřišla skutečná válka. Petard by sice bylo dost, ale nějak by se vytratila ta „zábava“. Bylo by to jako celoroční Silvestr, jen bez těch veselých hashtagů na Instagramu. A možná by pak došlo i těm největším nadšencům, že výbuchy nejsou tak super, když nejsou „jen pro zábavu“. To by se ty petardy a ohňostroje lidem rychle zajedly. Pak by možná pochopili rozdíl mezi zábavnou simulací a krutou realitou.
Co slaví? Možná přežití další rok s touhle vládou. Možná úpadek společnosti a marasmus světa. Nebo možná slaví jen proto, že ostatní slaví také. Logiku v tom nehledejte. Příroda nám dala palce, abychom mohli zapalovat doutnáky, a pojišťovnám příležitost zavést speciální „silvestrovskou“ sazbu.
A tak zatímco město vypadá jako po náletu, psi se třesou pod postelemi, záchranáři jezdí jak o závod a chirurgové sešívají následky lidské kreativity, my všichni společně slavíme příchod nového roku. Tam to bude pokračovat novoročním ohňostrojem! A to je teprve začátek. Pozítří budeme hledat zaběhnuté psy, co v panice utekli. Někteří se najdou až za týden, pokud vůbec.
PS: Milí pejskaři, až budete příště utěšovat své čtyřnohé přátele, řekněte jim, že tohle je ta slavná lidská inteligence v praxi. Možná vám nebudou věřit, ale upřímně - kdo by se jim divil? Nezapomeňte své pyrotechnické umění sdílet na sociálních sítích! #JsemKretén #ChybiMiPrsty #ZachrankaJeMujKamarad A až půjdete na Silvestra večer ven, nezapomeňte si vzít helmu. Nikdy nevíte, kdy nějakému géniovi rupne v bedně a odpálí raketu horizontálně.
Darwin se právě v hrobě otáčí takovou rychlostí, že by mohl napájet menší město. Aspoň nějaký přínos pro ekologii. Někde v dálce se ozývá další sanitka. Franta se právě stal statistikou a jeho video má už tisíc lajků. Teď máme svobodu dělat randál celý týden. Pokrok nezastavíš.
