Článek
Říkali nám, že demokracie je ten nejlepší systém, jaký lidstvo vymyslelo. Krmili nás sladkými řečmi o rovnosti před zákonem, o spravedlnosti pro všechny, o svobodě slova. Třicet let jsme tomu věřili. A kde jsme dnes?
Pohádka o právním státu
Představte si, že žijete v zemi, kde vám říkají, že všichni jsou si rovni. Zní to krásně, že? Jenže pak přijde realita a ukáže vám, že některá prasata jsou si rovnější. Naše ústava, ten posvátný dokument, který měl být pevnou hrází proti zvůli mocných, se proměnil v pouhou gumovou hadici, kterou lze ohnout jakýmkoliv směrem.
V roce 2022 jsme dostali názornou ukázku. Stačilo zamávat strašákem „bezpečnosti státu“ a najednou bylo možné vypnout nepohodlné weby. Bez soudu, bez pořádného zdůvodnění. Prostě proto, že někdo nahoře rozhodl, že to tak bude. A kde byla ta slavná ústavní ochrana svobody projevu? Nejspíš na dlouhé dovolené.
Právní džungle pro každého
Pamatujete si na školní výuku o tom, jak jsme všichni před zákonem rovni? To byla ale legrace! Dnes víme, že vaše práva jsou přímo úměrná obsahu vaší peněženky a délce vašich konexí. Chudák se spravedlnosti dovolá asi tak snadno, jako by se snažil přeplavat Atlantik na nafukovacím kruhu.
A ty slavné neurčité právní pojmy? „Veřejný zájem“, „bezpečnost státu“, „nezbytná opatření v demokratické společnosti“ - to jsou kouzelná zaklínadla, která dokážou ospravedlnit prakticky cokoliv. Jsou jako švýcarský nůž v rukou mocných - vždycky se najde ten správný nástroj pro aktuální potřebu.
Demokracie v praxi
Kontrolní mechanismy? Ale jistě, máme jich spoustu! Ústavní soud, parlamentní kontrola, nezávislá média… Zní to skvěle na papíře. V realitě to připomíná spíš divadelní představení, kde všichni znají svoje role a publiku se předvádí pečlivě nazkoušené vystoupení.
Není to jen český problém. Celý západní svět si hraje na demokracii, zatímco pod povrchem bují autoritářské tendence. Jen se podívejte na rozdíl mezi USA a Evropou v přístupu ke svobodě slova. Zatímco Američané si aspoň zachovali zdání ochrany svobody projevu, my v Evropě jsme rovnou přiznali, že některé projevy jsou rovnější než jiné.
Co s tím vším? Můžeme dál předstírat, že žijeme v nejlepším z možných světů. Můžeme si dál lhát do kapsy o fungující demokracii a právním státě. Ha-ha. Nebo si můžeme přiznat, že král je nahý a že ten med demokracie, kterým nám mazali kolem pusy, začíná pěkně hořknout.
Existuje řešení? Teoreticky ano. Prakticky… No, řekněme, že je stejně pravděpodobné jako dobrovolné odstoupení politika přistiženého při korupci. No, to by nám tam nikdo nejspíš nezbyl. Ale hey, aspoň máme svobodné volby! Tedy… dokud někdo nerozhodne, že jsou proti „veřejnému zájmu“.😉 Systém je nastaven fikaně, a mnoho lidí tak k volbám nechodí, protože ve skutečnosti nic zásadního nemění. Kromě prasátek u korýtek..
„Demokracie je nejhorší forma vlády, s výjimkou všech ostatních forem, které byly vyzkoušeny,“ řekl Winston Churchill. Možná měl pravdu. Škoda jen, že to, co dnes nazýváme demokracií, by Churchill nejspíš nepoznal ani po třech skleničkách whisky.
Ach jo..
