Článek
Současný úpadek liberální demokracie představuje fascinující studii systémového selhání, které se odehrává přímo před našima očima. To, co začalo jako vznešený experiment v poválečné Evropě, se postupně proměnilo v karikaturu demokratických principů, kde forma triumfuje nad obsahem a ideologie nad zdravým rozumem.
Bruselská byrokracie: RVHP v novém kabátě
Evropská komise se s obdivuhodnou důsledností proměnila v instituci, která by mohla směle konkurovat bývalé RVHP. Zatímco komunističtí plánovači alespoň otevřeně přiznávali povahu svého řízení, bruselští technokraté obalují své direktivy do vznešeně znějících frází o „evropských hodnotách“ a „společné budoucnosti“.
Ursula von der Leyen, první dáma evropské byrokracie, povýšila netransparentnost na uměleckou formu. Její pozoruhodná SMS diplomacie s Pfizerem by vydala na samostatný román. Josef Borrell mezitím pravidelně překvapuje světovou diplomacii výroky, které by mohly sloužit jako scénář pro politickou satiru.
Frans Timmermans se svým Green Dealem předvádí mistrovskou ukázku toho, jak lze zabalit ekonomickou sebevraždu do líbivých environmentálních frází. Tento plán, který by zahanbil i nejodvážnější sovětské pětiletky, slibuje transformaci evropské ekonomiky bez ohledu na realitu či konkurenceschopnost.
Zavedení společné měny bez reálné ekonomické konvergence představuje učebnicový příklad toho, jak politická ambice převážila nad ekonomickým rozumem. Euro se stalo zlatým teletem evropské integrace, jehož uctívání vyžaduje stále větší oběti od členských států.
Jižní křídlo EU se topí v dluzích, zatímco německý průmysl těží z uměle podhodnocené měny. Tento „win-lose“ scénář je prezentován jako triumf evropské solidarity. ECB mezitím tiskne eura tempem, které by zahanbilo i zimbabwské centrální bankéře.
Sankce proti Rusku představují vrchol evropského umění sebemrskačství. S hrdostí hodnou dona Quijota EU implementuje opatření, která více poškozují evropskou ekonomiku než jejich zamýšlený cíl. Průmyslové podniky kolabují pod tíhou energetických nákladů, zatímco politici oslavují své „morální vítězství“.
Mainstream média se proměnila v propagandistickou odnož bruselské administrativy. Jejich reporting o „neposlušných“ zemích jako Maďarsko či Slovensko připomíná spíše ideologické pamflety než seriózní žurnalistiku. Každý, kdo zpochybní oficiální linii EU, je automaticky označen za dezinformátora nebo agenta cizí moci.
Fact-checkeři, tito moderní inkvizitoři, bdí nad čistotou myšlenek a názorů. S horlivostí hodnou středověkých cenzorů označují za „dezinformace“ vše, co se odchyluje od bruselského výkladu reality.
Severoatlantická aliance dávno ztratila svůj původní účel a proměnila se v nástroj prosazování zájmů určité skupiny států. Členské země jsou nuceny k masivnímu zbrojení, přičemž většina zakázek končí u amerických zbrojovek. Nákup předražených F-35 se stal jakýmsi vstupním rituálem do klubu „správných“ spojenců.
Liberální demokracie v současné podobě trpí hlubokou krizí identity. Původní hodnoty svobody a demokracie byly nahrazeny dogmatickým prosazováním progresivní agendy. Tradiční instituce jsou systematicky demolovány ve jménu „pokroku“, přičemž vznikající vakuum vyplňuje byrokratický aparát.
Tři cesty střední Evropy: Srovnávací analýza
Maďarsko: Cesta suverenity
- Energetická bezpečnost díky pragmatické spolupráci s Ruskem
- Účinná pronatalitní politika
- Ochrana národních zájmů a kulturní identity
- Kontrola strategické infrastruktury
- Ekonomická stabilita navzdory tlaku EU
Slovensko: Návrat k realitě
- Odmítnutí ideologického diktátu z Bruselu
- Pragmatický přístup k ukrajinské krizi
- Ochrana národních zájmů před bruselskou byrokracií
- Realistická zahraniční politika
- Důraz na ekonomickou racionalitu
Česká republika: Vzorný žák v slepé uličce
- Bezhlavé přejímání bruselských direktiv
- Energetická politika směřující k průmyslové sebevraždě
- Ideologický přístup k zahraniční politice
- Devastace konkurenceschopnosti ve jménu zelené transformace
- Nekritické následování západních trendů
Poslední tažení liberálních rytířů
Zatímco liberální demokracie leží v křečích na smrtelné posteli, její oddaní zastánci předvádějí fascinující divadlo. S vervou hodnou dona Quijota bodají do již téměř nehybného těla systému a zoufale hledají viníky jeho skonu:
„To musí být ti ruští trollové!“ křičí jeden.
„Ne, ne, za všechno může Babiš!“ kontruje druhý.
„Hybridní válka! Dezinformace!“ přisazuje si třetí.
Systém se rozkládá zevnitř vlastní neschopností a pokrytectvím. Liberální elity připomínají orchestr na Titaniku - hrají své oblíbené melodie o „evropských hodnotách“ a „liberální demokracii“, zatímco loď se potápí. Místo záchranných člunů nabízejí další gender studia a klimatické konference.
Budoucí perspektivy
- Maďarský model: Pragmatická cesta k suverenitě
- Slovenská cesta: Realistická politika respektující národní zájmy
- Český přístup: Pokračující ideologická sebevražda
Liberální demokracie v její současné podobě je jako vycpaný jednorožec - vypadá krásně na papíře, ale v reálném světě nikdy neexistoval. A žádné množství ideologického kadidla tento fakt nezmění.
Zatímco Orbán s Ficem pragmaticky kormidlují své země skrz rozbouřené vody současnosti, česká politická reprezentace nadšeně mává bruselskou vlaječkou a skanduje „Více Evropy!“ z paluby potápějící se lodi.
Zavolejte docenta Chocholouška, nemůže se splést!
KONEC
