Článek
S každým dalším vystoupením prezidenta Petra Pavla se potvrzuje fakt, že jeho slova není třeba brát příliš vážně. Jsou totiž zpravidla nepromyšlená, neuvážená a to hlavní: jako by si řečník nebyl vědom důsledků svých slov, jako by mluvil, co ho právě v tu kterou chvíli napadlo, aniž by si uvědomil, že zrovna neplká někde nad sklenicí piva, ale že jeho věty jsou větami hlavy státu. Příklad? Zde je.
Mají mladí lidé větší přehled o společnosti než jejich rodiče?
Na svých prezidentských návštěvách českých a moravských krajů Petr Pavel beseduje se středoškoláky. Což o to, to je dobře. Studenti se s hlavou státu, stejně jako s dalšími politiky, setkávat mají. Mají mít možnost klást otázky a mělo by být samozřejmé, že názory reálných politiků jsou vystavovány názorům mladé generace. Po jedné takové návštěvě Pavel už před rokem prohlásil, že „mladí lidé mají přehled o situaci v zemi často větší než generace jejich rodičů … a proto by šestnáctiletí nebyli pro volební systém hrozbou.“ Tento názor před několika dny nejen zopakoval, ale přidal k němu další: „Odmítám, že by šestnáctiletí byli nezralí. Zralí nemusí být ani dospělí. Řekněme si upřímně, že by někteří z nich asi volební právo ani mít neměli.“
Klíčovou otázkou, kterou by pan prezident měl vysvětlit přesně, podrobně a opřít svá tvrzení o objektivní popis reality, je to, co si on představuje pod pojmem „přehled o situaci v zemi“. Doufejme, že tím nemyslí schopnosti lépe ovládat nejmodernější mobilní telefony nebo počítače. Tam jsou dnešní děti nepochybně lepší než většina jejich rodičů. Není to ale vše? Doufejme, že si Petr Pavel povšimnul nesmírně varovného přiznání náměstka ministra školství, že „téměř jedna třetina žáků opouštějících základní školy má minimální nebo žádné čtenářské a matematické dovednosti.“ Je to v jeho očích výraz zralosti (a ponechme teď stranou debatu o zoufalém stavu českého školství)? Neměl by v dumání o přiznání volebního práva všem mladým lidem, kteří sotva opustili základní školu, uvažovat i jinak, než jen po návštěvě elitních gymnázií?
Volby nejsou počítačová hra
Výkon volebního práva není počítačovou hrou, na jejichž nabídce jsou podle všech statistik teenageři nejvíce zvyklí. Volby jsou (či měly by být) vážné rozhodnutí lidí alespoň už částečně žijících reálné životy. A právě proto je třeba se snížením věkové hranice na šestnáctileté polemizovat a nesouhlasit. S čím je většina z nich do tohoto věku konfrontována? Už vědí, jak obtížné je vydělávat si na živobytí? Už platili daně? Už pocítili vztek nad tím, jak jejich penězi plýtvá vláda? Mají opravdovou zkušenost s péčí o své nejbližší? Co ví o sociálním systému, o zdravotnictví, o školství (mimo to, co vidí - leckdy jako karikaturu - ve svých třídách)? Toto není podceňování mladých, toto je pouze upozornění na fakt, že lidé ve volbách se zpravidla rozhodují na základě zkušeností. A ty prostě šestnáctiletí – většinou – nemají.
Prezident Pavel může být uchvácen názory některých středoškolských studentů (které mu organizátoři jeho krajských návštěv vybrali), měl by ale brát v úvahu i širší souvislosti. Od hlavy státu bychom to měli požadovat!
Zdroje:
