Vánoční zázrak na obloze: jak mohl vypadat skutečný úkaz Betlémské hvězdy?

Vánoce jsou za dveřmi a s nimi přichází čas rodinné pohody, dárků, zářivých světýlek, klidu a starých příběhů, které se rok co rok vracejí. Domovy provoní cukroví, ulice rozzáří sváteční výzdoba a v oknech se objevují betlémy, koledy a symboly, které k tomuto období neodmyslitelně patří. Jedním z nejsilnějších vánočních symbolů je také hvězda. Září na špičkách stromků, visí v oknech a v betlémských scénách připomíná tajemné světlo na noční obloze, které podle biblického vyprávění ukázalo cestu k místu narození Ježíše Krista.

Příběh Betlémské hvězdy patří k nejznámějším obrazům křesťanské tradice. Evangelista Matouš v několika stručných verších popisuje nebeské znamení, jež přivedlo mudrce z východu až do Betléma. Právě tato stručnost však zanechala prostor pro otázky, které lidstvo fascinují už téměř dva tisíce let. Co přesně tehdy mudrci z východu na obloze spatřili? Šlo skutečně o novou hvězdu, oslnivou kometu, nebo o jiný astronomický úkaz, který měl pro tehdejší pozorovatele zvláštní význam?

Evangelia uvádějí, že Kristovo narození spadá do doby vlády krále Heroda Velikého, jenž podle většiny historiků zemřel roku 4 před naším letopočtem. Z toho důvodu se Ježíšovo narození obvykle klade do rozmezí přibližně mezi sedmým a čtvrtým rokem před naším letopočtem. Pokud tedy chceme Betlémskou hvězdu chápat jako skutečný přirozený astronomický jev, musíme ji hledat právě v tomto období.

Moderní astronomie dnes dokáže zpětně rekonstruovat pohyby planet, výskyty komet i vzácné úkazy na noční obloze poměrně spolehlivě. Nabízí se proto otázka, zda lze za poetickým vánočním symbolem najít i racionální vysvětlení. Může věda odhalit, jaký nebeský úkaz se mohl skrývat za příběhem Betlémské hvězdy, nebo zůstane navždy jen součástí víry a tradice?

Pojdmě se společně podívat, jaké zajímavé astronické události se odehrály v období Kristova narození.

Jednou z realistických možností, jak vysvětlit Betlémskou hvězdu, je úvaha, že šlo o výbuch hvězdy, tedy o novu nebo supernovu. Historické prameny z dálného východu skutečně zaznamenávají výskyt dvou takzvaných „dočasných hvězd“ v období blízkém narození Ježíše Krista.

První z těchto objektů se objevil během druhého měsíce druhého roku období Čchien pching, tedy přibližně mezi 10. březnem a 7. dubnem roku 5 před naším letopočtem. Podle čínských záznamů se nacházel v blízkosti hvězd Alfa a Beta Capricorni v souhvězdí Kozoroha. Tento objekt byl pozorován po dobu přibližně sedmdesáti dní. U historiků a astronomů však panuje nejistota ohledně toho, zda byl zaznamenán jeho pohyb vůči hvězdnému pozadí. Pokud by se skutečně pohyboval, šlo by s největší pravděpodobností spíše o kometu než o novu či supernovu.

Druhý možný záznam o nové nebo explodující hvězdě pochází z Koreje. Tento pramen je však považován za méně spolehlivý, protože existuje možnost, že datum bylo zaznamenáno chybně. Podle dostupných informací se měl objekt objevit na konci zimy nebo na začátku jara roku 4 před naším letopočtem v souhvězdí Orla. Někteří badatelé se domnívají, že objekty zaznamenané v letech 5 a 4 před naším letopočtem mohly být ve skutečnosti jedním a tímtéž jevem. Jiní autoři, například A. J. Morehouse, však navrhli, že objekt z roku 4 před naším letopočtem mohl být supernovou, jejíž pozůstatek by mohl být dnes identifikován s binárním pulzarem PSR 1913 plus 16. Ale to dnes už jen stěží můžeme prokázat.

Jednou z tradičních interpretací Betlémské hvězdy je teorie, že šlo o kometu. Moderní astronomie tuto možnost zcela nevylučuje. Mimořádně jasná kometa, která by prolétla blízko Země, by se pozorovatelům mohla jevit nejen jako oslnivý objekt, ale také jako těleso, které se pomalu pohybuje na obloze. Takový jev by odpovídal Matoušovu popisu hvězdy, která vedla mudrce na jejich cestě.

Už výše zmíněné čínské a korejské kroniky pojednávající o „dočasné hvězdě“ někdy mezi lety 4 až 5 před naším letopočtem vedou některé badatele k závěru, že nešlo o novu nebo supernovu, ale špíše o kometu. Avšak oba záznamy jsou nedostatečně detailní na to, aby bylo možné povahu objektů s jistotou určit.

Za zmínku možná stojí i slavná Halleyova kometa a její přiblížení k Zemi v roce 11 př. n. l., která byla zaznamenána v čínských záznamech. Tento jev je však už poněkud vzdálený od předpokládaného data Kristova narození, aby jej bylo možné s hypotézou Betlémské hvězdy spojovat.

V případě hypotéze o kometě jakožto Betlémské hvězdy však narážíme především na lingvistický problém. Řecky píšící evangelista Matouš ve svém textu používá řecké slovo astér, což znamená prostě a jednoduše hvězda. Nepoužívá termín kométés, který byl pro komety běžně užíván. V antice lidé samozřejmě už rozlišovali mezi hvězdami, planetami a kometami, přičemž pro každý z těchto objektů měli konkrétní patřičné pojmenování. Dlužno také připomenout, že kometám v těchto dobách připisovali často zlověstné znamení. Těžko si představit, že by kometa coby posel zlých zpráv, měla věstit narození toliko očekávaného nového židovského krále.

Přesto se kometa stala patrně nejvíce rozšířeným symbolem Betlémské hvězdy v dnešní době. Tento obraz se zakotvil ve středověku především díky vlivu výtvarného umění. Klíčovou roli sehrála freska Klanění králů od italského malíře Giotta di Bondone, která vznikla v letech 1303 až 1306 v Scrovegniho kapli v Padově. Giotto zde nad betlémskou scénou zobrazil kometu s ohonem, inspirovanou pozorováním Halleyovy komety z roku 1301. Tento ikonický motiv se následně rozšířil po celé Evropě a stal se trvalou součástí vánoční tradice i lidových betlémů.

Tyto kořeny však leží spíše v pozdější kulturní tradici a umělecké představivosti než v historických a astronomických důkazech z doby Kristova narození.

Dalším reálně znějícím vysvětlením Betlémské hvězdy je konjunkce planet. S touto myšlenkou přišel již na počátku sedmnáctého století německý astronom Johannes Kepler. V roce 1614 si povšiml, že v roce 7 před naším letopočtem došlo k sérii tří konjunkcí Jupitera a Saturnu. Kepler se domníval, že taková událost mohla vést ke vzniku nové hvězdy, tedy novy, a tuto domnělou hvězdu spojoval s Betlémskou hvězdou. Tato část jeho úvahy se však později ukázala jako chybná.

Moderní astronomické výpočty ukazují, že i když ke konjunkcím Jupitera a Saturnu v té době skutečně došlo, vzdálenost mezi oběma planetami na obloze činila téměř jeden stupeň, tedy zhruba dvojnásobek průměru Měsíce v úplňku. Z vizuálního hlediska proto tyto konjunkce nepůsobily nijak mimořádně a pravděpodobně by neupoutaly pozornost běžných pozorovatelů. Tomu odpovídají i dochované starověké prameny. Babylonský almanach, který pokrývá toto období, sice zaznamenává pohyby planet, ale nenaznačuje, že by tyto konjunkce byly považovány za zvlášť významné nebo výjimečné.

Ve dvacátém století se k této myšlence vrátil astronom lotyšský astronom Karlis Kaufmanis, který zdůraznil, že šlo o vzácnou trojitou konjunkci Jupitera a Saturnu v souhvězdí Ryb. Podobné vysvětlení podpořil také archeolog a asyriolog Simo Parpola. Význam těchto konjunkcí však nespočíval ani tak v jejich vizuální působivosti, jako spíše v jejich astrologickém významu. Jupiter byl ve starověké astrologii spojován s královskou mocí, Saturn s židovským národem a souhvězdí Ryb bývalo dávno před křesťanstvím spojováno s oblastí Sýrie a Palestiny. Pro vzdělané astrology mohla tato kombinace představovat symbol narození významného vládce v Judeji.

Další často zmiňovanou variantou je série konjunkcí z let 3 a 2 před naším letopočtem. V tomto období došlo celkem k sedmi významným konjunkcím, z nichž tři zahrnovaly Jupiter a hvězdu Regulus, tradičně spojovanou s královskou mocí. Zvlášť pozoruhodná byla velmi těsná konjunkce Jupitera a Venuše v blízkosti Regulua dne 17. června roku 2 před naším letopočtem. Podle některých astronomů by splynutí světla dvou jasných planet mohlo na obloze působit jako jediný mimořádně jasný objekt a vyvolat dojem jedinečné události. Další konjunkce Jupitera a Venuše proběhla již v srpnu roku 3 před naším letopočtem.

Problémem této teorie je však chronologie. Tyto úkazy nastaly až po roce 4 před naším letopočtem, kdy podle většiny historiků zemřel král Herodes Veliký. Pokud by však bylo datování Herodovy smrti nepřesné, pak by tato varianta zůstávala otevřená. Navíc někteří raně křesťanští autoři, například Eusebios z Kaisareie nebo Klement Alexandrijský, kladli narození Ježíše právě do let 3 až 2 před naším letopočtem, tedy do období vlády císaře Augusta, který je zmíněn v Lukášově evangeliu.

I zde však existují vážné námitky. Těsná konjunkce Jupitera a Venuše byla pozorovatelná na západní obloze při západu Slunce. Z tohoto důvodu by nemohla doslova vést mudrce z Jeruzaléma na jih do Betléma, jak popisuje evangelium podle Matouše. Stejně jako v případě starších konjunkcí se tak i zde jedná spíše o astrologické znamení než o doslovný navigační objekt na obloze.

Ať už se příkláníme ke kterémukoli z nabízených vysvětlení, nebo ať už Betlémskou hvězdu považujeme za cosi vyjímečného, co opravdu mělo být nějakým znamením, příběh Betlémské hvězdy nás spojuje. Pro někoho je možná symbolem víry, pro jiného krásnou legendou a pro další podnětem k přemýšlení o vesmíru, jeho zákonitostech a o tom, jak si lidé odedávna vykládali nebeské jevy. Ale málokdo si Vánoce bez tohoto symbolu dokáže představit.

Současná stronomie nám umožňuje nahlížet na dávné události s velkou přesností, rekonstruovat pohyby planet i hledat stopy dávných explozí hvězd. I tak zde ale zůstává i prostor pro tajemství, které nelze zcela převést na výpočty a grafy. Možná právě v tom spočívá kouzlo vánočního příběhu, který přežil dvě tisíciletí a stále dokáže probouzet úžas, zvědavost i naději.

Vánoce jsou časem světla uprostřed tmy, klidu uprostřed shonu a příběhů, které si předáváme dál bez ohledu na to, zda je čteme očima víry, historie nebo vědy. Ať už se na Betlémskou hvězdu díváme jako na astronomický úkaz, symbol nebo poetickou metaforu, připomíná nám, že i obyčejné světlo na noční obloze může nést hlubší význam.

Veselé Vánoce!

https://www.nationalgeographic.com/history/article/star-of-bethlehem-gospel-of-matthew-christmas-story-birth-of-jesus

Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy. (2012). Astronomický kurz [Vzdělávací program]. Praha.