Článek
V rozboru vám osvětlím historicko-kulturní okolnosti, ukážu nejvýraznější rozdíly a prozradím tajemství ukryté v myšlenkách bratrů reformátorů.
Oxford 1345
John Wycliff vstupuje na akademickou půdu Oxfordské univerzity. V průběhu času se stává magistrem svobodných umění a doktorem teologie. Ve svých traktátech kritizuje církev a dostává se do prvních potyček a pří.
Prvním dílem, které přitáhne pozornost kléru, šlechty a široké veřejnosti se stávají publikace De dominio divino & De civili dominio. John v nich prezentuje názor, podle kterého by se církev měla odít do chudoby a vzdát se svých pozemských statků.
To rozpoutalo vášnivé diskuze. Katolická církev v Anglii ovládala přes 2/5 veškeré půdy, vybírala desátky a nechala si vyplácet speciální daň. Šlechtě se návrh zamlouval, protože by ji zbavil nežádoucích tučných výdajů a posílil by postavení krále. Kléru se však tato myšlenka nelíbila.
Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme.
Toho času byl na trůnu král Richard II., za kterého vládu, pro nízký věk, vykonávala jeho matka Jana z Kentu. Ta spolu s vévodou z Lancasteru stála za Wycliffem. Důvody nebyly teologické či morální, ale ryze pragmatické.
Na tenkém ledě
Radikálními díly, která mistra dostala na tenký led, se staly traktáty De ecclesia (1378) & De eucharistia, které naplno vyvolaly hněv církve. V nich Wycliff tvrdě vystupoval a zpochybňoval církevní dogmata.
Papež Urban V. (Avignonský papež) se skrze dekrety, buly a výhrůžky snaží potlačit Wycliffovo učení, které kvůli tlaku ztrácí královskou ochranu. Roku 1382 je Wycliff vyhnán z univerzity v Oxfordu, a až do své smrti (1384) setrvává na faře v Lutterworthu.
Třináct let po Wycliffově smrti vstupuje v platnost královský zákon De heretico comburendo (Lex Wycliff) povolující upalovat kacíře, označující mistrova díla za herezi a nařizující konfiskaci veškerých děl včetně opisů.
Roku 1415 označuje kostnický koncil 45 vět z mistrových spisů za bludné a nařizuje spálení Wycliffových ostatků a jejich rozprášení do řeky Swift.
Spálení ostatků Johna Wycliffa 1428. Z knihy Johna Foxe (1563).
Hlavním důvodem pro likvidaci děl a ostatků byl kromě narůstajícího počtu Johnových příznivců i papež Martin V. (papež jehož zvolení ukončilo papežské schisma), který vyhrožoval uvržením trestu klatby na celou Anglii.
Koruna ani roucho kněze nečiní, ba ani císař biskupa svými slovy, nýbrž moc, kterou dává Kristus; právě podle života kněze poznáte.
Ke spálení knih Johna Wycliffa se uchýlil i pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, kterému bylo z akademických, církevních i světských kruhů vytýkáno nedostatečné vzdělání (odtud pramení i jeho posměšná přezdívka: Zbyněk biskup Abeceda). Pravdou je, že spálení filosofických svazků a knih mu na respektu nepřidalo.
Z kaple betlémské na hranici
Životní cesta mistra Jana začíná v prosté venkovské rodině. Dle svých slov se toužil stát knězem pouze pro dobré postavení, materiální zabezpečení a úctu. V průběhu studií však dochází k obratu ve svém názoru a lituje svého prvotního pohledu. Zde také dochází k niternému zápalu a snaze stát se Kristovým učedníkem.
Jan Hus v zemi české neměl takové zastání jako Wycliff v Anglii. Dokud své připomínky a téze vznášel pouze k uším pražského arcibiskupa, byl chválen a podporován. V moment, kdy tatáž slova kázal veřejně, stal se nepřítelem.
Ač měl král Václav IV. pochopení pro Janovo působení, nebyl v jednoduché pozici. Země zažívala období turbulentních změn. Král se též musel potýkat s nešťastnou smrtí kněze Jana z Pomuku, která mu na oblibě nepřidala.
Snaha dostát slávě otcově, získat zpět korunu římského císaře a zažehnat církevní spory, se ukázala býti příliš velkým soustem. Nešťastným krokem se ukázalo i prosazení Kutnohorského dekretu.
Tento „národovecký akt,“ jež měl posílit hlasy českých univerzitních mistrů, znamenal odliv zahraničních mistrů a akademického zájmu, který Universitu Caroli degradoval na obyčejnou provinční školu.
Nemá býti věřeno v církev, poněvadž církev není Bohem… Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Kristovými.
Novým rektorem se po ustanovení dekretu stává mistr Hus, který dává popud k přepisu bible svaté do jazyka českého. Tento akt se později stane příčinou rozkolu.
Kázání v kapli betlémské a disputace na univerzitě rozdmýchávají církevní hněv a jitří vztahy mezi králem a arcibiskupem, které vyústí v spálení knih univerzity a útěkem arcibiskupa z Prahy.
Roku 1411 je Jan Hus prohlášen za kacíře a exkomunikován. Stahuje se do ústraní a požívá ochrany na hradu Krakovec (můžete jej znát z filmu: Ať žijí duchové), kde pokračuje v tvorbě a sepíše zde i své vrcholné dílo De ecclesia.
Husovým cílem však bylo očistit své jméno a obhájit učení, pročež se vydává na kostnický koncil. Zde je ovšem záhy zadržen a 10 měsíců držen v hrozivých podmínkách, než je poprvé předveden ke koncilu.
Snaží se hájit, ale vyčerpán po měsících věznění předstupuje před audienci, jež nestojí o jeho argumenty a slova. Dopředu je rozhodnuto o vině a trestu.
Žádný z přítomných koncilních otců se tak nezabýval Husovým spisem neb znalost spisu Wycliffova byla dostatečným důkazem o kacířství.
Tak drahého mistra Jana na hranici pravda přivedla, stejná, která stihla o rok později i jeho druha ve víře Jeronýma Pražského.
Acta non verba
Nyní se podíváme na rozdíly, které můžeme v dílech nalézt. Ač je Husovo dílo velmi úzce spojeno s Wycliffovou eklesiologií, existují významné rozdíly v důrazu, kontextu a některých teologických pohledech.
Oba autory spojují tři styčné body:
- Hlavou církve je výhradně Kristus, nikoli papež.
- Kritika světské moci a bohatství církve, simonie a zneužívání autority.
- Důraz na Bibli a život podle Kristova zákona jako kritérium pravosti.
Zatímco Hus je více polemický a umírněný, zaměřující se na lokální problémy v Čechách a morální integritu kléru. Wycliff je ve svých výrocích radikální a nekompromisní.
Je třeba si také uvědomit, že Hus svou verzi De ecclesia psal jako obhajobu před koncilem, nikoli jako univerzitní dílo, čemuž odpovídá i rozsah, který je o poznaní stručnější, než dílo originální.
Dogma je nepřítelem pravdy a nepřítelem lidí. Dogma říká: Nemysli! Buď míň než člověk.
Nejvýraznějším místem, kde se Hus s Wycliffem rozcházejí je eucharistické dogma o transsubstanciaci.
Wycliff transsubstanciaci, tedy přepodstatnění, kdy chléb a víno zůstávají, ale mění se jejich podstata, tvrdě odmítal. Místo toho prosazoval tzv. remanenci, která tvrdí, že podstata chleba a vína zůstává a Kristovo Tělo je v nich přítomno pouze duchovně.
Hus oproti tomu zůstává, až do své smrti, v tomto bodu věrný učení církve. Také, na rozdíl od svých kněžských přátel z Prahy (např. Jakoubka ze Stříbra), nikdy nepodával pod obojí způsobou.
Dogma neznamená nepřítomnost myšlení, ale konec myšlení.
Katolická církev také učí, že je jedinou a pravou prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Jak říká dogma vyřčené sv. Cypriánem: „Mimo církev není spásy.“
John Wycliff ho rozporuje slovy: „Jedině Bůh je ten kdo dává spásu, ni papež, ni biskup. Jak se píše ve Skutcích apoštolů: A v nikom jiném není spásy; neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom měli dojít spasení.“ (Acts 4:12)
Hus roli papeže výrazně nerozporuje, je-li papež ve shodě s Kristem. Jednu kacířskou myšlenku však narozdíl od Wycliffa Hus přidal: Žije-li kněz či biskup v hříchu, pak ním vysluhované svátosti nejsou platné. Jistou polemiku nad touto otázkou vedl i Wycliff, ale byla na něj příliš přísná, až nereálná.
Chléb na cestu
I v 21. století nám mají myšlenky Johna Wycliffa a Jana Husa stále co nabídnout. Oba mistři předběhli svými myšlenkami svět o 600 let. Oba jsou na správném místě, ale v době, která jim nepřála. Nutí nás převzít otěže vlastního života a přestat být slepými ovcemi, které se vymlouvají na své pastýře.
Vybízí nás k užívání rozumu. Kdyby Hospodin nechtěl, abychom mysleli, dal by přeci tento dar jen kněžím a králům. Dostali jsme ho ale všichni, abychom odolávali pokušením, lstím a nástrahám tohoto světa, a to i kdyby měl náš svůdce papežskou tiáru.
„Nepřidáš se k většině, abys páchal zlo, ani nebudeš ve sporu vypovídat tak, že by ses přiklonil k většině a překroutil právo.“ (Exodus 23:2) Pro nikoho z nás neexistuje výmluva. Každý z nás nese tíhu svých skutků.
Kdybych měl jednou větou vystihnout podstatu učení bratří Janů, řekl bych: Našim vzorem nemá být chybující člověk, ale dokonalý Kristus.
____________
Použité zdroje:
Tractatus de ecclesia - John Wycliffe
De ecclesia - Johanni Hus
Curriculum vitae - Johanni Hus
Jan Hus: Známý i neznámý - Jiří Kejř
Encyclopedia Britannica - John Wycliff, English Church Reformation and Monarchs (14th century)
Oxford University | John Wycliff
Bible - King James Version
Česká televize | Světci a svědci - Jan Hus
Česká televize | Světci a svědci - Jeroným Pražský
Britský dokument | John Wycliffe - Jitřenka reformace
