Článek
Válka je pochopitelné něco, co vyloží u mnoha lidí karty na stůl. Ani za druhé světové nebyli zdaleka všichni proti nacistům, třebaže si usilovně přáli, aby umírání skončilo. Konflikt, jenž trvá na Ukrajině již přes tři roky, je však v něčem specifický. Rozdělil českou společnost více než kterýkoli tuzemský problém, přestože se nás v zásadě ani trochu netýká.
Pochopitelně, spousta občanů mi bude oponovat, že jde o hrdý konflikt Evropy, která se musí bránit říši zla apod., nicméně to už je opět pouze umělý postoj, který nevychází z reálných faktů. Reálná fakta jsou pouze to, že Rusko napadlo suverénní stát. Jak na to kdo pohlíží, je už předmětem dalších úvah, které až tak nespadají do sféry objektivity. Já osobně nevěřím tomu, že někdo je natolik zdegradovaný, aby doopravdy podporoval konflikt nebo Rusko v roli agresora. Možná se pár takto smýšlejících jedinců najde, ale to i v případě útoků na školách či jiných teroristických činů. Ve skutečnosti je stěžejní dělící čárou mezi lidmi názor na to, kdo je v onom konfliktu v právu, respektive kdo si začal jako první. Jestli to uvážíme z tohoto pohledu, je až trustuhodné, že taková banalita dokáže rozeštvat náš národ. Já sám bedlivě sledoval situaci od roku 2014, díky čemuž dokážu vidět v širších souvislostech a rozklíčovat bez emocí následný spor. Přestože někdejší prohlášení prezidenta Zelenského, že si vojenskou silou vezmou (ještě před ruskou invazí) zpátky Krym, tedy že zaútočí na své vlastní lidi (o čemž svědčí i letité boje s obyvateli Doněcké a Luhanské lidové republiky, kteří byli nazýváni separatisté, jako by šlo o nějakou teroristickou frakci), vyznívala děsivě, v zásadě jsem se od samého začátku stavěl logicky na stranu utlačovaných. Ukrajina si zaslouží mír a klid pro své občany. Ačkoli, s ohledem na to, jak prezident Zelenskyj vystupoval vůči ,,separatistům" a jakou vojenskou nadvládu převzal po svém předchůdci Porošenkovi, bych Ukrajinu stěží podpořil politicky, tak lidsky rozhodně ano.
Mnozí občané (a pozor, je jich přibližně polovina všech obyvatel ČR) však lidi, jako jsem já, označí za ruské šváby, což je ještě neslušnější nadávka, jaké jsou schopni. Jenže proč? Jestliže s nimi sdílíte stejný humanitární postoj, proč vás odsuzují? Odpověď je samozřejmě v politice. Podobně jako zastánci placaté Země nevěří, že Země skutečně placatá je (jde jen o postoj určité skupiny), stejně tak zastánci Ukrajiny nechtějí podpořit napadený stát, chtějí jej využít jako prostředek pro prezentaci své nenávisti vůči jinému státu - Rusku. V těchto lidech dřímala averze již z dřívějších let, kdy jsme byli v područí Sovětského svazu, a nyní dostali záminku svou nenávist oživit. Šokovalo mě, že tito lidé nikdy nekřičeli a nedávali si na profil vlajky cizích zemí, když USA napadly Irák nebo pomohly ke svržení Kaddáfího. Také umíraly spousty lidí, ale politicky šlo o jinou situaci, ne tolik zajímavou pro prezentaci postojů. Každý jeden z nás by si měl tedy odpovědět na zásadní otázku: je mírotvorce, nebo politický aktivista? Kvůli čemu vyhodil z přátel kamarády, rozeštval rodinu a zapudil rodiče? Pro záchranu lidských životů, nebo pro své politické ego?
