Článek
Smrti se bojí všichni. A když ne smrti, tak umírání rozhodně. Nikdo navíc nemůže tušit, co po okamžiku skonu nastává. A každý z nás se nejistoty hrozí.
Současně však je zádušní svět odjakživa vnímán jako něco mystického, tajemného a fascinujícího. A přestože si málokdo umí představit zemřelého, jenž se vrátí z onoho světa, snahy o přivedení nebožtíka zpět se datují již do doby pravěké.
Zombie, revenant, nekromant
Ohledně této problematiky se časem rozvinuly nejrůznější nauky, a taky rozsáhlá terminologie.
Revenant je zjednodušeně navrátilec. Jakmile překročí řeku Styx, nazpět se může dostat buď svépomocí, nebo přičiněním nekromanta - nekromancie je pak naukou, která se zabývá přiváděním revenantů do naší reality. K takovému oživení se velice často používaly tzv. grimoáry, neboli knihy zaříkávacích formulí, kde byly popsány postupy, jak onoho oživení docílit. Krásným vypodobněním nekromancie v praxi je například rytina zobrazující okultisty Johna Dee a Edwarda Kelleyho z doby Rudolfa II.
Samotná zombie má však nespočet podob. Taková, jakou jí dal George Romero a další tvůrci v klasických moderních postapo filmech, je ryze novodobá a nezakládá se na reálných skutečnostech. Příběhů, jež naplňovaly původní podstatu zombie, však existuje mnoho. Na rozdíl od vyvolávání duchů (evokace) totiž klasická zombie potřebuje tělo. Mezi první umělecká díla s tímto tématem tak můžeme zařadit legendárního Frankensteina Mary Shelleyové nebo Drákulu Brama Stokera. Každý upír, ač si tuto skutečnost málokdo uvědomuje, je totiž rovněž nemrtvý, a tudíž jej můžeme označit za určitou formu zombie.
Hrůzná realita
Zkazky o obživlých mrtvých najdeme hojně například ve středověku a raném novověku, kdy se těšily popularitě čarodějnické procesy a zabíjení upírů. Bylo naprosto běžné, že v mnoha hrobech měly kostry hrudník probodnutý kůlem a v ústech vklíněnou cihlu či kámen. Člověk, který se měl proměnit v upíra, totiž o své transformaci dal dopředu vědět hlasitým mlaskáním. A právě cihla měla těmto zvukům zabránit.
Velice často se však stávalo, že byl za mrtvého prohlášen někdo, kdo to ještě neměl tak úplně za sebou. Pokud začal ťukat na víko rakve či se rovnou posadil, o poprask bylo postaráno. Speciální případy jsou pak mrtví, jimž i v hrobě nadále rostly vlasy či nehty.
Zombie a voodoo
Třebaže klasická podoba oživlých mrtvol náleží do anglojazyčných zemí, slovo zombie má kořeny v Africe. Právě tam se tento pojem dodnes používá v souvislosti s kultem voodoo. Šamani dokáží připravit drogy, kterými svou oběť přivedou do transu, do hlubokého spánku, kdy orgány vykazují jen velice slabou činnost, popřípadě takto zotročené lidi používají jako nemyslící stroje. Formou zombie je však i člověk postižený ,,brainwashingem", má tedy vymytý mozek propagandou a v zájmu někoho cizího plní jakékoli příkazy. S tímto úkazem se můžeme setkávat zejména v náboženských sektách.
Zombie v přírodě
Ani příroda samotná ovšem není pozadu. Existuje mnoho případů, kdy se parazit dostane do těla jiného živočicha, kde se uhnízdí a postupně přebírá kontrolu nad jeho tělem. Zatímco původní živočich umře, jeho tělo ovládá parazit, díky čemuž má možnost se pohybovat a vydávat se za někoho jiného. Naštěstí pro nás jsou takové útoky běžné zejména v říši hmyzu. S podobným principem však v kultuře pracuje například film Hvězdná brána, kde symbionti ovládají těla svých hostitelů.
