Článek
Stanice Saljut 6, obíhající na zemské orbitě, měla za sebou již tři návštěvy. Ještě nikdy se však v historii kosmonautiky nestalo, aby vesmírný prostor poctil svou přítomností člověk jiné národnosti, než sovětské nebo americké. Toto dogma se podařilo prolomit právě 2. března roku 1978, kdy byl spuštěn program Interkosmos, jenže si kladl za cíl angažovat do vesmírných letů také kosmonauty jiných států.
Volba padla na vojenského pilota Vladimíra Remka. Zrovna jemu se povedlo splnit veškeré testy na výbornou, a prorazit si tak cestu skrze konkurenci dalších třiadvaceti adeptů.
V osudný den, který navždy změnil evropskou kosmonautiku a přeťal ono letité tabu, se kapitán Vladimír Remek vydal na svou životní cestu. Společně se sovětským plukovníkem Alexejem Gubarevem byli dopraveni na kosmodrom Bajkonur (dnešní Kazachstán), odkud startovala raketa Sojuz s lodí Sojuz 28 na palubě. Cílem výpravy bylo dosáhnout stanice Saljut 6, kde na posádku lodi čekali kosmonauti Romaněnko s Grečkem.
Vladimíra Remka pak na Saljutu čekalo šest vědeckých experimentů, které měl za úkol ze své role výzkumníka provést. Šlo zejména o výzkumy v oblasti růstu řas, tělesné teploty či stavu beztíže v kontextu se zásobováním tkání kyslíkem.
Celý pobyt trval necelých osm dní, během nichž tito čtyři vyvolení shlíželi na nás, obyčejné smrtelníky, z nebetyčné výšky. Na závěr mise Remek s Gubarevem přemístili nasbíraný materiál do přistávacího modulu lodi Sojuz, zatímco odpad do modulu orbitálního. Výhodou úklidu na oběžné dráze totiž je, že atmosféra funguje jako obří pec. A právě v ní orbitální modul zcela shořel.
Kabina s kosmonauty se pak snesla nad pustinu v Kazachstánu, odkud oba navrátilce vyzvedly vrtulníky. Přistávací modul Sojuzu 28 lze dodnes obdivovat v Leteckém muzeu Kbely.
Zdroj: Wikipedie
