Článek
Rovnou předesílám, že je velikánská škoda, že ne všechny díly této série byly přeloženy do češtiny. Pokud však umíte francouzsky nebo vám nevadí amatérsky použít překladač, pokusím se vás přesvědčit, abyste si pořídili i zbylé příběhy.
Přiznám se, že když mi padla do oka dvojkniha Malý Upírek a spolek ochránců psů a Malý Upírek a dům, který vypadal normálně, neměl jsem v té chvíli o existenci ostatních dílů série nejmenší tušení. Hned na úvod mě ale mile překvapila umně zpracovaná grafika a osobitý styl kresby, který vám možná částečně bude evokovat Tima Burtona, a přesto si zachová svou originalitu a jedinečnost. Ačkoliv jsou jednotlivé storky poměrně krátké, autor v nich dokáže vystavět efektivní příběh, jenž zvládne držet pozornost a ani chvilku nenudí. Co bych ale rád vyzdvihl nejvíce, je barvitost postav a celého vykresleného univerza. Mezi hlavními protagonisty vás zaujme nejen samotný Upírek a malý chlapec Michel, pozornosti neujdou také příšerky Oftalmo, Markét a Claude. Plejádu důležitých postav pak završuje nepřehlédnutelný kapitán mrtvých se svou paní Pandorou.
Nostalgické oko však osloví také prostředí strašidelného domu, kde naši hrdinové pobývají a zažívají svá dobrodružství.
V další dvojknize, pojmenované Malý Upírek jde do školy a Malý Upírek se dal na kung - fu, se opět setkáváme se všemi známými charaktery. Rád bych podotkl, že všechny čtyři komiksy v sobě uchovávají i šlechetné myšlenky, které velmi laskavou formou výchovně ukazují běžné situace ze života a zejména dětem mohou nastínit, co je správné a jak se umět s kdečím vypořádat.
Jak jsem již řekl, jde o literaturu, jaká na trhu doopravdy chyběla, a Joann Sfar onu skulinu efektivně zaplnil. Zcela subjektivně řadím Malého Upírka k nejlepším hororovým komiksům, co kdy vyšly, a vřele doporučuji všem věkovým kategoriím, ať už je vám deset nebo sto deset let.
Vydalo v roce 2010 a 2011 nakladatelství CooBoo, Albatrosmedia
