Článek
Lidé mě měli za podivína. Kdo si nosí králíčka v kapse košile? Ale když ztratíte všechno, zůstane vám někdy jen ten nejmenší přítel. A možná právě ten vás zachrání.
Chlápek s králíkem v kapse
Nejdřív se lidé usmívali. Pak kroutili hlavou. A nakonec si šeptali. Nosit si králíčka v náprsní kapse není úplně běžná věc. Ale když jsem začal chodit po městě s malým chlupatým ušákem v kostkované košili, stal jsem se středem pozornosti. A ne vždy příjemné.
Ten králíček se jmenoval Tobi. Malý, plašší, ale vděčný za každé pohlazení. Našel jsem ho jednoho rána u krajnice. Jeho matku srazilo auto a on jen seděl mezi trávou a asfaltovým peklem. Neměl jsem srdce ho tam nechat. A od toho dne jsme byli nerozlučná dvojka.
Příběh, který lidé nechápali
Tobi se mnou chodil do práce, jezdil v MHD, občas i do hospody. Nosil jsem ho schovaného v náprsní kapse a on klidně dýchal, občas si čichnul k mému límci nebo vykoukl na svět. Lidé se mě ptali: „Proč to děláš? Proč zvíře netrápíš někde v kleci doma?“ Odpověď byla jednoduchá – protože Tobi mě zachránil.
Před půl rokem jsem přišel o práci, vztah i byt. Žil jsem v autě a přemýšlel, jestli to má vůbec cenu. V té nejtemnější chvíli přišel právě on. Byl to kousek života, který potřeboval mě. A tak jsem začal znovu – kvůli němu. Kvůli tomu, že někdo byl závislý na tom, jestli ráno vstanu a nakrmím ho.
Začal jsem prodávat domácí výrobky na trzích, lidé si mě začali pamatovat právě díky tomu malému oušku koukajícímu z kapsy. Jedna paní mi řekla, že se k nám chodí jen kvůli tomu, jaký klid z nás dvou cítí. Jako bychom byli jeden celek.
Ale ne všem se to líbilo. Jednou mě z tržiště vykázali, prý hygienické předpisy. Jednou mi někdo plivl na košili a řekl, že jsem blázen. Jiný mě udal, že zneužívám zvíře pro vlastní popularitu. Musel jsem vysvětlovat, že Tobi není žádný marketingový trik, ale moje rodina. Jediná, která mi zbyla.
Malý králík, velký důvod
Dnes už má Tobi svou malou dřevěnou boudu doma u okna, ale stále, když odcházím ven, stojí na zadních a chce jít se mnou. Občas ho vezmu. Občas ne. Ale vždycky vím, že díky němu jsem neztratil víru.
Když jsem měl všechno, neviděl jsem smysl. Když mi zbyl jen malý králíček v kapse, začal jsem znovu žít.
Takže pokud někdy uvidíte někoho s králíčkem v náprsní kapse – nesuďte ho. Možná si právě nese to jediné, co ho ještě drží nad vodou.
Zdroje: Autorský článek / Vlastní zkušenost
