Hlavní obsah

„Připodělaný slaboch, ne státník.“ Hašek se pustil do Macinky kvůli projevu o Rusku

Foto: NextFoto (placená platforma)

Petr Macinka při projevu v OSN vyvolal ostrou debatu

Projev ministra zahraničí Petra Macinky v OSN vyvolal doma ostrou debatu. Jedni v něm vidí jasnou podporu Ukrajině, druzí jen opatrnou diplomacii bez odvahy říct věci naplno. Spor ukazuje, jak rozdílně dnes vnímáme roli Česka ve světě.

Článek

Když se česká diplomacie dostane pod drobnohled

Není mnoho okamžiků, kdy se česká zahraniční politika stane předmětem vášnivé veřejné debaty. Projev ministra zahraničí Petra Macinky na půdě OSN mezi takové chvíle bezpochyby patří. Vystoupil v době, kdy si svět připomíná další rok ruské agrese proti Ukrajině, a jeho slova měla být jasným signálem, kde Česká republika stojí.

Macinka mluvil o suverenitě, o tom, že invaze nikdy není legitimní nástroj politiky, i o tom, že žádná armáda nedokáže zlomit vůli národa, který se rozhodl bránit svou svobodu. Připomněl odpovědnost Ruska za rozpoutání války a vyzval k jejímu ukončení. V diplomatickém jazyce šlo o poměrně pevné sdělení: Česká republika stojí na straně napadené země a mezinárodního práva.

Jenže právě tón a forma projevu rozpoutaly doma bouři.

„Slaboch, ne státník“? Kritika z nečekaných míst

Nejostřeji zareagoval bývalý hokejový brankář Dominik Hašek, který se dlouhodobě vyjadřuje k ruské agresi velmi nekompromisně. Macinkův projev označil za prázdný a nedostatečně razantní. Použil dokonce výrok, že takto prý k agresorovi přistupuje „připodělaný slaboch, ne státník“. Silná slova, která okamžitě obletěla média i sociální sítě.

Hašek tím pojmenoval pocit části veřejnosti, která očekává od českých politiků jednoznačné a tvrdé odsouzení Moskvy bez jakýchkoli diplomatických nuancí. V jejich očích by měl být český hlas v OSN hlasitější, ostřejší a méně opatrný.

Na druhé straně se ministra zastal bývalý premiér Mirek Topolánek. Podle něj byl projev dobrý a odpovídal realitě mezinárodní diplomacie. Připomněl, že vystupovat na půdě OSN není totéž jako psát příspěvek na sociální síť. Diplomatický jazyk má svá pravidla a cílem není vyvolat potlesk doma, ale obstát v mezinárodním prostoru.

Spor o slova, nebo o směřování země?

Když jsem si projev pustil celý, bez vystřižených citací a emotivních komentářů, nepůsobil na mě ani zbaběle, ani přehnaně smířlivě. Spíše jako klasická diplomatická řeč menší země, která ví, kde stojí, ale zároveň chápe limity svého vlivu.

Macinka mluvil o odpovědnosti, o principu svobody a o tom, že žádná velmoc nemá právo přepisovat hranice silou. To není málo. Zároveň ale nezvolil konfrontační tón, který by mohl působit efektně doma, ale ztratil by účinek na mezinárodní scéně.

Ve skutečnosti se tu nevede spor jen o jeden projev. Vede se spor o to, jak má Česká republika vystupovat ve světě. Má být hlasitým morálním kazatelem, nebo rozvážným aktérem, který si uvědomuje váhu slov? Máme chtít silná gesta, nebo stabilní, předvídatelnou politiku?

Diplomacie není ring

Veřejná debata má tendenci sklouzávat k jednoduchému hodnocení: buď jsi tvrdý, nebo slabý. Jenže zahraniční politika není boxerský zápas. Je to dlouhodobá práce s partnery, spojenci i protivníky. Každé slovo se váží, každý výraz může mít důsledky.

Česká republika se dlouhodobě hlásí k podpoře Ukrajiny, podílí se na sankcích proti Rusku a pomáhá vojensky i humanitárně. Macinkův projev tuto linii nijak nezpochybnil. Spíše ji zopakoval jazykem, který odpovídá půdě OSN.

Otázkou zůstává, zda domácí publikum ještě takový jazyk přijímá. Emoce kolem války jsou silné a společnost je unavená dlouhým konfliktem. V takové atmosféře má každý projev potenciál stát se symbolem – a to bez ohledu na jeho skutečný obsah.

Zrcadlo našich očekávání

Projev Petra Macinky v OSN je nakonec spíš zrcadlem české společnosti než přelomovou událostí světové diplomacie. Ukazuje, jak rozdílně chápeme roli politiků, jak rozdílně vnímáme sílu slov a jak rozdílná máme očekávání.

Jedni chtějí jasná, ostrá vyjádření bez kompromisů. Druzí dávají přednost rozvážné diplomacii. Pravda možná neleží ani na jednom pólu. Česká republika musí být hodnotově ukotvená, ale zároveň si musí zachovat schopnost jednat.

A právě mezi těmito dvěma póly se dnes česká zahraniční politika pohybuje. Spor o Macinkův projev tak není jen o něm samotném. Je to spor o to, jakou roli chceme ve světě hrát.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz