Článek
Když jsme se s manželkou rozhodli, že si na zahradě uděláme pořádný živý plot, vůbec by mě nenapadlo, jaký poprask tím způsobíme. Soused, se kterým jsme si do té doby dobře rozuměli, byl u plánování a všechno odkýval. „Jasně, sázejte si, hlavně ať máte klid,“ řekl mi. Bylo to domluvené jak mezi chlapy.
Vybral jsem klasiku – tůje. Nenáročné, rychle rostoucí, krásná zelená stěna. Sázeli jsme je asi metr a půl od plotu, jak jsem někde četl, že by mělo být v pohodě. Všechno vypadalo skvěle – keře se ujaly, rostly jak z vody, za dva roky jsme měli perfektní soukromí.
Jenže pak přišla studená sprcha.
Jedno odpoledne mi do schránky přistál dopis od právníka. Soused podal žalobu. Prý mu živý plot zasahuje na pozemek, stíní mu zeleninu a porušuje vzdálenosti dané zákonem. Žádné varování, žádná domluva – rovnou žaloba.
Nevěřil jsem vlastním očím. Vždyť jsme se na tom přece domluvili! Místo přátelského řešení přišly tahanice po soudech. Na první stání jsem šel s tím, že to určitě nějak vysvětlíme. Ale soud měl jasno: podle občanského zákoníku jsem sázel moc blízko hranice a plot už byl moc vysoký. Výsledek? Musel jsem odstranit část živého plotu, zaplatit pokutu a sousedovy náklady na právníka.
Byla to pro mě tvrdá škola. Nešlo jen o peníze – to nejhorší bylo, že soused, kterého jsem považoval za přítele, se změnil v protivníka.
Co jsem se naučil?
Dnes už vím, že sebelepší ústní dohoda nic neznamená, když dojde na lámání chleba. Když něco sáhnete do země blízko hranice pozemku, chtějte všechno písemně nebo si to radši nechte schválit na papíře.
A hlavně: myslete dopředu. Co dnes vypadá jako neškodný keřík, za pár let může být pořádný strom – a pořádný problém.
Zdroje: Autorský článek / Vlastní zkušenost
