Článek
Měla život jako na houpačce. Zatím, co její skandály jsou dobře zmapované, o ni samotné toho zase moc nevíme. V každém případě šlo o zcela výjimečnou ženu, která si už za vlády Ludvíka XIV.troufla veřejně nosila kalhoty a souboj na kordy s muži pro ni byl nebyl ničím výjimečným. Byla i vynikající zpěvačka, vystupovala na jevišti té nejprestižnější opery , pařížské, po každém představení se záplava květin nevešla pomalu ani na jeviště.
Narodila se kolem roku 1673, otec Gaston d'Aubigny, byl tajemník hraběte z Armagnacu (ten se stal už v jejích čtrnácti letech jejím prvním milencem.) Později žehlil některé její průšvihy, měl prestižní postavení, šéfoval koňským stájím „krále slunce.“ Otec byl skvělý šermíř a protože neměl syna, věnoval se Julii. Ta se tak přiučila nejen čtení, psaní, tanci, zpěvu, ale i šermu. Ten jí šel moc dobře, už ve dvanácti dokázala porazit dospělé soupeře.
Protože se románek s hrabětem provalil, rodina ji raději rychle provdala za nesmělého výběrčího daní, Jeana de Maupina. Manželství ovšem nebylo nic pro ni, svému choti nejen zahýbala s kdekým, ale ponižovala ho a snad i bila. Brzy šli od sebe. Pak se setkala s prvním mužem, který ji v šermu porazil a zamilovala se do něho. Jmenoval se Sérannes, původně vedl šermířskou školu v Languedocu. Jenže na něj byl vydán zatykač.
Kvůli zpackanému souboji ho pronásledoval sám Gabriel Nicolas de La Reynie, policejní šéf Ludvíka XIV. a musel prchnout z hlavního města. Julie se nenechala odradit a následovala ho. Nalezli útočiště v Marseille, kde poprvé odložila ženský oděv a oblékla kostým jezdce. Vyhovoval ji, byl mnohem pohodlnější, než tehdejší složitě oblékaná dámské šaty. I na koni jezdila vždy jako muž, obkročmo, dámské sedlo nikdy nepoužila.
Aby se uživili, jezdili po Francii a předváděli - zejména při nedělních trzích - šermířské umění. Když jeden opilec tvrdil, že žena nemůže tak dobře šermovat, beze slova rozepnula halenu a ukázala prsa, která rozhodně nebyl malá. Málem mu vypadly oči z důlků. To už v sobě ale objevila další z mnoha talentů, zpěv. Měla krásný znělý hlas, který rozechvíval diváky. V té době také poprvé zažila sex s dívkou…
Ten sama iniciovala, když byl hříšný poměr odhalen, milenka byla neprodleně poslána do kláštera v Avignonu. Julie ji následovala jako novicka a když krátce nato zemřela jedna z jeptišek, uložila její tělo do dívčiny postele, zapálila celu a ve zmatku utekly. Tři měsíce se skrývaly, než se dívka nakonec pokorně vrátila k rodině, nebyla stavěná na kočovný život i když si sexuální radovánky dosyta užívala, hlavně cunnilingus.
Provensálský parlament Julii v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti upálením za únos a znesvěcení svatého místa. Pod mužským jménem! Nedovedl si představit, že by žena unesla ženu, natož přímo z kláštera! Na několik měsíců zmizela, než se jí povedlo získat královu milost, pravděpodobně díky vlivným konexím u dvora. Zakotvila v Paříži, kde se stal jejím mecenášem známý zpěvák Thévenard.
I díky němu debutovala v roce 1690, v pouhých sedmnácti letech, v roli Pallas Athény v Lullyho díle Cadmus et Hermione. Julie si rychle vydobyla pověst přední operní pěvkyně, skladatel Henri Desmarets ji psal role přímo na míru. Díky neobvykle širokému hlasovému témbru se stala brzy miláčkem publika, mužů i žen. Sláva ji ale nezměnila, dál provokovala okolí, hlavně šosáky. Chodila v mužském oblečení i do hospod.
Jednou při odchodu narazila na mladého rytíře Luise Josepha d'Alberta de Luynes, knížete z Grimberghenu. Zřejmě jí řekl něco hanlivého. Její reakce byla okamžitá - facka! To ovšem nezůstalo bez odezvy, rytíř okamžitě tasil meč. Ovšem po jejím rychlém útoku, při kterém byl zraněn, se ocitl na zádech s čepelí u krku! Netřeba dodávat, že to absolutně nečekal. Následujícího dne, stále ještě zmatený, se dozvěděl, že jeho sokem byla žena.
Kupodivu se necítil poníženě, naopak, aby ji uchránil od postihu, prohlásil, že zákony, týkající se zákazu soubojů se nevztahují na dámy, které tvrdí, že řeší otázky cti. Také se do ní ale šíleně zamiloval! Byl z toho krátký erotický románek, ve svém vysokém postavení si nemohl veřejný vztah s ní dost dobře dovolit. Krátce poté přišla na dvorní ples v pánském oděvu a vášnivě políbila na parketu mladou ženu. Ta pusu šokovaně opětovala.
Za tu urážku ji vzápětí vyzvali na souboj tři šlechtici. Utkala se se všemi zároveň a všechny porazila. Jenže, jak dobře víme i z Tří mušketýrů, byly podobné duely už od doby Ludvíka XIII. přísně zakázané a musela znovu zmizet z Paříže. Uchýlila se do Bruselu, kde se do ní zamiloval bavorský kurfiřt, milovník slavností a oper. Vášeň byla vzájemná a začali žít společně. Jenže jeho dosavadní partnerka, hraběnka z Arcos, se cítila být ohrožena.
Využila svého vlivu a výsledek byl, že Julie dostala „srdečné pozvání“ k opuštění města, doprovázené ovšem částkou čtyřicet tisíc liber. Muži ji milovali a ženy obdivovaly pro její nekonvenčnost a výbušný temperament.Charisma a odvaha jí ale vysloužily stejně tak příznivců jako nepřátel. Její poslední láskou se stala markýza de Florensac, podle mnohých nejkrásnější žena ve Francii. Zahořely k sobě spalující vášní. Jejich láska trvala dva roky.
Markýza de Florensac
Ukončila ji až náhlá tragická smrt markýzy ve věku třiceti pěti let na strašlivou horečku. Julie to brala jako ránu osudu za své vyzývavé chování a obrátila se k bohu. Zcela se stáhla z veřejného života a odešla do kláštera v Provence. Vedla samotářský život, zemřela v roce 1707 na syndrom zlomeného srdce, ve věku o dva roky nižším než její životní láska. Zapomenuta ale nebyla, mnoho žen ji považovalo za vzor, jak narušit mužskou hegemonii.
Zdroj: https://scriiipt.com/2025/03/julie-daubigny-dite-la-maupin-escrime-opera-et-scandale-au-xviie-siecle/
https://savoirsdhistoire.wordpress.com/2017/10/05/les-aventures-de-mademoiselle-maupin-travestissement-querelles-sanglantes-et-bisexualite/
https://www.svetzeny.cz/zabava-kultura/osobnosti/sermirka-a-pevkyne-julie-d-aubigny-se-v-17-stoleti-prevlekala-za-muze-ale-mela-rada-i-zeny-vyhravala-nelegalni-souboje-a-milenku-unesla-z-klastera-b2134?
