Článek
Nakonec zakotvil v roce 1950 v Městských divadlech pražských, z nichž odešel do důchodu a na odpočinek o třicet let později. Pravidelně hostoval v Činoherním klubu, či Divadle za branou. Vystupoval také na estrádách, které mu, díky postavě vrátného Hlustvisiháka, u diváků přinesly - společně s Lubomírem Lipským - velkou popularitu (byli spolu rovněž v televizi a rozhlase, kde slavili také úspěch). Nepotřebovali skoro žádné rekvizity.
Prakticky si vystačili s židlemi, stolem a telefonem. Je zajímavé, že po obrovském úspěchu úvodní scénky (původně pochází z pera maďarského spisovatele Tezö Királyiho Gyuráye) autor českého scénáře Bedřich Zelenka prohodil role, prvním Hlustvisihákem byl totiž právě on, ale v dalších dílech ho hrál Lubomír Lipský. Ten se do role upovídaného poplety hodil přece jen víc a z Homoly se stal naopak skvělý nahraváč.
Ještě předtím, v mládí, se proslavil jako představitel milovníků, později charakterních i komických postav. Měl rovněž hezký, znělý hlas, pěvecké umění předvedl na různých kabaretních scénách. Také dobře tančil, byl jako stvořený pro druh umění, ze kterého se později stal muzikál. Stal se populární zejména za první republiky. Hrál s těmi největšími filmovým hvězdami té doby - Adinou Mandlovou, Natašou Gollovou, Lídou Barovou.
Nataša Gollová, Miroslav Homola, Růžena Nasková, 1941, film „Konečně sami
Ženám se líbil, měl pěknou postavu a příjemný vzhled, to, že mu postupně řídly vlasy jim nevadilo, podobně na tom byl tehdy největší idol dívek a žen Oldřich Nový. Zaujal skvělou mimikou, jeho projev byl klidný, úmyslně pomaleji gestikuloval, patřilo to k jeho stylu hraní. Zaujal i kritiky, objevil se na titulní stránce časopisu Kinorevue. Později, po válce, už trochu upadl v zapomnění, ale velmi často točil pro Českou televizi - bohužel většinou vedlejší role.
Na titulní straně
Hrál ve veleúspěšných seriálech, včetně úplně prvního, co „zbořil“ obrazovky, Tři chlapů v chalupě. Následovala Žena za pultem, Ve znamení Merkura, Hříšní lidé města pražského, Plechová kavalerie, Inženýrská odysea, Dnes v jednom domě. Tam víceméně jen statoval, šlo o jeho poslední roli, hrál ji v roce 1980, pouhé tři roky před svou smrtí. Celkem natočil neuvěřitelných 180 filmů!
Byl oblíbený nejen mezi diváky, ale i kolegy."Miroslav byl neuvěřitelný šprýmař. Poslouchat jeho postřehy, poznámky, to bylo neskutečné. Často jsme žertovali, jaká je škoda, že neumí hrát na jevišti tak skvěle, jako dokáže bavit lidi v zákulisí. Byla s ním neskutečná legrace,“ řekl o něm kolega z divadla Josef Zíma. Jako většina herců ani on se neodříkal alkoholu, zejména pokud potkal vyhlášeného „pařmena“ Vl. Menšíka.
S Vl. Menšíkem v pořadu Hádej, hádej, hadači
Stará moudrost praví, že není malých rolí a Miroslav Homola to suverénně potvrdil. Přesto, že se v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, objevil tak minutu, dvě, diváci si ho navždy zapamatovali a nadále si s tímto dílem spojují, na což byl oprávněně pyšný. I na to, že dostal od režiséra volnou ruku a mohl si vymyslet ztvárnění své malé scény. Zvolil pózu pouťového vyvolávače, která kontrastovala s moderní technikou, kterou propagoval.
Vyvolávač z „Jáchyma“
Byl také zdatný imitátor, ale předváděl to jen kolegům, vystupovat s tím veřejně považoval za herce pro podřadné, s tím, že napodobovat hlasy umí každý osel, není na tom vůbec nic zvláštního. Za normalizace začal mít Hlustvisihák problémy, jmenoval se totiž Gustav, což bylo ve scénkách opakovaně zmíněno. Vše, co se - byť vzdáleně - týkalo osoby prezidenta Husáka, včetně na talíři oblíbeného domácího ptáka, bylo totiž zakázáno.
Miloslav Švandrlík ve své knize popisuje, že komik Jaroslav Štercl musel změnit text známé písničky, neboť zpívat „Husa kejhá v pohnutí“ což nepřicházelo v úvahu. Šéfredaktor Dikobrazu dokonce vydal - pro jistotu - zákaz zobrazování veškerého ptactva na stránkách humoristického časopisu. Homola to nesl s nadhledem. Podle jeho dcery Dany byl hlavně velký svéráz.
„Bylo mu 43 let, o deset let víc než mamince, baletce Národního divadla Emilii Karlové. Dlouho se nechtěl ženit a sňatek jí slíbil až jednou, když se někde ve společnosti, řekněme kulantně, velmi uvolnil. Jenže v den svatby 21. března 1949 se mu to nějak rozleželo, tak vymýšlel, jak uniknout. A nenapadlo ho nic jiného, než zavolat anonymně policii, že máma chce na zájezdu s divadlem do Německa emigrovat. Takže ji v den svatby zatkli.
Byla pár hodin zadržena, ale řekla jim, že jde jen o recesi mezi herci a oni jí uvěřili, předtím si zjistili u kolegů, které vyjmenovala jako svědky manželského slibu, že nelže. Nakonec tak z výslechu utíkala rovnou k oltáři a k tatínkově nemilému překvapení svatbu stihla. Nakonec spolu ale vydrželi celý život, táta zemřel 1983, maminka 2000. Měl ale ve skříni kostlivce, o kterém ona nevěděla.
Dana Homolová v Vojtěchem Kotkem v seriálu Pojišťovna štěstí
Já až po jeho smrti našla v pozůstalosti dopis, kdy mu nějaká milenka napsala, že je s ním těhotná a neví si rady. Otec v momentě, kdy se to dozvěděl, dal od ní dost negentlemansky ruce pryč. O osudu milenky ani jejího dítěte se mi nepodařilo nic zjistit. Bohužel, poslední roky jeho života byly velmi smutné. Nejdřív ho v roce 1979, na dovolené v Itálii, ranila mrtvice. Byl tam dlouho v nemocnici.
Já musela zůstat s ním, až mi propadlo vízum. Pak jsme ho složitě dostávali domů. Čtyři roky ležel v léčebně dlouhodobě nemocných. Doma být nemohl, protože dvakrát málem podpálil činžák. Nakonec mu našli i rakovinu prostaty, ale myslím, že ho nezabila, táta se prostě rozhodl to zabalit v 74 letech. Byl to pro mě moc těžký rok, zemřela také moje tchyně Dana Medřická." Vzpomíná smutně dcera a také herečka Dana Homolová.
Zdroj: https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/63526/miroslav-homola-vyvolavac-z-jachyme-hod-ho-do-stroje-umiral-4-roky.html
https://www.lifee.cz/miroslav-homola-svou-budouci-zenu-udal-na-policii-a-cely-zivot-tajil-nemanzelske-dite-bfa8a
https://www.youtube.com/watch?v=dqmxuaRoq8g
