Článek
Za své první vydělané peníze jí koupil růžový Cadillac a plnil všechna její přání. Když ve 46 letech předčasně zemřela – kromě jiného i kvůli pití alkoholu – obrovsky ho to zasáhlo. Podle legendy se také měl proslavit tím, že ji k narozeninám nahrál v obyčejném studiu verzi tehdy populární balady My Happiness a That's When Your Heartaches Begin a tím na sebe upozornil. Ale šlo jen o mystifikaci, byla dílem jeho manažera „colonela“ Parkera.
Na počátku kariéry
Tomu vděčil za mnohé. Například ho představil producentovi Samu Phillipsovi od slavné firmy Sun Records. Tento už dávno prohlašoval, že pokud objeví bílého zpěváka s hlasem, chováním a pohyby černocha, vydělá miliardu, což se také stalo. Parker Elvisovi vybudoval pověst skromného hudebního selfmademana. Tu podpořil v roce 1958, kdy byl na vrcholu popularity, ale dostal povolávací rozkaz do armády.
Jenže místo toho, aby se tomu elegantně vyhnul, možností byla celá řada, např. smyšlená nemoc, nastoupil dvouletou vojenskou službu, navíc v dalekém Německu. Kalkulovalo se s tím, že splnění vlastenecké povinnosti mu přiláká nové příznivce a popularita stávajících vydrží. Aby se na něj nezapomnělo, byla rádia zásobována jeho předem natočenými songy, Parker „krmil“ novináře smyšlenými historkami.
Na vojně
Kina také zaplnil muzikál King Creole, který před narukováním cíleně dotočil. Jeho pověst byla zdánlivě bez poskvrnky. Jenže opravdu jenom zdánlivě. Čím dál častěji se totiž u něj projevovala jedna z jeho sexuálních úchylek, hebefilie, erotické zaměření na pubertální dívky. S nimi ovšem neměl sex, jen, líbání, mazlení, ale i v těsné blízkosti intimních míst. Matka čtrnáctileté dívky popsala, že ji dal „francouzský polibek.“
Na turné si je bral jako doprovod. O jejich výběr se postarali kamarádi z mládí, říkalo se jim Memphiská mafie. Sloužili i jako jeho bodyguardi a udělali by pro něj cokoli. Jinak ale zažil i protesty, starší ženy a sufražetky tvrdě odsuzovaly jeho smyslné pohyby boky - dostal díky nim různé žertovné přezdívky jako rotující kyčle, nebo Elvis-Pelvis (pánev). Hájil se tím, že v tom nevidí žádnou sexuální symboliku.
Vyloženě popíral, že by přitom někdo - včetně jeho - mohl cítil erotické vzrušení. V roce 1955 mu ale na Floridě policie výslovně přikázala zpívat bez jakéhokoli pohybu. Sklony k hebefilii u něj netrvaly dlouho, vadilo mu, že nemůže mít sex, to by si netroufnul, ono i to, co s nimi dělal, by se dalo klasifikovat jako pohlavní zneužití. Dívky ovšem - i s ohledem na svou dobrou pověst - mlčely, stejně jako ti, co je dohazovali.
Elvisova hra boků
Tak se přeorientoval na o něco málo starší ročníky. Jeho sexuální apetit byl neukojitelný. Mezi dvaadvaceti a třiceti lety měl až tři ženy denně, jednou se chlubil, že jeho postelí prošlo tisíce žen a nemusel to být výmysl. Potrpěl si nejen na „švédskou trojku,“ ale také na skupinové sexuální aktivity, kde měly převahu lesbičky. Velmi rád je při jejich milostných aktivitách pozoroval, zatím, co souložil. Zato homosexuály nesnášel.
Měl také fetišistické tendence. Preferoval totiž milenky s velkými chodidly, memphiská mafie to věděla a uchazečky náležitě lustrovala. Vždy dával přednost nezkušeným pannám. I o ně neměl díky své slávě a kamarádům nouzi. Odmítal naopak dívky s velkým poprsím, potrpěl si na hezky tvarované nohy a větší zadky. Měl však i životní lásku, jmenovala se Priscilla Beaulieu. Poznali se na vojně, byla to čtrnáctiletá dcera amerického důstojníka.
Svatba
Elvisovi se podařilo dosáhnout u rodičů povolení, že ho mohla následovat do jeho sídla v Memphisu, kde jí zařídil dokončení katolické školy. Kdy ní začal skutečně sexuálně žít, o tom existují dohady. Pravděpodobně to bylo asi v jejích 15 letech. Za ženu si ji vzal v roce 1967, to jí bylo už 21 let. Přesně za devět měsíců se jim narodila dcera Lisa Marie. Láska ale dlouho nevydržela, jen pět let, kupodivu tentokrát „zahnula“ Priscilla.
Důvod byl prostý. Elvis přiznal, že nikdy nedokázal milovat ženu poté, co počala dítě. Jednalo se zřejmě o fobii. Zamilovala do svého učitele karate Mika Stonea. Když mu to řekla, byl bez sebe vzteky, dotklo se toho jeho nebetyčného ega a za trest ji znásilnil. Měl u toho vykřiknout: „Takto skutečný muž miluje svou ženu!“ Nakonec mu extempore odpustila a zůstali přátelé.
Elvis prožíval na konci šedesátých let smolné období. Po davovém šílenství přišel v polovině šedesátých let pokles zájmu, showbyznysu vládly Beatles a další hudební skupiny. Pro sólové zpěváky nezbylo moc prostoru. Navíc odmítal vystupovat jinde, než v Americe, přestože v Evropě by byl o něj rozhodně zájem. Nicméně se dokázal vrátit ve velkém stylu, jako pravý král.
V roce 1973 uspořádal na Havaji koncert, který se díky satelitům - poprvé - přenášel do celého světa, viděla ho neuvěřitelná miliarda diváků. To byl ale poslední odlesk jeho slávy. Začala se na něm totiž čím dál víc projevovat jeho závislost. Jako hoch ze slušné rodiny nebral drogy, ale nadužíval léky, což je ještě horší. Začal už za dob služby v armádě s dexedrinem, což je amfetamin, stimulant potlačující únavu, užívá se při ADHD.
Koncert na Havaji
Později postupně přidával různé uklidňující léky, prostředky proti bolesti, tabletová i injekční narkotika, takže mu zanedlouho přezdívali „chodící lékárna.“ Ke konci života bral snad úplně všechno, opiáty, antihistaminika, trankvilizéry, hormony, hypnotika. To mělo vliv i na zvýšení hmotnosti, vážil až 160 kilogramů! Ale pochopitelně i potence. Nebyl schopen souložit, vzrušila ho jen další sexuální deviace, voyerismus.
Do ložnice svého sídla v Palm Springs nainstaloval kamery a obousměrná zrcadla. Díky tomu tajně špehoval souložící páry, které pozval, aby v jeho apartmá strávili „žhavou“ noc. Zájem byl pochopitelně velký. Časem se ale u něj projevily další potíže - inkontinence, musel nosit plenky, chronická zácpa, častý vedlejší účinek opiátů.
Kvůli tomu zneužíval laxativa, což vedlo k pověsti, že zemřel na WC, když vykonával potřebu. Ve skutečnosti ležel poblíž mísy tváří k zemi. Měl na sobě zlatý župan. Oficiální příčinou úmrtí byl infarkt. Bylo mu 42 let. Pitva odhalila v těle stopy po čtrnácti různých lécích. Poslední rok života prožil Elvis v náručí devatenáctileté Ginger Aldenové. Sice od něj dostala obligátní cadillac a prsten za 85 000 dolarů, ale neměla to s ním vůbec lehké.
Byl čím dál víc paranoidní, ve svých pamětech napsala, že jednou vystřelil z pistole na televizi, když se mu nelíbil nějaký pořad a pak také ji nad hlavou, když mu odmítla dát jogurt. V té době byl na nich totiž závislý, jedl jich desítky denně. Byla u něj také v osudnou noc jeho smrti. Po ní vypukla davová hysterie žen. Mnohé vypovídaly, že souložily s jeho duchem. Trávník před domem byl ještě dlouhé dny zaplněn dívkami a ženami.
Ty odmítaly opustit posvátné místo, protože přece bez Elvise Presleyho jejich život už nemá vůbec žádný smysl. Skalní fanoušci dodnes míří do Gracelandu, jeho sídla, kde je pohřben. Z něj se stalo muzeum, jde po Bílém domě o nejnavštěvovanější sídlo v Americe! Navštívili ho různé celebrity, včetně hlav států, anglických princů Williama i Harryho. Paul McCartney mu nechal na hrobě položené trsátko, aby měl čím hrát v nebi…
Hrob
Někteří skalní příznivci však návštěvu odmítají. Věří, že je Elvis nezemřel, žije v paralelním vesmíru, přetrvává dál ve své usedlosti jako duch. Objevil se i snímek, který ho údajně zachycuje. Nenajde se na světě moc osobností, které by měly tak silný kult uctívačů, to jen dokazuje jeho výjimečnost, i přes všechny excesy zanechal po sobě nezapomenutelnou stpu nejen v pop music.
Zdroj. https://medicina.cz/clanky/2820/83/Presley-Elvis/
https://www.graceland.com/biography
https://wonderopolis.org/wonder/who-was-elvis- presley
https://southernstudies.olemiss.edu/new-elvis-biography-joel-williamson/
