Stalinova zrůda Lazar Kaganovič mučil rolníky, zavinil hladomor, zažil rozpad SSSR, ničeho nelitoval

Málo známý Kaganovič byl jedním z nejtvrdších a nejvěrnějších Stalinových vykonavatelů. Nepůsobil charismaticky ani intelektuálně, byl naopak nebývale hloupý, nedokončil ani první třídu základní školy (!) číst a psát uměl jen velmi málo. Šlo o klasického aparátčíka do posledního detailu, muže bez pochybností, který vždy splnil rozkaz shora, ať byl jakýkoli. Pocházel z chudé židovské rodiny na Ukrajině a do bolševického hnutí vstoupil velmi brzy.

Revoluce mu dala vše a on jí to vracel absolutní loajalitou, stal se Stalinovým člověkem pro špinavou práci. Organizoval kolektivizaci, rozbíjení vesnic, likvidaci kulaků. Jako tajemník strany dohlížel na čistky v aparátu, osobně schvaloval seznamy k popravám a patřil k těm, kteří se nikdy nesnažili brzdit rudý teror. Když na podzim roku 1932 vázl kvůli neúrodě výkup obilí v Krasnodarském kraji a na Ukrajině, měl tam zjednat pořádek.

Výsledek? Vystěhování celých vesnic do vzdálených oblastí, bez ohledu na původ, zůstali jen ti nejkovanější z kovaných. Ostatní věrní komunisté skončili na Sibiři, protože neměli být pasivní vůči sabotážníkům - přitom všechno způsobilo počasí, to ale na soudruhy neplatilo, oni přece uměli poručit větru a dešti. Stal se doslova poslem smrti. V opuštěných vesnicích totiž nebyl nikdo, kdo by alespoň to málo ze špatné úrody zachránil.

Tím prakticky uměle způsobil na Ukrajině hladomor, který trval déle než rok a měl miliony obětí. Stalin pochopitelně o všem věděl a jeho tvrdý postup schválil, přestěhováním nejen vesnic, ale celých národů se poté paranoidně bránil proti případnému povstání proti němu. Důsledky byly dlouhodobé, lidé byli vyrváni z kořenů, od předků a museli si zvykat na odlišné podmínky. Sovětský vůdce se bavil, byli pouzí pěšáci, i když šachy hrát neuměl.

Kaganovič byl spolutvůrcem stalinského systému v jeho nejtvrdší podobě. Přesto přežil všechny velké čistky i samotného Stalina. I když po jeho smrti upadl v nemilost, na rozdíl od mnoha jiných neskončil před popravčí četou. Dožil se vysokého věku a zemřel v roce 1991, jako poslední žijící člen původního stalinského politbyra. Zůstává symbolem chladné byrokratické brutality, člověka, který nikoho nepřesvědčoval, ale vždy plnil Stalinovu vůli.

Zastával vysoké funkce , byl člen politbyra Ústředního výboru KSSS, první tajemník moskevského městského výboru strany. Protože měl velké problémy s čtením a psaním, dostával od Stalina pokyny ústně, stovky dokumentů jen podepsal, když mu podřízení ukázali kde. Byl poměrně schopný organizátor a všeho schopný člověk. Je symbolem byrokratické brutality, člověka, který nikoho nepřesvědčoval, ale plnil vůdcovu vůli.

Jeden čas se stal o lidovým komisařem dopravy a byla po něm dokonce na čas pojmenována stanice metra, které pomáhal v Moskvě zavádět, i když nerozeznal motor od elektrického mandlu. Ale jako ve většině úkolů uspěl, námitky o těžkosti práce pod zemí smetal pod stůl se slovy, že nesnáze jen zocelí dělnickou třídu, nadřazenou vždy a všem. Nenáviděl vědce, projektanty, a obecně všechny inteligentní lidi jako každý jiný hlupák.

Když byl ve dvacátých letech Kyjevě, zaujal ho mladý a výřečný Nikita Sergejevič Chruščov, kterému pomohl k moci a udělal z něj svého chráněnce. Jejich vztah ochladl poté, co Stalin možná vycítil nebezpečí, který mu od Nikity hrozilo a v roce 1947 poslal Kaganoviče, aby ho dočasně nahradil ve vedení tamní strany a oslabil jeho pozici. Vztahy mezi nimi učitelem a žákem se tak zhoršily a jejich vzájemná nevraživost stoupala.

Vrchol nastal o deset let později. Tehdy se pokusil se spolu s Georgijem Malenkovem a Vjačeslavem Molotovem Chruščova svrhnout, což se nezdařilo - uspěl s tím až Leonid Brežněv až mnohem později. Nový sovětský vůdce ale nebyl tak necitelný ani mstivý, neposlal ho ke zdi, ale do penze. Tam setrval až do roku 1991, zemřel před definitivním rozpadem Sovětského svazu, který byl už nevyhnutelný.

Byl poslední žijící člen strany který zažil říjnovou revoluci. I když mu bylo mu 98 let a do poslední chvíle byl čilý a při smyslech.Věřil ale, že konec SSSR je jen o přechodná krize, Gorbačova a Jelcina považoval za zrádce dělnické třídy. Krátce před svým skonem poskytl interview italským novinám La Republica. V něm řekl, že současné smutné události - v  podobě jisté demokratizace - socialismus nezastaví, naopak posílí.

Vyzdvihoval roli Stalina, který učinil ze zaostalého státu světovou velmoc, nikdy nelitoval jeho ani svých zločinů, nevinné krve, kterou prolil, s obligátním bolševickým heslem, když se kácí les, padají třísky. Na rozdíl od dalších zrůd jako byl Berija či Dzeržinskij nebyl nikdy v nebezpečí smrti ani nestanul před soudem. Oženil se s Marií Markovnou (Privorotskou) měl s ní dceru Maja Lazarevnu (1919–2002) - pracovala jako architektka a starala se o odkaz svého otce, Vyženil syna Jurije.

Zdroj: https://plus7dni.pluska.sk/historia/posol-smrti-zelezny-lazar-mal-svedomi-statisice-zivotov-nikdy-to-nebol-potrestany

https://www.youtube.com/watch?v=A3Nk8TVbpsU

https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Lazar_Kaganovich?