Článek
Málo známý Kaganovič byl jedním z nejtvrdších a nejvěrnějších Stalinových vykonavatelů. Nepůsobil charismaticky ani intelektuálně, byl naopak nebývale hloupý, nedokončil ani první třídu základní školy (!) číst a psát uměl jen velmi málo. Šlo o klasického aparátčíka do posledního detailu, muže bez pochybností, který vždy splnil rozkaz shora, ať byl jakýkoli. Pocházel z chudé židovské rodiny na Ukrajině a do bolševického hnutí vstoupil velmi brzy.
Podpis
Revoluce mu dala vše a on jí to vracel absolutní loajalitou, stal se člověkem pro špinavou práci. Organizoval kolektivizaci, likvidaci kulaků. Jako tajemník strany také dohlížel na čistky ve stranickém aparátu, osobně schvaloval seznamy k popravám a patřil k těm, kteří se nikdy nesnažili brzdit rudý teror. Když na podzim roku 1932 vázl - kvůli neúrodě - výkup obilí v Krasnodarském kraji a na Ukrajině, měl tam zjednat pořádek.
Výsledek? Vystěhování celých vesnic do vzdálených oblastí, bez ohledu na původ, zůstali jen ti nejkovanější z kovaných. Ostatní (i věrní) komunisté skončili na Sibiři, neměli prý být pasivní vůči sabotážníkům - přitom všechno způsobilo počasí. To ale na soudruhy neplatilo, oni přece uměli poručit větru a dešti. Stal se doslova poslem smrti. V opuštěných vesnicích totiž nebyl nikdo, kdo by alespoň to málo ze špatné úrody zachránil.
Tím prakticky způsobil na Ukrajině hladomor, který trval déle než rok a měl miliony obětí. Stalin o všem pochopitelně věděl a jeho tvrdý postup schválil, přestěhováním nejen vesnic, ale celých národů se poté paranoidně bránil proti případnému povstání. Důsledky byly - a jsou - dlouhodobé, lidé byli vyrváni z kořenů, odděleni od předků, museli si zvykat na odlišné podmínky. Sovětský vůdce se bavil, byli pouzí pěšáci, i když šachy hrát neuměl.
Kaganovič byl spolutvůrcem stalinského systému v jeho nejtvrdší podobě. Přesto přežil všechny velké čistky i samotného Stalina. I když po jeho smrti upadl v nemilost, na rozdíl od mnoha jiných neskončil před popravčí četou. Zůstává symbolem chladné byrokratické brutality, člověka, který nikoho nepřesvědčoval, ale vždy plnil vůli nadřízených.
Kaganovich_Lazar_1936
Zastával vysoké funkce, byl člen politbyra Ústředního výboru KSSS, první tajemník moskevského městského výboru strany. Protože měl velké problémy se čtením a psaním, dostával od Stalina pokyny ústně, stovky dokumentů jen podepsal, když mu jeho podřízení ukázali kde. Byl poměrně schopný organizátor, ale i všeho schopný člověk.
Jeden čas se stal lidovým komisařem pro dopravu a byla po něm dokonce pojmenována jedna stanice metra, které pomáhal v Moskvě zavádět, i když sám nerozeznal motor od elektrického mandlu. Ale jako ve většině úkolů uspěl, námitky o těžkosti práce pod zemí smetal pod stůl se slovy, že nesnáze jen zocelí dělnickou třídu, nadřazenou vždy a všem. Nenáviděl projektanty, vědce, a obecně všechny inteligentní lidi jako každý jiný hlupák.
Když byl ve dvacátých letech v Kyjevě, zaujal ho mladý a výřečný Nikita Sergejevič Chruščov, kterému pomohl k moci a udělal z něj svého chráněnce. Jejich vztah ochladl poté, co Stalin možná vycítil nebezpečí, které mu od Nikity hrozilo, a v roce 1947 poslal právě Kaganoviče, aby nahradil vedení tamní strany a oslabil Chruščovovu pozici. Vztahy mezi učitelem a žákem se tak zhoršily a vzájemná nevraživost stoupala.
Vrchol nastal o deset let později. Tehdy se pokusil spolu s Georgijem Malenkovem a Vjačeslavem Molotovem Chruščova svrhnout, což se nezdařilo - uspěl s tím až mnohem později Leonid Brežněv. Nový sovětský vůdce ale nebyl tak necitelný ani mstivý jako jeho předchůdce, neposlal ho ke zdi, ale do penze. Tam setrval až do roku 1991, zemřel těsně před definitivním rozpadem Sovětského svazu, který byl už nevyhnutelný.
Sovětská elita v roce 1935 Kaganovič uprostřed, nalevo vedle něj Berija na kraji Chruščov
Byl poslední straník, který zažil říjnovou revoluci. I když mu bylo 98 let, do poslední chvíle byl čilý a při smyslech. Věřil, že konec SSSR je jen přechodná krize, Gorbačova a Jelcina považoval za zrádce dělnické třídy. Krátce před svým skonem poskytl interview italským novinám La Republica. V něm řekl, že současné „smutné“ události - v podobě jistého druhu demokratizace - socialismus nezastaví, naopak posílí.
Vyzdvihoval roli Stalina, který učinil ze zaostalého státu světovou velmoc, nikdy nelitoval jeho, ale ani svých zločinů, nevinné krve, kterou prolil, s obligátním bolševickým heslem: „Když se kácí les, létají třísky.“ Na rozdíl od dalších zrůd jako byl Berija či Dzeržinskij nebyl nikdy v nebezpečí smrti, ani nestanul před soudem. Oženil se s Marií Markovnou, rozenou Privorotskou, měl s ní dceru Maja Lazarevnu (1919–2002) - pracovala jako architektka a starala se o odkaz otce. Vyženil syna Jurije.
S manželkou
Zdroj: https://plus7dni.pluska.sk/historia/posol-smrti-zelezny-lazar-mal-svedomi-statisice-zivotov-nikdy-to-nebol-potrestany
https://www.youtube.com/watch?v=A3Nk8TVbpsU
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Lazar_Kaganovich?
