Třicet tisíc za devadesát minut? Kolik skutečně vydělávají čeští fotbaloví rozhodčí

Jeden dostane za zápas třicet tisíc korun, druhý sotva pětistovku. Oba přitom musí během devadesáti minut rozhodovat, zvládat emoce hráčů i trenérů a počítat s tím, že jejich výkon bude někdo zpochybňovat. Odměňování fotbalových rozhodčích v České republice je světem obrovských rozdílů. Kolik si ale muži a ženy s píšťalkou skutečně vydělají? A je rozhodování fotbalu výnosným přivýdělkem, nebo spíše časově náročným koníčkem?

Představme si dva fotbalové rozhodčí. Jeden v neděli nastoupí před tisíce diváků k utkání nejvyšší české soutěže. Druhý o několik hodin dříve vyběhne na trávník malé vesnické obce, kde se kolem hřiště sejde několik desítek fanoušků.

Oba mají stejný základní úkol: řídit utkání podle pravidel, rozhodovat sporné situace a udržet zápas pod kontrolou. Jejich finanční odměna se však dramaticky liší.

Hlavní rozhodčí české první ligy dostává za jedno utkání 30 000 korun. Ve druhé lize je to 15 000 korun. Ve třetí lize už odměna klesá na 3 500 korun a ve čtvrté lize, tedy na divizní úrovni, na 2 000 korun.

Ještě výrazněji se rozdíly projeví v krajských a okresních soutěžích. Za utkání krajského přeboru náleží hlavnímu rozhodčímu 1 110 korun, v okresním přeboru 640 korun a v nejnižších soutěžích 540 korun.

Jednoduchý přepočet ukazuje pozoruhodný výsledek: aby rozhodčí nejnižší soutěže získal na základních odměnách stejnou částku jako jeho kolega za jediné utkání první ligy, musel by odřídit téměř 56 zápasů.

Samozřejmě nejde o totožnou práci. Rozhodčí profesionálního fotbalu čelí mnohem většímu mediálnímu tlaku, přísnějším požadavkům na fyzickou připravenost, složitějšímu systému hodnocení a často také intenzivní veřejné kritice. Rozdíl v odměnách přesto stojí za pozornost.

Zajímavé je, že největší relativní propad odměn nenastává mezi první a druhou ligou. Tam se částka snižuje na polovinu.

Skutečný zlom přichází o soutěž níže. Zatímco hlavní rozhodčí druhé ligy obdrží za utkání 15 000 korun, jeho kolega ve třetí lize dostane pouze 3 500 korun.

Rozdíl činí 11 500 korun za jediný zápas.

Právě zde se výrazně projevuje ekonomická hranice mezi profesionálním a výkonnostním fotbalem. Přestože i třetí liga může přinášet náročná utkání, dlouhé cestování a značnou odpovědnost, její finanční podmínky jsou podstatně skromnější.

Částka za jeden zápas ovšem ještě nevypovídá o celkovém příjmu. Rozhodčí nejsou automaticky delegováni každý víkend a počet jejich utkání závisí na soutěži, nominacích, výkonnosti i zdravotním stavu.

Pro ilustraci si představme hlavního rozhodčího okresního přeboru, který během sezony odřídí 25 utkání.

Při odměně 640 korun za zápas získá celkem 16 000 korun. Pokud by každému utkání věnoval včetně přípravy, dopravy a administrativy pět hodin, představovalo by to 125 hodin práce.

Výsledná hodinová odměna by činila 128 korun, a to ještě před zohledněním případných vlastních nákladů a daňových povinností.

Jiný model nabízí rozhodčí krajského přeboru. Při 25 utkáních a odměně 1 110 korun by za sezonu získal 27 750 korun.

A rozhodčí třetí ligy? Při stejném počtu utkání by jeho základní sezonní odměny dosáhly 87 500 korun.

Jde pochopitelně pouze o modelové výpočty. Skutečné počty delegací se mohou výrazně lišit a rozhodčí mohou během sezony působit v různých soutěžích či funkcích.

Rozhodování fotbalu ovšem nekončí na hřišti. Zejména v nižších soutěžích tvoří významnou část času cestování.

Rozhodčí musí na utkání přijet s dostatečným předstihem, připravit se, zkontrolovat náležitosti zápasu a po jeho skončení splnit administrativní povinnosti. Někdy tak devadesát minut na trávníku znamená několik hodin strávených mimo domov.

Právě cestovní náhrady prošly v září 2026 významnou změnou.

Výkonný výbor Fotbalové asociace České republiky schválil zvýšení kilometrové sazby z dosavadních 5 na 7 korun. Nová sazba začala platit 17. září 2026, zatím s účinností do konce kalendářního roku.

Jde o zvýšení o 40 procent.

Zajímavější než samotná nová částka je ovšem historie. Předchozí sazba pěti korun za kilometr podle vyjádření okresních fotbalových funkcionářů platila již od roku 2012.

Čtrnáct let se tedy cestovní náhrady neměnily, přestože ceny pohonných hmot, servisních prací, pneumatik i samotných automobilů za tu dobu výrazně vzrostly.

Při cestě na utkání dlouhé celkem 80 kilometrů představuje nová sazba náhradu 560 korun místo původních 400 korun. Rozhodčí tak obdrží o 160 korun více.

Je však důležité připomenout, že cestovní náhrada není totéž co výdělek. Má pokrývat náklady spojené s dopravou a její výše se řídí pravidly příslušné soutěže.

Odměňování rozhodčích není jen záležitostí samotné fotbalové asociace. Systém financování se liší podle úrovně soutěže a příslušných organizačních předpisů.

V profesionálních soutěžích se na úhradě odměn podílejí kluby prostřednictvím nastaveného systému sběrné fakturace. V dalších soutěžích hrají významnou roli mechanismy FAČR a příslušných řídících orgánů.

Je přitom potřeba rozlišovat, kdo peníze rozhodčím technicky vyplácí a kdo náklady ve výsledku ekonomicky nese.

Pro menší amatérské kluby představují náklady na organizaci soutěžních utkání citelnou součást provozních výdajů. Vedle pronájmu nebo údržby hřiště, energií, vybavení a dopravy hráčů patří rozhodčí k pravidelným nákladům fotbalové soutěže.

Zajímavé srovnání nabízí také nejvyšší ženská fotbalová soutěž. Od sezony 2025/2026 dostává hlavní rozhodčí za utkání 3 500 korun, asistent 2 000 korun. Fotbalová asociace tak zvýšila jejich odměny o 75, respektive téměř 67 procent.

Přesto zůstává rozdíl oproti mužské první lize výrazný. Zatímco hlavní rozhodčí mužské nejvyšší soutěže obdrží 30 000 korun, v ženské lize je to 3 500 korun, tedy přibližně 8,6krát méně. Odměna odpovídá částce, kterou dostává hlavní rozhodčí ve třetí mužské lize.

Zvýšení odměn mělo podle zástupců FAČR také pomoci přilákat nové rozhodčí, kterých je v ženském fotbale nedostatek.

Odpověď závisí především na tom, o jaké úrovni soutěže hovoříme.

Na vrcholu českého fotbalu mohou odměny za jednotlivá utkání představovat významný příjem. Je ovšem potřeba zohlednit, že samotná nominace do nejvyšších soutěží vyžaduje dlouhodobou přípravu, výkonnost a úspěšné absolvování náročného systému hodnocení.

V nižších soutěžích je situace odlišná. Rozhodčí často věnují fotbalu víkendy, cestují desítky kilometrů, pravidelně absolvují školení a musí být připraveni zvládat konfliktní situace. Nesmíme také zapomenout, že rozhodčí neřídí pouze utkání dospělých ale také utkání mládeže. Ta jsou honorována ještě nižšími částkami…

Při přepočtu na skutečně odpracovaný čas tak jejich finanční odměna skutečně není nijak závratná.

To ovšem neznamená, že by rozhodování nemohlo být atraktivním přivýdělkem. Pro řadu lidí je zároveň způsobem, jak zůstat součástí fotbalu, věnovat se sportu a získávat zkušenosti.

Podstatná otázka proto možná nezní, zda jsou rozhodčí přepláceni, nebo podhodnoceni.

Mnohem zajímavější je, zda současný systém dokáže přilákat dostatek nových rozhodčích, udržet ty zkušené a nabídnout jim podmínky odpovídající nárokům, které na ně fotbal klade.

Protože bez hráčů se fotbal hrát nedá. Ale bez rozhodčích se soutěžní utkání také neobejde.

Příště: Stejná píšťalka, jiné peníze. Ve druhém dílu našeho seriálu se podíváme do evropských lig. Kolik dostávají rozhodčí v anglické Premier League, německé Bundeslize nebo španělské La Lize? A jak si ve srovnání se svými evropskými kolegy stojí čeští rozhodčí?

Poznámka: Uvedené částky představují základní odměny za utkání, nikoliv čisté příjmy rozhodčích. Modelové sezonní výdělky jsou orientačními výpočty.