Článek
Chtěl-li být Bůh vnímán někým mimo sebe, musela být stvořena rozumná bytost – my se jen můžeme dohadovat, jak k tomu došlo. Navíc se Bůh musel ‚dát poznat‘ této bytosti; ona sama by nenavázala vztah nekonečně ji přesahující. Za to Bůh platí rizikem: může být milován, nenáviděn či ignorován.
V ‚Katolickém týdeníku‘ byla jednou dvoustrana k dotazu čtenáře: „Může stvořit Bůh kámen, který neuzvedne?“ byly zde rozsáhlé teologicko-filozofické studie. Na závěr byl malý odstaveček jednoho starého pana faráře: „I může. Chce stvořeného člověka pozdvihnout do náruče, a někdy se mu to nepodaří.“
Stvoření a výzkum
Jak to tedy je? Bůh stvořil všechny hmotné i nehmotné možnosti. Prý z ničeho. Člověka přizval jako spolu-tvůrce, aby některé z možností uskutečnil, jiných se vyvaroval. K tomu člověk dostal svědomí. V jistém smyslu je Bůh stvořitelem ‚všeho‘, ale nelze s tímto pojmem bezhlavě šermovat. Bůh nestvořil atomovou bombu ani placatou televizi – ale umožnil jejich vynalezení člověkem, dal mu k tomu vše potřebné.
Díky řecké klasické filozofii a dalším vědomostem z jiných oblastí světa (Orient, Afrika…) vznikla systematická věda rozpadající se do mnoha oborů. Bohužel, věda si neumí dát hranice co zkoumat a co už ne. V dnešní době oněmi ‚regulátory‘ jsou dva typy lidí:
- Zadavatel, který dá peníze na výzkum.
- Vědec (tým) ‚najatý‘ na výzkum – dnes často formou grantu.
Věda se v posledních staletích proletarizovala. Ještě ve středověku patřili vědci k elitě národa. Dnes se může stát vědcem kdejaký pobuda, který si osvojí patřičné znalosti a dovednosti.[1] Pokud se v jakémkoliv odvětví stanoví etická pravidla, zákonitě bude vznikat černý trh v zapovězené části: vždy se najde ten, kdo platí – a vždy se někdo nechá najmout. Takže ti, kdo dodržují pravidla, budou vždy v nevýhodě.
Zcela jistě všechny vyspělé země dělají ‚zakázaný výzkum‘ financovaný armádou – už jen proto, aby nebyly předstiženy soupeři. Každý regulátor si musí být vědom tohoto úskalí. (I zákonodárce předepisující dopravní předpisy tuší, že je leckdo nebude dodržovat a tím ohrozí sebe i jiné, včetně těch, kdo předpisy dodržují.) Bohužel pocit spolu-zodpovědnosti se u stále více lidí vytrácí, svědomí mnoha lidí je gumové.
Proletarizaci vědy a ztrátu pocitu svědomí urychluje nástup automatické inteligence (AI).
- Hacker, který se snaží nabourat do cizích serverů, kdysi musel mít slušné znalosti operačního systému; dnes tyto dovednosti přinese patřičný model – prakticky stačí zadat slovní popis toho, čeho chceme dosáhnout.
- Opakovaně už se stalo, že AI si k zadanému úkolu nekontrolovatelně přidala. Např. měla vymyslet řešení úlohy a ona se místo toho nabourala do počítače se zadáním a kontrolními výsledky a ‚opsala’ je. Několikrát se agenti AI nabourali do jiných agentů AI.
- Na válce na Ukrajině vidíme překotný vývoj dronů, nyní zhruba každých 6 týdnů vzlétá nová generace a zhruba tolik trvá nalezení vhodných proti-technologií.
- Ten, kdo chtěl vyvíjet např. chemické či biologické zbraně, musel mít hlubší znalosti oboru a nákladné laboratoře – dnes AI simuluje vývoj a nabídne ‚vyhovující řešení‘ ve velmi krátké době a jen za zlomek nákladů.
Důsledkem je, že zatímco po některých lidech zůstanou na světě dlouhodobé nebo trvalé hodnoty, po jiných zůstanou dlouhodobé nebo trvalé škody. To je daň za lidskou svobodu: je to úžasná možnost – a umožňuje masivní zneužití.
Politici a moc
Jak už jsem mnohokrát ukázal: politici mají mít zákonodárnou moc, mají určovat pravidla. Podle těch pravidel mají vládnout a soudit lidé nezávislí na politicích. Výkonná moc se musí odpovídat nezávislým soudcům a nikoliv politikům. Tohle by aspoň trochu omezilo nebezpečí zneužívání poznání, vědy. Proto mají ministerstva vést letití odborníci (u nichž lze předpokládat vyšší zodpovědnost a menší náchylnost ke korupci, klientelismu, apod.) a nikoliv politici, jejichž způsobilost nikdo nezkoumá. Odborníci zapálení pro svůj obor taky nebudou požadovat nehorázné platy.
Jak to vidíme v praxi: včera influencer na sociální síti – a dnes ministr zahraničních věcí! Mimochodem: víte proč se této funkci říká ‚šéf diplomacie‘? Protože donedávna se požadovalo po tomto ministrovi diplomatické vzdělání! Kdeže jsou ty časy…
[1]Tím samozřejmě neříkám, že mezi vědci je mnoho nezodpovědných ‚pobudů‘, ale jsou tam a dělají věci, které jiní odmítají.
