Článek
Otázka, zda náhoda existuje, závisí na tom, z jakého úhlu pohledu se na ni díváme – zda filozofického, matematického, fyzikálního nebo každodenního.
1. Matematický pohled
- V matematice a statistice se náhoda popisuje pomocí pravděpodobnosti a náhodných jevů.
- Např. hod kostkou je „náhodný“, protože výsledek nelze předem určit (pokud je kostka férová).
- Ale matematika neřeší, zda je náhoda „skutečná“, pouze ji modeluje.
2. Fyzikální pohled
- V klasické fyzice (Newton, Laplace) by teoreticky náhoda neexistovala – pokud bychom znali všechny počáteční podmínky, vše by bylo předvídatelné (determinismus).
- Kvantová fyzika však ukazuje, že některé jevy (např. rozpad atomového jádra) jsou fundamentálně náhodné (Heisenbergův princip neurčitosti).
- Takže na mikroúrovni se zdá, že náhoda je součástí přírody.
3. Filozofický pohled
- Determinismus: Vše má příčinu, náhoda je jen iluze způsobená naší neznalostí.
- Indeterminismus: Některé události nemají přesnou příčinu a jsou skutečně náhodné.
- Kompatibilismus: Náhoda a příčinnost mohou koexistovat.
4. Každodenní zkušenost
- Když řekneme „to byla náhoda“, často tím myslíme, že událost byla nepředvídatelná nebo neočekávaná (např. setkání s přítelem v cizím městě).
- Ale to neznamená, že neměla skryté příčiny (např. oba jste si vybrali stejné místo nezávisle na sobě).
Závěr
Náhoda jako statistický koncept existuje (např. v teorii pravděpodobnosti).
V kvantové fyzice existuje fundamentální náhodnost.
V deterministickém pohledu je náhoda jen zdánlivá (důsledek neúplných informací).
Takže odpověď zní: Záleží na tom, jak „náhodu“ definujete!
Otázka:
No pokud v hodu kostkou budu předpokládat, že kostku vrhnu stejnou silou pod stejným úhlem a před hodem bude kostka v e stejném postavení. Tak přísně teoreticky bude padat stejné číslo. Pak se nebude jednat o náhodu!
Pokud bychom dokázali přesně kontrolovat všechny počáteční podmínky hodu kostkou (sílu, úhel, polohu, povrch, odpor vzduchu atd.), výsledek by byl deterministický – tedy vždy stejný. V tomto smyslu by se nejednalo o „náhodu“, ale o předvídatelný fyzikální proces.
Proč tedy považujeme hod kostkou za náhodný?
1. Chaotická citlivost na podmínky
- I nepatrné rozdíly (např. v síle hodu o 0,0001 %) vedou k zcela odlišnému výsledku.
- V praxi nelze podmínky dokonale replikovat → výsledek se jeví jako náhodný.
2. Limitovaná měřitelnost
- I kdybychom použili robotické rameno, v reálném světě existují mikroskopické nepřesnosti (turbulence vzduchu, nerovnosti povrchu).
3. Kvantová neurčitost(na mikroúrovni)
- Na úrovni atomů už nelze mít „stoprocentně stejné“ podmínky (Heisenbergův princip neurčitosti).
Filozofická vs. praktická náhoda
Teoreticky: V klasické fyzice by při absolutní kontrole proměnných náhoda zmizela (Laplaceův démon).
Protože nikdy nemáme dokonalou kontrolu ani informace, náhoda de facto existuje.
Zajímavý paradox
I když je svět možná deterministický, naše neschopnost měřit a počítat všechny proměnné ho činí náhodným. Proto:
Kostka je „náhodná“ pro člověka, ale možná není náhodná pro hypotetického vševědoucího pozorovatele.
Kdybychom měli absolutní kontrolu, padalo by stále stejné číslo. Ale to je právě ten rozdíl mezi ideálním modelem a reálným světem.
