Článek
Je to dobrá otázka – na první pohled to působí nelogicky, protože „hrozně“ (od „hrůza“) má negativní základ, a přesto dnes funguje jako univerzální zesilovač i pro pozitivní významy.
Jak to vzniklo ?
Slovo „hrozně“ je odvozeno od podstatného jména „hrůza“. Původní význam byl čistě doslovný:
→ hrozný = vzbuzující hrůzu
→ hrozně = děsivě, strašlivě
Používalo se tedy jen v negativním smyslu („hrozně to bolelo“, „hrozně se bál“).
Posun významu (sémantické zesílení)
Postupem času došlo k jevu, kterému se v lingvistice říká sémantické vyprázdnění (bleaching) a intenzifikace. To znamená:
- původní význam „hrůzy“ se oslabí,
- zůstane hlavně funkce zesilovače („velmi“).
Podobný vývoj prodělala i jiná slova:
- „strašně“ (od „strach“)
- „děsně“ (od „děs“)
- „příšerně“ (od „příšera“)
Všechny dnes běžně slyšíte i v kladných větách:
- „To je strašně dobré.“
- „Bylo to děsně zajímavé.“
Proč zrovna negativní slova?
Je to docela logické z hlediska psychologie jazyka:
- extrémní emoce (strach, hrůza) jsou silné → dobře se hodí jako zesilovače,
- lidé mají tendenci expresivní slova „přetahovat“ do běžného použití,
- častým používáním se otupí jejich původní síla.
Historický a stylový pohled
- Tenhle posun se začal výrazněji prosazovat v mluvené češtině (hlavně 20. století).
- Dnes je „hrozně“ neutrální v běžné komunikaci, ale v psaném, formálnějším stylu se často nahrazuje přesnějšími výrazy („velmi“, „mimořádně“).
„Hrozně“ už dnes neznamená „plné hrůzy“, ale spíš prosté „velmi“. Je to typický případ, kdy jazyk vezme silně emotivní slovo a časem z něj udělá univerzální zesilovač – bez ohledu na to, jestli mluvíme o něčem dobrém, nebo špatném.
Ten jev je skutečně téměř univerzální. V různých jazycích se z původně silně emotivních (často negativních) slov stanou „prázdné“ zesilovače – čisté intenzifikátory bez původního významu. Mechanismus je v zásadě stejný jako u českého „hrozně“.
