Článek
Eržika si má brát za muže Dezidera. Doma ju vychovávali dost přísně, skoro až puritánsky, takže vůbec neví, čo ju čaká o svatební noci.
Tak jde za maminkou a šeptá:
„Mamka, poradíš mi? Já fakt nevím, čo se má stát.“
Maminka si povzdychne, pohladí ju po rameni a začne vysvětlovat od začátku: jak bude svatba, muzika, hostina, tancovačka… A pak se dostane k tomu nejchoulostivějšímu. Chvíli hledá slova a nakonec začne takovým měkkým tónem:
„Eržiko, dikhe — až večer lehnete do postele, tak ti Dežo dá to najdragší, čo muž má… tam, kde ty čuráš.“
Eržika na to vykulí oči a povídá:
„Ale mamko, to néni možné… Dežo by nikdy nedal mobil a ani adidasky do dřezu.“
