AI není budoucnost

Zcela nepochybně umělá inteligence řadu věcí mění a ještě změní. Zprávy o tom, že se jedná o budoucnost a revoluci jsou však poněkud předčasné, jak by řekl klasik. Odhlédněme od bombastických novinových titulků a položme otázkou přesně opačnou od toho, čím jsme každodenně bombardování. Tedy – proč není AI budoucnost?

Důvody jsou rovnou dva. Pojďme se podívat na první z nich. Všichni máme rádi věci, které jsou cool a in. Je to trend. Ale v tomto případě si ho můžeme přímo zobrazit. U IT technologií je vždy stejný a dlouhodobě jej monituruje tzv. Gartnerův graf pro hype nastupujících technologií.

Tyto nastupující technologie jsou VŽDY vnímány s ohromnými očekáváními. Podívejme se na známé příklady. A tak například děti v šedesátých letech snily, jak budou budovat základny na měsíci. Před dvaceti lety se s příchodem širokopásmového internetu předpokládalo, že součástí každého telefonátu bude běžně i video. Před deseti lety se tušilo, že samořídící auta budou už dnes na silnicích dominovat. Nakonec ale došlo k propadu očekávání a „rovině produktivity“, která sice nedosáhla původních vizí, ale nějak se zapojila do reálného světa. Na měsíc lidé letěli, s videem volat můžeme a samořídící taxíky v některých městech existují.

No a pak tu máme ten důvod druhý, který je trochu méně šťastný, a sice – že jsme sedli tak trochu někomu na lep. Dnešní internet je sice úžasné místo, nicméně i jako takové je přirozeně prostředím pro podnikání řady firem. Ty největší z nich dnes nepřemýšlí nad tím, jak zvýšit svůj tržní podíl, ale jak představit nové produkty, jak vylepšit ty stávající a hlavně – jak zvýšit ziskovost těch stávajících. A proto dělají dva kroky; jednak investují ohromným způsobem do AI jako takové (proto rostou datová centra jako houby po dešti) a jednak do mediální komunikace s cílem právě nám všem sdělit, že „kdo nepoužívá AI je pozadu“. Expand or die!

Cílem celé této kampaně a AI jako produktu je totiž nahrazení vašeho počítače vzdáleným nástrojem v datovém centru, ke kterému se pouze připojíte. Zatím zadarmo a svobodně. Velké technologické společnosti dnes „pálí peníze“ na chatboty, různé generátory a další nástroje, které lze využívat zdarma, nebo jen s poměrně malým předplatným. Na co mít nějaké složité programy, když si vše zařídíte přes prohlížeč, komfortně, jednoduše, bez školení, instalace nebo nějakých otravných postupů, že.

Každý ekonomicky smýšlející člověk však musí již nyní tušit, že ďábel bude někde skrytý. A samozřejmě že je. Ekonomicky totiž počínání firem, které podnikají v oblasti AI nedává smysl. Investice jsou ohromné (datová centra stojí poměrně hodně peněz) a služby jsou poměrně levné (chatbot vám vysvětlí původ života, agentní AI za vás udělá práci, grafický editor pomocí promptu upraví obrázek). Tak o co vlastně jde?

Cílem je získat kritickou masu uživatelů, kterým se poskytnout bezkonkurenční služby ve snaze měnit jejich návyky. Tedy tak, aby namísto vlastního softwaru využívali nástroje AI (které bude pravda zprvu mnohem snazší používat). Jakmile si lidé na nové technologie zvyknou, tak se začnou přirozeně horšit jejich původní návyky. Toto bylo vypozorováno např. u lékařů, kteří namísto vlastní praxe začali používat AI nástroje. Pokud by doktoři léta praxe zjistili, mohli by léčit bez nových nástrojů? Asi těžko. Dodavatel tímto získává výhodu. A to je jeho obchodní plán.

Nesmíme zapomenout na to, že čím větší výhodu takový dodavatel získává, tím horší je postavení uživatele. Ten musí za službu platit postupně více, zatímco chatbot, který je nyní zadarmo, může postupně zavádět placené přístupy, jinak nepustí uživatele dál, bude vyžadovat sdělení více osobních údajů, bude zobrazovat více reklamy, bude v jednu chvíli prostě příliš „otravný“. Zároveň, protože má od uživatele dost dat, nebude nikdy tak „moc otravný“, aby od něj uživatel odešel. Přehnané? Ne, nikoliv. Jen se podívejte, jak dnes fungují sociální sítě nebo různé další online platformy. Právě ony s tímto faktorem pracují nejvíce. Všichni „tam jsou“ ale nikdo tam otevřeně „být“ vlastně nechce. To není chyba, ale zamýšlená vlastnost a kýžený cíl, ke kterému se propracovali jejich iniciátoři po dvaceti letech provozu.

Nemějme proto iluze, že nástup technologií AI nemá totožný cíl. K čemu by jinak byly ty rekordní investice do datacenter? Podívejme se proto ještě na jeden příklad. Ono nejde ani tolik o nás, uživatele, jako spíše o různé firmy. Tak třeba nějaká softwarová společnost nám může posloužit jako vhodná ukázka. Její ředitel a vedení při nástupu AI nástrojů nadšeně přesměruje své pracovníky na „vibe coding“ a poté, co lepší LLM model zvládne celý proces, resp. AI agenti mohou dodávat přímo kód, je všechny propustí. Při tom nadšení a snížení výdajů ale vedení tak trochu zapomene na fakt, že veškerou práci ji nedodává technologický zázrak budoucnosti, ale poměrně velká technologická společnost. Namísto pěti až deseti lidí – nebo třeba stovky – to je jediný subjekt. A ten diktuje cenu své služby. Značnou část zisku tak programátorská firma vlastně bude muset odevzdat technologické společnosti. Ta si je totiž velmi dobře svého postavení vůči oné malé softwarové společnosti vědoma. No a pokud ředitel firmičky nezaplatí? Model se uzamkne, data se smažou. A ona softwarová firma si bude muset opět zdlouhavě muset budovat vlastní tým programátorů. Vyplatí se jí vstoupit do takové nejistoty? Nebo radši odevzdá technologickému gigantu velkou část svých příjmů? Nevěříte? Tak se podívejte, kolik hotelů dnes bojuje s rezervačními platformami a jejich podmínkami, které je omezují. Opět stejný problém.

O tom, jak některé veřejné správy v Česku „outsourcovaly“ své služby různým (v tomto případě ale českým) společnostem a pak se divily, kolik za to vlastně platí, a do jakého proprietárního uzamčení (vendor-lockinu) se dostaly, by se daly psát odborné práce na stovky stran. Opět to samé.

Dnes jsme svědky rozsáhlé mediální kampaně, která nám hraj hraje futuristickou hudbu a ukazuje scény jako ze seriálu Star Trek. Má však za cíl postavení jednotlivců a firem změnit způsobem, který ji vyhovuje. Firmy, které tlačí na své zaměstnance aby „využívali více AI“ nesledují vyšší efektivitu je chtějí nahradit, jejich plán však snadno narazí. Pod vidinou úspor totiž sednou na „lep“ těm velkým. Ti už si mimo jiné u svých zaměstnanců vynucují, aby se nepoužívala konkurenční AI. A tak se není čemu divit, že v Microsoftu se musí užívat jedině Copilot. Modří už totiž vědí – nechtějí se stát rukojmím někoho jiného.

Ale opět – co na to nějaká malá softwarová společnost, hotel nebo obecně uživatelé? My bychom měli být rádi, že jsme ve fázi nástupu těchto technologií, kdy se ještě „neždímá“. Ale měli bychom být obezřetní, protože změna přijde neohlášená. Tak jako když z vašeho feedu na sociálních sítích zmizely příspěvky vašich přátel a nahradily je texty různých marketérů, zadavatelů reklamy a prodejců všeho možného, od teplé vody až po podvodné investiční platformy.

Stejně jako uvedené feedy nepředstavují budoucnost dnes, nebude ji AI představovat již brzy. A to tehdy, až investoři zavolají, že chtějí peníze za datová centra zpět.

Text je inspirován knihou kanadsko-britského bloggera Coryho Doctorowa s názvem Enshittification.