Článek
Jindřich Trpišovský dosáhl se Slavií celou řadu úspěchů. Od roku 2017, kdy Trpišovský se svým trenérským štábem do Slavie přišel, posbíral řadu trofejí. Tři tituly mistra ligy, čtyři vítězství v MOL cupu, tedy národním poháru, jedenkrát výhra v českém Superpoháru. K tomu pravidelná účast týmu v evropských pohárových soutěžích, včetně Ligy mistrů v sezoně 2019/20.
To všechno dříve pro Slavii nebylo rozhodně samozřejmé. Slavia zažívala ve své historii často mnohem hubenější roky. Předchozí management ji dovedl málem až ke krachu a nechybělo moc, aby klub spadl do druhé ligy. Příchod nových majitelů a vedení klubu v čele s Jaroslavem Tvrdíkem v průběhu roku 2015 znamenal nastartování nové éry Slavie. Po prvním titulu pod Jaroslavem Šilhavým převzal tým Jindřich Trpišovský.
Jindřich Trpišovský si s sebou do Edenu přivedl své oblíbené a prověřené spolupracovníky z předchozích působišť. Asistenty Zdeňka Houšteckého, Jaroslava Köstla a Štěpána Koláře, trenéra brankářů. Tyto „své“ lidi propojil se slávistickými odchovanci a bývalými dlouholetými hráči Pavlem Řehákem, který doplnil asistenty, a Radkem Černým, který se přidal ke Kolářovi jako druhý trenér brankářů. Od Trpišovského to mělo dva důvody. Potřeboval po příchodu do Edenu získat důvěru slávistů a přibrat k sobě lidi, kteří se v klubu vyznají, protože nikdo z jeho realizačního týmu v Edenu nikdy nepracoval. Druhým důvodem byl fakt, že Köstl ani Houštecký nebyli držiteli potřebné profi licence. Naopak Řehák ji má.
Dnes už se dá jednoznačně říct, že toto spojení zafungovalo. Slavia je pod realizačním týmem Jindřicha Trpišovského úspěšná. Nemohu se však ubránit dojmu, že mohla získat více.
Realizační tým Slavie pohledem z venku velmi dobře lidsky i odborně funguje. Svědčí o tom i fakt, že na asistentských pozicích se dlouhodobě nic nemění. Zejména v tréninkovém procesu realizační tým funguje dobře. Jako v každém kolektivu se samozřejmě nevyhne problémům. V každém početném kolektivu se stane, že si někdo s někým „nesedne“. Slávistický realizační tým má asi někdy svérázné metody, které každému nemusí vyhovovat. Lidé jako Řehák či Houštecký mají k fotbalu svůj osobitý přístup. A tak se někteří hráči v Edenu neuplatnili nejen kvůli výkonnosti, ale nejspíš také proto, že „neskousli“ svérázné chování „realizáku“ k hráčům. Odchody Musy, Alijagiče, Sýkory, Kuchty, ale i některých jiných hráčů jsou nejspíš z této kategorie. Ale to ke sportu a fotbalu prostě patří. Na druhé straně realizační tým Jindřicha Trpišovského dokázal z řady hráčů „vymáčknout“ výkony, které se od nich mnohdy předtím nečekali. Pomohl těmto hráčům k velkým přestupům a zahraničním kariérám. Patří k nim i třeba zmíněný Kuchta, ale i Coufal, Souček, David Jurásek a další.
Dlouhodobým problémem je ale chování realizačního týmu Slavie v průběhu zápasu. Samozřejmě, fotbal nejsou taneční. Při fotbale jsou ve hře velké emoce. Trenéři a členové realizačních týmů mnohdy hrají trošku „divadlo“ a vytvářejí úmyslný tlak na rozhodčího. Je to psychologická hra. Dělají to i někteří slavní trenéři z evropských TOP klubů. I to k fotbalu patří, byť s tím nemusí každý souhlasit. Fair play to prostě úplně není.
Pak jsou tu však situace a emoce, které už nejsou hrané. Přicházejí ve velmi vypjatých situacích důležitých utkání. V derby zápasech se Spartou, v zápasech s Plzní, v klíčových utkáních evropských pohárů. Nemohu se ubránit dojmu, že v koncovkách těchto utkáních to realizační tým Jindřicha Trpišovského častěji nezvládá. Slavii to stojí výhry, body, vyloučení. Stává se, že Slavia v utkání vede, ale nedokáže ho ve vypjaté koncovce dovést do vítězného konce. Hráči nedokážou zůstat nad věcí, dohrát zápas v klidu. Třeba se i „prozdržovat“ poleháváním na hřišti, jak to umějí zejména týmy z jižanských zemí.
Tento problém měla Slavia i dříve. Vzpomeňme třeba zápas na Rangers. Hrála velmi dobře, byla jasně lepší, hráčům skotského týmu „tekly nervy“. Chytrý tým by toho využil, zůstal nad věcí a zbytek zápasu „proležel“. Ze soupeře by si dělal srandu. Slavia se místo toho rozčilovala, zapojila do šarvátek a nakonec z toho byla „aféra Kudela“ s nechutným závěrem. Na výborný výkon Slavie si už pak nikdo nevzpomněl. Slavii se podobné problémy s koncovkou zápasů, byť ne s takovým skandálem, staly vícekrát.
Od té doby prošel kádr výraznou obměnou. Dnes jsou v týmu z velké části jiní hráči, ale problém s nezvládnutou koncovkou utkání, jak je vidět po neděli, Slavii zůstal. Realizační tým Slavie je totiž stále stejný a jeho chování se bohužel nezměnilo. Slavia stejně jako dříve nedokáže dohrát koncovky vypjatých zápasů s chladnou hlavou, s nadhledem. Místo, aby členové realizačního týmu hráče zklidňovali, naopak svým chováním „do ohně přilévají“. Místo, aby Slavia utkáni se Spartou v situaci, kdy vede, zkušeně dohrála, protože „nervy mají téct“ přece týmu z Letné, zapletou se hráči i členové realizačního týmu do šarvátek přímo na hřišti. „Nervy jsou na pochodu“, koncentrace na utkání klesá, v takové situaci také Jindřich Trpišovský nestřídá tak, jak by si mnozí představovali, což také není poprvé, Slavia vedení neudrží a v závěru inkasuje.
Přes nesporné úspěchy a kvality realizačního týmu Jindřicha Trpišovského se nemohu ubránit dojmu, že toto chování Slavii velmi škodí. Stojí ji výhry, body, ještě větší úspěchy. Jindřich Trpišovský je šéfem tohoto týmu. Je tedy na něm, aby si udělal pořádek. Dosud to vždy alibisticky omlouval nebo dělal, že se ho to vlastně ani netýká. Jeho konstatování, že asistent Pavel Řehák šel v neděli situaci na hrací plochu uklidňovat, bylo bizarní. Nebo spíš hloupé.
