Článek
Tomáš Řepka je bezesporu jednou z nejkontroverznějších postav českého fotbalu. Jeho kariéru i osobní život provázela řada incidentů, pro které se v Česku vžilo jeho vlastní označení „blikance“. Tedy momenty, kdy tento fotbalista neudržel emoce a jednal v afektu. Tyto excesy lze rozdělit na ty, které se staly na fotbalovém trávníku, a na vážnější prohřešky v soukromém životě, které ho nakonec dovedly až do vězení.
V souvislosti s Tomášem Chorým se zaměřím pouze na to, jaký býval Tomáš Řepka na fotbalovém trávníku. Jaký je rozdíl v jeho tehdejších výstřelcích oproti těm dnešním, které známe z poslední doby v podání Tomáše Chorého.
Tomáš Řepka byl známý svou agresivní hrou a extrémní vznětlivostí. Během své kariéry nasbíral přes 20 červených karet. Za připomenutí stojí alespoň pár jeho kauz.
První červenou v lize viděl v říjnu 1992 v Hradci Králové ještě v dresu ostravského Baníku za urážku rozhodčího Mádla. Také jeho druhá červená se týkala zápasu s Hradcem Králové. Baník hrál na Bazalech čtvrtfinále národního poháru. Opět byla za nadávky rozhodčímu, kterým nebyl nikdo jiný, než Milan Brabec, pozdější „populární“ předseda Komise rozhodčích z éry kauzy „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“
V mezistátním utkání U21 Česko - Španělsko byl vyloučen po faulu na později velmi slavného útočníka Realu Madrid Raula Gonzalese. V té době byl už také stabilním členem seniorského národního týmu trenéra Dušana Uhrina staršího. Vyloučením v reprezentaci U21 přišel o nominaci na EURO 1996. Tím se připravil o stříbrnou medaili, kterou tým v Anglii překvapivě vybojoval.
Bez červených karet to nešlo ani po přestupu do italské Fiorentiny. V jejím dresu byl vyloučen celkem šestkrát. V březnu 1999 sprostě vyjel na italského rozhodčího, který proti jeho mužstvu nařídil penaltu. Sudím, kterému vynadal, byl starý známý Pierluigi Collina.
První červenou kartu v reprezentačním áčku dostal v kvalifikaci na MS v říjnu 2000 na Maltě za faul na unikajícího hráče.
V roce 2001 se po přestupu do londýnského West Hamu United chtěl uvést jako tvrdý bek. V utkání s Middlesbrough při svém debutu v Premier League to ale s tvrdostí přehnal a po dvou žlutých kartách za ostré zákroky byl vyloučen hned v prvním zápase.
Po odpykání trestu byl brzy vyloučen opět. Hned ve třetím zápase za WHU proti Blackburnu nešetrně zkosil unikajícího útočníka soupeře a rozhodčí mu ukázal přímou červenou kartu. West Ham pak bez Řepky inkasoval ještě čtyřikrát a ostudně prohrál 1:7.
V klíčové odvetě baráže o postup na MS 2002 s Belgií na pražské Letné v listopadu 2001 neudržel nervy a v závěru zápasu udeřil loktem belgického útočníka Goora. Dostal červenou kartu, Česko zápas prohrálo a na šampionát nepostoupilo. Tehdejší reprezentační trenér Jozef Chovanec prohlásil, že Řepka tím v národním mužstvu skončil, což se potvrdilo.
Mezi jeho nejznámější excesy na tuzemské fotbalové scéně patří napadení kameramana ČT v roce 2007. Během zápasu Sparty v Teplicích byl Tomáš Řepka vyloučen, když dostal druhou žlutou kartu po slovní potyčce s domácím pořadatelem, který ho prý urážel. Cestou do kabin neudržel nervy a fyzicky napadl kameramana České televize, který ho při odchodu ze hřiště natáčel. Sparta tehdy dostala velkou pokutu a Řepka další distanc.
O rok později Sparta hrála o titul. Tři kola před koncem v domácím utkání Tomáš Řepka u postranní čáry hodil míč do obličeje brněnského útočníka Aleše Besty. Byl opět vyloučen. Sparta v deseti lidech prohrála 0:2 a s přispěním Tomáše Řepky darovala titul rivalovi ze Slavie.
Tolik neúplný výčet Řepkových „blikanců“, které se staly pověstnými. V jednom však byly jiné, než to, co jsme v poslední době zažívali s Tomášem Chorým. Tomáš Řepka byl velmi řízný obránce. Část jeho vyloučení však vyplývala ze způsobu jeho agresivní a tvrdé hry na hraně. Rány sám rozdával, ale také přijímal. Někdy to s tvrdostí přehnal a šel předčasně do sprch.
Občas ztratil nervy a seřval rozhodčího či soupeře. Rozhodně to neomlouvám. Pouze konstatuji. Byly to však opravdu „blikance“. Situace, kdy se neovládl. Ztratil kontrolu nad svým chováním. Jeho prohřešky byly často nad slunce jasné, zdaleka viditelné. Nebyl v nich z jeho strany dle mého názoru žádný kalkul. Nejednalo se o maskované jednání.
Chování Tomáše Chorého je jiné
Jak už jsem psal v první reakci na jeho sobotní exces, nejsou to často vypjaté okamžiky, kdy Tomáš Chorý ztratí v zápalu boje kontrolu a přežene to s agresivitou. Anebo vynadá sprostě od plic jasně protihráči či rozhodčímu, protože cítí křivdu. To Tomáš Chorý většinou nedělá. Z jeho strany se často jedná o těžko pochopitelnou směs záludností, provokací, zákeřností.
Zatímco Řepkovy maléry byly viditelné i z padesáté řady hlavní tribuny, Tomáš Chorý je provádí často velmi skrytě. Maskuje je. Když je přistižen, tváří se, že on přece nic neudělal.
Když plivne na soupeře, vypadá to, že mu slina jen tak nešťastně mimochodem „utekla z pusy“. On na nikoho neplivl. Když vztyčí prostředníček směrem k rozhodčímu, tváří se též udiveně. On se přece jen škrábe v (nebo na) nose.
Když udeří soupeře do rozkroku nebo mu sahá do zadní části těla, je to podobné. Vždycky je to nenápadné, skryté počínání, které běžný divák na stadionu ani u televize často ani nepostřehne. Odhalí ho až televizní kamery.
Podobně, když šlápne soupeři na ruku či při míjení brankáře učiní nenápadný zvláštní pohyb nohou dozadu a kopne ho přitom do hlavy. Taky je to zase jen tak mimochodem. „Nechtěně“. V reálu to zase ani nepostřehnete. Vidíte to až z opakovaného záznamu. I z něj pak někteří obhajovatelé nabydou dojem, že za to Tomáš Chorý vlastně ani nemohl. Prostě si asi jen vyklepával kamínek z boty, nebo únavu ze svalů. Jen při tom nešťastně kopl brankáře. Smůla.
A to jsem ještě neuvedl dvě nenápadné hlavičky do hlavy dánského stopera Sparty Asgera Sorensena, které též zůstaly nepotrestány.
Řada těchto přestupků byla skrytá, maskovaná jinou činností. Část fotbalové veřejnosti asi proto i do jisté doby věřila tomu, že za ně útočník vlastně nemůže. Má jen smůlu, že se mu soupeři „přimotají“ do dráhy jeho pohybu. Proto, i přes přítomnost VARu, zůstaly některé z prohřešků nepotrestány.
Tomáš Řepka rány rozdával, ale také přijímal. Tomáš Chorý rozdává, ale přijmout neumí. Když je tvrději atakován, okamžitě předstírá faul na svoji osobu. U dvoumetrového chlapa to mnohdy vypadá až komicky.
Jako v sobotu, kdy do něj čistě vrazil podobně mohutný hradecký stoper. Tomáš Chorý se poté chytil za hlavu a předstíral své zranění. Když mu to sudí „nesežral“ a domnělý faul na něj neodpískal, počkal si a nenápadně mu po chvíli ukázal zdvižený prostředníček.
Tato provinění, jejichž četnost přibývala, však nakonec Tomáše Chorého dohnala.
Po jeho posledním excesu ho už odsoudila i většina z těch, kteří ho dříve tak horlivě hájili. Jaký bude další osud Tomáše Chorého? Toť otázka. Souhlasím s názory některých, které se objevily, že by mu nejspíš prospěl odchod do zahraničí. A také odborná lékařská pomoc.
V souvislosti s Chorého sobotním excesem se také objevily názory, že fotbalista se nechal vyloučit schválně, aby mohl odejít ze Slavie do Plzně. Podobné konspirační teorie se objevují vždy. Osobně to považuji za nesmyslné. Nedovedu si něco takového reálně představit.
Nemyslím si upřímně, že by Tomáš Chorý byl skutečně takový zdatný konspirátor. Tím spíš, že po vyloučení mu hrozí vysoký trest. Doby, kdy ve Viktorii o všem neomezeně rozhodoval Adolf Šádek jsou už pryč. Vůbec není jisté, že o něj majitel Plzně Michal Strnad bude za těchto okolností ještě stát.
Slavia bude nyní také preferovat hráčův odchod do zahraničí, bude-li zájemce. Nebýt v sobotu vyloučen, mohl Tomáš Chorý odejít za jistých okolností do Plzně už v zimním přestupním období. Takto je to velmi nepravděpodobné.
Vracím se ke srovnání obou Tomášů
Řepkovy „blikance“ byly opravdu divoké a nebylo jich málo. Rozhodně je nelze vydávat za příklad mladým fotbalistům. Jsou pro mě však spíše obhajitelné. Vidím v nich přehnaně agresivní hru, anebo momentální výbuch nezvládnutých emocí. Něco, co je ještě lidsky pochopitelné a patří to k fotbalu.
Za excesy Tomáše Chorého je, alespoň z mého pohledu, bohužel především úskočnost, prohnanost, záludnost, vychytralost, či jak to lze ještě jinak slušně nazvat. Proto mi přirovnávání Tomáše Chorého k Tomáši Řepkovi tak nesedí.
Další zdroj:
