Hlavní obsah

Fotbalista od pánaboha, na kterého se chodilo. Autor úsměvné hlášky. Legendární „Bača“ Peter Herda

Foto: Jan Mareš/Chat GPT

Jedna z velkých postav fotbalové Slavie sedmdesátých a osmdesátých let za pár dní oslaví životní jubileum. Při této příležitosti si připomeňme kariéru tohoto velkého fotbalisty a některé, možná už trochu zapomenuté, zajímavosti z ní.

Článek

Ze slovenské vesnice v sedmnácti do pražské Slavie

Peter Herda pochází ze slovenské obce Jacovce v okrese Topoľčany v Nitranském kraji, která dala československému fotbalu mimo jiné skvělého stopera či defenzivního záložníka s dělovou ranou Ladislava Jurkemika, a také rychlonohého útočníka Mariána Novotného. Hráli spolu ligu za bratislavský Inter. A také samozřejmě Peterova staršího bratra Dušana, který je, stejně jako Laco Jurkemik, mistrem Evropy z Bělehradu 1976. 

Když se podíváme mimo fotbal, zjistíme, že z Jacovců pochází i slavný slovenský hokejista Miroslav Šatan, mistr světa i vítěz Stanley Cupu. Dnes prezident Slovenského svazu ledního hokeje.

O pět let starší bratr Dušan Herda odešel z rodné slovenské obce jako sedmnáctiletý do pražské Slavie už v roce 1968 a velmi rychle se v ní zabydlel jako hráč základní sestavy, skvělý nahrávač i střelec. Říkával občas spoluhráčům a trenérům, že má doma na Slovensku mladšího bráchu, který bude jednou ještě lepší než on. Moc mu to nevěřili, protože Dušan byl PAN fotbalista.

Když si zanedlouho podávali dveře u Herdů v Jacovcích funkcionáři předních slovenských klubů, ukázalo se, že nelhal. Otec obou bratrů, který měl doma hlavní slovo, však lákavé nabídky slovenských klubů smetl ze stolu. Rozhodl jasně: Mladší syn půjde za bráchou do Prahy!

Peter byl velký talent. S fotbalem začal v rodné vesnici, pokračoval v Iskre Partizánské a Topolčanech, kde už v šestnácti hrál za muže. Když se v létě 1974 v pražském Edenu hlásil slávistickému trenéru Jaroslavu Jarešovi, byl už juniorským reprezentantem Československa.

V tehdejších dobách hrávali přední české kluby letní klubovou evropskou soutěž – takzvaný Interpohár. Byla to příležitost poměřit v rámci letní přípravy síly se zvučnými soupeři ze západní Evropy, a také tam před sezonou na pár dní vycestovat a nakoupit zboží, které v tehdejším socialistickém Československu nebylo běžně k dostání. Bylo to v nesvobodné době jedno z privilegií úspěšných sportovců.

Domácí premiéru v sešívaném dresu ve starém Edenu si odbyl proti francouzskému klubu St. Etienne. Trenér Jareš ho čtvrt hodiny před koncem za příznivého stavu 2:0 poslal na hřiště namísto středního útočníka Roberta Segmüllera, aby se rozkoukal.

Sedmnáctiletý mladík o sobě dal ale hned vědět. Trefil v 84. minutě odražený míč nekompromisně do šibenice a upravil stav utkání na 3:0 pro Slavii. Tradičně kritická stará dřevěná slávistická tribuna, kde řada starších „obyvatel“ pamatovala ještě časy Pepi Bicana, zpozorněla. Tohle bude borec!

Teenager mezi zkušenými borci

Tým trenéra Jareše po hubených časech konce šedesátých a začátku sedmdesátých let opět náležel do ligové špičky. Slavia skončila před Herdovým příchodem v sezoně 1973/74 v lize třetí za bratislavským Slovanem a pražskou Duklou.

Reálně po letech opět toužila po titulu. Měla velmi sehraný tým zkušených ligových borců, které doplňovali nadějní mladíci. Členy jejího kádru byli tři budoucí mistři Evropy z roku 1976: pravý obránce či stoper Pavol Biroš a křídelní útočníci František Veselý a Dušan Herda.

V bráně se střídali mimořádně vyrovnaní brankáři Miroslav Stárek a František Zlámal. Takřka stejně staří, každý s jiným stylem chytání, oba výborní. Dvojici spolu tvořili skoro deset let. Chytal vždy ten aktuálně lepší. Oba se dostali také v různém období do reprezentace.

V obraně byli, vedle reprezentanta Biroše, velkými oporami zkušení stopeři Jan Mareš a Ján Luža, kteří se spolu objevili také v reprezentaci, a zkušený levý bek Bohumil Smolík, jehož místo později zaujal František Cipro, který dříve hrával v záloze i útoku.

V záložní řadě byl klíčovým mužem tvořivý záložník Josef Jebavý. V obraně i záloze nastupovali dle potřeby univerzálové Ivo Lubas a Jiří Grospič. V útoku byl nepřehlédnutelnou postavou mezi fanoušky populární Robert „Segi“ Segmüller. Útok Veselý - Segmüller - D.Herda, v kterém byli dva pozdější mistři Evropy, byl postrachem ligových brankářů.

V sestavě Slavie se objevovali i další hráči jako útočník Zdeněk Klimeš, jehož kariéru bohužel ovlivnilo vážné zranění, Zdeněk Peclinovský, Petr Karafiát, Josef Bouška a Petr Ondrášek.

Slavia měla kvalitní kádr, přesto se sedmnáctiletý mladík ze Slovenska mezi těmito borci neztratil. Brzy se začal objevovat v ligové sestavě sešívaných. První ligový start stihl ještě před svými osmnáctinami. V devátém ligovém kole v říjnu 1974 dostal první velkou šanci.

Zápas se Slavii příliš nepovedl. Remizovala s Třincem pouze 1:1, ale mladý Peter Herda odehrál celé utkání a už v sestavě zůstal. Ve své první sezoně nastoupil do 21 utkání a vstřelil 5 gólů. To byl skvělý start do seniorské kariéry.

Úžas z Boeingu 747 „Jumbo Jet“

Jedna příhoda z jeho začátků ve Slavii určitě stojí za podrobnější připomenutí. V prosinci 1974 se slávisté vydali na šestitýdenní americké turné, které odstartovali v New Yorku a pokračovali přes Kostariku, Mexiko, Honduras až do kolumbijské Bogoty. Připravovali se tam na jarní sezonu a hráli přátelská či turnajová utkání proti tamním klubům.

Československé aerolinie tehdy dálkové lety do USA provozovaly menšími sovětskými letadly Iljušin Il-62. Slávisté ale letěli do New Yorku obrovským a komfortním Boeingem 747 „Jumbo Jet“. V té době největším letadlem na světě pro osobní přepravu.

Když fotbalisté na kodaňském letišti přesedali do obřího dvoupatrového dálkového letadla, byla to velká událost. I pro ty starší a zkušené, kteří už procestovali leccos. Natož pro mladíka ze slovenské vesnice, který jen před pár dny oslavil plnoletost a byl v Praze sotva pár měsíců.

Dnes už by něco takového nikoho nejspíš příliš neohromilo, ale v tehdejším Československu obří a komfortní letadla vůbec nelétala. To bylo něco. Vždyť na dvoupatrové palubě bylo i kino! Mladík Herda to prý také v úžasu hned svérázně okomentoval, když prohlásil:

„Boha jeho, veď sem by sa vošla celá naša dedina aj s kultúrnym domom!“

Herdova hláška okamžitě pobavila ostatní členy výpravy. Starší mazáci si z vyjukaného mladíka kvůli jeho údivu samozřejmě trochu v dobrém utahovali. Tato historka je tak maličkým symbolem kontrastu mezi tehdejším šedivým životem v socialistickém bloku a „velkým západním světem“.

Z nováčka rychle oporou

Peter Herda se stal, i přes své mládí, velmi brzy velkou osobností prvoligového týmu Slavie a majitelem sešívaného dresu s číslem 10, který nosil bez přestávky plných devět let. Ve třiadvaceti už byl slávistickým kapitánem. Zdraví mu drželo, v sestavě v dalších sezonách chyběl jen výjimečně, většinou pouze kvůli karetním trestům. A tak přidával další a další branky a asistence.

Titul se Slavií nezískal, i když mu byl blízko

Slavia v jeho éře na mistrovský titul nedosáhla, i když o něj několik let bojovala a jednou k němu měla opravdu velmi blízko. V červnu 1976 stačilo sešívaným v posledním ligovém kole na bratislavském Tehelném poli se Slovanem alespoň remizovat, aby se stali československými mistry.

Bratislavský Slovan vyhrál ligu dvakrát za sebou, měl vynikající tým plný reprezentantů. Patřil mezi ně brankář Alexander Vencel, kompletní reprezentační obrana Ján Pivarník, Jozef Čapkovič, Anton Ondruš a Koloman Gȍgh, a také útočníci Marián Masný a Ján Švehlík.

Všichni se jen pár týdnů po ligovém utkání se Slavií stali mistry Evropy v Bělehradě, když porazili v semifinále Nizozemsko s Johanem Cruyffem, tak ve finále Německo s Franzem Beckenbauerem. Mužstvo Slovanu vedl Jozef Vengloš, který byl zároveň asistentem Václava Ježka u reprezentace.

Bratislavský celek ale už ani při případném vítězství v posledním kole se Slavií na titul dosáhnou nemohl, a tak dle pamětníků z řad přímých aktérů utkání přišli jeho hráči s neoficiální nabídkou, že Slavii výhru za jistých okolností přenechají.

Funkcionáři Slavie ale v Bratislavě na tuto finanční výzvu nereflektovali. Poněkud naštvaní domácí hráči tak dali do zápasu ještě víc, než by tomu bylo za běžných okolností a z utkání byl dramaticky boj.

Slavia i tak mohla uspět a odvézt si alespoň remízu, jež by ji zajistila titul. Šanci devatenáctiletého Petera Herdy ale skvělý domácí brankář Alexander Vencel (dlouholetý reprezentační náhradník Ivo Viktora) bravurně zneškodnil.

Slavia nakonec v Bratislavě po vyrovnaném průběhu prohrála 0:2. V konečné tabulce spadla až na třetí místo za první ostravský Baník a druhý Slovan Bratislava. Fanoušci sešívaných si na titul museli počkat plných dvacet let!

Výměna generací

Silná slávistická generace postupně odcházela. Přišly slabší sezony. Peter Herda si musel zvykat na nové spoluhráče v sestavě.

Mezi ně patřili například brankáři Milan Veselý či Juraj Šimurka, pravý bek Miroslav Pauřík, stoper Karel Nachtman, levý bek Pavol Stričko, obránci či záložníci Jiří Zamazal a Zdeněk Šajtar. Později „tvrdil muziku“ v obraně především slávistický odchovanec Jiří Jeslínek, který debutoval v nejvyšší soutěži také jako sedmnáctiletý.

V 80.letech toho Herda nejvíce odehrál v záloze po boku levého ofenzivního záložníka Karla Jarolíma, s kterým si rozuměli „poslepu“. Jeho častým spoluhráčem v záložní formaci býval také univerzál Miroslav Janů, kterého později nahradil Miloslav Šebek (Janů nastupoval více v obraně).

V útoku se nejčastěji objevovali Vladislav „Niki“ Lauda, Vlastimil Petržela a Zbyněk Hotový. Příležitost v záloze či útoku dostávali též Miroslav Příložný a Josef Pešice.

Rok ve Slovanu a tři v Chebu

Ve Slavii končil po devíti letech. V roce 1983. Šest let (1974-1980) z toho působil v jednom týmu společně s bratrem Dušanem, který poté odešel o dvě tramvajové stanice dál, ke Klokanům do vršovického Ďolíčku.

V sešívaném dresu spolu bratři zasáhli do 120 ligových utkání. To je úctyhodné číslo. Bratři Herdové se tak řadí k nejslavnějším bratrským dvojicím československé a české fotbalové historie.

Oba bratři patří mezi největší slávistické legendy. Peter v nejvyšší soutěži odehrál za Slavii 221 zápasů. Celkově nastoupil, dle klubových statistik, za sešívané do 495 utkání a vstřelil v nich 297 branek.

Po odchodu z Prahy odehrál jeden ligový ročník za Slovan Bratislava, aby se v sezoně 1984/85 objevil v RH Cheb, kam musel v 28 letech narukovat na dvouletou základní vojenskou službu, protože prodlužované studium vysoké školy nedokončil.

Nebyla to určitě jednoduchá změna. Měl už s první manželkou dvě děti. Fotbalově mu to však rozhodně prospělo. V chebském dresu opět výrazně pookřál.

Chebský klub měl v té době mužstvo plné nadějných mladíků, kteří si tu „kroutili“ základní vojenskou službu. Mužstvo vedl Dušan Uhrin starší, pozdější trenér českých vicemistrů Evropy 1996.

Peter Herda, v té době už protřelý ligový harcovník, se v chebském mančaftu potkal s řadou mladých hráčů, z nichž většina se později stala velkými osobnostmi českého fotbalu.

Patřili mezi ně například mimořádně talentovaný brněnský útočník Roman Kukleta, který později hrál za Spartu a Betis Sevilla, pozdější stoper Slavie (a také reprezentační kouč) Jaroslav Šilhavý, rychlonohý útočník Slavie a Bohemians Miroslav Siva, sparťanští odchovanci a čtvrtfinalisté MS 1990 Michal Bílek (další pozdější reprezentační kouč) a Tomáš „Bomber“ Skuhravý, který se prosadil i v italské Serii A v dresu FC Janov.

V Chebu vojákoval také pozdější kapitán vicemistrů Evropy 1996, stoper Miroslav Kadlec či jeho spoluhráč z reprezentace, olomoucký střelec Radek Drulák. Mezi další vojíny patřil například také záložník Sparty Vítězslav Lavička (pozdější úspěšný trenér) a hradecký Milan Frýda, který později hrál za Slavii, či útočník Pavel Vandas, jenž prošel řadou klubů, včetně Slavie či Plzně.

Ti všichni jako mladíci v chebském klubu od zkušeného „Bači“ brali lekce fotbalové chytrosti. Byl jejich mentorem, i když tehdy se tomu tak ještě neříkalo. Zpětně je až udivující, jak vynikající fotbalisté se v těch letech v Chebu sešli.

Členem Klubu ligových kanonýrů

Bratislavský Slovan zažíval hubené roky, nakonec z nejvyšší soutěže spadl, a tak si Herda působení v Chebu ještě o rok prodloužil.

Strávil tu pod trenérem Uhrinem tři velmi úspěšné sezony. Nastoupil do 88 ligových utkání, v nichž vstřelil 27 gólů. V době chebského působení také vsítil proti Vítkovicím svůj jubilejní 100. ligový gól, čímž se stal členem elitního Klubu ligových kanonýrů.

Poslední zápas v československé nejvyšší soutěži odehrál za RH Cheb proti pražské Slavii. S ligou se tak loučil proti klubu, za který toho odehrál nejvíce. Proti hráčům, s řadou z nich si ve Slavii také ještě zahrál. Cheb zvítězil gólem Radka Druláka 1:0.

Nejčastější spolubojovníci

Celkem v československé nejvyšší soutěži nastoupil do 332 utkání, v kterých nastřílel 107 gólů. A nebyly to jen starty, jako u některých jiných fotbalistů, ale opravdu odehrané zápasy. Průměr více než 87 minut na utkání, který udávají oficiální statistiky, svědčí o tom, že doslova „neslezl se hřišti“.

Jeho nejčastějším ligovým spoluhráčem byl slávistický obránce Miroslav Pauřík (150 společných ligových zápasů), následován univerzálem Ivo Lubasem (148), pozdějším dlouholetý funkcionářem, ředitelem nejvyšší české soutěže. Třetím byl levý křídelník Zbyněk Hotový (125), čtvrtým pravé křídlo, legendární František Veselý (122).

Mimo Ivo Lubase (77) už bohužel všichni ostatní výše jmenovaní Herdovi nejčastější ligoví spolubojovníci tento svět opustili.

Angažmá v Belgii a Francii

V průběhu 80. let se postupně změkčovaly původně velmi tvrdé podmínky pro možný odchod fotbalistů do zahraničí. A tak jako třicetiletý dostal od socialistických orgánů „propustku“ také Peter Herda.

Nejprve to vypadalo, že půjde na Kypr, což byla tehdy jedna z oblíbených destinací „vysloužilých“ fotbalistů, mezi něž už byli sotva třicátníci tehdy považováni.

Nakonec však zamířil do belgického prvoligového klubu Royal Charleroi SC, kde strávil jednu sezonu (28 utkání, 3 góly). Poté působil ve francouzském druholigovém klubu FC Bourges a v nižších soutěžích v Rakousku a Česku.

Reprezentace

Reprezentoval už v československých juniorských výběrech. Dalších 37 zápasů přidal za reprezentační tým do jedenadvaceti let, v kterém několik let mladým pomáhal jako povolený starší hráč, jak bylo dle tehdejších mezinárodních pravidel povolené. K tomu odehrál také 12 zápasů za olympijskou reprezentaci a „B“ tým.

V nejvyšší soutěži byl výraznou osobností. Prosadit se v seniorské reprezentaci se mu přesto nepodařilo. Jedním z důvodů byla nejspíš také skutečnost, že Slavia na konci 70. a začátku 80.let nepatřila mezi absolutní ligovou špičku. Většinou se pohybovala až kolem šestého místa tabulky. Přednost tak dostávali hráči z klubů, které lize vévodily. Tedy fotbalisté Sparty, Dukly, Bohemians či Baníku.

Za československý reprezentační „A“ tým nastoupil pouze jednou. V mezistátním zápase v dubnu 1986 proti Německé demokratické republice. To už byl hráčem chebské Rudé hvězdy.

Vengloš dal přednost „svým“

O místo v „A“ týmu reprezentace si přitom říkal už mnohem dřív. V sezoně 1981-82 měl skvělou formu. S reprezentačním útočníkem Ladislavem Vízkem z pražské Dukly se dokonce dělil o primát nejlepšího střelce ligy, ač byl „pouze“ záložníkem.

Slavia sice skončila v lize až sedmá, ale vrstevníci Peter Herda s Karlem Jarolímem v záloze váleli ve svých pětadvaceti letech jako z partesu. Oba tak byli logicky blízko nominace na světový šampionát do Španělska.

Nakonec ani jeden z nich v nominaci nebyl. Slovenský trenér Jozef Vengloš do ní naopak zařadil své krajany a oblíbence košického Jána Kozáka a Mariána Masného z bratislavského Slovani. Oba byli sice bezesporu skvělí hráči, ale v tu dobu zranění. Přesto na světový šampionát jeli.

Do nominace byl překvapivě na poslední chvíli zařazen též chebský Vlastimil Petržela, který po šampionátu přestoupil do pražské Slavie. Ten si odbyl reprezentační debut až na MS ve Španělsku proti Kuvajtu.

Herdu ani Jarolíma neúčast nakonec nemusela příliš mrzet. Československý výběr skončil, po velmi překvapivé úvodní remíze s outsiderem z Kuvajtu (1:1), prohře s Anglií (0:2) a remíze s Francií (1:1) v základní skupině, a jel domů. Hráči, kteří se mistrovství účastnili, se ocitli „na pranýři“.

Foto: David Sedlecký, CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons

Peter Herda

Peter Herda patří se 110 prvoligovými góly k několika málo záložníkům (Panenka, Bičovský, Hašek), kteří v historickém žebříčku Klubu ligových kanonýrů pronikli mezi plejádu slavných útočníků.

Nejvíce prvoligových branek vstřelil v československé lize za pražskou Slavii (79). Další přidal v dresu bratislavského Slovanu (1), RH Cheb (27) a v belgické lize v dresu Charleroi (3).

Talent od pánaboha

Měl mimořádný talent. Skvělou kopací techniku. Obrovský přehled v hře. Byl tvůrcem hry, motorem záložní řady, dispečerem či špílmachrem, jak se tehdy říkávalo. Jeho přihrávky „měly oči“. Dokázal vymyslet nečekané řešení a překvapivou přihrávku uvolnit spoluhráče, ale také sám z větší i střední vzdálenosti pohotově zakončit.

Dovedl vypálit velmi prudce, ale také „uklidit“ míč do sítě chytrou umístěnou střelou k tyči. S postupem let ubývalo rychlosti a pohybu, přibyla naopak nějaká ta kila navíc. Nadále však těžil ze svého mimořádného přehledu a skvělé kopací techniky. Stále to „měl v noze“ a uměl poslat přesný pas i na delší vzdálenost. Kdo si s ním někdy zahrál, jistě to potvrdí.

Pověstné byly jeho standardky. Výborně zahrával přímé i rohové kopy. Po jeho střelách či centrech padlo mnoho gólů. Byl také tradičním exekutorem pokutových kopů. V československé lize jich kopal celkem 39 a pouze šestkrát neproměnil. Většinou si vybral místo a volil prudkou ránu - „bombu“.

Když trefil bránu, což bylo skoro vždy, byl to s vysokou pravděpodobností gól. Stalo se, že výjimečně nastřelil břevno či tyč, anebo se mu do prudké střely připletl brankář, kterého pak úspěšný zákrok pěkně bolel. Ale uměl také míč „jen“ jednoduše přesnou střelou „uklidit k tyči“.

„Bača“ rozdával radost

Patří mezi slávistické legendy a mezi nejlepší střelce československé fotbalové historie. Byl to fotbalista, na kterého se chodilo. Jeho kariéra byla bezesporu úspěšná. Mohla být nejspíš ještě větší a mezinárodně významnější. Kdyby hrál v jiné době. A také, kdyby měl trošku jinou povahu, byl více ambiciózní. Urputnost však neměla v jeho projevu místo. Vždy byl trochu „volnější“. Působil poněkud rozšafným, až trošku laxním dojmem.

Být jiný, ctižádostivější, urputnější, běhavější, bojovnější, asi by ztratil ono velké kouzlo, které bezesporu měl. Pak už by to nebyl Peter Herda, kterého si mnozí z nás starších pamatují. Fotbalista s velkým „F“, kterého všichni spoluhráči, soupeři i pamětníci z řad fanoušků znají pod trefnou přezdívkou „Bača“.

Po konci profesionální kariéry dlouhé roky dál rozdával radost v mnoha exhibičních utkáních Staré gardy Slavie a dalších mužstev. Dokud mu to zdraví dovolilo, býval aktivním účastníkem Silvestrovského derby Slavia-Sparta. Na založení této tradice se ostatně sám podílel. Po operaci kyčle se v posledních letech přichází podívat alespoň jako divák na své následovníky. Nechybí též v Edenu při ligových a pohárových utkáních A-týmu Slavie.

V divokých devadesátkách, kdy se v klubech často měnili majitelé „jako ponožky“, zkoušel krátce štěstí jako fotbalový funkcionář v Chebu i Slavii. Nevyšlo to. Byl na to asi moc velký pohodář, který se nechtěl dohadovat s lidmi, kteří fotbalu mnohdy ani moc nerozuměli.

Slovenský rodák v Praze už dávno zdomácněl. Žije v ní dvaapadesát let. Mluví česky. Řadu let pracoval jako pražský hotelový taxikář. Později si přivydělával, už jako senior, rozvozem chlebíčků. Vychoval děti z prvního i druhého vztahu. Jeho syn Filip (46) z prvního manželství byl nadějným fotbalistou, dorosteneckým reprezentantem. Vyrostl ve Slavii, v které nakoukl i do nejvyšší soutěže (5 startů). Později hrál za Xaverov, Kladno či Bánskou Bystrici.

Životní jubileum

Zanedlouho, přesně 25. listopadu, oslaví Peter Herda sedmdesátiny. Za všechny fanoušky přeji všechno nejlepší a hodně zdraví do dalších let!

Další zdroje: vzpomínky autora a dalších pamětníků, hráčské statistiky Fotbal.cz, web SK Slavia Praha, kniha „Věčná Slavia“ autora Vítězslava Houšky

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz