Článek
Výčet zraněných adeptů reprezentačního dresu je stále velmi dlouhý. Stačí jmenovat stopera Robina Hranáče z Hoffenheimu, sparťany Adama Karabce či Matěje Ryneše, v Belgii působícího Ondřeje Kričfalušiho, v polské lize hrajícího Ondřeje Lingra či Pavla Šulce z francouzského Lyonu. Bez těch všech se musel španělský trenér Santi Denia před listopadovými zápasy se Španělskem a Chorvatskem obejít.
K výše uvedeným borcům se navíc přidali čerstvě nemocní slávisté Štěpán Chaloupek a Lukáš Provod a mladoboleslavský Martin Šubert, kteří národní tým opustili po pražském utkání se Španělskem.
Chyběl samozřejmě i vykartovaný kapitán Ladislav Krejčí, jemuž se povedl „husarský“ kousek, neboť byl vyloučen v obou svých posledních reprezentačních startech, vždy proti Španělsku.
Výpravu personálně oslabeného českého týmu pro utkání v Osijeku tak neplánovaně museli doplnit plzeňský Filip Prebsl a sparťan Matěj Jurásek. Pražská Sparta se tak dočkala svého prvního reprezentanta na tomto srazu národního mužstva.
Španělský kouč české fotbalové reprezentace Santi Denia tak musel „překopat“ své záměry a znovu učinit velké změny v základní sestavě. Proti pražskému utkání se Španělskem jich bylo v chorvatském Osijeku hned šest!
Jak si Češi v Chorvatsku vedli?
Antonín Kinský - jednou se chorvatskému útočníkovi při vyběhnutí šikovně vyhnul a neumožnil mu „dojít si“ pro penaltu. Chytil i šanci Kovačiće. Nepřekvapili ho ani střely Modriće a Matanoviće. Je sebevědomý. Někdy možná až příliš. V druhé půli to při rozehrávání míčů už se suverenitou přeháněl a nechybělo moc, aby z toho byl gól v české síti.
Trochu si tím v mých očích dojem z výkonu pokazil. Na druhou stranu je jasné, že problémy má český tým všude jinde, jen ne v bráně. Tam má tři výborné brankáře na výběr. Každý z nich může být jedničkou.
Vladimír Coufal - opět nastoupil na pravém beku a při Krejčího absenci navlékl také jako nejzkušenější a nejstarší hráč českého výběru kapitánskou pásku. Snažil se podporovat útok. V 9.minutě výborným centrem našel v pokutovém území mladíka Hopiho, který ale minul pravou tyč. Dobře zahrával standardky. Dozadu stíhal s vypětím všech sil. Patřil ale k lepším hráčům českého týmu.
David Zima - o jeho účasti v základu po velmi dobrém výkonu v pražském duelu nebylo pochyb. V Osijeku ale do zápasu vstoupil špatně, když nezachytil domácí brejk, nechal se snadno obelstít Kovačićem a český tým vzápětí už ve druhé minutě inkasoval z kopačky slavného veterána Perišiće.
Chyba z úvodu utkání ho rozhodila. Nepřesně přihrával a ani při defenzivních zákrocích nevypadal nejjistěji, když si jednou míčem doslova „nafackoval“. Působil překvapivě těžkopádně, pomale. Byl daleko od útočníků. Nestíhal je atakovat. Nebyl to jeho den. V 64.minutě byl vystřídán. Jeho výkony proti Španělsku a Chorvatsku lze hodnotit jako „nebe a dudy“. Paradoxně mu to s mnohem lepšími Španěly sedlo výrazně lépe.
Tomáš Vlček - Při absenci řady stoperů dostal příležitost ve středu české obrany další slávista. I on zaváhal před prvním gólem, když nechal chorvatského hráče proběhnout českou obranou. S překvapivě nejistým Zimou jim to tentokrát nefungovalo, jak se očekávalo. Zimu vysvobodilo vystřídání. Vlček asistoval i u druhého gólu Chorvatů.
Jiří Sláma - jablonecký bek nahradil vlevo slávistu Juráska. I on nese menší část viny na brzkém vedení Chorvatů, když nezastoupil Zimu, akci se mu nepovedlo přerušit a Perišić poté pohodlně skóroval. V obraně jinak výrazněji nechyboval. K podpoře útoku se nedostal. Nevýrazný výkon.
Alex Král - jeho nominace na post „šestky“ se očekávala. Proti skvěle takticky hrajícímu Modričovi a spol. to měl složité. Hodně toho naběhal. Herně ale vidět nebyl. Nenadchl ani vyloženě nezklamal.
Lukáš Červ - zápas se Španělskem se mu povedl, proto jeho nominace na post druhé „šestky“ nebyla překvapením. Opět předvedl bojovný, aktivní výkon. Důrazný v osobních soubojích, ale herně to bylo z jeho strany horší než se Španěly.
Christophe Kabongo - první překvapení v české sestavě. Poprvé v reprezentaci v základu. Nebál se hrát. Snažil se vyvážet míče, dokázal přejít přes hráče, ale také vzápětí míč snadno ztratit. Měl také dlouhé úseky, kdy byl poměrně „neviditelný“.
Idris Hopi - druhé překvapivé jméno v základu. Osmnáctiletý hráč Tepłic, jenž má na kontě pouze dvanáct ligových startů a v reprezentaci debutoval v utkání se Španělskem. Je to „nezralé ovoce“. Leccos mu ještě chybí. Jak herně, tak ve fyzických parametrech, což je znát i v osobních soubojích. Zbrkle a nepřesně zakončuje, jako například po kvalitním pasu od Hložka. Znovu ale ukázal odvahu. Je rychlý, zdravě drzý. Není alibista.
Michal Sadílek - slávistický záložník prokazuje dlouhodobě vysokou výkonnost, proto má místo v Deniově sestavě jisté. Tentokrát nastoupil ve středu na pozici osmičky. Ukázal svoji obvyklou pracovitost, ale dopředu nebyl kreativcem, který by dodal nějaké překvapivé řešení a míč do slibné příležitosti. To prostě není jeho „šálek kávy“. Je to hlavně „pracant“.
Adam Hložek - pražské utkání se Španělskem mu nevyšlo tak dobře, jako říjnové duely. O jeho místu v základní sestavě přesto nebylo pochyb. Aktuálně je jednoznačně českým útočníkem číslo jedna. První půli pálil z větší vzdálenosti nad. Víc aktivní byl po přestávce. Prosadil se „z ničeho nic“, když se v 84.minutě šikovně uvolnil v pokutovém území a krásně trefil na 1:1.
Kryštof Daněk - ve Spartě před časem nechtěný fotbalista výrazně pookřál v rakouském Linci, s kterým hraje Ligu mistrů. V 64.minutě vystřídal Sadílka. Dal o sobě hned vědět. Po úniku po křídle mu ještě chorvatská obrana přihrávku zblokovala. Pak pomohl přihrávkou Hložkovi k vyrovnání.
Filip Prebsl - dodatečně povolaný stoper nahradil v 64.minutě špatně hrajícího Zimu. Debut mu celkem vyšel. Působil lepším dojmem.
Lukáš Ambros - přišel na hřiště také v 64.minutě místo Hopiho. Vidět příliš nebyl.
David Kozel - mladoboleslavský debutant přišel do hry až v 84.minutě místo Červa.
Co jsme viděli v Chorvatsku?
Ráz utkání určil brzký gól. Po něm se Chorvati uspokojili a zvolnili. Za ničím se nehnali. Hráli jen, co potřebovali. Kontrolovali hru. Nechali Čechy nadechnout a trochu neškodně hrát. Ti toho nedokázali využít.
Zároveň ale v mých očích Chorvaté potvrdili, že ač to jsou stále velmi kvalitní fotbalisté, jejich tým má nejlepší roky za sebou a nepatří už do nejužší evropské špičky, jako naší další soupeři v elitní skupině - Španělé a Angličané.
Tempo zápasu bylo slabší. Chorvaté si rádi uleví, odpočinou, když vedou. Nehrají fotbal nahoru-dolů. Míč jim nejde tak rychle od nohou. Výrazně méně běhají. Neplatí to snad jen o 37 letém Perišićovi, který stále neúnavně celé utkání „jezdí“ jako zamlada. Své si stále uhraje i technicky i takticky mimořádně zdatný 41 letý Luka Modrič. Stále PAN fotbalista. Na druhou stranu, tým evropské TOP kvality, jako kdysi, to už prostě není.
I tak Chorvaté vyhráli zcela zaslouženě. Ve všech ukazatelích v utkání jasně dominovali. Dle statistik Livesportu měli 61 procent držení míče. Pět velkých šancí oproti jedné české. Celkem 21 střel oproti osmi českým. Čtyřicet jeden dotek ve vápně soupeře oproti šestnácti českým. Zahrávali pět rohových kopů, Češi jeden.
Českému týmu (opět ve výrazně odlišné sestavě) chybí kvalitnější souhra, což je znát i v defenzivě, ale především v útočné fázi, v které se hráči, kteří spolu nastupují v některých případech poprvé, stále hledají. Nemají vytvořené automatismy ve hře. Nevědí o sobě. Co, kdo udělá v příštím okamžiku. Kombinace týmu vázne. Chybí rychlejší a přesnější přechod do útoku. Větší kreativita v ofenzívě. Lepší efektivita v zakončení.
Co ukázaly zápasy pod Santi Deniou?
Šest utkání. Šest proher. Skóre 3:14. V nesmírně těžké elitní „A“ skupině Ligy národů, kam prostě česká reprezentace reálně nepatří, se to dá na jednu stranu částečně pochopit. Tohle je prostě „jiný svět“. Jako, když Slavia, Sparta či Plzeň jsou na návštěvě v Lize mistrů.
Na druhou stranu, chápat lze, že česká reprezentace nestíhá s Angličany či Španěly, kteří jsou absolutní světovou špičkou. Poslední zápas s Chorvaty však měl být „utkáním pravdy“. Koncem hledání. Měl ukázat cestu, jak a s kým lze jít dál.
Bohužel nám neukázal nic pozitivního. I vinou zranění, nemocí a vyloučení se nestabilizovala sestava a hra týmu nezískala svoji charakteristickou tvář.
Zklamal kapitán Krejčí
V kvalifikaci jednoznačně zklamal kapitán mužstva Ladislav Krejčí, který byl dvakrát vyloučen. Muž, od něhož si mnozí slibovali, že to na něm bude (spíše lidsky než fotbalově) stát, ve své roli pozitivního týmového lídra naprosto selhal.
Místo v základní sestavě mají aktuálně jistě pouze veterán Vladimír Coufal na pravém beku (schází mu konkurence), záložníci Alex Král, Lukáš Červ, Michal Sadílek a útočník Adam Hložek.
Nevyprofilovala se brankářská jednička, což zatím asi tolik nevadí. Horší je, že tým nemá jistotu důležitých na stoperských postech, kde selhal Krejčí, skvěle a hrozné zápasy střídal Zima a další hráči se potýkali se zraněními a nemocemi (Chaloupek, Vlček, Hranáč).
Chybí větší konkurence na pravém i levém beku a zejména pak v ofenzivě. Na postu „osmičky“ a v křídelních prostorech. Hráči na těchto místech stále hojně rotují. Sestava má každý zápas pět až sedm změn.
Kouč Santi Denia říkal po svém nástupu do funkce, že chce s českým nároďákem hrát aktivní kombinační fotbal. Tak trochu „naroubovat“ španělskou kreativitu na českou taktickou a soubojovou vyspělost.
Českému týmu se to v předchozích utkáních dařilo se střídavými úspěchy. Fotbalová veřejnost byla převážně shovívavá, neboť soupeři ve skupině byli skutečně těžkého kalibru.
Čekalo se však, že bude znát zápas od zápasu posun k lepšímu, že v posledním utkání v Chorvatsku už uvidíme pevnou obranu a kreativní ofenzivní kombinační výpady. A to se bohužel nestalo.
Rozhodne jaro
Čas hledání se závěrem Ligy národů skončil. Rozpaky však zůstaly. Na řadu otázek ani po šesti zápasech odpovědi stále neznáme. Částečně i vinou mnoha absencí, které způsobily, že český tým hrál pokaždé ve zcela jiném složení. Fakt, že nenašel svoji tvář, lze do určité míry omluvit i touto skutečností.
Proto ani po šesti prohrách nemyslím, že by snad mělo být na stole téma odvolání španělského trenéra. Ruku na srdce, kasa fotbalové asociace si to asi ani nemůže dovolit, neboť by musela platit tučné odstupné španělskému kouči a jeho realizačnímu týmu, a k tomu financovat nového trenéra a jeho lidi. Navíc, žádný volný vhodný český adept ani není.
Reprezentaci čeká na jaře kvalifikace na EURO 2028. V té už půjde o všechno. A Santi Deniovi už také opravdu „o hlavu“. Reprezentace v kvalifikaci potká, vedle nějakého týmu z evropské špičky, také mančafty na „své“ úrovni, ale i outsidery, které porazit bude jednoznačná povinnost. Povinností bude také postup na EURO.
Uvidíme, v jakém složení a co bude český reprezentační tým schopný hrát v těchto zápasech. Zatím to z šesti prohraných zápasů pod Santi Deniou nedokážu vůbec odhadnout. Každopádně, jaro asi o mnohém rozhodne…
Zdroje: přímý přenos ČT Sport + statistiky Livesport





