Článek
Slavia byla v minulém ročníku jasným ligovým lídrem. V Evropské lize se jí sice nedařilo, ale v českou nejvyšší soutěž, která byla pro ni prioritou, vyhrála s 16 bodovým náskokem před Plzní, 19 bodovým před ostravským Baníkem a dokonce 27 bodovým před pražskou Spartou. Zajistila si tak hladce přímý postup do Ligy mistrů. Měla poprvé „klid na práci“. V létě nemusela hrát předkola evropského poháru.
Z týmu v letní pauze odešel jediný fotbalista, který pravidelně nastupoval v základní sestavě - levý wing bek Malick Diouf, kterého získal West Ham United za miliony eur, které se neodmítají. Ostatní hráče slávistické vedení udrželo, ač se očekávalo, že Christos Zafeiris, Igoh Ogbu či Oscar Dorley by se mohli přesunout na větší adresu v západní Evropě. Nestalo se tak.
Velké nabídky na další hráče Slavie nepřišly, a ty průměrné v současné finanční kondici akceptovat už nemusí. Ono se ani nikomu moc odcházet nechtělo. Vidina možnosti zahrát si Ligu mistrů v sešívaném dresu zřejmě udělala své. Smlouvu v Edenu v letní přestávce prodloužil i záložník Christos Zafeiris, kterého by přitom Slavia byla ochotná v tom čase uvolnit.
Bylo zřejmé, že Slavia chce v nové sezoně těžit především z ustáleného kádru, v kterém se na fungující českou kostru nabalili mladí cizinci, z nichž někteří už v klubu zdomácněli. Slavii tohle spojení v minulé sezoně fungovalo. Čekalo se, na co to bude stačit v nové, kdy bude hrát také Ligu mistrů a bude muset „přepínat mezi dvěma světy“.
Dnes už je zřejmé, že se letní posílení kádru nevydařilo. Japonec Daiki Hashioka nepřesvědčil. V defenzivě i ofenzivě je stěží průměrný. Nestíhá ani fyzicky. Zaujal zatím pouze uvítacím videem v autě se slávistickým asistentem Pavlem Řehákem, který si díky němu „oprášil“ svoji japonštinu. Hashiokovi je přitom už 26 let. Není to tedy talent pro budoucnost. Takový fotbalista by měl být hráčem pro základní sestavu. Jinak nemá smysl, aby ve Slavii působil.
Údiv také způsobil nákup 27 letého Erika Prekopa. Slavia po něm sáhla na poslední chvíli v panice, když byl Tomáš Chorý v trestu a klubový šéf Tvrdík se veřejně vyjádřil, že Mojmír Chytil nemá na to, být v Edenu útočníkem číslo 1. Slavia slovenského útočníka výrazně přeplatila, aby jej z Baníku získala. Kromě financí obětovala tři mladé fotbalisty: Ondřeje Kričfalušiho (21), Davida Planku (20) a od zimy také Filipa Šancla (20).
Dle portálu Transfermakt byla Prekopova tržní hodnota v době přestupu v přepočtu přibližně 17,5 milionu korun. Jako protihodnotu ale poslali sešívaní do Ostravy tři mladé hráče, jejichž tržní hodnota byla v přepočtu zhruba 86 milionů korun. K tomu další, veřejně nespecifikované, nemalé finance.
„Erika jsme sledovali opravdu dlouho, patřil mezi naše vysněné posily. Jeho typologie dokonale zapadá do našeho způsobu hry a věřím, že nám okamžitě dodá kvalitu i energii. Je to hráč, kterého jsme si skutečně přáli a jsem nesmírně rád, že nám ho vedení dokázalo přivést, “ uvedl po přestupu v médiích trenér Jindřich Trpišovský.
Slavistický trenér Trpišovský útočníka Prekopa moc chtěl. Slavia potřebovala stihnout jeho zapsání na soupisku pro Ligu mistrů. I proto akceptovala extrémně vysoké požadavky Baníku. Výše uvedené by se dalo ještě pochopit, kdyby se stal Erik Prekop ihned vysněnou posilou. Realita je jiná. Z osmi utkání po příchodu zasáhl pouze do čtyř. První zápas s Baníkem odehrál celý. Pak šedesát minut s Karvinou. Od té doby už sedí hlavně na lavičce. Na hřišti se objevil jen na šestnáct minut v Liberci a 22 minut s Duklou. V důležitých utkáních v Miláně či na Spartě nehrál ani minutu. Branku ještě nevstřelil.
Je záhadou, proč Slavia musela udělat drahý přestup „last minute“, když se nyní ukazuje, že Prekopa vlastně ani nepotřebuje. Zjistilo se snad v Edenu to, na co mnozí upozorňovali? Tedy, že je to útočník, který je ve všech činnostech jen průměrný a na této úrovni na to nemá? Prekopovo působení tak zatím tak trochu připomíná nevydařené slávistické angažmá útočníka Michaela Krmenčíka. Ten byl ale ve Slavii z belgických Brugg pouze na hostování, které bylo snadné ukončit. To 27 letý Prekop má v Edenu lukrativní smlouvu do 30.června 2028.
Velmi diskutované je také angažování 26 letého českého reprezentanta Michala Sadílka z nizozemského Twente Enschede. Ani on zatím nepřesvědčil. Hráčem základní sestavy se nestal. Sadílek je poctivým běžcem dle Trpišovského gusta, který na hřišti nic nevypustí. S míčem se ale moc nepotkává. Když už ano, ztrácí ho a je nepřesný. V jeho případě je ale přece jen vyšší šance, že ve Slavii ještě své místo najde a leccos odehraje.
Zatím se neprosadili ani další noví hráči, jako 20 letý Yousseoupha Sanyang, o němž se při příchodu psalo, že má být dokonce alternativou za Malicka Dioufa. Stejně tak je zatím „neviditelný“ 19 letý Emmanuel Fully. U těchto mladíků ale existuje pořád šance, že se mohou zlepšovat a v budoucnu se ještě uplatní. Stejně tak 21 letý Youssoupha Mbodji, kterého trenér Trpišovský po šesti zápasech v druhé lize v dresu Jihlavy a jedné minutě ve Slavii rovnou „vhodil do vody, aby plaval“ v zápase Ligy mistrů proti Bodo/Glimt. Mladý Senegalec v základní sestavě zazářil dvěma vstřelenými góly do norské sítě. Trenér mluvil o jeho fenomenálním výkonu.
Mbodji ale také v zápase s Bodo/Glimt ukázal velké nedostatky v obranné fázi, které následně potvrdil v ligovém duelu v Liberci. Poté zřejmě nastalo v Edenu vystřízlivění. Mbodji už jen střídal druhou půli zraněného Douděru v Miláně. Jinak sedí na lavičce. Trenér Trpišovský náhle mluví o tom, že problém je v tom, že mladý Senegalec nerozumí anglickým pokynům. Zvláštní, že to dříve nevadilo.
Z letních posil se tak povedla zatím jen jediná - 25 letý rakouský záložník Muhammed Cham, který do Prahy přišel na hostování z tureckého Trabzonsporu. Ukázal záhy, že to s míčem umí. Je technicky nadprůměrně vybavený. Výborně zahrává standardní situace. Umí přihrát do šance. Slávističtí fanoušci si ho hned oblíbili. Méně už trenér Trpišovský, který se snaží - jak je jeho zvykem - Chama předělávat k obrazu svému. Z kreativce má být běžec?
Také ofenzivní „kápo“ slávistické sestavy Lukáš Provod, jenž si zvykl, že se může pohybovat po hřišti, kde chce, asi není z Chama v sestavě, který chce být na míči a kopat standardky, zcela nadšený. V utkání s Duklou, kdy spolu nastoupili v základu poprvé (a zatím naposledy), si Provod hrál vlastní zápas a vyměňoval si míče zejména s Douděrou a Kušejem. Neobsazeného Chama, jenž se mu nabízel, na hřišti ignoroval.
Lukáš Provod bezesporu patří mezi tahouny Slavie. Je to inteligentní fotbalista i člověk. Má podíl na úspěších v minulé sezoně. Zvykl si však brát to hodně „na sebe“. Opakovaně se mu stává, že při svých výpadech ztratí míč či střelou trefí hned prvního blokujícího hráče. Soupeř jde rázem do rychlého brejku. Byly z toho branky v síti Slavie v zápasech s Bodo/Glimt a v Miláně.
V derby zdravotně indisponovaný Lukáš Provod na začátku absentoval. A tak se v sestavě dostalo na Muhammeda Chama, který by jinak nejspíš opět skončil na střídačce. Nastoupil v základu. Přihrál na gól. Patřil rozhodně k lepším hráčům, i když měl, při defenzivním způsobu hry Slavie, problém dostat se více na míč. Přesto šel ze hřiště už v 52.minutě. Na plac šel místo něj Lukáš Provod.
Slavia v nové sezoně nehraje dobře. Velká pohoda z minulé je ta tam. Výsledkově je to pořad velmi slušné. Slavia nemá v ligové tabulce nějak výraznou ztrátu. Po 11.kole ztrácí na vedoucí Spartu pouhý jeden bod. Horší je však pohled na její herní stránku. Ta je u obou „S“ nyní diametrálně odlišná a zcela opačná než v minulém ročníku.
Hra Sparty pod Priskem má „hlavu a patu“. Tým se snaží o kombinační fotbal s vyšším držením míče. I když se to pochopitelně vždy nedaří. Fotbal Slavie je naproti tomu často především o nakopávání míčů od obránců na útočníky. Záložníci pak stojí „pod mostem“ a koukají nahoru, kde nad nimi létají míče. Tuto hru chtěl kupodivu trenér praktikovat, i když měl v sestavě v Miláně převážně malé hráče. Slavia pak hraje v takovém utkání na příliš velkém hřišti. Obránci jsou ještě u vlastního brankáře, když dopředu nakopnutý dlouhý míč útočníci nevybojují, jde vyspělý soupeř středem hřiště snadno do rozhozených řad Slavie. Takové situace jsme viděli v Miláně, ale i zpočátku derby zápasu na Letné.
Před sezonou se hodně mluvilo o tom, že Slavia má čtyři skvělé střední záložníky (Zafeiris, Dorley, Moses a Sadílek), z nichž mohu ale hrát vždy jen dva. Podzimní zápasy ukázaly, že ve středu zálohy to Slavii nyní příliš nefunguje. Dorley i Zafeiris šli oproti minulé sezoně v úvodu podzimu výkonnostně dolů. Liberijec teď zahrál docela slušně v derby. Snad se tedy v jeho případě blýská na lepší časy.
Řeckému záložníku nelze upřít snahu, ale herně to také není ono. Zřejmě se na něm podepsaly události kolem jeho přestupu do PAOKu, kam v zimě nadobro odchází. V této situaci by bylo lepší v základní sestavě už sázet na jiné hráče, tedy hlavně Chama. Derby také ukázalo, že střídající 21 letý nigerijský záložník David Moses by možná mohl alternovat jako pravý wing bek. Tedy na postu, kde má Slavia, nejen při absenci Douděry, delší dobu slabinu.
Záložníci Slavie to však mají někdy opravdu těžké, když z obrany jdou především dlouhé míče na útočníky. Slavia si zvykla takto hrát zejména na Tomáše Chorého. Když se jí to nedaří, či Chorý není k dispozici, nemá plán „B“. Hraje stále hlavně vysoké dlouhé míče. Mužstvo je tím tak už „načichlé“, že když hraje v MOL Cupu proti třetiligovým Brozanům a o půli vede pouze 1:0, říká nehrající kapitán Tomáš Holeš v poločase v rozhovoru pro Oneplay TV, že tým musí hru zjednodušit. Tedy „v překladu“, nakopávat míče dopředu. Zvláštní. Člověk by si myslel, že mistr ligy by měl soupeře o dvě soutěže níž přehrát kombinační hrou. Tedy většími fotbalovými dovednostmi.
Slavia se ale stále - a to i proti outsiderům - snaží o „běžecký“ fotbal. Nepřehraje své soupeře kombinací. A tak jí i utkání proti papírově slabším soupeřům stojí často zbytečně mnoho sil. Hra sešívaných vykazuje v poslední době také značné množství faulů. Přehnaně agresivní způsob hry, při kterém je cílem za každou cenu hráče zastavit, vede k častým přerušením a přímým kopům proti Slavii. Takto ale vyspělé evropské kluby současnosti rozhodně nehrají. Trenéři je naopak vedou ke hře s co nejmenším počtem faulů. Faul proti kvalitnímu soupeři na vlastní půli totiž vždy znamená ohrožení vlastní branky ze standardní situace. A ty v dnešním fotbalu často zápasy rozhodují.
Trenér Trpišovský si přitom po zápasech často stěžuje, že se v utkání hraje málo plynule a čistý čas je velmi nízký. Kromě soupeřů, kteří v Edenu „zaparkují autobus“ se na tom však svým způsobem hry v řadě utkání podílí také jeho svěřenci, kteří nadmíru faulují. Příklad? V derby na Letné Slavia „vyrobila“ 23 faulů! Sparta deset.
Ostatně nedělní derby „S“ je jasným příkladem přístupu trenéra Trpišovského a jeho stanovené taktiky. Do derby postaví na levého obránce kapitána Jana Bořila, který jinak už víc působí jako další trenérův asistent než hráč. Trpišovský se s ním na lavičce v zápasech, kdy Bořil nehraje, radí o taktice a střídání. Ostatní asistenti jen koukají. Občas se zapojí pouze Zdeněk Houštecký.
Bořil od 30.srpna neodehrál jediný soutěžní zápas. Po více než měsíci šel rovnou do derby. Zápas nějak odehrál. Ale… Tohle má být moderní Slavie? Vždyť jediným cílem je v derby vyvolat „válku“. Být agresivní. Vyprovokovat soupeře. A tak se čeká, jestli dřív „vyteče“ Chorý na jedné straně, anebo Preciado na straně druhé. Opravdu chceme takové derby prvního týmu s druhým?
Prostě Trpišovského „moderna“ je dávno pryč. Výstavba hry neexistuje. Stále častěji slyšíme „zjednodušme to“. Dnešní Slavia hraje hurá stylem „kopni to dlouhý dopředu a tam bojujte o míč“. To je taktika jak od Pepíka Hnátka z legendárního Okresního přeboru. Z kdysi progresivního kouče se stal muž, který týmu ordinuje jen nakopávanou a agresivní styl hry, v kterém chybí moment překvapení a fotbalové tvůrčí myšlenky. Nemyslím si, že má Slavia špatné fotbalisty. Je to pořád tým, který má výsledky. I v té současné herní bídě je na druhém místě ligové tabulky. Měl by se však vrátit k opravdovému fotbalu, na který se dá dívat. Fotbal se totiž hraje hlavně pro fanoušky. A ti slávističtí jsou ze způsobu hry svého klubu čím dál více rozčarovaní.
K nedobré situaci v týmu v poslední době přispěla zranění několika hráčů (Ogbu, Holeš, Bořil, Douděra, Javorček, Staněk), a také viróza v týmu. To jsou jistě polehčující okolnosti, které je třeba zmínit a vzít v úvahu. Na druhou stranu je faktem, že Slavia nehraje „koukatelný“ fotbal už od začátku sezony. Tedy doby, kdy byla prakticky kompletní.
V její hře chybí více kreativity. Tou disponuje pouze jediný útočník - Vasil Kušej, který je „jiný“ než ostatní. Je na tom také dobře fyzicky, ale dokáže přidat (na rozdíl od většiny ostatních hráčů) i dribling, hru jeden na jednoho. Z ofenzivních záložníků je to pak částečně Lukáš Provod, který to ale se svými individuálními průniky někdy až přehání. Jejich úspěšnost přitom není vysoká.
Nejtvořivějšími fotbalisty týmu jsou Lukáš Vorlický a již zmíněný Muhammed Cham. Tedy ti, co pravidelně v základu nehrají. Vorlický je po dlouhodobém zranění. Není ani na soupisce pro Ligu mistrů. Je otázka, co jeho koleno dále dovolí. Cham se zatím vypořádává se soubojovou českou ligou, přijetím klíčových hráčů sestavy a především trenéra, do týmu. Je otázkou, jestli se mu podaří „zapadnout“, anebo ho trenér časem odepíše, jako jiné, o kterých dříve básnil a následně se jich tiše zbavil. Ve Slavii je Cham z Turecka pouze na hostování. Také se může stát, že bude-li ho Trpišovský stále předělávat, ani nebude toužit po tom, v létě v Edenu pokračovat.
Klub s ambicemi Slavie musí mít v sestavě vyvážený mix mládí a zkušenosti. A také českou kostru týmu. Musí také občas koupit na konkrétní post v sestavě, kde mužstvo „tlačí bota“, nějakého hotového fotbalistu středního či už pokročilejšího věku. Měl by to být však vždy hráč, který je výrazně lepší než talentovaní mladíci z vlastní líhně. V případě Hashioki a Prekopa se to tedy nepovedlo.
Jindřich Tpišovský bude ve Slavii v prosinci už osm let. To je na české poměry úctyhodná doba. Trenér má velký podíl na úspěších Slavie. To mu nelze upřít. Získal s ní čtyři mistrovské poháry a čtyři národní poháry. Dvakrát dokázal s týmem postoupit do čtvrtfinále Evropské ligy a jednou do čtvrtfinále Konferenční ligy. Dvakrát se se Slavií dostal do základní fáze Ligy mistrů.
Když do Slavie přišel, zdědil tým po Jaroslavu Šilhavém. Byli v něm fotbalisti, kteří nebyli běžecky a způsobem hry dle jeho gusta. Stačí jmenovat některé, Josefa Hušbauera či Milana Škodu, zpočátku se mu nelíbili ani těžký Michael Ngadeu či lehkovážnější Simon Deli. Přesto se mu povedlo týmu vnuknout časem svůj styl hry a mix těchto fotbalistů s novými dobře fungoval. Slavia v této první fázi pod Trpišovským hrála nejlepší fotbal.
S poklesem finančních prostředků od čínských majitelů musela změnit svoji filozofii. Kupovala především mladé cizince, které se snažila v Evropě „ohrát“ a následně výhodně zpeněžit, což se jí dařilo. Sestava se však často měnila. Bylo v ní i sedm či osm cizinců. Výkonnost týmu šla logicky dolů. Slavii se postupně rozpadla silná česká kostra, kterou dříve tvořili Souček, Kúdela, Coufal, Bořil, Kolář, Škoda, Hušbauer, Tecl, Král, Zima a další.
S novým českým majitelem Pavlem Tykačem se mohla opět změnit filozofie Slavie. Už nemusí prodávat za každou cenu, aby pokryla náročný provoz. Má na české poměry nadstandardní možnosti. Může si dovolit koupit české fotbalisty v nejlepším věku za „velké“ peníze (Staněk, Chorý, Prekop), i když je poměrně jasné, že už je dalším prodejem nejspíš nikdy nezpeněží. Také své české (např. Provod) i zahraniční opory už nemusí pouštět do zahraničí, když se nejedná o kluby z TOP lig. Dokáže je velmi slušně zaplatit. Má znovu fungující českou osu týmu, kterou tvoří Staněk, Holeš, Bořil, Chorý, Provod, Douděra či Kušej. K nim kvalitní cizince, jako Ogbu, Zafieris, Diouf, Dorley.
V minulé sezoně to fungovalo. Nyní šla úroveň dolů. Proč? Možná přišlo částečné uspokojení. Někteří hráči „to“ mají až moc jisté. Náhradníci a noví na ně dostatečně netlačí. Své ovlivnila zranění v obranných řadách, která zároveň ukázala, že Slavia bude muset v zimě reagovat. Má v obraně větší počet hráčů, kteří nemají zrovna pevné zdraví. Jan Bořil už toho nejspíš mnoho neodehraje. Tomáš Holeš má také časté zdravotní výpadky. Stejně tak v poslední době Igoh Ogbu. Tomáš Vlček je po vážném zranění. David Zima také mívá v sezoně občasné zdravotní pauzy. Dominik Javorček je dlouhodobě na marodce.
Největším problémem současnosti je však způsob hry. Na vlastním stadionu, kde tým žene vyprodané hlediště, většinou průměrné soupeře udolá a „přejede“ je agresivní nátlakovou hrou. I když je její hra čitelná a stále stejná. V duchu, když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou. Často proti unavenému soupeři nakonec pomůže lavička, kterou má výrazně silnější než běžné ligové kluby. Náhradníci utkání v druhé půli mnohdy rozhodnou. Proti silnějším soupeřům v lize a především v Evropě už to ale tak dobře nefunguje. To jsme viděli už vloni v Evropské lize. V Lize mistrů to bude ještě markantnější. Kvalitnější obránci to dokáží ve vápně uskákat a centry na náhodu snadno odvracet. Jednotvárná hra Slavie se pak těžko prosazuje.
Ve venkovních zápasech je Slavia často doslova poloviční. Duch Edenu je pryč. Mnohdy má problém přehrát i papírově slabší týmy. Její fyzický způsob hry, kdy se snaží soupeře udolat, si navíc vybírá svoji daň. I proto má větší počet zraněných. V kombinaci utkání (Liga mistrů a Chance liga) půjde v sezoně o velkou zátěž a Slavia dnes nemá v týmu tolik „držáků“ jako v časech Součka, Coufala, Bořila a dalších. Ti „neslezli ze hřiště“. Hráli takřka pořád. Bez střídání a bez zranění. Někteří současní hráči jsou ale poměrně dost náchylní ke zraněním.
V souvislosti s nepovedenými nákupy bych rád zmínil ještě jednu záležitost. Slavia má dlouhodobě velmi kvalitní mládežnickou základnu. Fotbalová akademie Slavie produkuje velké množství talentů. V první a druhé lize hraje značné množství fotbalistů, které v minulosti vychovala. Přišli do ní v žákovském či dorosteneckém věku. Na ligovém týmu to však takřka není vidět. Je jasné, že při mezinárodních ambicích Slavie by se do něj měli probojovat jen jednotky hráčů. Tedy ideálně jeden či dva ročně. Jen skutečně ti nejlepší. Ale ani to se neděje.
Přitom je to velmi důležité. Žáci a junioři ve Slavii potřebují pro motivaci vidět, že se lze prosadit až do ligy. Fanoušci také chtějí vidět v sešívaném dresu odchovance. Vždyť i taková Barcelona má svého Lamine Yamala a další mladé ze své líhně v prvním týmu. V neposlední řadě je to pro klub výhodné i finančně.
V obecné rovině lze však říct, že to nebývá finančně výhodné pro některé zainteresované lidi kolem. Z přestupu hráče do klubu může být pro někoho zajímavá provize. To u odchovance, povýšeného z juniorky do „áčka“, nehrozí.
Zpět ke Slavii. Její „A“ tým pravidelně bere na letní či zimní soustředění na doplnění nadějné juniory. Občas trenér postaví nějakého mladíka do sestavy v MOL Cupu. Tím to ale také většinou končí.
Za „A“ tým Slavie v éře trenéra Trpišovského čeští odchovanci prakticky nehrají. To vidím jako velké negativum jeho působení v klubu. Velmi talentovaní čeští fotbalisti, o kterých se svého času mluvilo jako o budoucnosti Slavie, byli dříve či později prodáni jinam. Za všechny stačí jmenovat například Daniela Samka, Matěje Juráska, Tomáše Riga, Lukáše Červa, Denise Višinského či naposledy Ondřeje Kričfalušiho. Bylo jich však mnohem více.
Čeští mladíci jsou často posíláni z hostování na hostování, až jsou prodáni nadobro. V současnosti hostují například v Karviné Albert Labík, v Teplicích Denis Halinský, v Pardubicích Mikuláš Konečný a Filip Šancl (který má jít do Ostravy), v Mladé Boleslavi je Filip Prebsl. Další fotbalisti hostují v druhé nejvyšší soutěži.
Velmi talentovaný Dominik Pech (19) je na hostování s opcí ve švýcarském Young Boys Bern. „Ukázal skvělé vnímání hry a driblink. Je to velmi pracovitý hráč, který si jde za svým. Teď nám může na hřišti hodně přinést,“ řekl o něm přitom vloni v prosinci dle Livesport.cz trenér Trpišovský. Uběhlo pár měsíců a všechno je jinak. Pech jde bohužel ve stopách svých talentovaných předchůdců. Ani jeho Trpišovský nastálo do týmu zatím nezabudoval.
„Fakt zajímavý hráč. Skvělá hlava, důraz, rozehrávka. Určitě dostane šanci,“ tvrdil trenér Trpišovský v médiích v lednu o jiném talentu, Mikuláši Konečném. Také tento slávistický odchovanec je dnes už pryč. Na hostování v Pardubicích. Snad ne nadobro.
Dostane někdo z výše uvedených ještě šanci ve Slavii? Je takový Japonec Hashioka snad výrazně lepší než mladí Češi Konečný či Prebsl, kteří byli posláni na hostování, anebo Kričfaluši, který byl dokonce prodán? Na to ať si odpoví každý sám. Mě by jen zajímalo, zda jsou příchody Hashioki či Prekopa z hlavy trenéra, jak to zvenku vypadá. Pokud ano, je to rozhodně jeho špatná vizitka.
Dnes má Slavia z českých hráčů, kteří jsou v klubu od juniorských let, ve svém užším kádru „A“ mužstva pouze brankáře Jakuba Markoviče a obránce Tomáše Vlčka. Dva hráči! To je opravdu žalostné vysvědčení. Je tedy otázkou, k čemu vlastně má Slavia výbornou mládežnickou akademii, která „chrlí“ desítky mladých talentů, když z toho „A“ tým pod vedením Jindřicha Trpišovského roky nijak výrazně neprofituje?
Jindřich Trpišovský je neúspěšnějším trenérem novodobé slávistické historie. I v jeho případě však platí, že všechno má svůj začátek a konec. A také, že žádný „strom neroste do nebe“. Trenér Trpišovský se zřejmě stále těší velké důvěře u majitele a vedení klubu. To by ale nemělo bránit tomu podívat se na jeho působení také trochu kritickým pohledem.
Když je nějaký šéf úspěšný, vede organizaci velmi dlouho, má často velké formální i neformální pravomoci a značný vliv na dění. Mnohdy mu také chybí zdravá odborná oponentura. Rád bych se pletl, ale pohledem zvenku se zdá, že to je také trochu současný problém pražské Slavie a jejího trenéra. Ten je zatím, zdá se, zcela nedotknutelný.
Trenér Trpišovský má na svoji osobu navázán realizační tým, který funguje poněkud specificky. Vyměnit ho v budoucnu nebude snadné. A je jedno, jestli to bude po sezoně, kdy mu končí smlouva, anebo za dva či tři roky. Určitě to bude znamenat velmi zásadní změnu. Tedy spolu s trenérem výměnu značné části realizačního týmu. Až k tomu jednou dojde, to bude po letech v Edenu velké „zemětřesení“.
Problémem Slavie pak nejspíš bude, kdo trenéra nahradí. Martin Hyský, kterého kdysi slávistický šéf Jaroslav Tvrdík udržel svým vlivem ve funkci v druholigové Vlašimi, čímž mu zachránil trenérskou kariéru (jak sám kouč uvedl), byl jako Trpišovského nástupce „schován“ a připravován ve spřátelené Karviné. Tam ho poslal Tvrdík sbírat prvoligové zkušenosti.
Ambiciózní Hyský si tam udělal velké jméno. Karviná už je mu ale malá. Očekává se jeho brzký příchod do plzeňské Viktorie, která propustila trenéra Koubka. Je to zřejmě jen otázka dní. Sám kouč už o tom o víkendu veřejně mluvil. Je to logické. Martin Hyský v 50 letech nemá na co čekat. Vždyť je starší než Trpišovský. Znamená to však také, že Slavia pro nejbližší roky nejspíš přijde o potenciálního nástupce trenéra Trpišovského.
Teoreticky je možné, že slávistický kouč v létě smlouvu neprodlouží. Osobně to neočekávám, neboť se má v Edenu královsky, jít do zahraničí je pro něj naproti tomu risk. Má stále asi také trochu jazykový hendikep, i když prý na angličtině pracuje. Některé z jeho nejbližších spolupracovníků to asi také moc neláká. V Česku nemá kam jinam jít, na národní tým má ještě pár let čas, navíc by si u něj výrazně finančně pohoršil.
Kdyby se rozhodl neprodloužit s Trpišovským v létě smlouvu klub, bude mít ohledně jeho nástupce poměrně omezené možnosti. Zahraničního trenéra nejspíš angažovat nebude a v tuzemsku momentálně moc není, kde brát.
Další zdroje: statistiky Livesport, klubový web SK Slavia Praha, přímé přenosy Oneplay TV
