Článek
Po porážce nacistického Německa bylo území rozděleno na čtyři okupační zóny (americkou, britskou, francouzskou a sovětskou) a Berlín byl rozdělen na čtyři sektory. Spojení západních zón vytvořilo Západní Německo (Spolková republika Německo - SRN) a sovětská zóna se stala Východním Německem (Německá demokratická republika - NDR).
Fotbal v západní části Německa se brzy po druhé světové válce začal rychle zvedat. Už devět let poté se němečtí fotbalisté stali fotbalovými mistry světa, když na švýcarském šampionátu překvapivě porazili favorizované Maďarsko 3:2 ve finále. SRN (dříve uváděná také jako NSR) patřila k evropské i světové špičce. Pravidelně se účastnila velkých závěrečných turnajů. Světový šampionát znovu vyhrála po dvaceti letech, v roce 1974, kdy mistrovství pořádala. K tomu byla ještě v roce 1966 ve finále (prohra s Anglií ve Wembley). Na Mistrovství Evropy zvítězila v letech 1972 a 1980. V roce 1976 byla ve finále, když odešla poražena československým týmem (v Bělehradě po prodloužení a pokutových kopech).
To fotbalisté Východního Německa se prosazovali pouze na olympijských turnajích, kde nejlepší profesionálové nestartovali. Na světový šampionát se Východní Němci probojovali pouze jednou. Bylo to v roce 1974, kdy se světový šampionát konal v SRN. Los si „zalaškoval“, a tak na tomto mistrovství došlo v základní skupině k pikantnímu souboji mezi oběma německými státy. Tedy tehdejší reprezentací Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky, která však slovo „demokratické“ měla pouze v názvu.
Bylo to jediné mezistátní utkání v historii mezi oběma zeměmi na nejvyšší úrovni. Vyhnout se mu nedalo. A tak se hrálo 22. června 1974, před 62 tisíci diváky, na vyprodaném stadionu v Hamburku. Byl to poslední zápas základní skupiny A. Na domácí straně stáli úřadující mistři Evropy z roku 1972, světové hvězdy jako Maier, Vogts, Schwarzenbeck, Beckenbauer, Breitner, Cullmann Overath, Netzer, Hoeness, Grabowski, Flohe či G.Müller.
Na straně druhé fotbalisté jako Croy, Kische, Weise, Bransch, Wätzlich, Lauck, Irmscher, Kreise, Kurbjuweit, Hoffmann či Sparwasser, které fotbalový svět příliš neznal, i když to velmi dobří fotbalisté bezesporu byli a na klubové úrovni zaznamenali i nejeden mezinárodní úspěch.
Oba německé reprezentační týmy měly už postup ze skupiny jistý. Vítězství bylo především otázkou značné prestiže. Nejen sportovní, ale jak to v tehdejších dobách chodilo, i politické. Favorit byl jasný. Nikdo nečekal, že by Východní Němci mohli vyhrát. Ale stalo se.
Outsider překvapivě zvítězil 0:1. Jedinou branku vstřelil v 78. minutě (na videu níže) Jürgen Sparwasser (dnes 77) z Magdeburgu, který mnohem později, až v roce 1988 do SRN emigroval.
Západní Němci se ale po šokující prohře s NDR „probudili“. Pak už jen vyhrávali. Semifinálovou skupinou prošli bez váhání. Porazili Jugoslávii, Švédsko i Poláky a zamířili do finále. SRN nakonec celý šampionát vyhrála, když ve finále porazila 2:1 skvělý tým Nizozemska se slavným Johanem Cruijffem v sestavě (hrával tehdy za Barcelonu). Fotbalisté NDR v semifinálové fázi neuspěli. Remizovali s Argentinou a prohráli s Nizozemskem a Brazilií. Jejich cesta na turnaji tak skončila.
Reprezentace SRN byla úspěšná i v dalších letech. Naposledy bez hráčů bývalé NDR hrála v roce 1990 na světovém šampionátu v Itálii. Kvalifikace na světový šampionát se totiž rozehrála ještě před politickými změnami roku 1989, a tak státy dohrávaly ještě v původním složení. SRN si se štěstím poradila ve čtvrtfinále s československým týmem, když jedinou branku utkání vstřelil z pokutového kopu Lothar Matthäus. Němci pak po prodloužení a penaltách zvládli i semifinále s Anglií a finále s Argentinou, v kterém zvítězili 1:0 gólem Brehmeho.
Také Východní Německo si málem zajistilo postup na MS 1990, když mu v kvalifikaci stačila remíza proti Rakousku. Toni Polster ale vstřelil tři góly, Rakousko vyhrálo 3:0 a postoupilo na světový šampionát místo NDR.
Rok 1989 přinesl v Evropě velké politické a společenské změny. Jednou z nich byl i pád Berlínské zdi a znovusjednocení Německa. Prvním oficiálním zápasem fotbalové reprezentace znovusjednoceného Německa bylo mezistátní utkání proti Švýcarsku. Konalo se 19. prosince 1990. Tedy přesně před 35 roky. Hrálo se před 20 tisíci diváky na Neckarstadionu ve Stuttgartu a Němci zvítězili 4:0, po poločasu 1:0. Branky stříleli Völler, Riedle, Thom a Matthäus. V 55. minutě brankář Walker chytil penaltu Klinsmannovi.
Sestava Německa: Illgner, Berthold, Kohler, Buchwald, Helmer, Reuter, Häßler, Matthäus, Sammer (Thom), Völler (Riedle), Klinsmann. Trenérem byl Berti Vogts.
Jádro nového znovusjednoceného německého týmu tvořili mistři světa 1990. Tedy hráči, které na světovém šampionátu v Itálii dovedl k triumfu jako trenér slavný Franz Beckenbauer, jeden z nejlepších fotbalistů 70.let, kapitán mistrů světa 1974.
V tomto zápase za sjednocený tým nastoupili poprvé hráči z bývalé NDR. Prvním z nich byl drážďanský rodák Matthias Sammer, který se stal o šest let později v dresu Borussie Dortmund Nejlepším fotbalistou Evropy 1996 (Nejlepší fotbalista světa se ještě nevyhlašoval). Kariéru musel předčasně ukončit ze zdravotních důvodů. Působil jako trenér a sportovní ředitel v Borussii Dortmund a Bayernu Mnichov. Dnes se věnuje především komentování pro německá média, působí jako poradce a expert v oblasti fotbalu.
Druhým východoněmeckým mužem v sestavě v prvním utkání sjednocené německé reprezentace byl Andreas Thom, jenž střídal Sammera. Thom se navíc střelecky prosadil pouhých 25 sekund po svém příchodu na hřiště. Byl to ostatně svého času jeden z největších talentů východoněmeckého fotbalu. V prosinci 1989 se stal prvním východoněmeckým hráčem, který podepsal smlouvu s bundesligovým klubem, když přestoupil do západoněmeckého Bayeru Leverkusen za 2,5 milionu západoněmeckých marek. Později hrál za skotský Celtic Glasgow a berlínskou Herthu.
Sjednocený německý tým se dostal hned v prvním kvalifikačním cyklu do finále Eura 1992, kde však překvapivě podlehl Dánsku, které přitom na mistrovství původně ani nemělo startovat. Po vypuknutí válečného konfliktu na Balkáně ale nahradilo Jugoslávii. O dva roky později byl tým SRN překvapivě vyřazen na světovém šampionátu v USA ve čtvrtfinále Bulharskem. Chuť si spravil o další dva roky později, když ve finále Eura 1996 porazil ve Wembley českou fotbalovou reprezentaci 2:1 gólem Bierhoffa v prodloužení.
Další zdroje:
