Článek
V plzeňské Doosan aréně půjde v neděli večer o hodně. Slavia je aktuálně na prvním místě ligové tabulky se stejným počtem bodů jako Sparta. Přesto ve velké pohodě není. V tabulce „forma“, tedy výsledků z posledních pěti kol, je až na 4.místě. V pěti posledních utkáních poztrácela šest bodů. Plzeňská Viktoria nyní ztrácí na obě pražská „S“ na 4.místě tabulky pět bodů. V tabulce „forma“ je momentálně na 2.místě.
Jsme však teprve v polovině základní části soutěže. Týmy čeká ještě mnoho utkání. I tak výsledek toho nedělního může leccos napovědět. Může mít vliv na psychické rozpoložení klubů a další průběh soutěže.
Výhra domácího mužstva by znamenala, že se přiblíží Slavii na pouhé dva body. Pražská Sparta naopak může Slavii po neděli bodově znovu odskočit. Hraje o dvě hodiny dříve s Teplicemi. I když neprožívá zrovna ideální období, na domácím stadionu je jednoznačným favoritem utkání.
Jindřich Trpišovský vede Slavii už takřka osm let. Smlouvu prý, dle informací v médiích, prodlužuje až do roku 2029. Je nejdéle sloužícím trenérem u jednoho ligového týmu v novodobé české ligové historii. A také nejúspěšnějším trenérem pražské Slavie v její poválečné historii.
Trenérovy zásluhy jsou nesporné. Zároveň se ale také v poslední době objevují hlasy, jestli je stále ještě pro Slavii tím pravým. Jestli má pořád ještě týmu co dát. Kam ho posouvat. Jestli už není moc „velkým pánem“. Jestli mu v klubu nechybí odborná a respektovaná oponentura.
Jindřich Trpišovský přišel v prosinci 2017 do Edenu po úspěšném působení v ligovém Slovanu Liberec a druholigové Viktorii Žižkov. Předtím působil roky v nižších soutěžích a u mládeže, včetně pražské Sparty. S tou měl ostatně „námluvy“ už před Slavií, ale majitele Daniela Křetínského o své vizi nepřesvědčil. Ten dal nakonec přednost zahraniční cestě v podání Itala Stramaccioniho.
Trpišovský měl dlouho pověst moderního kouče, který chce hrát náročný fotbal, založený na nadprůměrné fyzické kondici a běžeckých výkonech hráčů. Tomu podřizoval i jejich výběr, kdy jejich nižší technické dovednosti oproti evropské třídě nahrazoval nasazením a týmovým výkonem.
Šlo mu především o to, aby se hráči dokázali obětovat pro tým a nebyli „líní na krok“. Základem hry Slavie se stala vynikající fyzická kondice všech fotbalistů, rozehrávka a výstavba hry od vlastního brankáře, od něhož trenér vyžadoval zapojení do hry „vysoko“, při kterém vypomáhal stoperům, nadstandardní ovládání míče nohama a kvalitní rozehrávku na kratší i delší vzdálenost.
Hra Slavie byla založena na velké podpoře útočné fáze od krajních obránců, kteří neúnavně „pilovali lajnu“ tam a zpět. Těmi byli Jan Bořil a Vladimír Coufal, toho později vystřídal vpravo Alexandr Bah. Slavia měla také nadstandardní stopery, z nichž vždy alespoň jeden zvládal kvalitní rozehrávku, a to i na delší vzdálenost. Nejlépe na tom byl v tomto směru Ondřej Kúdela, který to prostě „měl v noze“.
V záloze byl klíčovým mužem defenzivní štít Tomáš Souček. Muž, který nemá velké technické dovednosti, ale dokázal běhat „jako na klíček“ každý zápas „box to box“. Navíc se uměl prosadit střelecky i v pokutovém území soupeře. Potřeboval vedle sebe vždy kreativního fotbalistu, který umí průnikovou přihrávku i střelu ze střední a delší vzdálenosti. Tedy Josefa Hušbauera či Nica Stanciua.
Útok Slavie byl v Trpišovského pojetí především o tom, aby jeho hráči neúnavně „otravovali“ obránce a vytvářeli prostor pro nabíhající fotbalisty. Proto se v jeho sestavě nikdy neuplatnili výjimeční střelci, na které je potřeba makat a oni to pak splatí góly. Jako třeba Chorvat Petar Musa, který se později prosadil v portugalské Benfice a dnes válí americkou MLS, kde střílí góly jako na běžícím pásu.
Pro Trpišovského hru byl naopak ideálem útočníka Jan Kuchta, o něhož usiloval znovu i při návratu z Ruska, ač hráč předtím neodcházel z Edenu úplně v dobrém. Byl to však nepříjemný a neúnavný běžec a soubojový hráč, který dokázal dát i gól. Trenér svého času hodně trpěl také na Stanislava Tecla, i když mnoho šancí spálil.
Proč tento exkurz do historie?
Mnozí říkají, že trenér Slavie je přece úspěšný, má stále svůj styl hry a ví, co a proč dělá. Má dlouhodobě vynikající výsledky a jasnou filozofii, z které prý nikdy neuhne. Nesouhlasím! Výsledky opravdu má. I když bychom mohli také diskutovat o tom, jestli nemohli být ještě lepší. Zda trenér jeden až dva tituly svými rozhodnutími v minulosti také poněkud neprokoučoval.
Způsob hry, to je to, z čeho, alespoň dle mého názoru, už uhnul zásadně. Když přicházel do Slavie, chtěl hrát velmi náročný „tempo fotbal“. Nebál se o tom veřejně mluvit, i když se mu mnozí smáli. Dokázal to realizovat. Slavii to přineslo nesporné výsledky a úspěchy.
Po třech letech bez titulu přišla změna. Slavia angažovala do útoku vysokého plzeňského hroťáka Tomáše Chorého. S ním výrazně změnila styl své hry. Ten nový se jmenuje „vše na Chorase“. Slavia hru zásadním způsobem zjednodušila. S dobýváním zatažené obrany, které se jí předtím někdy nevedlo, si rázem dokázala snáze poradit, když wing beci Malick Diouf a David Douděra „sypali“ do pokutového území jeden centr za druhým. Proti běžným ligovým soupeřům se dříve či později nějaký ten centr ujal. Padaly z nich góly. Slavia vítězila. Systém úspěšně fungoval.
Slavia dokázala jednoduchou hrou vyhrávat. Často i utkání, v kterých to nebylo vždy herně zcela ideální. V Chance lize s touto nátlakovou hrou dominovala. Přineslo jí to v minulé sezoně, s velkým bodovým náskokem, mistrovský titul a přímý postup do základní fáze Ligy mistrů.
Slavia ale také v minulé sezoně neuspěla v domácím MOL Cupu, z kterého předčasně vypadla. Především pak nepostoupila do vyřazovacích bojů ze základní fáze Evropské ligy, ač byla všeobecně před jejím začátkem považována za favorita na postup.
Tyto zjevné neúspěchy však v euforii kolem zisku mistrovského titulu zcela zanikly jako nepodstatné. Někteří lidé mluvili o tom, že je dobře, že trenér Trpišovský obětoval Evropu a MOL Cup ve prospěch mistrovského titulu v Chance lize. Jistě, své to bezesporu přineslo.
Slavia měla poté mimořádně klidné léto. Ligu mistrů měla díky titulu jistou. Nemusela hrát kvalifikaci jako roky předtím. Z důležitých hráčů tým opustil pouze levý wing bek Malick Diouf, který odešel do londýnského West Hamu United. Jeho přestup se dlouhodobě očekával, přesto se trenéru nepodařilo díru zacelit. Slovák Dominik Javorček se brzy po příchodu zranil. Mladý Divine Teah nepřesvědčil a byl poslán na hostování do Pardubic.
Propadákem se ukázalo angažování Japonce Hashioky, který měl být alternativou za Davida Douděru na pravý kraj, ale trenér mluvil o tom, že zvládne hrát i vlevo. A tak dostal šanci v prvním ligovém utkání sezony vlevo opět už dříve částečně odepsaný Ondřej Zmrzlý. Slavia nevyhrála. Zmrzlý nepřesvědčil a rázem byl zase v nemilosti. Nedostal se dokonce ani na soupisku Ligy mistrů.
Na tu byl naopak překvapivě napsán mladý Senegalec Mbodji, který za sebou měl po půlroční pauze pouhých šest druholigových zápasů v dresu Jihlavy. Mbodji ukázal, že potenciál bezesporu má. Avšak též slabiny v defezivě a taktice.
Dosavadní výkony Slavie v nové sezoně jsou zatím nepřesvědčivé. Oproti minulé má problémy s překonáním zatažené obrany soupeřů. Recept jednoduchých centrů do pokutového území už zdaleka tak dobře nefunguje. Dílem proto, že je snadno čitelný a ligové týmy se naučily tyto situace lépe předvídat a bránit.
Ale též proto, že Tomáš Chorý byl delší dobu v karetním trestu a na hrotu útoku chyběl. A ani po návratu se zatím příliš střelecky neprosazuje. Slavii také chybí silná podpora wing beků z obou stran, kterou v minulém ročníku měla. Objev Diouf je pryč, Douděra byl cely říjen zraněný. Jejich nástupci je adekvátně nezastoupili.
V tom je další “kámen úrazu”současného stavu. Slavii vůbec nevyšly letní posily. Žádný hráč pravidelně nenastupuje! Javorček zraněný. Hashioka propadák. Mbodji perspektivní, ale musí na sobě ještě pracovat. Trenérem „vymodlený“ Prekop je až útočníkem číslo 3. Gól ještě nevstřelil. Jeho angažmá zatím kandiduje na „omyl roku“.
Samostatnou kapitolou je záložník Cham. Bezesporu mimořádně talentovaný fotbalista, kterého však chce trenér změnit. Přitom všem muselo být jasné, když Chama dlouhodobě sledovali, že fotbalista pro defenzivní práci to nikdy nejspíš nebude. Má jiné přednosti. Je tvořivý, výborný na míči. Má skvělé standardky. Musí se ale ke své hře dostat.
Zatím to vypadá, že rakouský záložník není příliš pozitivně přijímán ani českými „domorodci“, kterým bere standardky. Oni ho při samotné hře přihrávkami ani příliš nevyhledávají. Bezradný Cham působí tak, že už v poslední době ani neví, co má pořádně hrát. Ostatně při současném způsobu hry Slavie, s dlouhými nakopávanými míči, se do herní kombinace ani příliš nedostane.
Slavii chybí plán „B“. Zjednodušila hru až příliš. Zvykla si hrát dlouhé míče dopředu „na náhodu“. Při ztrátě wing beků a zranění stopera Tomáše Holeše mužstvu chybí kvalitní adresné přihrávky z obrany. Stopeři Chaloupek, Zima a Vlček, kteří nahradili zraněné Holeše a Ogbua, sice většinou zvládají defenzivní stránku hry, ale kvalitní konstruktivní rozehrávku postrádají.
„Zjednodušit hru“, to je, co jsme slýchali mnokrát od trenéra Trpišovského a jeho asistenta Houšteckého v rozhovorech. Slavia do utkání nastupuje se „zjednodušenou“ hrou. Jakmile se zápas nevyvíjí dle představ, tedy nevyhrává, anebo dokonce prohrává, „zjednodušuje“ ji ještě více. To znamená, že do hry přijdou další útočníci, kteří si stoupnou do pokutového území a čekají tam na centr. V záloze však často chybějí kreativci, kteří by jim byli schopni situace připravit.
Martin Hyský je slávistický odchovanec, mistr ligy z roku 1996. Na rozdíl od Trpišovského má za sebou dlouholetou kariéru profesionálního fotbalisty. S treneřinou začínal jako hrající trenér v Pražském přeboru v Kralovicích. Působil u mládeže Slavie, jejího „B“ mužstva a ve spřátelených klubech - druholigové Vlašimi a ligové Karviné.
Slávistický šef Tvrdík si Hyského dlouhodobě připravoval jako možného nástupce Jindřicha Trpišovského. Hyského rychlý uspěch v Karviné mu do toho „hodil vidle“. Hyský ukázal, že i s outsiderem dokáže hrát atraktivní fotbal. Navíc i poté, co mu byla po sezoně kostra týmu rozebrána a musel postavit novou.
Zájem o Hyského projevila Viktoria Plzeň, která se dostala, po nepovedeném úvodu sezony, do herní i výsledkové krize a její trenér Miroslav Koubek také nejspíš do vztahové krize s některými hráči.
Hyský nabídku bez váhání přijal. Nelze se mu divit. Je mu padesát. Je dokonce o něco málo starší než Trpišovský. Ale protože fotbal dlouho hrál, s trenéřinou začal výrazně později. Je ambiciózní a chce vést také ambiciózní tým, který má vysoké cíle, hraje o čelo tabulky a evropské poháry. Viktoria mu to umožnila. Nebylo tedy co řešit.
Hyskému to nikdo nemůže mít za zlé. Poměry ve fotbale jsou nevyzpytatelné. Nabídka ze Slavie by také nemusela nikdy přijít. Tím spíš, že Jindřich Trpišovský, který je v Edenu na české poměry královsky placen, se nikam jinam nehrne. Reprezentace ho za současného stavu vůbec neláká, ač by ho u ní mnozí rádi viděli. Na odchod do zahraničí to v jeho případě také příliš nevypadá.
I když se v kuloárech mluvilo o tom, že ve Slavii nemají v poslední době zdaleka všichni členové klubového vedení shodu na prodloužení smlouvy s trenérem Trpišovským, nakonec se tak stalo. Vzhledem k tomu, že Martin Hyský mezitím podepsal v Plzni, v Edenu ani jinou možnost takřka neměli. Snad kromě jabloneckého Luboše Kozla není aktuálně v Česku trenér, který by mohl Trpišovského v dohledné době vystřídat.
Martin Hyský o svém předchůdci Koubkovi mluví s respektem a úctou. Říká, že převzal kvalitní a dobře připravený tým. Zároveň ale hned po příchodu do Viktorie leccos změnil. Stejně jako svého času Trpišovský, i Hyský občas rád překvapí tím, že hráči najde jiný post v sestavě. Jako Karlu Spáčilovi, kterého hned v prvním utkání na Bohemians postavil vedle Lukáše Červa do zálohy.
Hyský chce hrát s Plzní po svém. Chce po týmu, aby více kontroloval a diktoval hru. Nenakopával tolik balonů „nazdařbůh“, ale zakládal útoky konstruktivněji po zemi, přes záložníky. Aby měl vyšší držení míče než dosud, praktikoval co nejvíce kombinační hru.
To vše musí být podložené náročným běžeckým výkonem. Tedy presováním při ztrátě míče a čelkově velmi aktivní celoplošnou hrou. Hyský svým způsobem trochu připomíná Trpišovského před lety. Po jeho příchodu do Slavie. Ani on se tehdy nebál leccos „překopat“ a změnit po svém předchůdci Jaroslavu Šilhavém. Razil v tu dobu moderní trendy. Rozloučil se kupříkladu hned se zkušeným brankářem Laštůvkou a přivedl si místo něj mladého Koláře z Liberce, který uměl mnohem lépe hrát nohama.
V neděli večer se oba muži poprvé střetnou jako trenéři klubů, kteří si to půjdou rovnocenně rozdat o vítězství. Martin Hyský poprvé nebude v roli trenéra outsidera. Povede svůj tým navíc v domácím utkání. Ve velmi dobrém rozpoložení, neboť s plzeňským klubem od svého příchodu ještě neprohrál.
Viktoria zvítězila v Chance lize 0:1 na Bohemians, poté překvapivě v Evropské lize v Římě 1:2, následně v české nejvyšší soutěži porazila ostravský Baník 2:0. Povinně porazila v MOL Cupu Nové Sady ze čtvrté ligy na jejich půdě 0:2 a na poslední chvíli se štěstím zvládla také ligový duel v Teplicích, když vyhrála 1:2. Poražena neodešla ani z posledního zápasu v Evropské lize s tureckým Fenerbahce, který skončil 0:0.
Plzeňská hra má pod novým trenérem zatím kolísavou úroveň, nicméně je zcela evidentní, že jeho příchod je pro Viktorii obrovským přínosem. Přinesl do mužstva potřebný nový impuls. Elán. Nové myšlenky, způsob hry. Jinou komunikaci s hráči. Získal si je rychle na svoji stranu, oni věří tomu, co po nich požaduje.
Lze předpokládat, že plzeňský klub půjde v dalším období nahoru. Má nového, bohatého majitele, českého miliardáře Michala Strnada, což by mělo umožnit už v zimní pauze větší investice do zkvalitnění kádru. Slavii a Spartě tak nejspíš přibude opravdu vážný soupeř v boji o mistrovský titul.
Nedělní utkání může být ovlivněno tím, jaké fotbalisty budou mít oba trenéři k dispozici. Trenér Trpišovský nemůže počítat s dlouhodobými marody Javorčekem, Holešem, Ogbuem a Schranzem. Nejistý je start Bořila, Chorého a Dorleye.
To je další záležitost, nad kterou se budou muset v Edenu v zimní pauze zamyslet. Zdravotní problémy některých obranců se často opakují. Pokud je takových v týmu několik, zužuje to dlouhodobě zásadně možnosti výběru. Ostatně podobný problém má i Sparta.
Otazník před nedělním utkáním visí nad brankařem. Jakub Markovič, který nahradil na začátku října zraněného Staňka, nastoupil k pěti ligovým zápasům, inkasoval jedinkrát a drží sérii čtyř nul v řadě.
Markovič ale také chyboval u třetí obdržené branky v úterní Lize mistrů s Arsenalem. Už uzdravený Staněk je navíc v očích trenéra Trpišovského stále jedničkou, jak se vyjádřil na tiskovce po zápase s Baníkem. Hraje se v Plzni, odkud do Slavie přišel. Drsněji působící Staněk je „válečník“, které trenér do takových vyhecovaných utkání rád nasazuje. Nebyl bych proto překvapen, kdyby vsadil na Staňka a Jakuba Markoviče posadil zpět mezi náhradníky.
Plzeňský kouč bude postrádat dlouhodobě zraněného veterána Jana Kopice. Pro žluté karty bude určitě scházet Prince Adu. V poslední době chyběl také zraněný kapitán a klíčový hráč ofenzivy Matěj Vydra. Otazník je nad zdravotním stavem Lukáše Červa. Ale u něj lze, stejně jako v případě Chorého, předpokládat, že pokud to jen trochu půjde, v základní sestavě nebude scházet.
Martin Hyský je „v laufu“. Mluví se o něm s uznáním jako o moderním, progresivním trenérovi s velkou budoucností. Jindřich Trpišovský, který byl takovým ještě před časem, má dnes u mnohých nálepku trenéra, který poněkud ustrnul. Mnozí Trpišovskému vyčítají, že ustoupil ze své filozofie tak, že se dnes na hru jeho týmu často „nedá koukat“.
Zvítězí v neděli tým „moderního“ trenéra Hyského, který požaduje po svých fotbalistech kombinační hru, anebo „nemoderního“ trenéra Trpišovského, jenž hru svého výběru v poslední době co nejvíce zjednodušil?
Těžká otázka. V jednom utkání se může stát cokoliv. Rozhodují často naprosté maličkosti. Individuální chyby hráčů. Omyly rozhodčích. Bude však rozhodně zajímavé sledovat, s jakou taktikou do utkání obě mužstva půjdou.
Zatímco v evropských pohárech trenér Slavie častěji přece jen vsadí na atletické, běhavé typy a dá přednost zahraničnímu hráči před domácím, prestižní duely se Spartou a Viktorií vesměs chápe jako „válku“. Před fotbalem dává přednost maximálnímu nasazení a agresivnímu boji. Proto v sestavě obvykle nechybí čeští srdcaři, v čele s Janem Bořilem. Fotbal pak ale bohužel častěji zapláče. Místo atraktivní otevřené hry nahoru-dolů vidíme především souboje, mnoho faulů a přerušení.
Ať už nedělní duel skončí jakkoliv, jedno je jisté, „zajíci se budou sčítat až po honu“. Tedy po celé sezoně. Tehdy si teprve budeme moci říct, zda se Jindřich Trpišovský dokázal se situací ve Slavii adekvátně vypořádat, kromě lepších výsledků také vtisknout svému týmu opět fotbalovější herní tvář. Zda si získal zpět důvěru části dnes rozhněvaných fanoušků sešívaných.
Stejně tak až po celé sezoně uvidíme, jak tlak ve větším klubu dlouhodoběji zvládá Martin Hyský. Zda umí svůj tým připravit a uspět s ním v rozhodujících utkáních Chance ligy s oběma pražskými „S“.
Chance liga letos nemá jasného favorita. Slavia i Sparta mají lepší i horší období a své interní problémy. Stejně tak Viktoria, která měla, po odchodech Kalvacha a Šulce, na své poměry velmi slabý start do sezony.
Pozitivní je, že klubový ligový fotbal získává v Česku na prestiži. Do Chance ligy přišli noví movití majitelé několika klubů. Další se šikují v druhé nejvyšší soutěži a chtějí postoupit. To jsou bezesporu dobré zprávy.
Soutěž se zase více vyrovnává. Není to přitom tak dlouho, co to vypadalo, že za oběma „S“ bude obrovská díra. Teď je to přece jen jiné. Pražské velkokluby jsou sice na čele, ale lize jednoznačně nedominují. Body častěji ztrácejí. Mimopražské kluby už neprohrávají, obrazně řečeno, v autobuse na D1 v Průhonicích před Prahou už 2:0. Tedy ještě než vlezou na hřiště. Na Letné i v Edenu se dá, při určité shodě okolností, v současnosti (na Letné už vloni) spíše uspět.
Chance liga je v této sezoně zajímavější. Favorité už poztráceli nejeden bod. Tipovat dnes mistra ligy je, věru, úkol nelehký. A to je vlastně také dobře.
Doufejme, že to bude v neděli v Plzni atraktivní fotbal. Nikoliv nenávistný boj, jak se bohužel někdy v podobných prestižních duelech Slavie, Plzně a Sparty v české nejvyšší soutěži stává. Pánové Trpišovský a Hyský na to budou mít bezesporu svůj vliv. Záleží i na nich, jaké „noty“ rozdají svým svěřencům před utkáním.
Autorský článek s využitím zdrojů: statistiky Livesport, přímé TV přenosy Oneplay a Nova Sport
