Neobyčejné životní zvraty jezdkyně, trenérky, učitelky a manželky slavného herce, Martiny Růžičkové

Martina Růžičková to nikdy neměla lehké. O svém životě vyprávěla už v roce 2012 v 13.komnatě České televize. A to tehdy ještě zdaleka netušila, co jí osud všechno ještě chystá. Život jí přinesl řadu krásných okamžiků a úspěchů, ale také hromadu problémů a těžkostí. Vždy se ale dokázala zvednout a znovu jít ještě víc zocelená do dalšího boje.

Už v šesti letech přišla o otce. Štěstí neměla ani v prvním manželství, z kterého má dnes již dospělou dceru. Skončilo krachem, manžel nepracoval, navštěvovali je exekutoři. Martina neměla někdy peníze ani na školku pro dceru Vanessu. Manžel jí byl prý také nevěrný s kamarádkou.

Také v dostihovém sportu se musela dlouho rvát s posměšky mužských kolegů. Dříve nebyly ženy-žokejky či ženy-trenérky tak běžnou záležitostí jako dnes. Martina se také potýkala s úrazy z pádů a častými zraněními. Měla třikrát zlomeninu páteře a jednou rozdrcenou kyčel. Řešila také často váhu, aby „se vešla“ a mohla jezdit.

Řadu let i tak úspěšně působila jako jezdkyně. Dle údajů Jockey Clubu má na svém kontě celkem 240 startů, z toho 229 v překážkových a 11 v rovinových dostizích. Vyhrála celkem 23 dostihů, z toho 22 na překážkách.

Jejím posledním oficiálním startem v překážkovém dostihu byla Velká pardubická 12. října 2014, v které si splnila sen, když se jí po několika dřívějších nezdarech podařilo se svým koněm, hnědým valachem Rubínem, dostih dokončit. Bylo to sice až na 15. místě, ale to nebylo vůbec podstatné. Pro Martinu Růžičkovou to bylo i tak v 51 letech nádherné završení kariéry. Navíc do cíle cválala se svým koněm symbolicky vedle další legendy dostihového sportu, Josefa Váni, který skončil s Tiumenem o místo za ní.

Poté, co skončila jako aktivní dostihová jezdkyně, její sny opět směřovaly k Velké pardubické. Tentokrát už v roli trenérky. Jen o dva roky později, v roce 2016, se jí podařilo dovést v nové roli svého koně k vítězství v tomto mimořádném dostihu. Tmavě hnědý valach Charme Look, sedlaný žokejem Janem Faltejskem, splnil Martině Růžičkové její životní sen.

Stala se tak, po Lence Horákové, která dovedla k výhře třikrát Peruána, do té doby teprve druhou trenérkou, které se to v dlouhé historii Velké pardubické steeplechase podařilo. Dnes už je situace jiná. Martinu Růžičkovou následovaly dvě další trenérky, Hana Kabelková (Talent - 2021) a Eva Petříkova (Sacamiro - 2023). Jedinou vítězkou slavného dostihu v aktivní pozici jezdkyně je stále Lata Brandisová s Normou už z roku 1937.

Po nádherném vítězství Charme Looka ve Velké pardubické 2016 se vše zdálo být zalité sluncem. Každý by si asi pomyslel, že trenérka takového šampiona si bude užívat slávy a obdivu a bude zahrnuta atraktivními nabídkami na spolupráci. Majitelé se budou přece přehánět, aby mu koně trénovala trenérka, která dokázala připravit koně k vítězství ve Velké pardubické.

V Česku se však mnohdy úspěch neodpouští. Zatímco třeba v Americe, když získáte prestižní cenu Oscara, tak to vaši hodnotu okamžitě zvedá a nabídky se jen hrnou, to v Česku herec, který obdrží Českého lva za skvělý výkon ve filmu, se mnohdy diví, že najednou po takovém ocenění nezavadí o pořádnou nabídku. Podobně dopadla i trenérka koní Martina Růžičková. Poté, co se dostala na vrchol, přišel strmý pád.

Rok po triumfu Charme Look Velkou pardubickou nedokončil. Dva roky po slavném vítězství jedenáctiletý hnědák ošklivě upadl už v kvalifikaci na slavnou steeplechase. I když vyvázl bez vážného zranění, jeho majitelka, s níž měla trenérka delší dobu spory ohledně přípravy koně, rozhodla, že už její kůň v dalších dostizích startovat nebude.

Někteří další majitelé, možná ovlivnění touto záležitostí, kteří měli na trénování svých koní jiné názory než někdy poněkud svéhlavá a „hubatá“ trenérka, si ze stájí Martiny Růžičkové v Pohoří koně také odvezli k jiným trenérům. Především do stáje manželky žokeje Marcela Nováka, kterého Růžičková předtím kritizovala za vedení Charme Looka v jeho posledním dostihu kariéry. Z původních takřka třiceti koní Růžičkové zůstal ve stájích jen zlomek, jak říkala v jednom z rozhovorů v té době.

Po velkém úspěchu se tak trenérka poměrně rychle ocitla na zcela opačném pólu. V životní krizi však poznala, kdo je opravdový přítel, a kdo se za něj pouze vydával, když se velmi dařilo. Podrželo ji několik skutečných přátel, a především dcera Vanessa a manžel Rudolf.

Svého druhého manžela, výborného českého herce Rudolfa Jelínka, osobně poznala už při trénincích v pražské Chuchli v sedmdesátých letech. Ona byla ještě malá holka, toužící stát se žokejkou. On v té době už velmi populární herec, který šel z role do role a překročil čtyřicítku. Párkrát si prý tehdy spolu povídali. Pak se přes třicet let neviděli. Martina měla za sebou jedno velmi nevydařené manželství. Rudolf byl po dlouholetém manželství vdovcem. „První vnuknutí zavolat mu jsem měla, když už jsem z časopisů věděla, že je sám,“ vyprávěla Martina v jednom z rozhovorů. „Ale na to, abych mu skutečně zavolala, jsem hledala odvahu dva roky.“ Herec měl už sice mezitím novou partnerku, ale když Martina nakonec sebrala odvahu, získala na něj číslo a zavolala mu, se setkáním kupodivu souhlasil.

Sice si už na malou holku z Chuchle nepamatoval, ale na jezdecké tréninky samozřejmě ano. Ke koním měl Rudolf Jelínek, označovaný také někdy za „českého Jamese Bonda“, kvůli velké roli Jiřího Hradce v televizním seriálu Třicet případů majora Zemana, vždy velmi kladný vztah. První setkání po mnoha letech sice nevyšlo, herec musel prý po představení odvézt domů kolegu a poté venčit psa, takže se jen krátce pozdravili.

Hned druhý den se však Martině sám s omluvou telefonicky ozval. Došlo k setkání, jiskra přeskočila a od té doby byli spolu. A už po třech měsících v roce 2007 byla dokonce svatba. „Původně jsme si mysleli, že náš vztah zůstane silně přátelský. To nám vydrželo asi dva dny.“ říkala Martina, když o tom vyprávěla krátce po svatbě. Na třetím rande, kdy se zamilovaná dvojice vodila za ruce po Vinohradech, prý už došlo k požádání o ruku. Rudolfovi bylo v té době 72 let, Martině 44.

Rudolf Jelínek se za Martinou přestěhoval na její statek do Pohoří u Jílového u Prahy. Spolu tam strávili dalších skoro sedmnáct let, z nichž zejména ty první roky byly velmi šťastné. Poslední období bylo provázeno už značnými zdravotními problémy Rudolfa Jelínka. A také neshodami v posledních měsících jeho života mezi Martinou Růžičkovou a Jelínkovými dětmi z prvního manželství ohledně opatrovnictví těžce nemocného Rudolfa. Nicméně, když herec ve věku 89 let v srpnu tohoto roku zemřel, došlo k důstojnému rozloučení v pražském krematoriu v Motole se zesnulým za účasti obou znesvářených stran.

Martina těžké období po roce 2018 postupně překonala. Opět získala do svých stájí nové koně od jiných majitelů, kteří v ní mají důvěru a obdobný pohled na výchovu a trénink koní. V letošním roce se jako trenérka opět dostala na pomyslný český vrchol. Její kůň Sex Lord ve Velké pardubické zvítězil!

Jak mnozí z nás mohli vidět v přímém televizním přenosu či osobně na závodišti, stalo se tak poněkud kuriózně, když do cíle doběhli ve stejný okamžik v napínavém finiši dva koně. Vedle Sexy Lorda s Jaroslavem Myškou také Godfrey s Janem Faltejskem. Pouhým okem vítěz nejasný, což je samo o sobě v takto dlouhém dostihu neobvyklé. Měla rozhodnout cílová kamera. Ta však vinou obsluhy překvapivě nefungovala! Vítězové tedy byli nakonec dva. Zvláštní situace, která nevrhá dobré světlo na pořadatele dostihu, avšak nijak nesnižuje skvělé výkony jezdců a koní. A také práci trenérů. Tedy i Martiny Růžičkové.

Pro Martinu Růžičkovou je letošní rok hořko-sladký. V srpnu jí odešel milovaný manžel Rudolf, o pár dní později jeden z dalších symbolů jejího života, francouzský herec Alain Delon, kterého od mládí platonicky milovala a jehož filmy prý v televizi nikdy nevynechá. Malou náplastí na tyto bolístky je říjnové vítězství Sexy Lorda ve Velké pardubické. Sama říká, že ho Rudolfovi tam nahoru poslala. Lordíka její Ruda dobře znal. „Chtěla bych poděkovat mému manželovi do nebe, že to takhle všechno pohlídal,“ řekla Martina Růžičková v rozhovoru pro Českou televizi bezprostředně po vítězném dostihu.

Výhru Sexy Lorda vnímá po všech těch strastech a životních pádech jinak než vítězství Charme Looka před osmi lety. To pro ní bylo samozřejmě cenné. Bylo první. Byl to pro Martinu jistý druh satisfakce, že se jako žena-trenérka dokázala prosadit v mužské konkurenci a její kůň vyhrál takový prestižní dostih. Charme Look k ni ale do stáje přišel už jako starší. Ona především pracovala na jeho zlepšování.

To se Sexy Lordem je to „jiná píseň“. Toho si sama vypiplala. Jak říkala v jednom rozhovoru, byla to láska na první pohled. Sexy Lorda si vybrala na dražbě v Napajedlech, měl rok a půl, moc se jí líbil, protože má ráda takhle barevné koně. Měl žemličkovou hřívu, daleko světlejší než barvu těla. Líbil se jí i typově. A když si přečetla původ, líbil se jí ještě víc. Byl z malého, ale úspěšného chovu. Lordíka, jak mu něžně říká, prý tehdy nikdo nechtěl. Nebyl proto ve srovnání s jinými, drahý a dali jí ho na splátky.

První dostih běžel Sexy Lord ve Světlé Hoře v roce 2019 a skončil poslední. Byl problematický v práci, ale Martina s ním dál trpělivě pracovala. Nutnou dávku trpělivosti a důvěry ve schopnosti trenérky musel projevit také majitel koně Zdeněk Hora. Lord se prý někdy choval strašně. Najednou se po docválání v tréninku sebral a běžel někam pryč. Bylo mu jedno kudy a kam.

V jeho čtyřech letech si ale Martina uvědomila, že je to výborný skokan, který má navíc i po dlouhém tréninku pořád dost energie. Je to super vytrvalec. Kůň pro Velkou pardubickou! Neměl ale velké jméno a trenérka pro něj potřebovala získat kvalitního jezdce. Nakonec ho našla v osobě zkušeného Jaroslava Myšky, jednoho z nejlepších českých žokejů, který překvapivě souhlasil. Ten se Sexy Lordem hned v roce 2022 vyhrál významný český dostih - Velkou slušovickou steeplechase. To byla pro Martinu velká satisfakce a návrat na výsluní po delší době. Její kůň po pěti letech trápení opět vyhrál velký český dostih!

Také sezona 2023 se Sexy Lordovi v sedle s Jaroslavem Myškou povedla. Ze čtyř dostihů tři vyhráli, včetně pardubické Ceny Labe. Letošní rok už tak mohl být od začátku cílen na jediné: start a úspěch ve Velké pardubické. A vyšlo to náramně!

Martina Růžičková poznala snad všechny možné stránky, které život obnáší. Velká vítězství i porážky. Chvilky velkého štěstí, ale také okamžiky hrůzy a beznaděje. V době velké životní krize, kdy přišla o koně, neměla tedy koho trénovat, měla finanční problémy, byla na tom psychicky i fyzicky špatně, odvrátili se od ní někteří tehdejší přátelé a majitelé koní, si sáhla na dno. V jednom rozhovoru z roku 2019 dokonce mluvila o tom, že měla v hlavě myšlenky na sebevraždu.

„Myslím, že už nebudu. Mám svůj věk a hodně jsem se vyčerpala tím, abych stačila chlapům, kteří jezdí a trénují. Ale život ve stájích mě pořád strašně baví.“ říkala tehdy ve zmíněném rozhovoru na dotaz, zda si myslí, že ještě jednou bude trénovat vítěze Velké pardubické.

Uběhlo pět let a vše je jinak. Martina opět, jako mnohokrát předtím, dokázala vážné trable překonat. Opět se zvedla. Sice přišla o milovaného manžela, ale náročný život kolem koní ji zase přináší radost a výsledky. Trénuje koně majitelů, kteří jí důvěřují a ona jim to splácí. Znovu je trenérkou vítězného koně z Velké pardubické steeplechase!

Jako trenérka má na svém kontě dle údajů Jockey Clubu už 2.140 dostihů, z toho 1.199 na rovinách a 941 na překážkách. Její koně vyhráli 140 dostihů, 87 rovinových a 53 překážkových. Vydělali přes 13 milionů korun. Sama Martina Růžičková má však z výher svých koní jen malý finanční profit. Většina koní patří, jako oba vítězové Velké pardubické Charm Look a Sexy Lord, které vedla jako trenérka, jiným majitelům, kterým samozřejmě patří podstatná část výhry. Úspěšná bilance trenérky tímto jistě zdaleka nekončí, i když asi všem je jasné, že pro statistiky to Martina nedělá. Práce kolem koní je pro ní především celoživotní láskou a posláním.

V rozhovoru pro Český rozhlas před časem řekla: „Já se narodila jako jezdec a taky jako jezdec nejlépe koně poznám. Ze země nejsem tak dobrá trenérka, ale pak si na koně sednu a vím během pěti deseti minut, pro co se narodil. Poznám to podle pohybu, podle toho, jak se chová, jestli se otáčí dozadu. Stačí mi, když nacválá, a vím, jestli sedím na dobré koni.“

Martina Růžičková byla vždy nepřehlédnutelnou a výřečnou ženou. Patří také mezi průkopníky expertního komentování dostihů v televizi. Už před lety, když některý ročník nejela Velkou pardubickou jako jezdkyně či v ní neměla koně jako trenérka, působila jako expertka České televize v rámci dostihového odpoledne. A její nevšední postřehy a názory měly u fanoušků dostihového sportu vždy velmi kladnou odezvu.

Je také dobře jazykově vybavená. Kvalitní němčina jí pomáhá také například v komunikaci s vynikajícím německým žokejem Peterem Gehmem, čtyřnásobným vítězem Velké pardubické, který je bohužel po pádu z koně v roce 2004 na invalidním vozíku. Slavný žokej je jejím dlouholetým rodinným přítelem.

Martina Růžičková má i jako šedesátnice stále plno obdivuhodné energie. Většinu času stále tráví u koní. Kromě toho se jí však vejde do pracovního rozvrhu i zcela jiná práce. Opět jí v tom pomohla němčina. V kritické době, kdy se jí kolem koní nedařilo, a financí nebylo nazbyt, hledala přivýdělek. Tak se také náhodou dostala k práci učitelky. A učí stále, i v současnosti externě třikrát až čtyřikrát týdně na Střední odborné škole potravinářské v Jílovém u Prahy.

Ráno velmi brzy vstává. Obstará koně, nakrmí je, připraví krmení na odpoledne a večer, pak jede do školy učit, po skončení výuky se vrací a stihne ještě několik odpoledních tréninků koní. Večer toho prý má dost, bolí jí celé tělo, ale je zároveň šťastná a spokojená.

Jak sama v jednom nedávném rozhovoru říká, je za práci ve škole velmi ráda, je tam bezvadný kolektiv, férový pan ředitel a s dětmi je jí moc dobře. Hezky ji prý přijali mezi sebe, i když není vystudovaná učitelka. Někteří kolegové i studenti sledují výsledky, fandí a gratulují po výhrách. Martina se prý snaží dělat výuku pro děti zajímavou, aby je bavila. A předávat ji tak, jak se řeč sama naučila. Přátelskou formou. Tedy mluvit, mluvit, mluvit. Je prý ráda, že to studenti, až na výjimky, přijímají. Ale i pro ty „zlobivé“ má prý pochopení. Sama také nebyla zrovna vzornou žačkou.