Článek
Zvažoval jsem, jestli tento článek vůbec napsat, či nikoliv. Aby to nebylo pochopeno špatně. Doba je prostě taková, jaká je. Ale pak jsem si řekl, že když ho nenapíšu, budu tím, kdo se bojí říct názor. A to jsem se nikdy rozhodně nebál. I když není vždy třeba většinový, podle současných západoevropských měřítek.
Můj názor se týká kauzy, která v posledních dnech zahýbala fotbalovým světem. Tedy především světem ženského fotbalu. Ale událost už dávno přesáhla hranice fotbalu, sportu, stala se politikou a celospolečenskou záležitostí. Čteme další a další reakce.
Hrálo se finále Mistrovství světa v ženském fotbale v australském Sydney. Před skvělou návštěvou se hrál výborný fotbal. Celý šampionát byl ostatně důkazem, na jakém vzestupu je v posledních letech celosvětově ženský fotbal. Ve finále zvítězily Španělky nad Angličankami 1:0. Po utkání probíhal na hrací ploše slavnostní ceremoniál. Dekorování vítězek medailemi. Mezi předávajícími byl vedle představitelů světové fotbalové federace FIFA také Luis Rubiales, předseda španělského fotbalového svazu a víceprezident evropské fotbalové federace UEFA.
46 letý předseda Luis Rubiales byl evidentně v euforii. Když jeho krajanky zvítězily, nadšeně je při dekorování objímal. Pouštěl jsem si ten záznam, vypadalo to z jeho strany na autentickou, nelíčenou radost. K tomu ten jižanský temperament. Poté, co hráčka vždy obdržela medaili, dostala se na konec řady, kde ji předseda svazu nadšeně objal. Zdálo se, že stejně nadšené jsou v tu chvíli i hráčky. Některé z nich při tom i políbil. To mi v zemi jako je Španělsko nepřijde zas tak divné. V některých zemích se líbají lidé na potkání. Muži s ženami, ženy s ženami i muži s muži. Bez ohledu na sexuální orientaci. U jižanských národů to často není nic neobvyklého. Záložníci Teresu Duenasovou rozjařený španělský předseda Rubiales zvedl dokonce do vzduchu. Jednu z hráček, Jenni Hermosovou, prý políbil na ústa. Asi jen on ví, jestli to bylo nějak cílené či to opravdu byla čistá euforie z vítězství a naprostá náhoda.
Co se ale stalo potom?
Od té doby se rozjela nevídaná záležitost. Tento moment vzbudil ve Španělsku v dalších dnech po finále velkou odezvu, mediální kritiku a vyšetřování. „No, moc se mi to nelíbilo, ale co jsem měla dělat?“ pokrčila dle médií nejdříve rameny sama fotbalistka a pokračovala v oslavách. Později v prohlášení pro svaz doplnila: „Bylo to naprosto spontánní gesto obrovské radosti, náklonnosti a vděčnosti. Já a prezident máme skvělý vztah, k nám všem se chová výborně.“ Po pár dnech však ve svých vyjádřeních přitvrdila a označila předsedu Rubialese za nerespektujícího člověka, který by měl být odvolán.
Místo, aby Španělsko slavilo historický úspěch ženského fotbalu, začala se v médiích řešit hlavně kauza předsedy Luise Rubialese. Chytila se toho část veřejnosti a politická reprezentace. Jeho jednání začali odsuzovat další a další španělští političtí představitelé. Každým dnem nové a nové prohlášení. K rezignaci ho vyzvali někteří členové španělské vlády. Požádali Národní sportovní radu, aby incident prošetřila před sportovním tribunálem. Ministryně práce Díazová označila chování předsedy za nepřijatelné. „Vláda musí jednat a přijmout naléhavá opatření. Beztrestnost za macho jednání je u konce. Rubiales nemůže pokračovat ve funkci,“ uvedla Díazová. Chování prezidenta svazu následně označil za nepřijatelné i španělský premiér Pedro Sanchéz.
Přímo v týmu španělských mistryň má po pár dnech záležitost také své dopady. Třiadvacet členek vítězného týmu prohlásilo, že nebudou znovu reprezentovat svou zemi, pokud současný prezident federace bude nadále ve funkci. Jedenáct členů realizačního týmu se vzdalo funkcí.
Luise Rubialese začala vyšetřovat FIFA, tedy její disciplinární komise. Bude zkoumat, zda Rubiales neporušil „základní pravidla slušného chování“ a zda se nechoval tak, že „znevážil fotbal a/nebo FIFA“. Zatím bylo rozhodnuto o 90 denní suspendaci Rubialese, dokud nebude případ prošetřen. Rubiales nesmí vykonávat žádné fotbalové funkce.
Předseda Rubiales polibek Hermosové označil za lehoučkou pusu, která byla spontánní, vzájemná, euforická a se souhlasem. „Měla by mě odsud dostat taková lehoučká vzájemná pusa? Neodstoupím.“ Uvedl, že fyzický kontakt iniciovala Jenni Hermosová. Na otázku, zda jí může dát pusu, prý odpověděla „OK“. Ta to však zpětně odmítá. Je otázka, a teď nechci zpochybňovat vyjádření předsedy ani hráčky, co si kdo z té pozápasové euforie, na stadionu, kde nebylo slyšet skoro vlastního slova, může přesně pamatovat.
Do celé záležitosti se zapojila matka šéfa španělského svazu, která vyhlásila protestní hladovku. Chce tímto způsobem bojovat proti nelidskému zacházení se synem. „A budu v tom pokračovat, dokud se nenajde řešení nelidského a krvavého honu na mého Luise, který si nezaslouží,“ prohlásila.
A jsme opět na začátku … Váhal jsem, jestli tento článek napsat, ale …
Opravdu je tohle už "normální"? Chceme, aby byl svět takový? Aby se takové věci děly kvůli jedné puse? Plně respektuji právo každého na soukromí. Nikdo by si na někom druhém neměl nikdy nic vynucovat. Psychicky ani fyzicky. Nestává se však z jedné pusy "politika"? Jen záminka k tomu, aby mohl někdo někoho rychle z nějaké funkce odstranit? Vůbec nevím, jakou má ve Španělsku pan předseda svazu pověst. Jestli byl dosud oblíbený či nenáviděný. I my jsme měli v předsednických funkcích mnohdy lidi, které nejen hráči a hráčky „nemuseli“. A nejenom ve fotbale…
Dříve by za takové „nedorozumění“ stačila omluva, květina. Dnes za jednu nevhodnou pusu ve vítězné euforii člověku zlikvidují kariéru. Tedy pokud to je opravdu za jednu pusu a na pana předsedu neměli ve Španělsku někteří „pifku“ za jiné záležitosti už dávno.
Vypadá to, že leckomu se ve Španělsku asi hodilo udělat z Rubialese exemplární případ. K vlastnímu zviditelnění. K prosazování svých politických i funkcionářských ambicí. Možná k vyřízení si jiných „účtů“ s ním. Nedělám si také iluze o FIFA. Rubiales je viceprezident UEFA, mezinárodní evropské federace. Jistě má mnoho přátel i těch ostatních, kterým by se jeho funkce líbila.
Nehájím osobně Luise Rubialese. Neznám ho. Nevím, jakou má pověst. Třeba si za své celkové chování obecně zaslouží, aby dostal „za uši“. Jen mám divný pocit z toho, kam se lidstvo ve své touze po hyperkorektnosti řítí. Jeden polibek na ústa je už pomalu chápán skoro jako znásilnění. Pomoct ženě do kabátu či ji podržet dveře, bude za chvíli zločin.
Zdroje:
