Hašek byl levný. Fotbalová asociace bude muset zahraničního trenéra nejspíš výrazně lépe zaplatit

Nejlépe placeným trenérem národního týmu na světě je prý 66letý Ital Carlo Ancelotti ve službách brazilské fotbalové asociace. Bývalý vynikající hráč a ještě úspěšnější trenér. V minulosti vedl kupříkladu Juventus, Chelsea, AC Milán, PSG, Bayern, Neapol, Everton a dvakrát madridský Real.

Na svém kontě má dlouhou řadu úspěchů, včetně pěti triumfů v Lize mistrů (2× s AC Milán, 3× s Realem Madrid), šesti vítězství v Superpoháru UEFA a třech v Mistrovství světa klubů. Mistrovské tituly sbíral jako kouč klubů v italské, anglické, německé, francouzské i španělské lize.

S brazilskou federací podepsal tříletou smlouvu se základním platem 9,5 milionu eur ročně. Tedy v přepočtu zhruba 232,7 milionu českých korun, což je cca 19,4 milionu korun měsíčně. K tomu může také získat bonus ve výši 5 milionů eur (cca 122,5 mil. Kč), pokud Brazílie vyhraje světový šampionát v příštím roce.

Jeho smlouva s Brazílií z něj dělá nejlépe placeného fotbalového trenéra národního týmu na světě. Samozřejmě je otázkou, jestli bude Carlo Ancelotti trenérem Brazílie také po příštím světovém šampionátu. Pro Brazílii totiž existuje nejspíš jen jediný výsledek, který může trenérovi prodloužit smlouvu.

Druhým nejlépe placeným trenérem národního mužstva na světě je Němec Thomas Tuchel ve službách anglické fotbalové asociace. V minulosti vedl kupříkladu Borussii Dortmund, PSG, Chelsea či mnichovský Bayern. Také 52letý Thomas Tuchel má za sebou velké klubové úspěchy. S londýnskou Chelsea vyhrál Ligu mistrů a Mistrovství světa klubů. Tuchelův základní plat u anglické reprezentace je prý 5,8 mil. eur. Tedy v přepočtu více než 141 milionů korun ročně, což je cca 11,8 mil. Kč měsíčně.

Třetím v pořadí je Mauricio Pochettino, který vede USA, jednu z pořádajících zemí příštího světového šampionátu. 53letý Ital trénoval například Espanyol, Southampton, Tottenham, PSG a Chelsea. Podepsal s americkou fotbalovou federací dvouletou smlouvu do MS 2026 s platem 5,2 milionu eur ročně. Tedy v přepočtu 127,4 mil. českých korun, což je cca 10,6 mil. korun měsíčně.

V první desítce nejlépe placených trenérů je dále na 4.místě stále teprve 38letý Julian Nagelsmann u německé reprezentace. Bývalý trenér Hoffenheimu, Lipska a mnichovského Bayernu má základní plat 4,8 mil. eur ročně (117,6 mil.Kč). Tedy 9,8 milionu korun měsíčně.

Dále je na 5.místě žebříčku překvapivě Ital Fabio Cannavaro, slavný hráč minulosti, který jako kapitán na MS 2006 zvedl nad hlavou vítěznou trofej. Dnes je mu 52 let, jako trenér na svém kontě nemá velké klubové úspěchy, ale má za sebou štace, kde zřejmě slyší na jeho slavné jméno a štědře mu za to platí. Trénoval kluby i reprezentaci v Číně a také týmy v Saudské Arábii. Vedl také Udinese a naposledy byl odejít z chrvatského Dinama Záhřeb.

Fabio Cannavaro nyní převzal národní tým Uzbekistánu a rázem je na 5.místě neoficiálního žebříčku nejlépe placených trenérů národních týmu na světě se základní mzdou 4 mil. eur (cca 98 mil. Kč ročně). To obnáší více než 8 milionů korun měsíčně. Výběr asijské země povede při jejím debutu na mistrovství světa v příštím roce. Smlouva mu skončí po šampionátu.

Podobně je na tom se základním ročním příjmem 52letý Španěl Roberto Martínez, který vede sousední reprezentaci Portugalska. Sedmý je 57letý Francouz Didier Deschamps, další bývalý slavný fotbalista, který jako kapitán dovedl svou zemi k vítězstvím na Mistrovství světa 1998 a Euru 2000. U francouzské federace má základní příjem 3,8 mil. eur. Tedy zhruba 93,1 mil. Kč ročně, což je více než 7,7 mil. korun měsíčně.

Na osmém až desátém místě jsou trenéři z Argentiny. Osmý je 47letý Lionel Scaloni, který si u reprezentace své vlasti přijde ročně na 3 miliony eur. Tedy v základu zhruba 73,5 mil. korun ročně. Devátý je 67letý Ricardo Gareca, tentokrát ve službách reprezentace Chile. Desátý pak 70letý Marcelo Bielsa, který vede národní tým Uruguaye.

Na 11.místě je slavný 62letý Ronald Koeman, který vede „své“ Nizozemce, se základním ročním příjmem 3 mil. eur. Další Argentinec, 63letý Gustavo Alfaro působí ve službách Paraguaye. Následuje třináctý 55letý Fernando Batista, trenér Venezuele. Jak jinak, též Argentinec! Čtrnáctým nejlépe placeným koučem národního týmu na světě je Španěl Luis de la Fuente Castillo, který od roku 2022 vede reprezentační výběr své vlasti. Pobírá základní mzdu ve výši 2 milionů eur ročně.

První patnáctku uzavírá Hajime Moriyasu, trenér Japonska, se základním ročním příjmem 1 milion eur. V přepočtu zhruba 24,5 mil. korun ročně.Tedy více než 2 miliony korun měsíčně.

Zohledňuje základní příjmy. Jiné neoficiální žebříčky mohou vypadat trošku jinak. Některý trenér má vysokou základní mzdu a nižší bonusy. Jiný má nižší základ, ale bonus za každé vítězné utkání a vysoké cílové prémie za postup na šampionát a úspěch na něm. Ve výše uvedených příjmech tyto záležitosti ani nemohou být objektivně zohledněny. Na druhou stranu určitý obrázek o situaci tento žebříček bezesporu dává.

Nedávno odvolaný trenér českého národního týmu Ivan Hašek měl údajně základní příjem ve výši 250 tisíc eur. V přepočtu zhruba 6,1 milionu korun ročně. Tedy více než 510 tisíc korun měsíčně. Byl na třetím místě od konce žebříčku 24 trenérů národních týmu, které se zúčastnily loňského Eura v Německu. Hůře na tom byl pouze Edward Iordănescu u reprezentace Rumunska (240 tisíc eur) a Francouz Willy Sagnol u národního týmu Gruzie (200 tisíc eur).

Dle průzkumu, který provedla společnost Finance Football před loňským Eurem, byl tehdy nejlépe placeným reprezentačním trenérem v Evropě Gareth Southgate (bývalý trenér Anglie) s ročním příjmem 5,8 milionu eur před německým koučem Julianem Nagelsmannem (4,8 milionu eur ročně). Třetí byl Roberto Martínez (Portugalsko) s 4 mil. eur.

Čtvrtý byl Didier Deschamps (Francie) s 3 ,8 mil. eur. Na 5. - 6.místě Ronald Koeman (Nizozemí), Luciano Spaletti (Itálie) – 3 mil. eur. Sedmý Vincenzo Montella (Turecko) s 1,8 mil. eur. Na 8.místě byl Murat Yakin (Švýcarsko) s platem 1, 6 mil. eur. Na 9.-11. místě byli tehdy Ralf Rangnick (Rakousko), Domenico Tedesco (Belgie) a starý známý Zlatko Dalič (Chorvatsko) s 1,5 mil. eur ročně.

Haškův základní příjem trenéra české fotbalové reprezentace ve výši cca 510 tisíc českých korun měsíčně by jistě výrazně uspokojil nejednoho českého občana, pro kterého se tato částka pohybuje v říši snů a fantazie. Avšak zároveň je také třeba konstatovat, že mezi trenéry fotbalových národních týmu patřil Ivan Hašek na loňském evropském šampionátu k těm „nejchudším“.

Finance, i to byl jeden z hlavních důvodů, proč prakticky všechna bývalá vedení Fotbalová asociace České republiky v minulosti odmítala angažování zahraničního kouče k národnímu týmu.

Proč k české reprezentaci v posledních letech přicházeli vesměs starší čeští trenéři. Muži, kteří už byli tak trochu za zenitem své velké trenérské kariéry. K národnímu týmu šli v době, kdy už měli za sebou dlouhé kariéry v tuzemsku i zahraničí, a také na klubové úrovni vyděláno. Stačí připomenout Pavla Vrbu, Karla Jarolíma či Jaroslava Šilhavého.

Někteří už také byli tak trochu unaveni klubovým fotbalem a hledali něco klidnějšího, kde hrozí zápasový stres jen párkrát za rok, nikoliv dvakrát týdně. V neposlední řadě je post hlavního trenéra národního týmu otázkou prestiže a společenského postavení. V jistém věku možná také vyvrcholením dlouholeté trenérské kariéry. Odškrtnutí si posledního chybějícího „skalpu“. A to je, pro ty, co už jsou finančně slušně zabezpečeni, také jisté lákadlo.

Z tohoto „soudku“ českých reprezentačních trenérů je ostatně také ten poslední, 62letý Ivan Hašek. Finančně zajištěný muž, který před angažmá u české reprezentace působil dlouhé roky jako trenér v arabském světě a v Japonsku.

Bývalý kapitán reprezentace a čtvrtfinalisty MS 1990 v Česku začal jako trenér na nejvyšší klubové úrovni ve Spartě. V letech 1999-2001 dovedl její tým dvakrát k mistrovskému titulu. Dva roky po sobě s ní hrál také Ligu mistrů. Poté odešel do Francie. V Česku už pak žádný klub nikdy netrénoval.

V evropském fotbalu naposledy vedl v sezoně 2006/2007 francouzský celek AS Saint-Étienne. Poté krátce zaskakoval na lavičce české reprezentace v roce 2009, bylo to v období, kdy byl zároveň předsedou svazu.

Do českého fotbalu a k národnímu mužstvu se vrátil, po mnoha letech v Japonsku, Saudské Arábii, Spojených arabských emirátech a v Libanonu, až v lednu 2024. Z finančních důvodů to jistě nebylo. Měl nejspíš hlavně velkou touhu ještě něco s reprezentací dokázat. Ukázat všem, že na to stále má. Dobře to však nedopadlo.

Důvodů, proč k reprezentaci dosud nepřišel trenér-cizinec, je více. Zejména někdy až těžko pochopitelná averze, která v části českého fotbalového prostředí vůči zahraničnímu kouči u reprezentace stále existuje.

Stačí připomenout nedávné mediální reakce Antonína Panenky, Vladimíra Šmicera, Ladislava Vízka, Jana Suchopárka, Petra Rady, Pavla Vrby a dalších bývalých hráčů a trenérů, kteří požadovali setrvání svého kamaráda Ivana Haška ve funkci a přímo či nepřímo také odmítali kouče ze zahraničí.

Přitom v jiných sportech je to na úrovni českého národního týmu zcela běžnou záležitostí. Stačí vzpomenout kolektivní sporty jako florbal, házenou, baseball, volejbal, basketbal, lední hokej, v nichž už cizinci na lavičce české reprezentace působili.

Možnosti Fotbalové asociace České republiky jistě nelze srovnávat s velkými zeměmi, které jsou na předních místech evropského či dokonce světového žebříčku, mají nejvyšší ambice a fotbal je tam prostě „náboženstvím“. Můžeme si však jistě dovolit malé srovnání s našimi slovenskými „bratry“.

Současný trenér slovenské fotbalové reprezentace, 56letý Ital Francesco Calzona, který vede Slováky od léta 2022, prý pobírá, dle dostupných pramenů, základní plat ve výši 540 tisíc eur. V přepočtu je to přibližně 13,2 milionu českých korun ročně. Jeho základní plat u slovenského národního týmu je tedy zhruba 1,1 milionu Kč měsíčně.

Haškův měsíční základní plat u české reprezentace byl tedy o více než 53 procent nižší než je Calzonův u slovenského národního mužstva!

Také proti příchodu italského kouče byla svého času velmi silně část slovenských „domorodců“, kteří nesouhlasili s tím, aby jejich reprezentaci vedl zahraniční kouč. Na seznamu velkých kritiků této změny byli především otec a syn Weissové či Ľubomír Moravčík.

Ten však časem změnil názor: „Víte, jsem velkým fanouškem slovenského národního týmu. Kritizoval jsem, že máme zahraničního trenéra, protože jsem přesvědčený, že máme doma i spoustu dobrých,“ řekl k tomu v médiích. „Ale musím říct klobouk dolů, Calzona odvedl dobrou práci,“ přiznal později svůj omyl Ľubomír Moravčík, jeden z nejlepších fotbalistů slovenské historie.

V českém fotbalovém prostředí se stále řeší jméno slávistického kouče Jindřicha Trpišovského, který by se některým lidem líbil jako nástupce Ivana Haška u národního týmu. Jedněm proto, že si myslí, že by národnímu týmu skutečně pomohl. Druhým spíše proto, že už by na jeho místě v Edenu raději viděli někoho jiného.

Dle informací z médií současný kontrakt trenéru pražské Slavie garantuje v základu měsíčně 1,5 milionu korun. K tomu další štědré bonusy za výhry a úspěchy. Slavia získala pod trenérem Trpišovským tři mistrovské tituly a další úspěchy na evropské scéně. Dvakrát postoupila do Ligy mistrů. Velmi výhodně prodala řadu svých hráčů do zahraničí. Stačí jmenovat Součka, Coufala, Krále, Simu, Dioufa, Kinského, Baha a další.

Slávistický kouč tak klubu vydělal velké finance, které se pohybují už v řádu miliard českých korun. Sám je díky tomu také (dle stejného zdroje) prý za dobu působení ve Slavii bohatší o více než 200 milionů korun.

Jindřich Trpišovský má ve Slavii rozdělanou práci a dle informací z médií na stole k podpisu nový víceletý kontrakt, na kterém je s klubem domluvený. Slavia má delší dobu movitého majitele, českého miliardáře Pavla Tykače. A s ním opět vyšší ambice než tomu bylo v době pozdějšího působení čínských majitelů, kteří „přiškrtili kohoutky“.

Nová Trpišovského smlouva ve Slavii, která má být prý do roku 2009, jistě nebude horší než dosavadní. Spíše naopak. Proto trenéra ani nic nemotivuje k odchodu do zahraničí. Nelze se proto též divit, že o kormidlo české reprezentace v současnosti nejeví zájem. I když má už také takzvaně vyděláno.

Trpišovskému bude teprve v únoru příštího roku padesát let. Zatím ho stále uspokojuje a motivuje každodenní práce v klubu, kde má silnou rozhodovací pozici. S týmem každoročně bojuje o český mistrovský titul. K tomu letos působí také v prestižní Lize mistrů. Kdyby ze Slavie odešel k české reprezentaci, změnil by se mu zcela život, měl by mnohem více osobního volna a zápasový stres jen párkrát v roce. Musel by ale jít také finančně dolů. Tuto změnu zatím nechce. K reprezentaci možná jednou opravdu zamíří, bude-li ještě zajem. Ale až poté, co se „nabaží“ práce v klubu.

Někteří lidé navrhují, že Trpišovský by mohl vést Slavii i reprezentaci současně. Alespoň dočasně v jarní baráži na MS 2026. To by asi bylo finančně schůdné, neboť trenér by nepřišel o vysoký příjem z klubu a mohl by asociaci kývnout i na nižší nabídku. Ani této možnosti ale Trpišovský není momentálně nakloněn.

„Všechno dělám proto, aby Slavia byla co nejúspěšnější a získávala trofeje. Na to se musíme soustředit a neumím si představit, že bych na jaře dokázal dělat dvě věci najednou. Bude se hrát o titul a skloubit takové dvě věci by bylo těžké,“ vysvětloval Trpišovský v médiích po utkání se Zlínem.

Nedivím se mu. Toto polovičaté řešení v podobě sezení na „dvou židlích“ by nebylo dobré pro něj, Slavii ani reprezentaci. Prostě Slavia není CSKA Moskva a Jindřich Trpišovský není plukovník Viktor Tichonov, aby vedl klub i národní tým zároveň. V českém národním týmu také nehraje 90 procent Slávistů, jako kdysi hokejistů CSKA ve „sborné komandě“.

Pražskou Slavii čeká náročný program. Její majitel trenéra nadstandardně platí, aby se jí maximálně věnoval a byl s ní úspěšný. Nikoliv, aby odjížděl na reprezentační srazy a tým trénovali v nepřítomnosti jeho asistenti. Navíc, kdyby reprezentace s Trpišovským na lavičce, na MS z baráže opravdu postoupila, těžko si představit, že by pak přišel místo něj jiný trenér a Trpišovský by na šampionát nejel.

Fotbalová asociace zatím jmenovala překlenovacím hlavním trenérem Haškova dosavadního asistenta Jaroslava Köstla, který byl v minulosti také Trpišovského asistentem v Liberci a Slavii. Od tohoto působení nelze čekat nic převratného. V přístupu ani personálním složení týmu nejspíš jen naváže na to, jak to probíhalo pod Haškem. Měl by s týmem výsledkově zvládnout dva listopadové zápasy s outsidery - se San Marinem a Gibraltarem. Toť vše.

Na druhou stranu, v časové nouzi je to logické řešení. Jaroslav Köstl je zaměstnancem asociace. Nemá žádné závazky v klubu, jako měl druhý Haškův (již asociací propuštěný) asistent Jaroslav Veselý, který je trenérem ligových Bohemians.

Už méně pochopitelné by ale bylo, kdyby Pavel Nedvěd situaci kolem výběru nového hlavního trenéra nezvládl a nový kouč včas jmenován nebyl. Kdyby dočasný trenér Köstl zůstal u národního týmu i pro březnové play off o šampionát, které má český výběr prakticky jisté.

Při vší úctě k Jaroslavu Köstlovi, jít s ním, jako hlavním trenérem národního týmu, do baráže o postup na MS 2026, to by bylo ze strany asociace opravdu amatérské řešení. K tomu Pavla Nedvěda ve funkci manažera reprezentace opravdu nepotřebujeme. Doufejme, že se tak nestane a poplašné zprávy, které to předpovídají, zůstanou jen poplašnými.

Pětatřicetiletý Jaroslav Köstl má za sebou trenérské působení u mládežnických výběrů Sparty i Bohemians a dlouholetou spolupráci s Jindřichem Trpišovským jako asistent. V seniorském profi fotbalu však nikdy žádný tým jako hlavní trenér nevedl! Navíc je spjat s érou Ivana Haška jako jeho asistent. Těžko od něj očekávat, že by byl schopen realizovat ve složení týmu a jeho hierarchii nějaké významnější změny.

Pokud by Jaroslav Köstl ve funkci hlavního trenéra zůstal i pro baráž, odvolání Ivana Haška by to rázem „hodilo“ do zcela jiného světla a dalo za pravdu kritikům, že vedení asociace situaci zcela nezvládlo.

Takové jsou informace v médiích od šéfa asociace Davida Trundy i manažera Pavla Nedvěda. Uvidíme, s jakým kandidátem se Pavel Nedvěd nakonec na angažmá domluví. Jaké jméno nového reprezentačního trenéra navrhne ke schválení výkonnému výboru FAČR. Pokud se tak opravdu stane, bude to v českých fotbalových reprezentačních strukturách průlomové rozhodnutí, jehož výsledek může výrazně ovlivnit další roky na reprezentační scéně.

Není až tak rozhodující, kolik mu bude let. Důležitější je, aby to byl trenér stále ambiciózní, plný elánu, pořád lačný po úspěchu. Aby přinesl nový pohled na věc, odlišný přístup, otevřenější komunikaci, přirozený respekt a disciplínu, nezbytnou odbornost, především zkvalitnění organizace hry a koučování při utkáních. A hlavně lepší výsledky. O těch je to vždy až v první řadě.

Ivan Hašek se jistě snažil dělat svoji práci, jak nejlépe uměl. Kdyby měl vyšší mzdu, nepracoval by nejspíš nějak odlišně. Fakt, že nějaký trenér dostane od asociace milion korun či více měsíčně, pochopitelně ještě neznamená, že určitě dodá lepší hru a výsledky. Jedno však žebříček příjmů trenérů národních týmů ukazuje. Sehnat kvalitního a ambiciózního zahraničního kouče, který by byl ihned volný a finančně dostupný, bude pro Pavla Nedvěda a spol. náročný úkol.

Patrné je to na tom, jak složitě sháněla zahraničního kouče pražská Sparta, poté co před koncem jara ukončila predčasně Priskeho krajana Larse Friise. Přestože trenér-cizinec byl pro klub jednoznačnou prioritou a Sparta si mohla dovolit nabídnout výrazně vyšší finance než FAČR, nedařilo se jí dlouho nového zahraničního trenéra do svých řad angažovat.

Oslovení uchazeči, o kterých se v médiích po skončení jarní sezony hojně spekulovalo, dle neoficiálních informací vesměs čekali na atraktivnější nabídky od klubů ze západních evropských lig. Pražský klub, který navíc v té době neměl ani jistotu evropského poháru, měli pouze jako plán „B“.

Nakonec funkcionáři na Letné „odhodili ega“ a v hodině dvanácté se dohodli na návratu s Brianem Priskem, který byl po vyhazovu z Feyenoordu stále ještě bez angažmá. Pro Spartu určitě za dané situace nejlepší možné řešení.

Fotbalová asociace nového zahraničního trenéra zatím hledá. Na opravdu velké peníze, jako Uzbekistán Fabia Cannavara, ho zcela jistě nenaláká. Lákadlem naopak může být prestižní post trenéra národního týmu tradiční fotbalové země ze (stále ještě) bezpečného a kultivovaného středu Evropy. Angažmá u národního týmu, který bude v baráži usilovat o postup na světový šampionát. A k tomu jako bonus pěkný život v atraktivní lokalitě - Praze.

Doufejme však, že hlavní motivací pro nového zahraničního kouče bude především touha něco s českým národním mužstvem skutečně dokázat.

Jedno je nejspíš jisté už nyní. FAČR se přitom bude muset trochu „plácnout přes kapsu“. Za Haškovy peníze nového trenéra z ciziny na potřebné úrovni, se slušným CV, nejspíš jen tak nesežene. Pokud by to však přineslo postup na světový šampionát, větší investice do ambiciózního a schopného trenéra by se jistě rázem mnohonásobně vyplatila.

Další zdroje:

Webové stránky FAČR

Nejlépe placení manažeři národních týmů na světě (2025/26)

Nejlépe placení hlavní trenéři na UEFA EURO 2024 - Finance Fotbal