Článek
Domácí Slavia po změně stran přidala po pěkných akcích další tři góly a proměnila zápas v jasnou záležitost. Po vítězství 4:0 je nadále na čele prvoligové tabulky.
Situace z 36. minuty za stavu 0:0 však bezesporu ovlivnila další vývoj utkání. Do té doby Slavia neúspěšně „bušila na vrata“. Vedoucí gól Tomáše Chorého ji dal větší klid. Mimochodem, slávistický útočník proměnil už 19. pokutový kop ve své prvoligové kariéře. Ještě nikdy neselhal! To je úctyhodný výkon, který je třeba ocenit, ať už Chorého máte rádi, či nikoliv.
Faktem je, že žadné dvě situace ve fotbale nikdy nejsou stoprocentně identické, ale přesto si dovolím malé srovnání.
Souboj plzeňské gólmana Wiegeleho s bývalým hráčem pražské Slavie Muhammadem Chamem v utkání play off o Evropskou ligu Viktoria Plzeň - CZ Bělehrad byl do značné míry velmi podobný.
Také penalta na brankáře Floriana Wiegeleho pro Plzeň byla v závěru normální hrací doby s CZ Bělehrad z mého pohledu velmi přísná a každý rozhodčí by ji asi nepískl. Tím spíše, že rozhodovala o výsledku. Nizozemský sudí se tak ale rozhodl.
Tehdy, protože to bylo ve prospěch českého klubu, kterému pomohl do Evropské ligy, ji na české straně nezpochybňoval snad nikdo. To srbský trenér a jeho hráči na ni měl zcela jiný pohled. Stejně tak srbská média.
Za mě jsou přísné obě penalty. Ta na plzeňáka Wiegeleho proti CZ Bělehrad i ta na slávistu Chorého proti Zbrojovce Brno. Ale zároveň také obhajitelné. Nejsou rozhodně z kategorie vymyšlených. Nedovolený zákrok to prostě je. Na půlce hřiště by ho odpískal asi každý. Jiné je to v pokutovém území. Tam má náhle každý z nás výklad jiný, ač pravidla rozdíl, jestli je situace tam či tam neuznávají.
Můžeme donekonečna debatovat o intenzitě a také o tom, jestli útočící hráč musel nebo nemusel spadnout. Intenzita je velmi subjektivní záležitost. Pocitová. Těžko zjistitelná. Pád hráče je také věc každého. Pokud si hráč pád zcela vymyslí, je to filmování a má být potrestán. Pokud ale je hráč skutečně faulován, byť lehkou intenzitou, nelze se mu divit, že si raději ochotně lehne.
Když tak neučiní, penaltu rozhodčí mnohdy neodpíská, přestože to nedovolený zákrok je. Nedávný případ teplického útočníka Matěje Pulkraba, který po faulu na svoji osobu nespadl a penalta se nepískala, je všeříkající.
Zpět k zákrokům na Wiegeleho a Chorého. Někdo řekne, že to byly fauly na penaltu, jiný soudí, že to fauly byly, ale malé, takové, že se za ně penalta pískat nemá, protože kdyby se každý takový pískal, tak by v každém zápase bylo pět penalt. Někdo další rovnou řekne, že to ani fauly nejsou.
Tato nejednotnost názorů na takovou situaci vypovídá o tom, že odpískání penalty za zákrok na Chorého nebyl zjevnou chybou rozhodčího. Proto je v pořádku, že když se rozhodčí rozhodne takovou penaltu písknout, tak do toho VAR už nezasahuje.
Všechny situace ve fotbalových utkáních nikdy nebudou jasné a jednoznačné. Pravidla jsou jen jedna, ale jejich výklad může být rozdílný. I když je snaha sjednotit metr, vždy budou nějaké rozdíly. Každý totiž cítíme a vnímáme fotbal jinak. Proto se na verdiktu vždy neshodneme. Také rozhodčí jsou jen lidi. I když budou jejich záměry poctivé, naprosto bez postranních úmyslů, nikdy nebudou rozhodovat všichni stejně.
Kromě toho, jak kdo zápas a situace v něm vnímá. Jak metr jejich posuzování nastaví, je tu bezesporu i fakt, kdo hraje. Velkokluby budou mít vždy jistá neformální privilegia. Není to české specifikum. Tak je to prostě všude na světě. Rozhodčí je jen člověk. Rozhodně nemusí být podplacený, ale prostě ví, kdo je silnější, mocnější, vlivnější. I pod vlivem těchto skutečností každé utkání řídí. Nemusí ho ani nikdo uplácet.
Zdroje: utkání Chance ligy Slavia Praha - Zbrojovka Brno
