Reprezentační sen mu nevyšel. Zemřel mladý. Skvělý brankář Zdeněk Jánoš doplatil na svoji zálibu

Fotbalový brankář Zdeněk Jánoš vyrostl na Slovácku, konkrétně v malé obci Kněžpole nedaleko Uherského Hradiště ve Zlínském kraji. Na vesnici také s fotbalem začínal. Později přestoupil do klubu Slovácká Slavia Uherské Hradiště.

Jako nadějný brankář narukoval na tehdy povinnou dvouletou základní vojenskou službu. Během ní prošel týmy Dukla Praha a VTJ Tábor. Právě v druholigovém Táboře na sebe svými výbornými výkony výrazně upozornil zástupce pražského klubu.

Pražská Slavia tehdy hledala perspektivního gólmana a talentovaný mladík ji padl do oka. Vlastimil Petržela si pro něj do Kněžpole dojel. Po pár slivovičkách a zabíjačkových hodech prý byla „ruka v rukávě“, a tak si to po vojně v roce 1988 Zdeněk Jánoš zamířil rovnou do pražského Edenu.

Nejprve se v pražském klubu rozkoukával a dělal náhradníka. Prvním gólmanem sešívaných byl tehdy Luboš Přibyl (pozdější dlouholetá opora Olomouce a Brna). V československé nejvyšší soutěži Zdeněk Jánoš debutoval až v březnu 1989. 

V 21 letech v utkání na Slovanu Bratislava. Slavia tehdy nastoupila v sestavě: Jánoš - Šimůnek, Ondrejčík, Klusáček, Zálešák - Víger, Jeslínek, Frýda, Mysliveček -Susko, Žák. Střídali Jinoch a Novák.

Tým vedl trenér Ivan Kopecký a Slavia při Jánošově prvoligovém debutu odešla z Tehelného pole poražena 2:0. Mladý brankář ale přes porážku obstál a v bráně Slavie už zůstal do konce sezony.

Stal se postupně výraznou osobností týmu. Jedničkou byl v Edenu pět a půl sezony. V sešívaném dresu odchytal 138 prvoligových utkání. Další soutěžní zápasy přidal v evropských pohárech a národním poháru.

Ve Slavii zažil revoluční časy roku 1989 i příchod nového, movitého majitele, Čechoameričana Borise Korbela do klubu (o něm jsem psal obšírně v jiném článku), po němž se pro fotbalisty Slavie výrazně změnily finanční podmínky k lepšímu.

Slavia byla náhle při penězích, a tak se proměnil také kádr sešívaných. Mnoho fotbalistů odešlo, mnoho jich za (na tu dobu) velké peníze přišlo. Vytvořilo se silné mužstvo, které hrálo o titul, ale v éře Zdeňka Jánoše na něj nedosáhlo. Ten dál i po velkých změnách v novém týmu zůstával jedničkou v bráně.

Ještě v sezoně 1993/94 byl ve Slavii jednoznačně gólmanem číslo 1, když odchytal 29 ligových utkání z třiceti možných. Ve Slavii se však na jeho místo tlačili dva mladí talentovaní odchovanci Jaromír Blažek (naplno se prosadil až později ve Spartě) a Radek Černý (dotáhl to později až do londýnského Tottenhamu).

K nim navíc vedení klubu později angažovalo zkušeného Jana Stejskala, bývalého sparťana a reprezentačního gólmana, který se vrátil z anglické Premier League, kde strávil čtyři sezony v londýnském Queens Park Rangers.

„Jány“, jak se mu také přezdívalo, neměl rád konkurenci. Traduje se historka, že když zrovna nechytal a měl jít jako dvojka rozcvičovat před zápasem jedničku, místo, aby to svému sokovi dával jen lehce „na protažení“ na něj, trefoval s gustem šibenice.

Chtěl být jasnou jedničkou, ve Slavii už tuto jistotu ztratil, proto se rozhodl pro přestup do ambiciózního týmu FK Jablonec, který tehdy pod šéfem Miroslavem Peltou budoval silný kádr.

Mužstvo vedl trenér Josef Pešice, který znal dobře Zdeňka Jánoše už ze Slavie, kde předtím dělal asistenta. Mezi klíčové hráče jablonecké sestavy patřili Martin Vejprava, Prokop Výravský, Roman Sokol, Roman Skuhravý (dnešní trenér Baníku Ostrava), Pavel Pěnička, Pavel Medynský (dnesní trenér České Lípy), Radovan Hromádko či Robert Neumann, který se stal později fotbalovým novinářem.

A také tehdy nadějný mladík Pavel Horváth, který později udělal velkou kariéru mimo jiné ve Slavii, Sportingu Lisabon, japonském Kóbe, pražské Spartě a především plzeňské Viktorii.

Přestup do Jablonce se ukázal jako správný krok. V týmu byla dobrá parta. Některé hráče znal z vojny, jiné z Prahy. Část z nich s ním ostatně na trase Praha - Jablonec pravidelně společně autem pendlovala.

V Jablonci se stal Zdeněk Jánoš ihned nezpochybnitelnou jedničkou a oporou týmu. Prožil zde svá nejlepší fotbalová léta. V jabloneckém dresu odchytal za pět sezon 140 prvoligových utkání. S týmem vyhrál i národní pohár.

Nebyl na brankáře příliš vysoký. Působil robustnějším, podsaditým dojmem. Tolik nevybíhal, ale když už se odhodlal, dovedl vše před sebou „zbourat“. Byl však především skvělý na brankové čáře. Gólman s vynikajícím reflexem. Velmi pružný. „Gumový“, jak se někdy o brankářích říká.

Díky tomu zneškodnil také řadu pokutových kopů. V československé a české nejvyšší soutěži má oficiálně evidováno 13 chycených penalt. Z 36, které na něj soupeři kopali. Tedy vynikající úspěšnost 36 procent.

Jako specialista na penalty, který též dokázal hlasitě, důrazně dirigovat své spoluhráče, měl respekt u spoluhráčů i soupeřů, a také postavu s pár kily nadváhy, slávistickým pamětníkům ve starém Edenu trochu připomínal jiného skvělého brankáře Slavie ze 70. let Miroslava Stárka, který byl podobného ražení. V závěru kariéry úspěšně chytal i za Spartu.

Zdeněk Jánoš vynikal na brankáře výbornou kopací technikou. To tehdy ještě u brankářů nebylo tak běžné jako dnes. Proto mu, na rozdíl od jiných, ani nedělaly problémy pravidlové změny a nové trendy, které nutily hrát brankáře více nohama.

Penalty nejen skvěle chytal, ale také výborně kopal. V nejvyšší soutěži zahrával 3 penalty se 100 % úspěšností. První gól vstřelil ve 28. kole na jaře 1994 za Slavii proti Vítkovicím (výhra 6:0).

Další pak za FK Jablonec. V obou případech Uherskému Hradišti, tedy klubu ze svého rodiště. Poprvé v srpnu 1995 při domácí výhře Jablonce 4:0. Podruhé v březnu 1996 v Uherském Hradišti při výhře Jablonce ve stejné výši.

Brankářů v samostatné české lize skórovalo více. Radek Černý a Petr Kouba dali gól také z penalty. Zdeněk Zlámal se stal zase prvním a dosud jediným brankářem, který skóroval ze hry. Po rohovém kopu v závěru utkání v dresu Bohemians na Dukle. Zdeněk Jánoš je však jediný brankář, který skóroval v nejvyšší soutěži vícekrát.

„Když na tréninku řekl spoluhráčům, tak teď vám, pánové, zamknu bránu, tak jako by ji opravdu uzamkl, nebyli schopni dát mu gól! Nikdy na něho nezapomenu. Jen kdyby na sebe byl kapku přísnější, pokud jde o životosprávu,“ říkal o něm v médiích Jiří Kotrba, který ho trénoval v Jablonci i Příbrami.

Říkalo se, že kdyby dodržoval lepší životosprávu, mohl udělat ještě ještě větší kariéru. Kvůli nadváze a disciplinárním prohřeškům občas dostával od trenérů pokuty, ale byl to prostě bodrý a dobrosrdečný Moravák, který měl rád svoji rodinu, ale také život - kamarády, dobré jídlo, které sám rád také vařil, pivo a slivovičku.

Byl oblíbený. Měl přátelskou povahu. Trenéři navíc moc dobře věděli, že v bráně umí. Když měl den, „zavřel to“, gól jen tak nedostal, a tak mu u koučů leccos prošlo.

Miloval také rychlá auta. Již zmíněný Jiří Kotrba po letech vzpomínal v médiích: „V Jablonci zlikvidoval jedno služební auto, bouraček ale bylo víc, a když přišel na trénink s boulí na čele, nebyl to hezký pohled. Navíc několikrát dorazil v ne zrovna dobrém stavu, takže jsem musel sáhnout k pokutám. Nakonec jsme spolu ale vydrželi,“ říkal zkušený kouč.

V podobném duchu mluvil i jablonecký šéf Miroslav Pelta, který brankářovi maléry opakovaně „žehlil“.

V 90. letech, éře jeho největší slávy, v české reprezentaci na brankářském postu panovala obrovská konkurence. Vládli v ní Petr Kouba, dlouholetá opora pražské Sparty a Pavel Srníček z anglické Premier League. Záda jim, jako trojka, kryl nejčastěji liberecký Ladislav Maier.

Moc toužil obléknout reprezentační dres. V nominaci se také objevil, ale do brány se k oficiálnímu startu v národním týmu nikdy nedostal, i když jednou tomu byl skutečně velmi blízko.

Na podzim po EURU 1996 hrála reprezentace přátelský mezistátní zápas v Jablonci proti Islandu. Zdeněk Jánoš byl v nominaci trenéra Uhrina jako dvojka za Petrem Koubou. Očekávalo se, že druhou půli jistě dostane šanci. Pečlivě se na to připravoval a rozcvičoval. Zahrát si za reprezentaci, navíc před jabloneckými fanoušky, to byl jeho sen. Nesplnil se mu!

Štěstěna mu nepřála. Vicemistři Evropy nečekaně v první půli prohrávali, stěží vývoj otáčeli a trenér Dušan Uhrin se bál o osud utkání. Proto nechal na hřišti osvědčeného Petra Koubu. Zdeněk Jánoš se tak svého jediného reprezentačního startu nedočkal.

V létě 1999 se rozhodl přestoupit do tehdy prvoligové Příbrami. Hlavním důvodem jeho přesunu k Litavce byl trenér Jiří Kotrba. Jánoš pod ním v Jablonci zažil mimořádně úspěšné období, kdy tým obsadil dvakrát 3. místo v lize a v roce 1998 zvítězil v národním poháru.

Když Kotrba odešel do Příbrami, Jánoš vyslyšel nabídku příbramského bosse Jaroslava Stárky a rozhodl se jít za trenérem. Příbram tehdy měla velmi slušný kádr. Stačí jmenovat hráče jako Daniel Šmejkal, Lukáš Jarolím či Marek Kulič.

Příbramský šéf Jaroslav Starka nabídl zkušenému brankáři nadstandardní finanční podmínky, aby ho z Jablonce k Litavce přetáhl. Bral ho jako klíčového muže, který měl týmu dodat klid a patřičné zkušenosti. Jánoš si toho také považoval a v tréninku šel příkladem. Dokonce i zhubnul nějaké to kilo.

Kontrakt v Příbrami podepsal 31. července 1999. Bylo mu 32 let, pro fotbalového brankáře žádný věk. Zdálo se, že má před sebou ještě pěknou řádku let v nejvyšší soutěži. Osud tomu chtěl jinak. V dresu nového klubu stihl odchytat pouhých 6 prvoligových zápasů, ve kterých si připsal dvě čistá konta.

Jablonecký klub si výročí odchodu Zdenka Jánoše pravidelně připomíná.

Po přátelském utkání, které se hrálo v Příbrami, se vracel ve svém Volkswagenu Passat domů.

„Kolem půl desáté večer jsem Zdeňka vysazoval v Chuchli u benzinky Aral, kde měl zaparkované auto,“ řekl později Jánošův spoluhráč Daniel Šmejkal v médiích.

„Ještě jsem ve zpětném zrcátku viděl, jak přebíhá silnici. Chtěli jsme v televizi stihnout druhou půli zápasu Sparty s Bordeaux,“ dodával bývalý hráč Příbrami, který se znal s Jánošem už ze Slavie.

Z Chuchle do Petrovic by to musel stihnout při slabším večerním provozu za půl hodinku. Ale nestihl. Ani ve své oblíbené hospodě U Čouků se prý nestavil. Dodnes není veřejně známo, kde se „zapomněl“.

„V jedenáct mi volal: Evičko, už jedu. A že prý se ještě ozve, až se bude blížit k domovu,“ říkala dle médií tenkrát jeho manželka.

Paní Eva se ho už nedočkala. Půl hodiny před půlnocí v úseku mezi pražským Jižním Městem a Petrovicemi v ulici Novopetrovické vjel do protisměru a narazil ve stopadesátikilometrové rychlosti do protijedoucího městského autobusu linky číslo 271. Často tím místem jezdím a dodnes nechápu. Nesoudím, ale nedovedu si představit, že bych tu jel “stopade”…

Nebyl připoutaný, zlomil si vaz a byl okamžitě mrtvý. Jedna z policejních verzí byla, že mu tehdy při řízení spadl mobilní telefon pod volant a on se pro něj shýbal… Jestli to tak opravdu bylo, se už nikdy nedozvíme.

„Tak třicet až padesát metrů přede mnou to auto prudce uhnulo do protisměru, až se zhouplo. Ten skončí ve strouze, blesklo mi hlavou. Jenže on to srovnal přímo proti mně a bylo to hotové. Později jsem i na policii vypověděl, že mi přišlo, jako kdyby to udělal schválně, a že do mě vlétlo jistě vedené auto. Bylo to jak řízená střela,“ uvedl k události v médiích tehdy řidič autobusu.

Manželka Zdeňka Jánoše vyloučila možnost, že by snad takto řešil nějaké problémy a nehodu způsobil úmyslně. Také alkohol policie vyloučila.

V podobném duchu mluvil i jeho spoluhráč Daniel Šmejkal. „Když jsem Zdeňka večer vysazoval z auta, byl ve výborné náladě a absolutně střízlivý,“ říkal k různým spekulacím, které se pak šířily, v médiích.

„Rychlá jízda, to byla jeho slabina. Co jsme spolu byli ve Slavii, tak několikrát vyvázl se štěstím. Udělal pár průšvihů a jednou za něj zaplatil hodně mastnou pokutu Srb Dragiša Binič, který tehdy ve Slavii hrál. A pokud vím, tak podobné problémy řešili i v Jablonci. Špatně se mi to říká, ale ta tragédie nebyla náhoda. Bylo mi to strašně líto, protože Zdenda byl obrovský dobrák, ale on k tomu směřoval. Byť to zní krutě,“ říkal trenér Vlastimil Petržela , když na svého bývalého svěřence po letech vzpomínal v médiích.

Zdeněk Jánoš doplatil na svoji zálibu v rychlých autech, jíž byl roky známý. Jak říkali Jiří Kotrba, Miroslav Pelta či Vlastimil Petržela, bouraček ve vysoké rychlosti měl v minulosti více. Manželce prý opakovaně sliboval, že už se bude krotit, ale zůstalo jen u slibů.

Zůstali po něm dva synové, tehdy dvanáctiletý Dominik a sedmiletý Adam. Pro rodinu znamenala ztráta manžela a táty výraznou životní změnu. V neposlední řadě i po ekonomické stránce. Manželka v té době nepracovala. Starala se o rodinu a děti, které vozila do školy, kroužků a na tenis. Rázem bylo vše jinak.

„Na dva roky mi zastavili přístup k penězům, protože se řešilo dědictví. Takže jsem měla sirotčí důchod osm tisíc. Ještě že Zdeněk dostal poslední výplatu z Jablonce, bylo z čeho zaplatit pohřeb. Našla jsem si práci, kromě ní chodím dodnes po večerech uklízet kanceláře. A kluci začali namísto na tenis, který se nedal utáhnout, chodit na fotbal,“ řekla vdova v rozhovoru třináct let po tragédii.

„Pan Starka (šéf příbramského klubu - pozn. autora) sliboval v novinách, že nám bude až do konce Zdeňkovy smlouvy vyplácet jakousi apanáž, stejně jako že klub doplatí i auto pořízené na leasing. Pan Starka mě několikrát pozval na kafe, že se na částkách i na autě domluvíme, ale nakonec ze všeho sešlo.

Nedostali jsme ani půlku poslední výplaty, co Zdeňkovi náležela do 15. září. A pak prý ještě hráči Příbrami vybrali na naše kluky, aby dostali v osmnácti nějaké peníze. S odstupem let se mě na to jeden z tehdejších hráčů zeptal, ale kdo ví, kde ta sbírka skončila,“ dodávala dle stejného zdroje Eva Jánošová v roce 2012.

Oba synové se dali na fotbal. Mladší Adam to dotáhl až do ligy. Juniorské roky strávil v akademii pražské Sparty. Jeho největším kariérním úspěchem je stříbro v dresu české reprezentace na EURO U19 v roce 2011. V A-týmu Sparty se natrvalo neprosadil. Připsal si pouze jeden ligový start.

Na hostování v Jihlavě odehrál dvě povedené sezóny, získal pevnou pozici v lize a vyprofiloval se ve stabilního štítového záložníka. Po přestupu ze Sparty zažil velmi úspěšné období v Mladé Boleslavi. V sezóně 2015/16 pomohl týmu vyhrát MOL Cup a zahrál si také předkola Evropské ligy.

Pak strávil čtyři sezony v Baníku Ostrava, kde patřil k oblíbeným bojovníkům. Odehrál tu přes 80 zápasů a jeho tvrdý, silový styl hry pasoval do tamního prostředí. Závěr angažmá strávil na krátkém hostování v Karviné.

Jeho poslední velkou prvoligovou štací byl vršovický Ďolíček. V první sezóně pomohl „Klokanům“ k historickému postupu do pohárové Evropy. Na konci roku 2024 mu v klubu vypršela smlouva. Přesunul se do nižších soutěží. Minulou sezonu hrál za Neratovice, kde ale skončil, neboť ho provázela zranění. V současnosti hraje 34 letý Adam Jánoš za klub FK Chlumčany 1.A třídu Ústeckého kraje. Hrává také malý fotbal.

Jeho ligová kariéra čítá 13 sezon, v kterých nastoupil v nejvyšší soutěži do 257 prvoligových utkání, v nichž skóroval 11 krát a připsal si 13 asistencí.

Na rozdíl od otce Zdeňka se Adamovi splnil velký sen a připsal si také jeden start za seniorskou reprezentaci České republiky. Nastoupil v září 2020 v utkání Ligy národů proti Skotsku.

Posledním prvoligovým utkáním Zdeňka Jánoše byl duel 6.kola ligy, který se hrál v Příbrami 11.září 1999.  Domácí tým remizoval s pražskou Slavií 1:1. Zdeněk Jánoš patřil mezi nejlepší hráče na hřišti a zasloužil se před vyprodaným stadionem o remízu proti favorizované Slavii.

Dle oficiálních statistik v nejvyšší soutěži zasáhl celkem do 12 sezon a nastoupil v prvoligových 284 utkáních. Vyfasoval 17 žlutých karet a dvakrát byl vyloučen. Je členem Klubu ligových brankářů se 105 odehranými ligovými zápasy bez obdržené branky.

Nejvíce utkání v ligové dresu odehrál společně s Pavlem Pěničkou (129), Radimem Nečasem (118), Martinem Vejpravou (112), Jaromírem Navrátilem (110) a Romanem Skuhravým (108). Z trenérů ho nejčastěji vedl v lize Jiří Kotrba (96 utkání) a Vlastimil Petržela (60).

Zdeněk Jánoš odešel z tohoto světa velmi brzy a zcela nečekaně. V pouhých 32 letech. V těchto dnech je to už 27 let od jeho posledního utkání (11.září) a předčasného úmrtí (15.září). V příštím roce, 15.května 2027, si připomeneme nedožitou šedesátku Zdenka Jánoše.

Inu, utíká to neskutečně…

Další zdroje: vzpomínky autora, statistiky1ligy.fotbal.cz, statistiky Chance ligy, Wikipedia