Spartu mu neprodali. Boris Korbel jí pak ukradl největší talent a ve Slavii přišel o stovky milionů

Jak uvádí web Slavie, který připomíná v historickém kalendáři významná jubilea a další důležité události, 10. srpna 1991 byl na tiskové konferenci v Paláci kultury představen Čechoameričan Boris Korbel jako prezident správní rady nově vytvořené společnosti Slavia fotbal s.r.o. Co tomu předcházelo? A co následovalo? Byly to zajímavé časy…

Bohatý Čechoameričan Boris Korbel nejdříve oslovil s nabídkou pražskou Spartu. Tvrdil, ž je fanoušek letenského klubu a jejího tehdejšího předsedu Ing. Václava Maška zval na návštěvu do USA. Když ten zájem neprojevil, objevil se Korbel v Praze sám.

Byl připravený do letenského klubu investovat v horizontu několika let stovky milionů korun. Na tehdejší dobu to byla naprosto mimořádná záležitost. Americký businessman s českými kořeny měl sen probojovat se s fotbalovou Spartou do evropské klubové špičky.

Boris Korbel na svoji stranu poměrně rychle získal většinu sparťanského fotbalové národa i přízeň řady bývalých hráčů. Ještě než se s funkcionáři klubu dohodl na vstupu do něj, koupil například Staré gardě Sparty nové dresy a přispěl na plat amerického reprezentanta Stephena Trittschuha, který Spartě pomohl v ročníku 1990/91 k ligovému titulu.

Václav Ježek, sparťanská trenérská legenda, trenér mistrů Evropy z Bělehradu 1976 a v sezoně 1990/91 trenér Sparty, byl z Korbelova plánu nadšený. Tehdejší předseda Sparty Václav Mašek, vicemistr světa 1962 a legendární sparťanský střelec, člen Klubu ligových kanonýrů a někdejší Ježkův svěřenec z mistrovského týmu 60.let, byl však k celému záměru velmi opatrný až skeptický.

Vzdělaný a seriózní muž, který v době aktivní hráčské kariéry vystudoval jako jeden z mála vysokou školu, získal inženýrský titul a technické profesi se také po kariéře věnoval, se velmi obával, zda jsou záměry Američana českého původu s klubem opravdu poctivé, jak říká.

S odstupem času je to více než pochopitelné. Začínala divoká devadesátá léta. Ve společnosti se dělo leccos. Neznámý Boris Korbel se tu, jako mnozí jiní, objevil z ničeho nic. Ověřovat si fakta, jak je to s jeho podnikáním, finanční situací a poctivostí záměrů opravdu je, bylo v době, kdy neexistoval ani mobilní telefon, natož internet, velmi obtížné.

Z Ameriky a západní Evropy se do vlasti vraceli lidé nejrůznějšího ražení. Vedle těch úspěšných a respektovaných i pochybné existence, které přijely využít situace a vydělat. Nebraly na nic ohledy. Vyznat se v tom, kdo je kdo, nebylo jednoduché. Řada slibných projektů z té doby dopadla velmi neslavně.

Seriózní Václav Mašek nechtěl být podepsán pod něčím, co by snad mohlo nadobro zničit jeho milovanou Spartu. Jejím šéfem být ve skutečnosti ani příliš nechtěl. Do předsednického postu ho vynesly revoluční změny roku 1989. Funkci dočasně vykonával při svém civilním zaměstnání.

Byl proti Korbelovu návrhu, ale nechal o něm hlasovat. Většina členů výboru Sparty se přiklonila ke svému šéfovi „nedat Spartu z rukou“ a shodla se na odmítnutí Korbelova vstupu do klubu. Někteří sparťané za to tehdy Václava Maška obdivovali, jiní ho kritizovali.

Boris Korbel se narodil 18. září 1937 v Plzni, v tehdejším Československu. V reakci na srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval do Spojených států. Začínal od nuly, ale vypracoval se. Jeho obchodní aktivity se v USA točily především kolem stavebnictví a realit v Kalifornii.

Pohádkově zbohatl díky spoluzaložení a spoluvlastnictví firmy Upper Deck Company, která revolucionizovala trh se sběratelskými sportovními kartičkami. V roce 1988 ji Boris Korbel založil v kalifornském Yorba Linda společně s Richardem McWilliamem a Paulem Sumnerem. Firma přišla v roce 1989 na trh s převratnou novinkou – prémiovými, plnobarevnými baseballovými kartičkami, které obsahovaly trojrozměrný ochranný hologram zabraňující padělání. Kartičky sice nebyly nic nového, ale do té doby byly nekvalitní a obyčejné.

O prémiové kartičky byl obrovský zájem. Jen v polovině roku 1988 měla firma objednávky na 700 milionů exemplářů. Upper Deck rychle ovládl americký trh se sběratelskými kartami. Korbel jako spolumajitel a jeden z ředitelů díky tomu získal obrovský kapitál. V přepočtu v řádu miliard korun. Firma ale také čelila různým soudním sporům už v době Korbelova působení, i později, když ten svůj podíl ve firmě v roce 1991 prodal.

Ale zpět na Letnou do roku 1991. Boris Korbel byl na tu dobu bezesporu velmi bohatý muž. Václav Ježek vycítil příležitost a chtěl s pomocí jeho velkých financí vybudovat ze Sparty evropský velkoklub. Tehdejší klubové vedení, v čele s Václavem Maškem, se ale postavilo proti. A tak naštvaný a zhrzený Václav Ježek začal s odmítnutým Korbelem vyjednávat jinde.

Netrvalo dlouho a oba vstoupili do Slavie! Korbel se na tom dohodl s Jiřím Epsteinem, který byl předsedou fotbalového oddílu Slavie už od roku 1987 a ve funkci přežil i revoluční změny roku 1989. Slavia na tom ale nebyla finančně dobře a Epstein zavětřil šanci, jak to změnit.

V srpnu 1991 se tak tehdy 54letý Boris Korbel stal prezidentem správní rady nově založené společnosti Slavia fotbal s.r.o. Do té doby průměrný a finančně strádající klub (v sezoně 1990/91 skončil až na 9.místě československé ligy) se takřka ze dne na den zcela změnil.

Když byl Václav Ježek 10. srpna 1991 představen na tiskovce Slavie po boku Borise Korbela, pro většinu fotbalového národa to byl velký šok. Největším pak pro sparťanské příznivce, pro něž byl největší trenérskou ikonou Sparty v její historii. Vždyť vyhrál s klubem jako trenér šest titulů mistra československé ligy.

První Ježkovo sparťanské působení se datuje do 60. let, kdy měl v mužstvu jako hráče právě pozdějšího šéfa klubu Václava Maška, a s ním také například legendárního Andreje Kvašňáka, Jiřího Tichého, Vladimíra Táborského, Josefa Vojtu, Václava Migase, Bohumila Veselého, Pavla Dybu, Josefa Jurkanina, Ivana Mráze, Tomáše Pospíchala a další výborné fotbalisty, s nimiž získal dva mistrovské tituly, Český a Československý pohár.

Po úspěšných štacích v Nizozemsku a u reprezentace se do Sparty vrátil v 80. letech, kdy stál za vzestupem a úspěchy nové generace výborných sparťanských fotbalistů: Jana Stejskala, Františka Straky, Jozefa Chovance, Ivana Haška, Jana Bergra, Júlia Bielika, Vladimíra Calty, Stanislava Grigy, Vítězslava Lavičky, Tomáše Skuhravého a dalších borců.

Během prvního angažmá v 80. letech stihl s týmem vyřadit Real Madrid z Poháru UEFA, oslavit titul a vyhrát Český i Československý pohár. Pak si odskočil na zahraniční angažmá do Curychu, aby se na Letnou zase po čase vrátil a v sezonách 1986/87 a 1987/88 se Spartou získal ligový titul i Český pohár.

Naposledy se Václav Ježek ujal trenérské taktovky ve složitém období na začátku 90. let, kdy klub opustili Ivan Hašek, Tomáš Skuhravý, Jan Stejskal a celá řada dalších opor. Hráči tehdy po uvolnění hranic zamířili na vytoužené zahraniční angažmá. V sezoně 1990/91 přesto trenér Ježek získal se Spartou svůj poslední, už šestý, mistrovský titul.

Václav Ježek byl do té doby považován za sparťana tělem i duší. Sparťanskými fanoušky uctíván. Nikdy v žádném jiném československém klubu v nejvyšší soutěži netrénoval. Náhle byl ve Slavii a pro sparťany zrádcem!

Václav Ježek se stal v Edenu Korbelovým poradcem, což v praxi znamenalo, že byl denně v kanceláři na stadionu Slavie a určoval sportovní chod klubu. Ve skutečnosti byl tedy dnešní terminologií sportovním ředitelem. V té době se ale ještě takový název v českém fotbale běžně nepoužíval.

Fotbalisté Slavie získali Korbelovým vstupem do klubu na tu dobu skvělé podmínky, o kterých se ostatním hráčům v lize ani nezdálo. Platy prudce vyletěly vzhůru. Hráči jako Pavel Kuka, Vladimír Šmicer či Radek Bejbl, kteří dosud hráli ligu „za hubičku“, si najednou několikanásobně polepšili. Jestliže předtím měli stěží na Škodu Favorit, najednou bylo na Mercedes.

K nim šéf Ježek sehnal velké posily, které kvalitu slávistického kádru pozvedly. Největší poprask vzbudilo zlanaření největšího talentu Sparty - Patrika Bergera. Ten hrál za Spartu už od žáčků a byl jedním z nejtalentovanějších mladíků v zemi.

Václav Ježek, který moc dobře věděl, co a jak na Letné funguje, ani na chvíli neváhal využít situace, že Sparta nemá 17letého Bergera po profesionální smlouvou. Společně s Korbelem hráče i jeho rodiče osobně navštívil, představil jim velkolepou vizi budoucí Slavie a nabídl mu na tu dobu luxusní podmínky. Mladý sparťan, synovec letenské legendy, byl ve Slavii!

Na Bergera se za „útěk“ z Letné snesla obrovská kritika fanoušků Sparty za zradu mateřského klubu, ale situaci zavinilo především tehdejší sparťanské vedení značným podceněním situace. Patrik Berger později udělal velkou kariéru především v Dortmundu a Liverpoolu. Na její závěr se do Sparty v roce 2008 ještě vrátil.

Sparta začala po Korbelově vstupu do fotbalu na přestupním trhu prohrávat. Měla zájem o nadějné mladé hráče na domácí scéně, ale Václav Ježek ji ve službách Slavie několikrát přeplatil a vyhlédnuté posily jí vyfouknul. Připomeňme si některé z nich:

Radim Nečas (z Baníku Ostrava) - elegantní špílmachr, za kterého Korbel zaplatil tehdy astronomických 25 milionů korun. Jan Suchopárek (z Dukly Praha) - klíčový reprezentační stoper a pozdější vicemistr Evropy. Bartolomej Juraško (z Interu iBratislava) - další důrazný obránce. Naštvaný a ješitný Václav Ježek se prostě činil!

Před derby v roce 1991 měl už předjednanou smlouvu se Spartou podepsat tehdejší obrovský talent Štefan Rusnák z Banské Bystrice. Do Prahy mladý slovenský útočník skutečně dorazil, ale přestup podepsal konkurenční Slavii! Ta byla rychlejší a především štědřejší.

V Korbelově éře do Slavie přišli také první výrazní cizinci. Slavný útočník, vítěz Ligy mistrů Dragiša Binić (z Crvene Zvezdy Bělehrad) stál prý Slavii 30 milionů korun. A to musel bělehradský klub i hráč slevit ze svých původních požadavků. Binič však chtěl do Prahy i kvůli své české manželce. Nejlepší roky už měl ale za sebou, i když mu bylo teprve 29 let. Ve Slavii toho mnoho nenahrál (19 ligových zápasů za dvě sezony), i tak v nich byl poměrně produktivní (8 gólů). Noční pražský diskotékový život ho prý ale velmi bavil.

To ruský reprezentační záložník a olympijský vítěz ze Soulu 1988, Vladimir Tatarčuk (z CSKA Moskva) byl skutečnou posilou týmu. Vynikal technikou a skvělým herním přehledem. Slavii vyšel na zhruba 20 milionů korun. Tatarčuk byl výborný fotbalista, ale také hráč s tehdy klasickou ruskou mentalitou.

Vladimír Šmicer po letech vzpomínal na jeden zimní zápas. Cesta na hrací plochu vedla tunelem kolem stadiónového baru. Tatarčuk, už oblečený v dresu a v kopačkách, se u něj prý zastavil, objednal si dvě vodky a kopl je rychle do sebe, aby se před výkopem rozehřál. Pak pokračoval na hřiště. V zápase patřil k nejlepším.

V létě roku 1991 se do Slavie nečekaně vrátil tehdy 35letý dlouholetý záložník Karel Jarolím ze svého čtyřletého angažmá ve Francii, kde nastupoval za kluby FC Rouen a Amiens SC. Svoji zkušeností mladému týmu ještě pomohl. Stal se znovu platným hráčem základní sestavy. V sezoně 1991/92 nastoupil do 28 ligových utkání a vstřelil 4 góly. Poté zamířil do žižkovské Viktorie.

Korbelovo a Ježkovo působení ve Slavii nebylo dlouhé. Trvalo pouze dva a čtvrt roku. Už v listopadu 1993 Boris Korbel oficiálně skončil. Ve skutečnosti ale trvalo jeho zklamání z vývoje situace už delší čas. Důvodů bylo více, mimo jiné fakt, že Slavia - přes obří investice - nezískala ve dvou sezonách po sobě vytoužený mistrovský titul. V ročníku 1991/92 zvítězil bratislavský Slovan před Spartou. Ta vyhrála titul v sezoně 1992/93, kdy Slavii na hřišti předčila, i když tak velké finance k dispozici neměla.

Korbela znechutili také průtahy kolem výstavby nového stadionu. V listopadu 1991 byla podepsána smlouva s investorem, studii schválil architekt hlavního města Prahy i městský úřad Praha 10. A-tým se z Edenu odstěhoval. Hostoval na stadionech Bohemians a na Strahově.

Slavii ale chyběly garance na pozemky, měla je pouze v trvalém pronájmu. Nový zákon, který by je převedl do jejího vlastnictví, stále nebyl. Situaci komplikovala restituce, o pozemky se přihlásil hrabě Colorado Mansfeld, což stačilo, aby stavební úřad nevydal povolení. Po Korbelově odchodu z klubu se A-tým vrátil zpět do provizoria v Edenu. Nový stadion byl postaven až mnohem později. Otevřen byl květnu 2008.

Boris Korbel také narážel na specifické korupční a neprůhledné prostředí v českém fotbalu. Po svém příchodu do Slavie prý striktně a kategoricky zakázal podplácení rozhodčích a hráčů. Jako člověk z USA s naprosto odlišnou podnikatelskou mentalitou věřil, že zápasy se mají vyhrávat výhradně na hřišti silou peněz investovaných do špičkových hráčů a zázemí. Tehdejší československá realita však byla jiná. I to byl jeden z důvodů, proč s klubem nakonec nevyhrál ani jeden mistrovský titul.

Ale abychom to neházeli jen na vnější faktory. Slavia se také utápěla ve vnitřních sporech. Netáhla za jeden provaz. Někteří lidé v klubu měli své různé osobní zájmy. Slávistům také příliš „nevoněl“ příchod sparťana Ježka do klubu, s kterým se nikdy neztotožnili.

Profesně napjatý a plný kompetenčních střetů byl vztah tehdejšího trenéra Slavie Vlastimila Petržely s Václavem Ježkem. O třicet let starší Ježek, který se asi sám cítil být stále trenérem, z pozice sportovního šéfa mluvil mladému kouči do taktiky, sestavy a celkového vedení týmu, což ambiciózní Petržela nesl nelibě. Ježek také dle svého uvážení vybíral a kupoval hráče, aniž by to s trenérem konzultoval. Stávalo se, že se některé posily Petrželovi nezamlouvaly.

Tyto spory nakonec vedly k trenérovu konci na lavičce Slavie v září 1992. Přitom to byl právě Petržela, kdo - po odmítnutí Korbela ve Spartě - inicioval jeho příchod do Slavie.

Místo Petržely si Václav Ježek přivedl Jozefa Jarabinského, též rodáka ze Slovenska (jako Ježek), a především bývalého hráče Sparty z let 1969-71. A také asistenta a trenéra Sparty na přelomu 80. a 90. let. Jarabinský byl uznávaný odborník, ale po Ježkovi také další kontroverzní jméno pro kované slávisty. Ve Slavii vydržel jen něco málo přes rok, pouze do listopadu 1993. S Korbelovou a Ježkovou érou v klubu skončil také on.

S celkovou situací v klubu nespokojený Boris Korbel měl prý indicie, že se jeho peníze ztrácejí a je údajně okrádán. Nelze to rozhodně vyloučit, žádné veřejné důkazy na to však nejspíš nebyly a nejsou. Faktem je, že Korbel se vzdal funkce v klubu a přestal ho finančně podporovat. Unavený neustálým tlakem, intrikami a neúspěchy v boji o titul ze Slavie odešel a management předal. Následně klub převzala skupina PPF.

Byla to divoká doba 90. let plná změn. Slavia toho byla svým způsobem důkazem. Fungovala pod vedením Borise Korbela v letech 1991–1993 jako střet dvou světů. Západního, dravého byznysu s postkomunistickou realitou českého sportu.

Boris Korbel spolu s Václavem Ježkem, jenž měl západní zkušenost z klubů v Nizozemsku a Švýcarsku, přinesl do té doby v Československu nevídaný model fungování, který kombinoval „neomezený“ kapitál, agresivní přestupovou politiku a snahu o profesionalizaci. To se však střetávalo s vnitřním chaosem a intrikami v klubu i velkými změnami v celé společnosti, které ostatně provázely celá devadesátá léta.

Korbel vlastnil kapitál, ale neznal specifika českého (nejen) fotbalového prostředí. V tom se musel plně spolehnout na Ježka. Ten fungoval jako manažer, který určoval, jaké hráče je potřeba koupit. Korbel tyto transfery následně financoval ze své kapsy. Návratnost byla nízká.

Pamětníci z řad slávistických fotbalistů, s kterými autor tohoto článku v minulosti hovořil, mluvili vždy o Borisi Korbelovi jen v dobrém. S jeho příchodem se jim výrazně zvedly platy. Korbel měl však prý také velmi gentlemanské chování, což byl značný rozdíl ve srovnání s některými jinými majiteli i funkcionáři českých klubů (nejen) v devadesátkách. Mluvil prý s hráči vždy na rovinu, plnil dané slovo a zajímal se o jejich rodiny a osobní zázemí.

Boris Korbel v té době fotbalem žil. Prožíval každý zápas Slavie, chodil za hráči do kabiny. Po prohrách býval upřímně nešťastný. Z působení v businessu byl zvyklý, že tvrdá práce a peníze přinášejí okamžitý úspěch. Ve fotbale je to ale často jinak. A v tom českém zvláště. Ani velké peníze automaticky nezaručí úspěch. To ostatně poznávají i dnes někteří miliardáři, kteří vstoupili v nedávné době do českých klubů. Všichni prostě nemohou vyhrávat.

Informace o tom, na kolik Borise Korbela pražská Slavia přišla, se velmi různí. Odhady se pohybují od 180 do 300 milionů korun. Dle oficiálního webu pražského klubu to mělo údajně opravdu být kolem 300 milionů korun.

Přestože trvala krátce a skončila bez velkého úspěchu, Korbelova éra odstartovala moderní kapitolu českého fotbalu a transformovala klub z ligového průměru do pozice ambiciózního velkoklubu. Čechoameričan investoval do Slavie na tu dobu astronomické finanční prostředky, přivedl hvězdné posily a položil základy pro budoucí úspěchy. Vytvořený základ kádru byl později vhodně doplněn, což vedlo k zisku historického titulu v roce 1996 a k postupu do semifinále Poháru UEFA.

Po odchodu z českého fotbalu se Boris Korbel stáhl do ústraní a střídavě žil v USA a v České republice, kde vlastnil mimo jiné také hotel. Pět let po jeho odchodu ze Slavie se v médiích spekulovalo o tom, že by mohl znovu vstoupit do dění v českém fotbalu. Mluvilo se o tom, že prý hodlá koupit Spartu přes tichého společníka z Kajmanských ostrovů. Tehdy jedenašedesátiletý Čechoameričan to však při návštěvě Česka důrazně popřel.

„I kdyby s tím Sparta za mnou přišla, odmítl bych. Už proto, že jsem čestným prezidentem Slavie, si vůbec nedovedu představit tajná vyjednávání o koupi Sparty přes Kajmany,“ říkal, s tím, že k těmto fámám přišel jako slepý k houslím. Jeho prý utopené peníze ve Slavii dostatečně vyléčily.

Boris Korbel soukromě navštěvoval rodnou zemi, dokud mu to zdravotní stav dovoloval. Dožil v ústraní v USA. Zemřel v září 2015 ve věku 78 let. Fotbalová Slavia uctila jeho památku minutou ticha během ligového utkání.

Václav Ježek zemřel už o dvacet let dříve. V srpnu 1995, jen necelé dva roky po svém odchodu ze Slavie, ve věku 71 let. Na webu AC Sparta Praha nalezneme u příležitosti jeho 100.výročí narození z roku 2023 také tento text: „Navždy zůstane v srdcích všech sparťanů i ve fotbalových kronikách jako nejúspěšnější trenér 20. století.“ O jeho zradě a působení ve Slavii ani zmínka. Inu, čas leccos zahojí.

Další zdroje:

Vzpomínky autora a dalších pamětníků

Web AC Sparta Praha, web SK Slavia Praha, hráčské statistiky FAČR

https://cs.wikipedia.org/wiki/SK_Slavia_Praha

https://en.wikipedia.org/wiki/Upper_Deck_Company

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1991-09-03-fi-1943-story.html

https://www.idnes.cz/sport/ostatni/korbel-by-spartu-nechtel-slavia-ho-navzdy-vylecila.A_981002_144010_sport_noc

https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/slavisticky-stadion-ted-pry-uz-doopravdy.A031215_152626_fotbal_mn