Článek
Ten se totiž z ještě nedávno poměrně symbolické výše v řadě ubytovacích zařízeních v Česku v poslední době vyšplhal na výrazně vyšší hodnoty. Jako pejskař, který rád vyráží několikrát za rok se psem na kratší pobyty v penzionech a hotelích v Česku, vidím tento trend v „přímém přenosu“.
Přesnou výši poplatku za psa se navíc někdy nedozvíte na stránkách zprostředkovatelského portálu či přímo na webu ubytovacího zařízení. Tam je často pouze nekonkrétně uvedeno „Ubytování psa za příplatek“. A tak musíte poslat spolu s poptávkou ubytování dotaz na poplatek za psa. Výše samotného poplatku Vás pak může nemile překvapit, neboť nedávné doby, kdy se pohyboval v rozmezí 50-150 Kč za malého psa, jsou už vesměs pryč.
Poplatky za pobyt psa už v současnosti pro jejich majitele nejsou bezvýznamnou položkou. Když chcete jet se psem v Česku na čtyři noci do hotelu či penzionu, vzrostou Vám - při poplatku 500 Kč/ noc - náklady na ubytování o rovné 2.000 Kč. A to už rozhodně není symbolická částka. Navíc tato výše bohužel není ani strop současných požadavků. Ty stoupají i do výrazně vyšších hodnot. Zejména u větších psů.
Prudce rostoucí trend těchto poplatků lze, z mých osobních zkušeností i našich přátel, zaznamenat u řady ubytovacích zařízení v Česku. V některých se požadovaný poplatek dokonce pohybuje až do výše 1.500 Kč na jednu noc!
Abych ale neházel všechny do jednoho pytle. Čest těm, kteří jsou opravdu „dog-friendly“ ubytování, které si na to jen nehrají, ale také se tak chovají. Jsou to přitom kvalitní, oblíbené a hojně navštěvované hotely a penziony, které fungují dlouhodobě na výborné úrovni.
Psí poplatek u některých z nich sice také stoupá, ale pozvolna a stále ještě je na (z mého pohledu) reálné úrovni v rozmezí od 150 do 300 Kč / noc za malého psa. Roky jezdíme také do jednoho známého jihomoravského vinařství, které provozuje i vlastní hotel, a poplatek za psa je už několik let neměnný - 150 Kč za malého psa.
Meziroční navýšení poplatku za psa v rozmezí 10 - 15 procent, bych jako člověk, který pracuje v obchodní firmě, pochopil a nic proti němu nenamítal. Tedy například z 200 Kč na 230 Kč/noc. Pochopím i vyšší zdražení u hotelu, který cenu poplatku několik let nezměnil. Tedy například ze zmíněných 150 Kč na 200 Kč.
Doba není jednoduchá. Ubytovacím zařízením, jako všem ostatním, v posledních letech výrazně vzrostly náklady. Tedy především ceny energií a pohonných hmot. Vzrostly ceny potravin (v některých případech zase klesly, nicméně vlivem extrémního sucha zase nejspíš opět půjdou nahoru).
Nahoru šly také citelně ceny servisních a dalších služeb a mzdové náklady. Majitelé a šéfové hotelů a penzionů mají nedostatek pracovních sil. Ty, které dobře fungují, musí lépe zaplatit, aby jim neutekly.
V době covidu z oboru odešla řada lidí a část z nich se už nevrátila. Zjistili, že si jinde mohou vydělat více a mají k tomu třeba ještě volné víkendy či nepracují ve směnném provozu. Situaci v mnoha gastro a ubytovacích provozech dnes částečně zachraňují především Ukrajinky. Pokud by odešly, bude stav ještě mnohem horší.
To vše se pochopitelně odráží v růstu cen za ubytování a stravování, který v po-covidové éře nastal.
Ale zpět k ubytování se psem. Zkušený pejskař, který má svého psa rád, mu s sebou vozí jeho pelíšek a spoustu dalších věcí, bez kterých „to nejde“. Vše má své, včetně granulí, konzerv, misky, vlastní lékárničky a dalšího vybavení. Z hotelových „vymožeností“ využije tak maximálně trochu vody.
Pes pochopitelně nemá nárok na lůžko. To je obdobné jako u dítěte do tří let věku, které je v hotelu či penzionu ubytováno zdarma. V některých hotelech až do šesti let věku. „Zdarma“ znamená bez nároku na vlastní lůžko, dítě sdílí postel s rodiči.
Nechci rozhodně dávat rovnítko mezi psy a děti, aby mi to snad někdo nepodsouval jako naprosto nevhodné srovnání. Sám jsem také rodič, i kdy můj potomek už dávno vyrostl. Když to však vezmu čistě z pohledu nároku na lůžko, je to pro malé děti i psy stejné. Žádný nárok není. Rozdíl je v něčem jiném. K tomu se dostanu později.
U malých dětí si zpoplatnění pobytu, na rozdíl od psů, ubytovací zařízení dovolit nemohou. Bylo by to velmi citlivé téma, které by bylo medializováno a ve společnosti by neprošlo. Zařízení by přišla o přízeň důležité klientely rodičů s dětmi, kterou se naopak snaží k sobě různými aktivitami často nalákat. V dětech jim navíc rostou budoucí dospělí klienti, kteří se možná budou jednou rádi vracet na místa, kde si hráli jako malí.
Ale zpět ke psům. My, i naši přátelé, s našimi čtyřnohými parťáky cestujeme občas i do zahraničí. Jaké máme zkušenosti? Co země a ubytovací zařízení, to trochu jiný přístup. Setkali jsme se například v několika případech v Chorvatsku s velmi přátelským postojem majitelů u velmi komfortního ubytování, kde byl pes povolen a neplatilo se za něj nic. To v jiných chorvatských zařízeních existují požadavky od 5 do 15 eur za noc. Tedy zhruba od 122 Kč do 367 Kč / noc.
V Německu či Rakousku je zase v běžných penzionech a hotelech (neřeším samozřejmě luxusní hotely) poměrně častá jednorázová částka za psa. Je obvykle v rozmezí 20 - 50 eur (dle individuálního požadavku hotelu), tedy cca 490 Kč - 1.225 Kč. Bez ohledu na to, na kolik dní jste v zařízení ubytováni. Je to chápáno jako poplatek za úklid.
To mi přijde jako poměrně férový přístup, pokud tato jednorázová částka není přemrštěná. Pochopitelně uznávám, že po psovi je nutný větší závěrečný úklid, než když je v pokoji ubytován „normální“ host. To by měl být rozdíl též oproti pobytu malého dítěte. Samozřejmě za předpokladu, že ho nevšímaví rodiče nenechají na pokoji kreslit po zdech a vyvádět další „překvapení“.
Větší úklid po psovi je třeba i v případě, že je naprosto čistotný a na první pohled ani není zřejmé, že v pokoji pobýval. Chlupy totiž zůstávají po drtivé většině psů. A některé se špatně vysávají a odstraňují. Je tedy třeba velmi důkladně vyluxovat, což je pro hotelovou službu bezesporu trochu práce a času navíc. Z tohoto pohledu je „rozumný“ poplatek za pobyt psa vcelku pochopitelný.
Někdo jistě namítne, že pes také může v ubytovacím zařízení něco zničit, rozkousat a okousat, poškrábat, pokálet, pomočit, převrhnout, a tak podobně. I to může být důvod, že se hotel či penzion proti těmto případným škodám dopředu jistí, a proto nasazuje všem klientům-majitelům psů plošně preventivně vysoké poplatky. To je však princip dopředu uplatněné „kolektivní viny“.
Pokud se přihodí nějaké větší excesy, měl by to hotel řešit s každým klientem vždy individuálně. Kvůli těmto ojedinělým špatným zkušenostem by neměla být postižena preventivními vysokými cenami za psa většina slušných klientů s bezproblémovými psy, kteří se svými čtyřnohými mazlíčky dodržují pravidla, čistotu a pořádek.
Ani jinak hodně aktivní pes po dlouhé túře na hotelovém pokoji nezlobí
Plně socializovaný a vychovaný pes v pokoji či apartmánu neštěká „na celé kolo“. Pokud je pořádně vyběhaný a unavený z pobytu venku, nemá k nějaké větší aktivitě ani důvod a energii. Spí „jako dudek“. Vychovaný dospělý pes také nerozkouše závěsy či potahy, neohryže dřevěnou nohu od stolu, ani se nevykálí doprostřed místnosti na koberec.
Samozřejmě platí staré známé jaký pán, takový pes. Pokud nezodpovědný majitel nechá svého psa dlouhé hodiny samotného na hotelovém pokoji, pak se pochopitelně může stát leccos. Je však otázkou, proč si svého psa bere na cesty, když ho pak zavře na celý den na pokoji hotelu. Ale lidé jsou různí.
Zase jsme u toho, že nelze paušalizovat. Ostatně tak jako všichni psi nejsou vychovaní, tak nejsou zdaleka slušní, vychovaní a ohleduplní ani všichni lidé. Někteří hoteloví hosté dovedou být v průběhu pobytu hluční, značně nepřizpůsobiví a problematičtí. V ubytovacích zařízeních po nich po odjezdu zůstávají nepřiznané škody. A psy přitom nemají.
Něco jiného jsou drobné psí „nehody“. Ty stoprocentně dopředu samozřejmě zcela nelze vyloučit nikdy. Třeba, že se pes vyzvrací na koberec. Nám se nic podobného při našich cestách ještě nestalo, ale na drobnou „nehodu“ tohoto typu jsme raději vždy připraveni. Máme s sebou vlastní čistící prostředek, který bychom případně použili. A pokud bychom to nezvládli vlastními silami, oznámili bychom to a s hotelem řešili.
Na případné škody způsobené psem pamatují i některé novější varianty pojištění domácnosti. V moderních balíčcích mají pojišťovny škody na věcech užívaných v ubytovacích zařízeních (hotely, penziony, ubytovny) už přímo zahrnuté. Pokud pes například v hotelovém pokoji okouše dveře nebo nábytek či poškrábe podlahu, pojišťovna škodu hotelu proplatí. Ani to tedy nemusí být důvodem pro skokové plošné navyšování poplatků za psy v českých ubytovacích zařízeních.
Proč je tedy poplatek požadován za každý den, když jsou nároky na denní úklid minimální a hotel či penzion udělá velký úklid po psovi jen jednou až na konci pobytu? A proč některá zařízení zvedla poplatek v posledních letech až o stovky procent? Proč mám jako člověk, který má vychovaného a naprosto bezproblémového psa, platit stále vyšší a vyšší poplatky, které meziročně rostou výrazně rychlejším tempem než běžné ceny za nocleh a stravu?
Jeden příklad z vlastní zkušenosti. Letos jsme byli znovu v jednom příjemném horském českém hotýlku. Opět celkově moc spokojeni. Cena za ubytování o něco vyšší než vloni, ale v přijatelném navýšení to lze pochopit. Avšak nový poplatek za psa, který má hotel nyní v ceníku (nás se letos ještě v této výši netýkal, neboť jsme tento letní pobyt objednávali s delším předstihem) mě velmi nemile překvapil.
Nový poplatek za psa na jeden den činí 50 procent ceny jedné osoby v 2-lůžkového pokoje se snídaní! Meziroční nárůst poplatku za psa je z 250 Kč na 500 Kč / noc. Tedy o 100 procent více než vloni! Přijde Vám to celé adekvátní? Mně nikoliv!
Ač byl pobyt opět fajn, hotel čistý, útulný, prostředí krásné, personál nesmírně ochotný a příjemný, kuchyně výborná, příští rok už kvůli vysokému poplatku za psa nejspíš nepřijedeme. Poohlédneme se jinde. Zatím ještě v Česku kvalitní hotely a penziony s přiměřenými poplatky stále ještě existují, i když ubývají.
Možná tak ušetřím za 4-denní pobyt jen 800 - 1.000 korun. Někdo třeba namítne, zda mi to stojí za to. Ale když je takových pobytů v roce několik, načte se to. Chápu, že provozování hotelu či penzionu je náročná práce a dělá se pro zisk. Není to charita. Chápu i přiměřené meziroční navyšování cen. Ale o sto procent?
Rozumím i tomu, když se k otázce pobytu psů ubytovací zařízení postaví striktně a zakáže pobyt se psy. Má to jasně uvedeno na svém webu. Je to jeho právo. Má k tomu jistě své důvody. Je to jeho business a je na něm, na jakou klientelu ho zacílí. Ubytovací zařízení, které má striktní zákaz pobytu psů, by také mělo být garancí pro lidi, kteří na ně mají alergii.
Pokud však hotel či penzion tvrdí, že psy vítá, měl by jejich pobytu dát přijatelný cenový rámec. Pobyt psů by měl ve vlastním zájmu také trochu regulovat. Tedy přesně vyčlenit „pejskařské pokoje“ (i kvůli možné alergii jiných hostů). Neměl by také situovat tyto psí pokoje bezprostředně vedle sebe. Nebrat do jednoho pobytového termínu vyšší počet psů.
Především pak stanovit jasná pravidla, kam pes ve vnitřních i venkovních prostorech hotelu smí a nesmí. Samozřejmě nesmí pobíhat volně po hotelu. Nesmí též například do jídelny v době snídaně, která je podávána rautovým způsobem. Někdy i v době večeře, pokud je také touto volnou formou.
To všechno plně respektuji, pokud jsou pravidla jasně daná a srozumitelná. Setkali jsme se však i se zvláštními pravidly. Třeba, že pes nesmí na snídani. V pořádku. Rádi ho necháme na pokoji. V jiném odstavci téhož hotelového řádu jsme se ale zároveň dočetli, že nesmí být ani sám na pokoji. Možná v tom nebyl úmysl, třeba to jen někdo nedomyslel.
V praxi by to znamenalo, že jeden z nás dvou půjde snídat a druhý bude „hlídat“ psa na pokoji. Takhle si ale dovolenou s partnerkou nepředstavujete. I společná snídaně a pohoda u ranní kávičky k ní přece patří. Dopředu o tomto požadavku samozřejmě nevíte. Konkrétní pravidla se dozvíte prakticky vždy až na místě. A tak Vám nezbývá než porušit jedno z nich a nechat psa na pokoji samotného. Náš pes je na to ostatně zvyklý. Nic v něm za pár desítek minut nevyvede a při našem návratu nás nadšeně vítá.
Jindy se zase stane, že Vás při příjezdu na recepci nikdo o pravidlech neinformuje. Nikde jinde napsaná také nejsou. Nevíte tedy, že pes někam nesmí. Vy se tam pak vydáte a na celý objekt na Vás nějaký člověk křičí, ať jdete s tím psem pryč, sem přece nesmí. Všichni se po Vás ohlížejí, vypadáte jako Ti hulváti, co nedodržují pravidla. A tak jen řeknete „OK, to jsme nevěděli”… Ale to jsou jen malichernosti. Vždy je to nakonec o rozumné domluvě.
Z řady našich dosavadních pobytů se psem v tuzemsku i zahraničí nemám jedinou negativní zkušenost. Když v hotelu či penzionu vidí, že náš pes je bezproblémový, tichý, čistotný, je pohoda. Někteří lidé z personálu či ostatních hostů nám ukazují na mobilu fotky svého psa, kterého mají doma. Chodí si ho pohladit. On je přátelský „vítací typ“, takže to má rád, když o něj někdo projeví zájem. Zejména některé ženy, ale i děti miluje.
Stalo se mi, že jsem šel před odjezdem platit pobyt a připomínal paní majitelce penzionu ještě poplatek za psa, na což mi řekla: „Vždyť já o něm ani nevěděla“. To samozřejmě nebyla pravda. Párkrát se s ním pomuchlovala, když nás náhodou potkala. Poplatek, který byl v naprosto přijatelné výši, nám nakonec ani neúčtovala. Tomu říkám pravé „dog-friendly“.
Česko je zemí pejskařů. Doba je taková. Asi nikdy nebylo mezi lidmi ve městech tolik psů, jako v posledních letech. Psa (ale i kočku) mají často senioři. Pak též lidé, kterým už odrostli děti. To je i náš případ. A v mnohem větší míře než v minulosti též mladé páry. Dnes si mladá dvojice často pořídí společně nejdříve psa, až později, po letech, pokud spolu vydrží, také dítě. Ale to je téma na jiný článek.
Dle informací z médií je prý v Česku evidováno 2,5 milionu psů. Naše země je tak jednou z kynologických velmocí Evropy. Z toho, kolik turistů na českém a moravském venkově se psy v hotelech a penzionech potkáváme, je zřejmé, že čím dál více lidí chce také se svými psy cestovat a trávit čas ve svém volnu.
Část ubytovatelů se toho evidentně rozhodla využít a naší lásku k čtyřnohým mazlíčkům podstatně více zpeněžit. Poplatky za ubytování psa, které v řadě případů meziročně rostou mnohem více, než ceny za běžné ubytování, si tak nejspíš tak trochu „cucají z prstu“.
Při některých extrémních požadavcích poplatků za jednu „psí noc“, které někdy zaznamenám, mám pocit, že zřizovatelé jen nechtějí natvrdo napsat, že u nich „PES NE“. A tak vyšponují poplatek do takové výše, aby drtivou většinu majitelů psů odradily.
Ve většině případů je ale nejspíš důvod nárůstu ceny jiný. Provozovatelé o návštěvy klientů se psy mají zájem a předpokládají, že máme své čtyřnohé parťáky natolik rádi, že to prostě i po výrazném navýšení „zacálujeme“.
Je to jednoduchá matematika prvního stupně základní školy. Když máte ve čtyřech dvoulůžkových pokojích hotelu psa, rázem vyberete třeba 2.000 Kč navíc za jedinou noc. To už je mnohdy pomalu jako cena za další plně obsazený 2-lůžkový pokoj. Z rostoucích poplatků za ubytování psů se tak zřejmě stal docela zajímavý business.
Hlavní zdroje: Autorský článek - osobní zkušenosti autora
