Sparta v krizi: Rosického selhání a Priskeho bezradnost. Měl by ji majitel Křetínský už prodat?

Po hradeckém utkání je zjevné, že Sparta je ve větší krizi, než si mnozí sparťané byli ochotni ještě po derby se Slavií připustit. Tehdy se utěšovali, že hra přece byla velmi dobrá, Sparta byla většinu času na míči a herně lepším mužstvem než Slavia. Jen měla prostě smůlu, že převahu nezužitkovala a z brejků inkasovala. Ale to se přece může stát.

Utekl další týden. Sparta opět odešla poražená. Propadá se ligovou tabulkou níž. Po sedmi odehraných kolech je desátá s devíti body z 21 možných. Za ní je pouze šest týmů, z toho dva (Baník a Bohemians) mají o zapas méně.

Je to snad nejhorší vstup Sparty do sezony za posledních třicet let. S trochou nadsázky lze říct, díky Bohu, že jsou v lize také kluby jako Zlín či Artis Brno. Kritika mnoha sparťanů míří především na sportovního ředitele klubu Tomáše Rosického kvůli pozdním přestupům. Zdá se, že také Brian Priske se dostal do fáze, kdy už řadou sparťanů není vítán.

V Hradci Králové nastoupil tým, který byl složený pozdě. To je nesporný fakt. V základní sestavě byli jen čtyři hráči, kteří v ní ligu v Brně v prvním kole také začali. Proto si na sebe její členové teprve zvykají. Mužstvo má bezesporu ve svém středu řadu kvalitních jedinců, kteří však zatím netvoří TÝM.

Jeden rozdíl tu oproti derby byl. Sparta v Hradci už nehrála ani na první pohled dobře. Měla sice opět vysoké držení míče, ale nebezpečná před bránou domácích nebyla. Tentokrát už tento průběh nemohou omlouvat ani největší optimisti z řad jejich příznivců.

Výkon Sparty nebyl takový, aby sparťanští fanoušci mohli po utkání konstatovat, sice jsme nevyhráli, ale jsme na dobré cestě, až si to sedne, půjdeme také výsledkově nahoru. Takovému výkladu nic nenasvědčovalo.

Jak hraje současná Sparta? Je opravdu hodně na balonu. V derby se Slavií měla 71 procent držení míče. V Hradci Králové jen o jediné procento méně - 70 %. Přesto obě utkání po zásluze prohrála. Na držení míče se totiž fotbal nehraje.

Sparta hraje často pomalu, utápí se v mnoha neúčelných přihrávkách, často dozadu a do stran, hodně se sice snaží hrát po křídlech, ale také často ztrácí kontrolu nad středem hřiště, kterým soupeři umožňuje rychlé brejky.

Slavia i Hradec přehrály Spartu jednoduchou taktikou. Nasadily čtyř-obráncový systém, kterým eliminovaly náběhy nebezpečných jihoamerických křídel.

Slavia v derby ukázala, jak důrazně hrát na Josimara Alcócera a Johna Mercada, což zejména prvně jmenovanému nesedí. V derby se neprosadil. V Hradci také ne. A byl navíc silně podrážděný. Ztrácel nervy. Mohl být i vyloučen. To není do budoucna dobrý signál. Trochu dává vzpomenout na Preciada.

Hradecký tým obě křídla Sparty zvládl po většinu utkání ubránit. Stejně tak Adama Karabce. Ofenzíva Sparty, která měla být tím prvním, co bude nově tvořícímu týmu dobře fungovat, se už podruhé neprosadila, jak by si sparťané představovali. A Sparta zatím nemá plán B.

Sparta má pomalý přechod z obrany do útoku, zároveň také nedostatečně reaguje při ztrátě míče na útočné polovině. To souvisí i s tím, že Josimar Alcócer a John Mercado neumějí přepínat z ofenzívy do defenzívy, jako jejich předchůdci v nejlepších sparťanských časech Vejlko Birmančevič a Lukáš Haraslín, kteří po ztrátě míče ihned obránce atakovali a často míč také vybojovali rychle zpět.

Časy se mění. Česká liga je jiná, než před třemi lety. Úroveň některých týmů v ní šla nahoru. Už to není jen Slavia, Sparta či Plzeň. Vidíme to na postupu Jablonce přes Glasgow Rangers v Konferenční lize. Hradec Králové málem postoupil přes Panathinaikos.

Často se mluví o tom, že česká nejvyšší soutěž je hodně fyzicky náročná a soubojová. To stále platí. Agresivita a fyzický důraz soupeřů některým nově příchozím cizincům dělá problémy. Trvá jim, než si na české poměry zvyknou. Někteří si nezvyknou a českou ligu zase brzy opouštějí.

Sparta má, díky své přestupové vyčkávací strategii, takových nových hráčů nyní hodně. I to je jeden z důvodů, proč má teď problémy, jaké má.

Poté co Slavia či Hradec v utkáních se Spartou míč získaly, dokázaly rychle přejít do brejku. Spartě to činilo obrovské problémy. Nejen Adam Karabec nerad brání, ale také Roman Macek zvládá výrazně lépe ofenzívu než obranné úkoly. Má přehled ve hře, velký akční rádius, rozehrávku, chytré průnikové přihrávky. Mělo by jich být ale více.

Roman Macek není „pes obranář“. Jako šestka poměrně často vypadává z role. Hodně toho sice naběhá, ale ztrácí střed hřiště, nestíhá přepínat do obranné fáze a zachytávat jako šestka ve středu pole rychlé útoky soupeřů. Zapomíná se vepředu. Vypouští návraty. V tom je zatím výrazně horší než Fin Kaan Kairinen, který byl v defenzivě výborný.

Sparta se třemi založníky a třemi útočníky nezvládala přepínat z ofenzívy do defenzívy. Karabec, Irving ani Macek útoky hradeckého týmu nezachytávali a zkušený 36 letý Vladimír Darida, který patřil mezi nejlepší hráče na hřišti, je ve středu pole vyučoval.

Defenzivní činnost záložníků Sparty byla slaboučká. Proto se trenér Priske musel uchýlit ke změně systému na tři stopery a zahustit více střed hřiště. Sparta byla chvíli opticky lepší, ale nic z toho nevytěžila.

Domácí kouč David Horejš na to navíc dokázal brzy zareagoval a stáhl níž útočníka Micka van Burena a poté dokonce obětoval dalšího útočníka Toma Slončíka, když defenzívu vyztužil dvoumetrovým stoperem Tomášem Petráškem, čímž síly na hřišti opět vyrovnal.

Na to už Priske odpověď nenašel a Hradec celkem v poklidu utkání dovedl k vítězství. Prohrála nejen Sparta s Hradcem, ale i Priske s Horejšem. V krátké době druhá těžká rána na sebevědomí dánského kouče. Po Trpišovském ho vyškolil i Horejš.

Jurásek, Sochůrek, Vojta, Suchomel ani Ševínský, kteří přišli do hry v Hradci v průběhu druhé půle, Spartě k obratu nepomohli. Střídání Priskemu též nevyšla. Na výkonu Sparty se příchodem náhradníků nic nezlepšilo.

Ex-slávista Matěj Jurásek potvrdil, že po dlouhé pauze má do výborné formy daleko. Spartě nepomáhá. Pomoc spíše sám potřebuje. Je otázkou, proč ho Sparta v této situaci vůbec dělala? Možná se pletu, ale zatím to vypadá na „omyl roku“.

Jarní ligová kometa, 18 letý ofenzivní záložník Hugo Sochůrek, o němž se ještě nedávno mluvilo jako o největším talentu Sparty za poslední roky, byl po skvělém jaru trenérem nyní záhadně odstaven na druhou kolej.

Pohledem zvenku těžko říci, co je hlavní příčinou. Možná toho na něj bylo moc a ublížila mu příliš dlouhá sezona s účastí na světovém šampionátu, kde byl nakonec jen náhradníkem, který ani do hry nezasáhl.

Odchodem Kaana Kairinena také přišel o zkušeného rádce a spoluhráče v záloze, který mu na place „kryl záda“. Vypadl ze základní sestavy. Sbírá jen minuty jako náhradník. Sochůrkovo jarní sebevědomí je rázem pryč.

Útočník Matyáš Vojta v 15 ligových startech za Spartu nevstřelil jediný gól. Také jeho sebevědomí muselo logicky výrazně klesnout. Momentálně je jen stínem střelce, který si vysloužil atraktivní nabídku od Sparty a stal se nejdražším českým hráčem v její historii.

K Priskeho smůle se ale neprosazuje ani Jonatan Brunes. Nejdražší posila Sparty vůbec! Skóroval při svém ligovém debutu za Spartu 31.července. Od té doby - nic! Do značné míry je to určitě i tím, že kvalitních míčů do výhodných pozic dostává málo. A když se do nějaké přece jen dostane, gól to není.

Každý dobře fungující tým potřebuje stát na základech pevné obrany. Sparta ji zgruntu vyměnila. Ještě zpočátku sezony to vypadalo, že Priske bude sázet ve stoperské dvojici především na mladého odchovance Adama Ševínského v kombinaci se zkušeným Asgerem Sorensenem.

Vše je jinak! Dán zatoužil po návratu domů. Ševínského výkony byly v úvodu sezony nepřesvědčivé a vypadl ze sestavy. A tak tu máme novou francouzsko-norskou dvojici Loic Mbe Soh a Tobias Guddal.

První je lepší v defenzivě, klasická „skála“, ale výrazně horší dopředu. Druhý to má naopak, umí vyvážet míče. Tobias Guddal vypadá jako rychlejší a modernější verze Filipa Panáka v jeho nejlepších časech. Ale stoper musí umět především bránit. A to Panák vždycky nezvládal. Uvidíme, co Guddal. Zdá se, že i on má v tomto směru poměrně rezervy.

Sparta v Hradci představila také nového pravého beka, Nizozemce Ki-Jana Hoevera. Ukázal technické a tahové předpoklady v ofenzivě. Určitě má větší potenciál, než ve všech směrech pouze průměrný Martin Suchomel.

Na druhou stranu, svěží vítr, jak přinesl svého času při svém debutu v české lize Angelo Preciado, zatím Hoever nedodal. Jeho výkon šel postupně dost dolů. Druhou půli fyzicky odešel, což asi souvisí s tím, že k zápasu v dresu Sheffieldu v anglické Championship naposledy nastoupil 2.května. Zápasová praxe mu chybí.

Sparťanskou brankářskou jedničkou se stal po zranění Petera Vindahla v průběhu jara Slovák Jakub Surovčík. Výborný gólman na brankové čáře, což opět prokázal i v Hradci, když zlikvidoval některé střely domácích hráčů a projevil skvělý reflex.

Zároveň je to ale gólman, který dlouhodobě není úplně nejjistější při vybíhaní. Také jeho hra nohama je horší než Vindahlova. Ten byl zase slabší při střelách… Hra nohama sice není vyloženě Surovčíkovou slabinou, ale při způsobu hry, který by chtěla praktikovat Sparta, je to trošku hendikep.

Úroveň Surovčíkových náhradníků je velký otazník. Ani jeden za A-tým Sparty ještě v soutěžním utkání nenastoupil. Těžko říct, jakou vlastně mají kvalitu. Sparta měla v létě možnost přivést hradeckého Adama Zadražila či olomouckého Adama Koutného, ale neodhodlala se k tomu.

Místo toho se na Letné objevil Krisztián Hegyi, Maďar s pověstí spíše průměrného brankáře, jenž přestoupil do Sparty z majitelem spřáteleného West Hamu United, kde se však do A-týmu nikdy neprosadil.

Po odchodu kapitána Ladislava Krejčího, tedy už přes dva roky, Spartě chybí český lídr týmu. Nemá ani české jádro hráčů, kteří by to na hřišti táhli a „zvedli prapor“, když se nedaří. Z českých fotbalistů mají v současnosti jisté místo v základní sestavě pouze dva hráči! Adam Karabec a Roman Macek. A to je smutný fakt. Pak se nelze divit, že to Spartě nešlape.

Dánský kouč Brian Priske byl strůjcem dvou sparťanských titulů. Sparta tehdy měla vlastně jen jednoho vážnějšího konkurenta - pražskou Slavii. Ta ji, i některými svými chybnými rozhodnutími, k triumfům trochu pomohla.

Brian Priske poté neuspěl v nizozemském Feyenoordu. A vrátil se zpět na Letnou. Měl znovu úspěšně navázat. V minulé sezoně to nevyšlo, ale byl hájen. Měl málo času a musel hrát s tím, co má. Navíc v sezoně silnou marodku.

Podobně to dlouho vypadalo i letos v létě. Adekvátní posily stále nepřicházely, což jistě není chyba trenéra, ale jde za sportovním ředitelem. Teď už Priske posily má, ale tlačí ho čas a musí v krátké době prokázat, že umí dát tým dohromady.

Je to však těžší než dříve. Řada ligových klubů už má nové, velmi bohaté majitele. Tím i finanční prostředky na kvalitnější fotbalisty. Úroveň se zvedla a v české nejvyšší soutěži už není tolik oddechových utkání, na kterých si může klub jako Sparta zvednout sebevědomí vysokou výhrou a ladit hru a sestavu na další zápasy.

Znovu jsme u Rosického strategie čekání na hráče z TOP 5 či TOP 8 lig a pozdních nákupů zahraničních fotbalistů, z kterých má dát dánský kouč v běžící sezoně dohromady velmi rychle fungující tým. Teď je to prostě, díky kvalitnějším soupeřům, mnohem náročnější úkol.

Vidíme to i na posledním utkání. Dříve by jela Sparta na neútulná stará hradecká „lízátka“ s atletickým oválem jednoznačně pro tři body. A s vysokou pravděpodobností by si je také odvezla. Teď je to jinak. Z moderní vyprodané arény odešla už dvakrát poražena.

V neděli k tomu domácímu týmu pomohla také nová posila, Tomaš Čvančara, někdy poněkud problémový útočník Sparty z první Priskeho mistrovské sezony.

Dříve by byl příchod takového hráče pro hradecký klub naprosto nemyslitelnou záležitostí. Teď ho v kádru má a v neděli měl lví podíl na prohře Sparty. Podal po delší pauze velmi slušný výkon a pomohl přihrávkou van Burenovi k druhému gólu.

Čvančarův nečekaný příchod do Hradce je dalším důkazem, že se liga díky přílivu větších financí zkvalitňuje. Hradec Králové v tom není sám. Na vzestupu je také brněnská Zbrojovka, olomoucká Sigma, liberecký Slovan a další kluby.

Brian Priske dává „za běhu“ dohromady novou kostru týmu a snaží se hráčům vštípit své představy. Řada fotbalistů je v mužstvu krátce. „Ponorka“ mezi koučem a hráči tedy ani hrozit nemůže. Proto si dovolím odmítnout spekulace, které jsem též slyšel, že hráči nechtějí hrát pod Priskem a úmyslně „to“ sabotují.

To mi přijde jako totální nesmysl. Vždyť z dlouholetých hráčů zbyli v týmu pouze „hodní kluci“ jako Jaroslav Zelený. Ostatní jsou noví nebo ještě mladí. Na Letné nevidím nikoho, kdo by snad nějakou „rebélii“ mohl zpunktovat.

Jiné je to už asi ve vztahu Priskeho se sparťanskými fanoušky. Dle mnohých reakcí je důvěra v dánského kouče na nule. V Hradci křičeli:”Priske ven”

Dánský trenér svým způsobem hraje o moc. Byl vloni vyhozen ve Feyenoordu. To mu pověst silně pošramotilo. Pokud by stejně dopadl i při dalším angažmá ve Spartě, je to už druhý špatný signál v řadě a jeho kariéra nejspíš nabere sestupný trend. Nabídky asi nějaké nadále budou, ale z horších adres, než když se ukázal s Midtjyllandem či se Spartou v Lize Mistrů.

Není to ale zase takové překvapení. Priskeho trenérská kariéra není zdaleka tak hvězdná, jak si mnozí možná myslí. Když se na ni podíváme detailněji, zjistíme, že kromě dánského klubu a prvního působení ve Spartě, nikde jinde neuspěl. V Antverpách i Rotterdamu si to poměrně rychle sbalil.

To se zvenku těžko hodnotí. Faktem je, že Priskeho přístup, v kterém stále bájí o skvělé budoucnosti Sparty pod jeho vedením, se už do značné míry okoukal a vyčerpal. Veřejnost už mu to tak „nežere“. Dánský trenér už též nepůsobí takovým svěžím a energickým dojmem, jako v prvních dvou sezonách na Letné. To bylo patrné už v minulém ročníku.

Někdy se zdá být poněkud bezradný až apatický. Nedaří se mu reagovat na nepříznivý vývoj utkání a tahy trenéra soupeře. To jsme viděli i v derby, kde věděl o překvapivé sestavě Slavie bez vysokých hroťáků nejméně osmdesát minut před utkáním, přesto nereagoval a Sparta byla velmi zaskočená. Nedokáže vymyslet něco nečekaného. Stejně jako jeho bývalý kolega Friis má své oblíbené postupy a tradiční, tedy očekávatelná, střídání. A to je málo.

Také jeho chování na tiskových konferencích je občas jiné, než tomu bývalo v minulosti. Bývá sem tam podrážděný. Doby, kdy ho novináři dávali českým koučům za příklad jako velkého profesionála, který za všech okolností drží velmi laskavý přístup k médiím, jsou už pryč.

Osobně nevěřím, že sparťanský management dánského kouče v dohledné době odvolá. Bylo by to pro mě obrovské překvapení už jen proto, že všichni víme, jak Sparta v časech Tomáše Rosického zdlouhavě vybírá a přivádí nové hráče, ale i trenéry.

Jak dlouho nedokázala vyhodit neúspěšného Larse Friise, dojela s ním skoro celou sezonu, a pak nemohla sehnat, po jeho vyhazovu, velmi dlouho náhradu. Nikdo z vytipovaných cizinců se na Letnou nehrnul. Nakonec se Sparta opět z nouze dohodla s nezaměstnaným Priskem. Tedy trenérem, s kterým se předtím nerozloučila zrovna v dobrém, neboť ji z Letné v průběhu smlouvy utekl za lepším.

Proto je zatím velmi nepravděpodobné, že by Priske na Letné v dohledné době skončil, pokud další týdny nebudou znamenat absolutní průšvih. Vyhazov Priskeho by totiž znamenal, že s ním skončí i početný štáb cizinců, které si do realizačního týmu přivedl. A to není snadná (ani levná) výměna v průběhu sezony.

Brian Priske má ve Spartě lukrativní smlouvu. Říká se, že výrazně vyšší, než v době svého prvního působení. Sám se jí nejspíš jen tak nevzdá. Sparta by ho tedy musela vyplatit. Není to sice nemožné (viz případ Andrea Stramaccioni), ale nemyslím, že je to na pořadu dne. Přijde mi to jako absolutně krajní řešení. A k tomu ještě Sparta nedospěla.

Sparta v poslední době koukala jen do ciziny. Přivést během podzimu nového kouče ze zahraničí, který nezná zevnitř Spartu, české prostředí, českou ligu, soupeře v ní, to prakticky znamená obětovat celou sezonu. A to s nejistým výsledkem do budoucna. Při známé váhavosti a vyčkávavosti sparťanských šéfů bych trenéra z ciziny očekával až po konci sezony.

V tuzemsku volní trenéři mladšího a modernějšího ražení takřka volní nejsou. Příchod movitých majitelů do dalších klubů i v tomto směru nastolil nové pořádky. To jsme viděli už v případě Plzně, jak těžko sháněla českého trenéra místo odvolaného Martina Hyského.

Doby, kdy si Sparta došla do Olomouce, Brna či jinam pro českého trenéra, a tyto kluby jí ho s klidem uvolnily, jsou pryč. Dnešní bohatí majitelé těchto klubů nějaké „drobné“ od Sparty či Slavie nepotřebují. Trenéři mají i v Hradci Králové, Olomouci či Zbrojovce velmi zajímavé podmínky a profesní výzvy. Není to tak, že by všichni po nabídce ze Sparty hned nedočkavě skočili.

A tak jména jako Martin Svědík z Brna či David Horejš z Hradce Králové ani nejsou ve hře. Z klubů s méně movitými majiteli připadá teoreticky v úvahu Luboš Kozel z Jablonce. To je klub, jenž je znám přátelskými vazbami na Spartu. Trenér Kozel má ale slávistickou minulost.

Dostupný může být Aleš Majer z Mladé Boleslavi. Trenér s velmi dobrým renomé, který ale v lize teprve začíná druhou sezonu. Tedy také krajně nepravděpodobná varianta.

Pak jsou tu staří letenští bardi typu Františka Straky, Jozefa Chovance, Michala Bílka, Ivana Haška, Zdeňka Sčasného, Vítězslava Lavičky, a tak podobně. Někteří už by jistě ve svém věku odmítli, jiní by do toho rádi šli. Nicméně současné vedení Sparty tímto směrem zcela jistě nepůjde.

Výše uvedené skutečnosti silně nahrávají Priskemu. Lze tedy očekávat, že pokud se Sparta nedostane do ještě větší krize, bude mít možnost celou sezonu dokončit.

Mnoho lidí, včetně autora tohoto článku, se pohledem zvenku domnívá, že řada chybných a pozdních rozhodnutí jde za sparťanským sportovním šéfem Tomášem Rosickým. Při vší úctě k jeho někdejšímu obrovskému fotbalovému umění a skvělé kariéře hráče, jako klubový manažer selhává a měl by už skončit. K tomu se ale musí odhodlat on sám, anebo ho odvolat majitel klubu.

Český miliardář Daniel Křetínský. Toho jsem ještě v celé záležitosti nezmínil. Přitom je to velmi důležitý článek v celé sparťanské mozaice.

Zdá se však, že na Letné je současný stav „zabetonovaný“. Jestli je Brian Priske těžko odvolatelný, ještě hůře si lze představit, že by majitel Sparty vyhodil svého oblíbeného „malého Mozarta“.

Daniel Křetínský přišel do Sparty v roce 2004 jako mladý a veřejnosti do té doby neznámý manažer, zástupce investiční skupiny J&T. Sparta mu v businessu svým jménem také v prvních letech určitě velmi pomáhala. Dávno ji však přerostl. Své businessové impérium v posledních letech výrazně rozšířil mimo hranice této země.

I ve fotbale je teď jeho číslo jedna jinde než v Praze. Je spolumajitelem londýnského West Hamu United. Tedy klubu, který spadl z anglické Premier League, ale rád by se do ní opět vrátil. Zatím je tomu na 8.místě po pěti odehraných kolech poměrně vzdálen.

Daniel Křetínský je, s majetkem 480 miliard korun, dle webu e15, na prvním místě žebříčku nejbohatších Čechů a Slováků. Následuje majitelka finanční skupiny PPF Renáta Kellnerová s rodinou se 405 miliardami. Třetí je majitel zbrojařského a strojírenského holdingu CSG Michal Strnad (majitel fotbalové Viktorie Plzeň) se 347 miliardami. Vlastník energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač, majitel fotbalové Slavie, je se 110 miliardami na 8.místě.

Majitel Sparty tráví, dle veřejně dostupných informací, mnoho času v zahraničí. Dle médií by se měl v brzké době stát většinovým majitelem londýnského klubu, kde má dosud minoritní podíl. V zemi, kde má dnes také mnoho businessových aktivit. Jeho fotbalové priority jsou tedy nejspíš už jinde než na Spartě.

Možná i proto některé rozhodovací procesy ve Spartě trvají tak dlouho. Možná to není jen Rosického vyčkáváním, ale také proto, že sparťanský management čeká, až mu majitel dá ke změnám požehnání. Kdo, ví… To vědí jen ti, co jsou bezprostředně u toho.

Jedno je však jisté. Sparta je velmi atraktivní fotbalová značka. Možná přišel čas, aby ji Daniel Křetínský předal někomu jinému. Též movitému a schopnému, kdo k ní bude mít vztah a zároveň bude mít na ni čas a bude pro něj opravdovou prioritou. Asi se to jen tak nestane, ale Sparta a její fanoušci by si to zasloužili.

Další zdroje: statistiky Livesport, utkání Chance ligy