Článek
Ondrej Nepela se narodil 22.ledna 1951 v Bratislavě. Na brusle se syn švadleny a řidiče poprvé postavil v sedmi letech. Pro krasobruslení se nadchl, když viděl jiného slavného Slováka, Karola Divína, vyhrát mistrovství Evropy 1958, které se konalo v Bratislavě. Malý Ondrej, ovlivněn úspěchem a skvělými výkony svého krajana, se hned chtěl stát také krasobruslařem. A tak ho maminka přivedla na zimní stadion. Brzy se ho ujala legendární trenérka Hilda Múdra, která v něm poznala obrovský talent. K němu navíc Ondrej přidal velkou pracovitost a píli v tréninku. Vídeňská rodačka Hilda Múdra později stála za všemi jeho úspěchy. Vedle matky Anny se také stala nejdůležitější ženou Ondrejova života. Byl pro ni dalším synem.
Svět mu ležel u nohou. Vystoupení na jeho třetích Hrách (první zvládl už, když mu bylo pouhých třináct let) hltal prostřednictvím živého rozhlasového přenosu celý národ. Tehdy byl život jiný, výrazně skromnější. Zprávy z ciziny často jen velmi kusé. Přímé televizní přenosy z daleké ciziny nebyly vždy samozřejmostí. Rozhlasové a televizní sportovní přenosy z významných událostí ale byly v tehdejším Československu nesmírně oblíbené. Odreagováním pro lidi v neveselých časech. Krasobruslení bylo velmi populárním sportem. Československo měl už před Ondrejem Nepelou jiné velmi slavné krasobruslaře, mistry světa či Evropy. Stačí připomenout jména jako Ája Vrzáňová, zmíněný Karol Divín, sourozenci Eva a Pavel Romanovi či (jen o dva roky mladší než Nepela) Hana Mašková.
Legendární rozhlasový komentátor Gabo Zelenay volnou jízdu Ondreje Nepely v Sapporu v roce 1972 zaníceně popisoval: „Obecenstvo nedýcha, obecenstvo sleduje majstrovskú jazdu. Rozhodcovia, dívajte sa na tú harmoniu, na tú sympfóniu športového majstrovstva.“
Komentátor posluchačům v euforii zatajil, že Ondrej Nepela při pokusu o trojitého odpíchnutého rittbergera upadl. Poprvé po dvou letech! Po předchozích povinných cvicích měl ale takový náskok, že ani to už nevadilo. Diváci v tehdejším Československu se o pádu dozvěděli až o den později, kdy se soutěž teprve vysílala ze záznamu v Československé televizi. Nebylo to však podstatné. Navíc, to už se dávno slavilo.
Poštovní známka s portrétem Ondreje Nepely na počest jeho vítězství
Ondrej Nepela získal všechno, co se v amatérském krasobruslení získat dalo. Bylo mu teprve 21 let, ale už víc vyhrát nešlo. Jen úspěchy opakovat. Kromě ryze krasobruslařských úspěchů se stal v roce 1971 také nejlepším sportovcem Československa. Druhým byl tenista Jan Kodeš a třetím atlet-diskař Ludvík Daněk. V anketě se Nepela na předních příčkách objevoval několik let. O rok později byl druhý, i když se stal na zimní olympiádě v Sapporu olympijským vítězem. Teprve druhým za legendárním skokanem na lyžích z Frenštátu pod Radhoštěm, Jiřím Raškou. Přednost ve sportovci roku 1972 však dostal Ludvík Daněk, olympijský vítěz v hodu diskem z mnichovské olympiády, a třetí byl Vítězslav Mácha, který vyhrál na stejné olympiádě v řecko-římském zápase.
Přes nízký věk Ondreje přišel čas odejít k profesionálům do lední revue. Tak to bylo tehdy u skvělých amatérských krasobruslařů, medailistů z mistrovství světa a Evropy a olympiád zvykem. Tak odešli do americké lední revue pár let předtím také jiní mistři světa, taneční pár sourozenci Romanovi a poté i Hana Mašková. Byla to svým způsobem v tehdejším socialistickém sportu výjimečná záležitost, že skvělí krasobruslaři končili v tak mladém věku a odcházeli legálně na Západ. Zvláště v případě Nepely, který spadal do období normalizace po sovětské okupaci roku 1968. To vynikající hokejisti a fotbalisti, pokud chtěli odejít do ciziny legálně, bývali uvolňováni, pokud vůbec, až po výrazně třicítce, když už měli často nejlepší roky za sebou. Na druhou stranu je třeba vidět, že takových výjimečných krasobruslařů, kterým to bylo umožněno, bylo za celé dlouhé budování socialismu jen pár.
Komunističtí pohlaváři Nepelovi nejdříve odchod v případě velkého úspěchu po olympiádě 1972 přislíbili. Jenže pak o jeho přestupu do kapitalistické ciziny nechtěli ani slyšet, protože se chystalo Mistrovství světa v Bratislavě. Nakonec předběžný souhlas dostal, ale za podmínky, že vydrží ještě rok a na domacím světovém šampionátu v rodném městě zvítězí. Ondrej Nepela velký tlak zvládl. Stal se potřetí v kariéře mistrem světa! Bratislavský zimní stadion mu dlouhé minuty aplaudoval. Od rozradostněného prezidenta Gustáva Husáka dostal, jak bylo tehdy soudružským zvykem, přímo na stadionu velkého „hubana“. Jako krasobruslařský král si pak mohl užít závěrečnou exhibici.
Ondrej Nepela
Nepelovi komunistický režim nakonec dovolil ve 22 letech legálně vycestovat na dlouhodobý pobyt na Západ. Avšak tím se po něm také „slehla zem“. V Československu rychle upadl v zapomnění. Byl dlouhých třináct let hvězdou první velikosti slavné lední revue Holiday On Ice, která se svým galaprogramem, v němž vystupovali bývalí krasobruslařští šampioni, obrážela velká města po celé zeměkouli. V Česku o tom ale více věděli jen zasvěcení. Málokdo také měl informace, že víc než dámy Ondreje sexuálně přitahují muži. I to byl zřejmě důvod, proč chtěl Ondrej Nepela z komunistického Československa za každou cenu pryč. Chtěl žít ve svobodě ve všech ohledech. V sedmdesátých letech už sice homosexualita nebyla v tehdejším Československu trestná, coming-out byl ale i tak nepřípustnou záležitostí. Významné osobnosti svoji homosexuální orientaci tajily, aby neměly s vládnoucím režimem problémy. Mnozí lidé volili raději „maskovací“ fiktivní sňatky s opačným pohlavím. To v západní Evropě byla už tehdy většinová společnost výrazně tolerantnější, i když taková jako dnes pochopitelně také ne.
V roce 1986 Ondrej Nepela po třinácti úspěšných letech účinkování v populární lední revue ukončil. Zůstal však dál v západní Evropě. V západoněmeckém Mannheimu se dal na trénování svých nástupců. Zkušenosti předával zejména německé reprezentantce Claudii Leistnerové-Pfrengleové. Dovedl ji k titulu na evropském šampionátu 1989 v Birminghamu.
Ondrej Nepela velké vítězství své svěřenkyně bohužel sledoval jen pouze u televize. Byl už velmi vážně nemocný. Zbývaly mu poslední dny života. Kvůli slabé imunitě trávil čím dál více času v nemocnici. Vir HIV mu způsoboval velké zdravotní komplikace. Největší byla rakovina lymfatických uzlin. Velmi trpěl. Jeho maminka se prý modlila, aby si ho už Pán Bůh vzal k sobě.
Zemřel 2. února 1989. Bylo mu pouhých 38 let. Ondrej Nepela byl, podobně jako zpěvák Freddie Mercury, frontman rockové skupiny Queen, který zemřel o necelé tři roky později, jednou z mnoha obětí AIDS. V době, kdy se o této nemoci sice už vědělo, ale léky, které by ji dokázaly včas zastavit či přibrzdit, ještě neexistovaly. Stejně tak osvěta byla v době, kdy se Nepela nakazil, mizivá.
V posledních dnech u Ondreje byly nejmilejší ženy jeho života, tehdy sedmdesátiletá maminka Anna a trenérka Hilda Múdra, které se podařilo vyřídit povolení k výjezdu do západního Německa, aby mohla být s Ondrejem na jeho poslední cestě. To, že se nakazil virem HIV, však netušila ani ona, když za ním přijela. Dozvěděla se to až po jeho smrti od jeho německých přátel. Ondrejova smrt ji nesmírně zasáhla, přirovnávala to později k situaci, kdy rodič přežije své dítě.
Po Ondrejově smrti zařizovala také s jeho maminkou pohřeb. Kontrolovali jeho doklady, chtěli vybrat peníze, které měl, aby vše zařídili a jeho ostatky převezli do Bratislavy. Šok jim způsobilo, když prý v bance našli jen vybrakovaný sejf. Přitom Ondrej jim před smrtí říkal, že je tam všechno uložené. Někdo však zřejmě využil jeho špatného zdravotního stavu a okradl ho. Zůstaly tak prý pouze peníze ze životní pojistky, z kterých bylo možné zaplatit pohřeb v Mannheimu.
Nepela se stal zřejmě jednou z prvních obětí AIDS mezi slavnými světovými sportovci. Mnozí Čechoslováci ale o příčinách úmrtí své legendy dlouho neměli tušení. V tehdejším československém socialistickém tisku se objevila jen kratičká zmínka o úmrtí bývalého slavného krasobruslaře. Komunistická cenzura však nedovolila zprávu o skutečných důvodech Nepelova úmrtí zveřejnit. Informace se tak do Československa dostávaly pouze neoficiálně ze západoněmeckého tisku. Ondrejovy ostatky byly v tichosti převezeny a uloženy na hřbitově v bratislavském Slávičom údolí. Komunistický režim žádný velký obřad nedovolil.
O Nepelově homosexualitě se všeobecně nepochybuje. Ostatně nebyl by prvním ani posledním krasobruslařem. A není na tom samozřejmě vůbec nic špatného. Pro úplnost je však třeba zmínit, že existují i opačné názory: „Stále uvádějí, že byl homosexuál a zemřel na AIDS. Ta jeho homosexuální orientace je velmi pofidérní. Byl fešák, vtipný, inteligentní. Nevyhledával mužskou společnost. Spíš bych řekl, že homosexuálové se lepili na něj.“ hovořil před lety o sportovci v jednom rozhovoru Michal Talián, slovenský houslista a svého času přítel Nepely, kterému šel Ondrej i za kmotra jeho dětí.
Pravděpodobnější je však spíše, že Ondrej Nepela tajil svoji orientaci i před přáteli z obav, jaké problémy by mu to mohlo v tehdejším socialistickém režimu přinést. Jsou známy případy, kdo to komunistická StB využívala i k vydírání a zajišťovala si tím spolupráci. Ondrej Nepela tak mohl žít v pravdě až na Západě.
Ondrej Nepela starší se o smutném osudu svého syna nedozvěděl, zemřel o šest týdnů dříve. Maminka Anna přežila Ondreje o dva roky. Trenérka Hilda Múdra se dožila úctyhodných 95 let. Trénovala krasobruslaře až do osmdesátky. Zemřela v listopadu 2021 v domově seniorů, kde ji navštívil i její další slavný odchovanec Jozef Sabovčík, dvojnásobný mistr Evropy a bronzový olympijský medailista ze Sarajeva 1984, kterého trénovala po Nepelovi. Dnes 60letý Jozef Sabovčík dlouhodobě žije v Kanadě.
Po sametové revoluci se o Nepelově kariéře a životě začalo v obou zemích bývalého Československa zpětně více mluvit. V roce 2000 Ondreje Nepelu dokonce vyhlásili nejlepší slovenským sportovcem 20. století. Cenu za něj tehdy převzala Hilda Múdra. Nepelovo jméno vzkřísili v Bratislavě, jeho rodném městě, kde po něm pojmenovali bratislavský zimní stadion. I tak ale mnozí mladí lidé nevědí, že Ondrej Nepela nebyl hokejista, ale slavný krasobruslař.
To je také jeden z důvodů, pro které se český filmový producent a režisér Jakub Červenka rozhodl natočit celovečerní hraný film o tomto skvělém krasobruslaři a jeho životní pouti.
„Jednou, když jsem navštívil Bratislavu, bydlel jsem nedaleko stadionu Ondreje Nepely. Jeden známý mi řekl, že Ondrej byl hokejista, údajně proto dostal stadion jeho jméno. Já jsem si to pamatoval úplně jinak, a tak jsem se rozhodl přiblížit skutečný příběh této sportovní legendy, a to nejen pamětníkům, ale především mladým lidem, protože jeho cesta je příkladem odvahy na cestě za svobodou,“ uvedl k tomu režisér filmu „Nepela“ Jakub Červenka.
Režisér a producent Jakub Červenka, 41letý pražský rodák, který má však jako druhý domov Bratislavu, má na kontě kupříkladu filmy Malý pán, Hovory s TGM, Princ Mamánek, Velký pán a také nedávno uvedený zdařilý dokument Django o Petru Jandovi, frontmanovi Olympiku.
Ve filmu bude prý mnoho detailů ze života obou legend československého krasobruslení - Ondreje Nepely a jeho trenérky Hildy Múdre. Budou mezi nimi i originální šaty paní Hildy Múdre, jejichž použití schválil její syn, který prý vznik filmu podporuje ze všech sil. „Od roku 1973 do roku 1989 byli Ondrej a moje maminka prakticky zapomenuti, takže velmi vítám každou připomínku legendy sportu, ale i kulturního a společenského života,“ dodal syn Hildy Múdre, Pavol Múdry.
Hlavní postavu ztvární mladý slovenský herec Adam Kubala. Jeho trenérku bude hrát dnes 65letá Jana Pulm Nagyová, kterou všichni známe zamlada z role krásné Arabely, ze stejnojmenného legendárního televizního seriálu z roku 1980. Potřetí vdaná herečka a podnikatelka žije dlouhodobě v Německu a k herectví se vrací sporadicky.
Ve vedlejších rolích se objeví další slovenské herecké osobnosti Jozef Vajda, Roman Luknár, Milo Kráľ, Martin Klinčúch, Gabika Marcinková, Daniel Fisher, Kamil Mikulčík, Ela Lehotská, Peter Bebjak. Režisérem filmu je již zmíněný Jakub Červenka, který je také spoluautorem scénáře a producentem. Mezi další tvůrce patří scenáristka Nina Morgenstein, hlavní kameraman Martin Štrba, kostymérka Katarína Štrbová – Bieliková či maskér Juraj Steiner.
Premiéra celovečerního filmu je plánovaná na únor 2026. Vzniká prý za podpory Slovenského krasobruslařského svazu. Nezbývá než doufat, že se film povede a bude pravdivým a vydařeným vykreslením životní poutě Ondreje Nepely, která byla provázena velkými sportovními úspěchy, ale také nebyla z osobního hlediska vůbec snadná. Za vše hovoří podtitul, který by měl film mít: Cesta ke svobodě.
Další zdroje:
