Článek
3. prosince 1950 sehrálo Dynamo, na které byla tehdy Slavia povinně potupně z rozhodnutí komunistických úřadů (dle sovětského vzoru) v 50.letech přejmenována, svůj poslední zápas na svém stadionu na pražské Letné. Slávisté tak ztratili svůj historický domov.
Dynamo (Slavia) hrálo poslední kolo Celostátního mistrovství, jak se tehdy nejvyšší soutěži říkalo, se ZSJ Sokol OD Karlín (Čechie Karlín), zápas skončil remízou 3:3. Dvě branky vstřelil Kareš, jednu přidal Antonín Bradáč.
Poslední zápas na Letné odehrálo Dynamo v sestavě: Jonák – Jelínek, Ječný – Trnka, Ipser, Nejedlý – L. Hlaváček, Hemele (Trubač), Kareš, Fiktus, A. Bradáč. Trenér byl Villiam König. Na poslední zápas dorazilo 12 000 diváků.
Slavia hrála na Letné takřka padesát let. Její stadion tu stál od září 1901. Jeho pozdější kapacita byla zhruba 30 000 diváků, a to primárně na stání. Slávisté se na Letnou přesunuli z Císařské louky a v místech dnešního Ministerstva vnitra nejdříve vybudovali provizorní hřiště s povrchem z udusaného písku a s dřevěnou boudou na uložení brankových tyčí a dalšího vybavení.
Letná byla v těch letech centrem pražského společenského ruchu. Obchodovalo se tu, byly tu četné sklady a také se tu hrál fotbal, který začínal být stále více populární lidovou zábavou. Nejrůznější spolky si tu zřizovaly hřiště. Sídlil tu už fotbalový klub DFC Prag, a také AC Praha.
Před Vánoci 1900 získala Slavia v blízkosti dnešní ulice Nad Štolou pozemek k pronájmu pro nové hřiště, mezi velodromem a stadionem klubu českých Němců DFC Prag.
Stavba stadionu trvala zhruba půl roku. Bylo vybudováno travnaté hřiště o rozměrech 69 metrů krát 102 metry, kolem něj vznikla ve tvaru zaobleného obdélníku 4 metry široká a 350 metrů dlouhá atletická škvárová dráha. Kolem ní náspy pro stojící diváky. Dále byla postavena jednopatrová dřevěná klubovna s šatnami. V patře se nacházelo jedenáct lóží s výhledem na hřiště, zvláštní pokoj pro hosty a skladiště.
Stadion Slavie na Letné byl otevřen 8. září 1901 u příležitosti lehkoatletických závodů. První fotbalové utkání na trávě se odehrálo o týden později 15. září. Slavia deklasovala Alemanií Pforzheim 15:2.
V průběhu roku 1904 se ke stávající tribuně přistavěla stejně velká druhá tribuna, kde byla restaurace pivovaru Braník, kanceláře, šatny se sprchami ve zděném přízemí a v patře celkem 18 verand.
V roce 1921 byl stadion rozšířen o patrovou dřevěnou tribunu, která navazovala na stávající tribuny směrem k letenské pláni. V průběhu jara 1932 byl ke stávajícím tribunám v severozápadním rohu přistavěn ochoz pro 4 000 diváků.
Ten se ale 2. prosince 1934 při ligovém utkání s Židenicemi zřítil. Vážná zranění utrpělo třicet diváků, čtyřicet jich bylo zraněno lehce. Přeplněný ochoz na stání nevydržel nápor dupajících diváků hned v úvodu, při vítání mužstev.
Zajímavostí je, že s nábřežím Vltavy spojovala stadion do roku 1922 lanová dráha od mostu císaře Františka Josefa I. na straně nábřeží Edvarda Beneše. V roce 1926 ji nahradily kryté pohyblivé schody, které byly v provozu do roku 1935.
Pohyblivé schody i samotný slávistický stadion na Letné jsou k vidění kupříkladu v oblíbené filmové komedii Muži v offsidu z roku 1931, ve které excelují slavné prvorepublikové herecké hvězdy Hugo Haas, Eman Fiala, Jindřich Plachta či Theodor Pištěk.
Hřiště s tribunami se využívalo do 6. května 1945, kdy byl při Pražském povstání stadion vypálen ustupujícími německými vojsky. Škoda se vyšplhala na 2,8 milionu korun. Po dobu tří let poskytla slávistům na svém nedalekém stadionu azyl konkurenční Sparta.
Ve čtvrtek 7. dubna 1948 se na nově vybudovaném stadionu Slavie na Letné hrál opět zápas s SK Čelákovice (11:1). Diváci mohli obdivovat novou moderní dřevěnou tribunu za 3,5 milionu korun.
Slávistické štěstí nemělo dlouhého trvání.
V posledním podzimním kole Celostátního mistrovství 3. prosince 1950 prý nikdo z hráčů ani diváků ještě netušil, že se hraje na stadionu Slavie na Letné naposledy.
Komunistický režim rozhodl, že na Letenské pláni bude postaven obrovský Stalinův pomník a hřiště Dynama (Slavie) mu v tom překáželo. Následovalo nemilosrdné vystěhování kabin, restaurace a bytu správce, rozmontovala se dřevěná tribuna a zbouraly se okolní přístavby. Současně bagry začaly srovnávat se zemí okolní ochozy a hrací plochu.
Vyčíslená škoda činila 16,5 milionu korun. Jako náhradu klub obdržel pouhých 600 tisíc korun a příslib nového stadionu ve Vršovicích do konce roku 1951. Jeho realizace se však protáhla až do roku 1953.
Po dobu necelých tří let využívali slávisté stadiony Bohemians, strahovský „Armádní stadion“ a stadion Spartaku Sokolovo (na které se v té době musela Sparta také povinně přejmenovat). Dřevěná tribuna, postavená po 2. světové válce, se rozmontovala a byla převzena do nového domova Slavie v Edenu.
Byly to pro slávisty tehdy těžké roky. V Celostátním mistrovství roku 1950 skončilo Dynamo (Slavia) až na 7. místě.
Slávisté se vždy dokáží ze všeho „oklepat“ a jít dál. Zvykli si i na nový vršovický domov. První utkání na novém stadionu bylo odehráno 27. září 1953. Slavia remizovala 1:1 proti celku Křídla vlasti Olomouc, první gól domácích nemohl vstřelit nikdo jiný než nejlepší z nejlepších - Pepi Bican.
Vršovický stadion sloužil Slavii s přestávkami od roku 1953 do roku 2000. Poslední zápas na něn odehrála 13. května 2000 proti Českým Budějovicím (4:1) a poslední gól ve starém Edenu vstřelil z trestného kopu Pavel Horváth.
Od roku 2008 stojí v Edenu nová moderní aréna s kapacitou pro více než 19 tisíc diváků. Bývá většinou vyprodaná, a tak začíná být Slavii malá. V plánech jejího majitele se hovoří o možné přestavbě a zvýšení kapacity či dokonce výstavbě zcela nového, výrazně většího stadionu. Čas ukáže…
Další zdroje: Wikipedia, webové stránky SK Slavia Praha
