Článek
Před třiceti lety, 30. listopadu 1995, vyhrála pražská Slavia v dohrávce 13. kola v Hradci Králové 3:0. Branky vstřelili Krištofík, Šmejkal z penalty a Lidman. Za připomenutí určitě stojí tehdejší sestava sešívaných: Stejskal – Kozel – Pěnička, Suchopárek, Novotný (81. Hyský) – Poborský (72. Lidman), Bejbl, Krištofík, Šmejkal – Šmicer, Vávra (46. Vágner).
V bráně Jan Stejskal, velká osobnost, bývalá dlouholetá opora pražské Sparty, reprezentační gólman se zkušenostmi z MS 1990 a Premier League. V necelých 34 letech, na sklonku kariéry to jistil klidem a zkušenostmi. Uměl se dobře pozičně postavit. Když věděl, že gólu stejně nezabrání, zbytečně na zem ani nepadal.
V obraně skvělý Luboš Kozel, dnešní úspěšný trenér ligového Jablonce. Hrál tehdy v reprezentační formě. O účast na Euru 1996 a velkou kariéru ho však připravila vážná zranění.
Velkým bojovníkem byl srdcař Martin Pěnička, který později také hrával s Janem Kollerem v belgickém Lokerenu. Zemřel bohužel předčasně v roce 2023 v pouhých 53 letech.
Oporou zadních řad byl Jan Suchopárek. Řízný, a trochu pomalejším dojmem působící stoper, přišel do Edenu z pražské Julisky. Ve Slavii se vykopal až do reprezentace. Je vícemistrem Evropy z roku 1996. Působil také ve Francii a Německu. Několik let byl trenérem reprezentace do 21 let.
Univerzál Pavel Novotný nastupoval v obraně i záloze. Také on se probojoval do týmu Dušana Uhrina staršího, který získal na Euru 1996 v Anglii stříbrné medaile. Kromě mistrovského titulu se Slavií má také tři se Spartou, kde působil v letech 1998-2001 po návratu do Česka z bundesligového Wolfsburgu.
Členem mistrovského kádru Slavie byl také slávistický odchovanec a dnešní úspěšný trenér, momentálně působící na lavičce plzeňské Viktorie, tehdy obránce Martin Hyský.
Nastupující hvězdou týmu první velikosti byl Karel Poborský. Odchovanec třeboňského fotbalu, který strávil mladí v českobudějovickém Dynamu, přišel do Edenu po ročním působení v žižkovské Viktorii. Také ve Slavii strávil pouhou sezonu. Avšak by to rok nezapomenutelný! Na anglickém Euru 1996 se blýskl fantastickým lobem v utkání s Portugalskem. Stal se přes noc nesmírně žádaným hráčem. Na hotel si pro něj přišel osobně sám velký Alex Ferguson. Karel Poborský zamířil do „jeho“ Manchesteru United.
Univerzál Radek Bejbl odváděl v záloze „černou práci“ a poskytoval servis kreativnějším záložníkům. Odchovanec nymburského fotbalu se stal důležitým článkem slávistické sestavy i českého národního týmu na Euru 1996, po kterém sám také zamířil na velmi zvučnou adresu - do madridského Atlética. A netratil se ani tam. Svým způsobem hry to byl tak trochu předchůdce Tomáše Součka.
Výborný fotbalista, technicky vybavený slovenský reprezentant Ondrej Krištofík byl jediným cizincem v základní sestavě sešívaných. Druhým zahraničním fotbalistou byl Švéd Dick Lidman, který však nastoupil jen do třech utkání a po sezoně ze Slavie odešel.
Velmi platným členem zálohy byl plzeňský odchovanec Daniel Šmejkal, fotbalista s vynikající levačkou. Také on to dotáhl do národního týmu, ale pozvánka na Euro 1996 ho minula. Jeho kariéru ovlivnilo zranění. S profi fotbalem skončil už v 31 letech. Působí jako trenér.
Nastupující hvězdou byl tehdy 22 letý útočník Vladimír Šmicer, který do Slavie přišel jako patnáctiletý neznámý dorostenec z Kovostroje Děčín. Po mistrovské sezoně byl důležitou součástí reprezentačního týmu na anglickém stříbrném Euru, při kterém se dokonce stihl také „na otočku“ na Staroměstské radnici oženit s přítelkyní Pavlínou, dcerou bývalého fotbalisty Ladislava Vízka. Jsou spolu dodnes.
Po Euru zamířil do francouzského RC Lens. Také v tomto jinak průměrném klubu zažil snovou sezonu, když s ním hned vyhrál francouzskou ligu. Následovaly úspěšné roky v Premier League v barvách Liverpoolu, završené vítězstvím v Lize mistrů 2004/25, ke kterému ve finále významně přispěl. Na sklonku kariéry se do Slavie vrátil. Získal s ní další dva mistrovské tituly a v sešívaném dresu si zahrál i Ligu mistrů. Není divu, že se mu říká „Štístko“.
Liberecký odchovanec Jiří Vávra přišel do Edenu z pražské Dukly. Se Slavií se dostal do semifinále Poháru UEFA 2995/96. Nejslavnějším dnem kariéry tohoto útočníka byl 19. březen 1996, kdy v odvetě čtvrtfinále proti AS Řím vstřelil rozhodující gól a Slavia postoupila nečekaně do semifinále.
Plzeňský odchovanec a velmi rychlý a dravý útočník Robert Vágner to měl ve velké konkurenci těžké. Přesto se dokázal prosadit. Dostal se i do reprezentace. Jeho největší den v dresu Slavie ale přišel později. V roce 1997 dal v ligovém zápase proti Uherskému Hradišti 4 branky a přispěl k vysokému vítězství 9:1.
Méně se už možná dnes ví, že členem mistrovského kádru Slavie 1995/96 byl také brankář Jaromír Blažek, který se stal později legendou Sparty, s níž získal šest ligových titulů. Do Slavie přišel už v žácích z Brna a strávil v ní mládežnické roky. Byl velmi talentovaný. V ligovém „A“ týmu se ale jedničkou nestal. Trenéři dávali přednost zkušenějšímu Stejskalovi. Po něm se stal jedničkou Radek Černý.
Fotbalistou, který ve výše uvedeném posledním utkání podzimu 1995 nenastoupil, ale jinak byl velmi platným členem slávistické sestavy, byl Jiří Lerch, který se probojoval až do nominace na stříbrné Euro 1996. Dnes je trenérem. Momentálně působí v druholigové Jihlavě.
Členem mistrovského kádru byl také důrazný stoper Tomáš Hunal. Další ze slávistických odchovanců. Jeho syn Erik, který vyrostl také ve Slavii, je dnes ligovým hráčem pražské Dukly. Hraje to také „od podlahy“ jako táta.
Tým měl na střídačce další zajímavé hráče. Například Lukáše Jarolíma či Jiřího Štajnera. Na hřišti se v průběhu sezony objevili také Bohuslav Pixa, František Veselý nejmladší, Roman Hogen, Tomáš Klinka, Luděk Vyskočil, Václav Spal, Leoš Mitas a Jindřich Jirásek.
Tým vedla dvojice trenérů František Cipro a Josef Pešice, oba bývalí ligoví hráči sešívaných. Technicky nadaný fotbalista Josef Pešice byl odchovancem pražské Sparty, mistrovský titul získal jako hráč v roce 1978 pod trenérem Masopustem v Brně.
Jihlavský rodák František Cipro byl nejdříve útočníkem a později hlavně velmi důrazným obráncem. Ligu okusil v Pardubicích a tehdejším Gottwaldově (Zlíně). Pak byl 12 let v ligovém kádru Slavie.
Měli odlišné povahy a přístup k hráčům. I proto se výborně doplňovali. Spolupráce fungovala, i když bylo jasné, že to nemůže být „na věky“, protože oba měli ambici být tím jediným hlavním trenérem.
Oba už bohužel nejsou mezi námi. Josef Pešice zemřel v roce 2017 v 67 letech. František Cipro v roce 2023 v 75 letech.
Slavia na podzim 1995 nezačala nejlépe. Po šesti kolech byla skoro na sestup. Pak se ale rozjela její ofenzíva, posílená novými muži, Karlem Poborským a Robertem Vágnerem. Slavia nakonec, po výborném závěru podzimní části soutěže, před třiceti roky přezimovala na čele ligové tabulky s 31 body a čtyřbodovým náskokem na druhou Olomouc. Na podzim 1995 si sešívaní připsali 10 výher, 1 remízu a 4 porážky, skóre 37:16.
Na začátku jara 1996 slávisté deklasovali svého největšího konkurenta z Olomouce 4:0 a udrželi rozhodující náskok. Tři kola před koncem už bylo všechno jasné. Slavia slavila první mistrovský titul po 49 letech. K tomu navíc postoupila až do semifinále tehdejšího Poháru UEFA.
Jaký byl tehdejší tým Slavie v porovnání se současným?
Porovnávat týmy, které od sebe dělí třicet let, je velmi složité. Fotbal se od té doby změnil a o něco posunul. Je rychlejší, běhavější, agresivnější, soubojovější (zvláště v podání současné Slavie), fyzicky náročnější. Dnes je také možné střídat pět hráčů oproti dřívějším třem. I to fotbal na profesionální úrovni do značné míry změnilo.
Možná budu někým považován za „staromilce“. I přesto, že srovnání týmů, které od sebe dělí třicet let, je bezesporu subjektivní, dovolím si ho. A dovolím si tvrdit, že přestože současný kádr je početně „našlapanější“ a lavička dává trenéru Trpišovskému větší možnosti, slavistický tým ze sezony 1995/96 byl fotbalovějším. Měl ve svém středu výrazně kreativnější fotbalisty a větší osobnosti v ofenzivě. Jeho hra byla v ofenzivě variabilnější a líbivější. Svým způsobem modernější než dnes.
Dnešní Slavia na tvořivost a kombinační hru rezignovala. Svůj fotbal v posledních dvou sezonách maximálně zjednodušila. Hraje hodně na dlouhé míče a centry do pokutového území. Silně soubojový fotbal. V duchu hesla, „když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou“.
Na českou nejvyšší soutěž to zatím stačí. Slavia opět vede Chance ligu. Pro mnohé fanoušky, kteří vidí jen výsledky, je to tedy takto v pořádku. Evropské srovnání ale ukazuje, že není. Slavia dopadla velmi špatně už v minulém ročníku Evropské ligy. Tehdy se to přešlo, protože byla úspěšná v domácí soutěži a zajistila si postup do Ligy mistrů.
Možná to tak dopadne i v této sezoně. Slavia v konfrontaci v Lize mistrů opět nedopadá nijak slavně. Výsledkově sice zcela nepropadá, ale ještě nevyhrála a především, její herní projev je od evropské moderny na hony vzdálený. Trenér Trpišovský v minulosti razil nadprůměrné běžecké výkony, ale k tomu vyžadoval také výstavbu hry od brankáře, tedy přízemní rozehrávku přes obranu a záložníky. Poté, co Slavia získala do svých řad Tomáše Chorého, však trenér na kombinační fotbal zcela rezignoval.
„Nakopávaná“ na Chorého přináší ovoce. Na domácí scéně to prostě zatím většinou stačí. Slavia má zase titul. Hraje Ligu mistrů. Má novou hymnu. Stále vyprodáno. Skvělou atmosféru na stadionu. Ale fotbalová moderna je fuč. Na tomhle už Evropa po fotbalové stránce nemá co obdivovat.
Hra Slavie je čitelná a snadno předvídatelná. Góly z náhodných centrů, které vsítí Tomáš Chorý (při vší úctě) třeba Bohemce, se prostě v Lize mistrů běžně nestřílejí. Kvalitnější obránci souboje uskákají. Centry odvrátí. A Slavia? Ta prostě žádný plán „B“ dnes nemá. Kombinační fotbal hrát už zapomněla.
S Bilbaem, které je v poslední době v evidentní krizi a do evropské špičky má teď rozhodně daleko, si nevytvořila za celý zápas ani jednu pořádnou šanci. Silou a centry „na náhodu“ to prostě nešlo a kombinačně to už neumí. Mohla naopak čtyřikrát inkasovat po šancích soupeře, kdyby ji nezachránil brankář Staněk a špatná koncovka hráčů Bilbaa.
V létě 1996 se úspěšný kádr rozpadl. Hráči, kteří si udělali jméno v evropskych pohárech a na Euru, odešli do klubů západní Evropy. Mnohdy na velmi zvučné adresy. Někteří z nich potom udělali velké kariéry.
Dnes je situace jiná. Slavia má, na české poměry, ekonomicky velmi silného majitele. Hráče ze základu sice také občas prodá, naposledy v létě Malicka Diuofa do WHU, ale už nemusí „za každou cenu“. Průměrné nabídky si muže dovolit odmítat. Někteří hráči dnes raději v klubu zůstanou (Provod, Dorley, Ogbu), než by odešli do stěží průměrného západoevropského klubu, v kterém by si ani evropské poháry nezahráli.
Slavia je dnes ekonomicky silnější, což je pochopitelně dobře. Ale fotbal, který v současnosti hraje, není příliš atraktivní. Skauti evropských klubů si v utkání Slavie v Lize mistrů proti Bilbau nejspíš ještě všimnou výborného výkonu brankáře Staňka či třeba velmi slušného defenzivního výkonu (s horší rozehrávkou) mladé stopera Chaloupka, ale z ofenzívy? Nic! A není to tak jen v tomto utkání.
To před třiceti lety se mohli jejich předchůdci „kochat“ kreativními ofenzivními kousky Karla Poborského či Vladimíra Šmicera, kteří se také posléze prosadili na nejvyšší evropské klubové úrovni. Zahráli si za Manchester United či FC Liverpool. Byli také roky tahouny národního mužstva, které patřilo mezi evropskou špičku a hrálo atraktivní ofenzivní fotbal.
Dnes je česká fotbalová reprezentace v „klinické smrti“. Výsledky jsou bídné. Má problémy porazit i outsidery. Týmu chybí „pevná ruka“. Někteří hráči, hrající v zahraničí, zřejmě už trochu ztratili soudnost a kontakt s realitou. Svým chováním si proti sobě dokázali postavit i poslední zbytky fanoušků, kteří týmu ještě aktivně fandili. Národní mužstvo čeká baráž o postup na světový šampionát. Momentálně nemá trenéra ani kapitána. Jeho hra dlouhodobě postrádá kvalitní kreativní složku. Stejně jako současný fotbal pražské Slavie.
Přesto někteří experti, novináři a fanoušci vyvolávají k národnímu týmu slávistického trenéra Trpišovského. Kouč, který fotbal Slavie zjednodušil tak, že už je mnohdy nekoukatelný, by měl být podle nich spasitelem národního týmu. Zvláštní idea.
Současný kádr Slavie disponuje velmi početným zastoupením cizinců. Slávistická akademie sice poslední roky „chrlí“ značné množství mladých odchovanců, ti však často posléze končí v jiných klubech, trenér Trpišovský dává raději přednost „přespolním“. Zejména cizincům.
V mistrovském kádru Slavie ze sezony 1995/96 byli naopak slávističtí odchovanci hojně zastoupeni. Řada z těchto hráčů byla ve Slavii už od žáčků. Další přišli v dorostu. Kromě odchovanců tehdejší kádr tvořili další talentovaní Češi, kteří přišli do Edenu z jiných českých klubů. Stačí jmenovat Vágnera, Vávru, Suchopárka a zejména pak Poborského. S nimi v týmu působili pouze dva cizinci, Slovák Kryštofík a Švéd Lidman.
Dnes je situace diametrálně odlišná. Slavia má mnohem větší ekonomické možnosti. Může si dovolit kupovat fotbalisty za částky, o kterých se jejich předchůdcům ani nesnilo. Chápu, že cizinci jsou v týmu potřební. Mohou být tím pravým „kořením“. Měli by však být vždy lepší než dostupní Češi. Tak jako byli například Deli, Ngadeu, Bah či Diouf, kteři se stali osobnostmi slávistické sestavy.
Nákupy některých zahraničních fotbalistů z poslední doby (například Hashioka či Prekop) však v tomto směru vzbuzují velké otazníky.
Další zdroj: web SK Slavia Praha
