Článek
Komentářů fotbalových expertů je v médiích dost. Expertem se být rozhodně necítím. Jsem obyčejný příznivec, který má fotbal hodně rád, často se o něm baví s přáteli. Nejsem na něm nijak zainteresován a sleduji fotbalové dění s výrazným odstupem. Snad i trochu s nadhledem. Pokud vás moje názory zajímají, pojďme na to!
Nečekaný odchod Radka Příhody z čela Komise rozhodčích
Náhlé odstoupení šéfa Komise rozhodčích Radka Příhody, několik týdnů před startem nového ročníku ligy je zarážející. Příhoda měl ještě nedávno plno plánů, jak chce ligový rozhodcovský stav očistit, stabilizovat. Mluvil o letech svého působení. O tom, jak se chce podílet na růstu mladých rozhodčích. Najednou ze dne na den končí!
Radek Příhoda převzal rozhodcovský sbor s nástupem nového svazového vedení. v katastrofálním stavu po éře Berbra a spol. Příhodu „vyhoupla“ do funkce skutečnost, že se s minulým vedením ve zlém rozešel. Také zřejmě pomohly jeho časté účasti ve sledovaném pořadu Tiki-Taka na O2 TV. Díky tomu se stal pro fotbalovou veřejnost více známým. Příhoda učinil po nástupu celou řadu nutných změn. Musel. Vyměnil mnoho rozhodčích. Odešli zkušení rozhodčí. Někteří z nich dobře odřídit utkání uměli, když chtěli, ale pověst měli špatnou. Jiní dobří nebyli, do ligy se dostali nejspíš všelijak, a pověst měli špatnou také.
Mladým rozhodčím chybějí zkušenosti a autorita
Několik „veteránů“ z bývalé éry přece jen zůstalo. Nešlo naráz vyměnit všechny rozhodčí. I ti zbylí postupně končí. Z hlavních rozhodčích v lize hodně dlouho působí už snad jen Zelinka, méně pak ještě Orel a Berka. Do ligy ve velkém přišli mladší a mladí, kterým ale chybějí zkušenosti. Rozhodcovské a logicky i životní. Za běžné situace by se do ligy tak rychle nedostali. Někteří z nich možná nikdy. To se odráží na jejich autoritě. Anglickou Premier League často řídí prošedivělí páni, většinou čtyřicátníci, někdy dokonce i padesátníci. Chyby samozřejmě dělají také, ale těší se všeobecnému respektu! Českou ligu naproti tomu řídí vesměs mladíci, z nichž někteří působí trochu vyjukaně, jakoby se trenérů, a někdy i dokonce hráčů, báli. Současným ligovým rozhodčím tak často chybí autorita a odstup. Trenéři a členové realizačních týmů zneužívají této situace. Dovolí si k rozhodčím při utkáních mnohé. Jsou starší než rozhodčí, někdy i výrazně. Gestikulují, křičí, chovají se teatrálně, ironicky, někdy i vulgárně. Vytvářejí na rozhodčí tlak. Zpochybňují každé jejich rozhodnutí. Velký údiv pak vzbuzuje, že si na rozhodčí běžné „vyskakují“ mladí hráči, kteří jsou v lize „týden i s cestou“. To dříve nebývalo, i když se dělo samozřejmě také leccos. Fotbal samozřejmě nejsou taneční.
Jednotný metr je nutný
Výkony řady rozhodčích byly v sezoně kolísavé. Šéf komise Příhoda musel v médiích často obhajovat a vysvětlovat jejich verdikty. Mnohdy se přitom uchyloval k vysvětlování, že záleží na tom, jaký rozhodčí nastaví v utkání metr. Co je v jednom utkání žlutá karta, v jiném může prý být, dle pana Příhody, klidně karta červená. Co je v jednom utkání pokutový kop za faul, v jiném být nemusí. To je ale podle mého názoru naprosto špatně. Metr, tedy výklad pravidel v praxi, má být jeden pro celou ligu a všechny zápasy! Od jeho nastavení a dohledu, aby ho rozhodčí co nejvíce dodržovali, je tam právě komise. Není přece možné, aby si každý rozhodčí stanovil v každém zápase vlastní metr, jak se mu zrovna chce. Hráči pak nevědí, co se ještě smí a co nikoliv, co jak bude posouzeno. Běžný fanoušek v tom má „guláš“. To považuji za zásadní problém.
Druhý problém nastal po návštěvě doktora Křetínského, majitele AC Sparta Praha, v šatně rozhodčích v poločase utkání. Poté, co rozhodčí posoudil několik situací v neprospěch Sparty. Jak už jsem psal v jiném článku, od té doby se leccos změnilo. Rozhodčí si zřejmě uvědomili, kdo je doktor Křetínský a co znamená Sparta. Ve zbytku jarní části ligy byly všechny sporné situace posouzeny ve prospěch Sparty.
Příslib Černý
Určitě nebylo ze strany rozhodčích všechno špatné. Byly zápasy, v kterých byl klid. Naštěstí se povedly tři velmi sledované derby zápasy mladému rozhodčímu Černému. Jeho výkony jsou příslibem do budoucna, i když někteří jistě namítnou, že i jemu se jiné utkání nepovedlo. První nominaci na derby dostal mladý Černý asi proto, aby se brzy „nevyplýtval“ případným horším výkonem jiný, zkušenější rozhodčí, který by pak v pokročilejší fázi nemohl být na další derby „S“ znovu nasazen. Černý totiž v minulé sezoně nebyl ani na listině mezinárodních rozhodčích FIFA. Přitom je obvyklé, že derby „S“ řídí vždy někdo z této listiny, kde by měli být ti nejlepší. Černému se ale utkání nečekaně povedlo. Shodli se na tom snad všichni zainteresovaní. Pomohli mu i hráči, kteří chtěli hrát fotbal. Celková atmosféra utkání byla lepší. Nebyla to taková vyhrocená bitva, jako dříve. Černý proto dostal i druhou nominaci, a když to opět vyšlo, šel i na třetí derby. Jistě velká kuriozita. V českých poměrech dosud nevídaná záležitost. Jen se vkrádá otázka: Na co pak máme rozhodčí na listině FIFA? Černý díky těmto zápasům určitě nabral zkušenosti (snad je pozitivně zhodnotí), ale nikdo další z kolegů už ne.
Kdo má být předsedou komise?
Radek Příhoda odstoupil. Hovoří o tom, že si chce odpočinout, že tlak na něj byl velký. Po teprve dvou letech nečekané rozhodnutí v nevhodnou dobu. Krátce před startem nové sezony. Kdo konkrétně na něj tlak vyvíjel, se asi nedozvíme. Příhoda byl ligovým rozhodčím za éry Romana Berbra. Svého času patřil k elitě. V lize předčasně skončil. S tehdejším vedením se rozešel. Přesné důvody neznám, ale asi se už toho všeho nechtěl dál účastnit. Příhoda všechny znal, všichni znají jeho. Je tedy možné, že se mu jisté záležitosti z jeho ligové rozhodcovské éry mohly nyní začít vracet. Někdo třeba využil toho, co z minulosti ví. To může být také jistá forma tlaku, o kterém pan Příhoda nyní tajemně mluví. S tím „obyčejným“ tlakem na svoji osobu přece musel počítat, když funkci bral.
Častou praxí v jiných zemích, i v orgánech FIFA a UEFA, je, že se šéfem rozhodčích stává bývalý rozhodčí. Bývalo to tak většinou také u nás. Když je šéfem Komise rozhodčích bývalý ligový rozhodčí, přináší to svá pozitiva a negativa. Takový člověk ligová utkání řídil, má praktické zkušenosti, měl by se tedy umět vžít do role arbitra. Poznat lépe, co jak skutečně je. Měl by být schopen vybrat správné rozhodčí pro ligu. Měl by s nimi umět pracovat. Vědět, kterého rozhodčího na které utkání nasadit. Na druhou stranu také on má nějakou minulost. Znají ho všichni kolem fotbalu. Leccos si z jeho rozhodcovské éry pochopitelně pamatují.
Když byl šéfem rozhodčích Jozef Chovanec
Variantou může být, že se předsedou stane člověk „z venku“. Sám rozhodčím nikdy nebyl, nemůže se tedy naplno vcítit do této role. Je to však člověk, který požívá ve fotbalovém prostředí jisté vážnosti. Má za sebou velkou hráčskou, trenérskou či funkcionářskou kariéru. Má respekt a autoritu. Je zárukou určitých morálních hodnot. Takovým člověkem mohl být v nedávné době Jozef Chovanec. Nestal se jím však. Jeho účast dopadla tím nejhorším možným způsobem. Svým působením se v komisi rozhodčích totálně zdiskreditovat. Stal se loutkou v hrách místopředsedy asociace Berbra, kamarádil se s nechvalně proslulým funkcionářem Rogozem. Jozef Chovanec se oficiálně ničeho nekalého nedopustil a není trestně stíhaný, jako Berbr či Rogoz. I tak je to smutný konec fotbalové legendy.
Chovancova hráčská kariéra byla skvělá. Trenérská postupně uvadala. Zajímavé nabídky jako trenér asi neměl. Tak se stal překvapivě šéfem rozhodčích, i když o této činnosti nejspíš nic moc nevěděl. Chápal bych to, kdyby byl motivován snahou přispět k zlepšení situace. On ji ale ještě zhoršil. Komisi fakticky nevedl. Na to měl lidi. „Jen“ ji svým slavným jménem zaštítil a dal tak prostor pro ještě větší korupci ve fotbale. Chvíli trvalo, než jsme my naivní, kteří doufali, že tam jde něco dobrého pro český fotbal vykonat, pochopili, že realita je jiná. Dodnes nerozumím tomu, že mu plat předsedy komise stál za to, aby kryl svým jménem takové nekalosti.
Co bude dál?
Dle čerstvé informace se novým předsedou komise stal Libor Kovařík. Dosavadní spolupracovník Příhody. Také bývalý mezinárodní rozhodčí, který působil v Berbrově éře. S tou se sice ve zlém rozešel, ale také on může mít „kostlivce ve skříni“.
Rozhodčí určitě dál budou dělat chyby. Stejně jako všude ve světě. Dle ideálního scénáře by se situace měla lepšit. Mladí rozhodčí nasbírali zkušenosti a měli by být lepší. Nikdy nebudou všichni rozhodčí stejní. Když tu před časem řídili klíčová ligová utkání Poláci z listiny FIFA, jasně jsme viděli rozdíly. První z nich, Marciniak, byl vynikající. Také později řídil finále Mistrovství světa a Ligy Mistrů. Bylo znát, že je špička, měl respekt, nečekal na VAR, řídil utkání. Věděl, co ještě pustit a co už trestat. Důrazně dal hráčů i trenérům najevo, kde jsou mantinely. Druhý polský rozhodčí už by horší a třetí utkání Slavia-Plzeň zkazil.
I to se může stát. Chyby děláme všichni. Proč by je nemohli dělat rozhodčí? Podstatné je, aby to byly opravdu jen chyby neúmyslné. To je na tom celém to nejdůležitější! Aby za chybami nebyla korupce! Aby rozhodčí u VARu opravovali hrubé chyby, ale opravdu jen ty hrubé. Aby VAR nevstupoval do utkání a neřešil situace, které nemají jednoznačný výklad. Rozhodovat má rozhodčí na hřišti. Nemá po každé situaci před brankou čekat, co mu pošeptá VAR. To se v české lize bohužel stále děje. Proběhne akce. Míč je v autu. Klid, nikdo ani neprotestuje. Přesto VAR cosi zkoumá a rozhodčí čeká. Nehraje se. Takhle se utkání řídit nemá! Ve vyspělých soutěžích se to neděje.
