Článek
Minulá sezona má repete. Slavia opět vypadla v lednu z evropských pohárů. Vloni z Evropské ligy. Letos z Ligy mistrů. Vloni se to tolik nečekalo, Slavia měla původně docela velké ambice v Evropské lize uspět, ale vyřazení se přešlo bez větší kritiky.
Vždyť prvořadý byl návrat ligového titulu do Edenu. A to se podařilo. V rámci toho „obětovat“ Evropu, to se přece dá pochopit. V zájmu ligového úspěchu se neřešila ani další skutečnost. Tedy, že Slavia nečekaně vypadla už ve čtvrtfinále MOL Cupu a double nebude.
Podobné je to i letos. Vypadnutí z Ligy mistrů nikoho nepřekvapilo. To je prostě „jiný svět“. Zarazilo však pojetí hry Slavie, která v soutěži skončila bez jediné výhry. To sice nebylo nic nového, Slavia v Lize mistrů nevyhrála ani v minulosti, tehdy ale zanechala mnohem lepší dojem.
Teď to bylo jiné. Doby, kdy Evropa obdivovala způsob hry a nasazení pražského týmu, „totální“ kolektivní fotbal, který mu kouč Jindřich Trpišovský ordinoval a jímž nahrazoval chybějící mimořádné individuality, jsou pryč. Současná hra Slavie se „smrskla“ do naprosté jednoduchosti, která v Evropě na konkurenci nestačí.
Změna v myšlení trenérského štábu trenéra Trpišovského přišla po třech sezonách bez titulu. Tehdy v Edenu potichu zaveleli k zásadní změně. Přišla především s angažováním vysokého hrotového útočníka Tomáše Chorého z Plzně. Toho doplňuje, anebo střídá, druhá menší „věž“. Tedy Mojmír Chytil.
To je zásadní změna filozofie. Do té doby Slavia kupovala především mladé hráče. Zejména cizince. V Tomáši Chorém naproti tomu získala z Plzně za (na tu dobu) velké peníze fotbalistu s problémovou pověstí, který sice ještě rozhodně nebyl starý, ale také už žádný mladý „bažant“.
Bylo tedy zřejmé, že za velké peníze ho do zahraničí už nejspíš nikdy neprodá. A tímto způsobem nezhodnotí. Může se však vyplatit jinak. Tím, že sešívaným pomůže k titulu a do Ligy mistrů. Tahle sázka vyšla stoprocentně.
Kdo pamatuje první roky trenéra Trpišovského ve Slavii, ten ví, že jeho představy o hře týmu bývaly jiné. Proto se také neslučovaly například s působením Milana Škody na hrotu slávistického útoku. Ten byl podobným typem jako Tomáš Chorý. Tedy trochu „neohrabaný“, vysoký hráč, který se však umí prosadit v pokutovém území. Měl už také své roky. Trpišovský ho používal často jako střídajícího útočníka, když vyčerpal možnosti překonat obranu soupeře konstruktivnějším způsobem.
Jinak sázel více na jiné typy útočníků. V oblibě měl zejména ty menší, běhavé. Často hráče, kteří sice nejsou tak góloví, ale presují, „otravují“ obrany soupeřů, které nenechají vydechnout. Sami tolik gólů nestřílejí. Otevírají však šance pro jiné.
Zatímco vysocí hroťáci jako Milan Škoda, Petar Musa či Júsuf Hilál, kteří si potřebovali „vyčekat“ šanci ve vápně a pak udeřit, pro Trpišovského v těch časech nebyli „šálkem kávy“, v jeho očích byli tehdy těmi pravými třeba Stanislav Tecl, Jan Kuchta a chvíli též Jan Sýkora.
Ostatně i v záloze měl, vedle „běžců“ typu Tomáše Součka či Alexe Krále, rád kreativce. Stačí připomenout, jak moc trpěl na rumunského reprezentanta Nico Stanciu či Petra Ševčíka, kterého i přes opakovaná a velmi častá zranění vždy znovu a znovu vracel do základní sestavy. Také to nebyli žádní „habáni“. Ostatně Trpišovského sestavě bývalo v minulosti občas vyčítáno, že hodně sází na vzrůstem malé hráče a má proti soupeřům v záloze a útoku výškový hendikep.
Dnes Jindřich Trpišovský přemýšlí jinak. Sází na vysokého Tomáše Chorého na hrotu útoku, kterého mají ostatní zásobovat co největším počtem centrů do pokutového území. V Chance lize to zatím funguje. Slavia většinou dříve či později soupeře udolá.
Chybí jí však plán B. Co dál, když je Tomáš Chorý důsledně střežen a obránci mu nedají možnost skórovat? To se děje zejména v evropských pohárech, kdy kvalitnější stopeři dokáží s Chorým centry uskákat a míče před ním bezpečně odvracet. Slavia náhle nemá jinou herní variantu, jak překonat obranu soupeře. Kombinační hrou to už neumí.
Další problém nastává, když Tomáš Chorý není v sestavě. To jsme viděli v úterním MOL Cupu v Jablonci, kde začal na střídačce. Slavia náhle nemá svého vysokého „bijce“ na hrotu. Mojmír Chytil ho zastoupí jen do určité míry. Erik Prekop to nedokáže vůbec. Jeho angažmá se ukazuje jako velký omyl. Slovenský útočník je ostatně typologicky spíše horší verzí Jana Kuchty. Slavistická zjednodušená hra bez Tomáše Chorého proti lepší ligové obraně rázem nefunguje a jinou variantu už Slavia neovládá.
Slavia si zvykla hrát především dlouhé, jednoduché nákopy. Její současný fotbal je velmi silový a oku málo lahodící. Někdo říká, že její hra až primitivně jednoduchá a připomíná anglický styl fotbalu před čtyřiceti lety.
Trenér Trpišovský výrazně ustoupil od toho, co kdysi budoval a čemu říkával při svém příchodu do Edenu „totální fotbal“. Tedy fotbal, který má být běhavý, ale také zároveň kombinační. S výstavbou hry po zemi od brankáře, který hraje „vysoko“ v poli a umí míč nadstandardně ovládat nohama.
Když přicházel bývalý plzeňský brankář Jindřich Staněk v lednu 2024 do Slavie, mnozí se této volbě divili. To přece není gólman, který nohama skvěle umí. Ukázalo se, že jeho hra nohama zase není tak špatná. Také se však ukázalo, že v nové verzi hry Slavie nějaká mimořádná hra nohama ani není potřeba. Často totiž stačí, když to Staněk jen tak „práskne“ dlouhé na Chorého.
To je velký rozdíl například od Sparty či Plzně. Hra Slavie v posledních sezonách hodně ztratila ze své kreativní složky. Vždyť, kolik vstřelili sešívaní gólů ze situací po nějaké opravdové kombinaci z hranice pokutového území?
Statistiky si nevedu, ale když pátrám v paměti, docházím k přesvědčení, že takových branek je v jejich podání v celé sezoně naprosté minimum. Většina slávistických akcí totiž končí šablonovitě „házenkářským“ obehráváním pokutového území a následným centrem ze strany do něj.
Současný kádr Slavie je této filozofii přizpůsoben. Slavia už v sestavě v záložní řadě ani nemá opravdové kreativce a střelce, jako kdysi Josefa Hušbauera, Nico Stanciua či Petra Ševčíka. Gól uměli dát i Lukáš Masopust či Miroslav Stoch. Ti všichni šance dokázali připravit, ale též gól ze střední či větší vzdálenosti vsítit.
V současné záloze Slavie takoví hráči nejsou. Jediným výrazněji technicky vybaveným tvořivým fotbalistou je Muhammed Cham, který si však s Trpišovského současnou filozofií příliš nerozumí. Ke kombinační hře se nedostane, neboť většina míčů letí z obrany rovnou na útočníky a záložníci stojí „pod mostem“. Rakouský fotbalista je ve Slavii z Turecka pouze na hostování a bylo by překvapením, kdyby v létě v jejím kádru zůstal.
Podobně je na tom další ofenzivní fotbalista Slavie, útočník Vasil Kušej, kterému je vyčítáno, že slevil ze své výkonnosti a příliš se neprosazuje. Něco pravdy na tom bude. Ostatně Kušej měl takové výkyvy i v předchozích působištích. Na druhou stranu, když z obrany do útoku létají především vysoké míče, ke své hře se svojí malou postavou dostane jen obtížně.
Leckdo možná namítne, že Slavii to přece i tak funguje. Před nedělním derby se Spartou vede ligu s náskokem sedmi bodů a týmy jako Sparta či Plzeň, které se snaží „být na míči“ a hrát mnohem více kombinační fotbal, se jí dívají na záda. To je bezesporu pravda. Sparta a Viktoria mají zase jiné problémy, které je v jejich snažení limitují a přinášejí jim v Chance lize bodové ztráty.
Slavia opravdu nejspíš míří za druhým titulem v řadě. To s sebou nese i další účast v Lize mistrů a obrovské finance do její kasy. Slavie je tedy i komerčně velmi úspěšná, i když žádného hráče za velké peníze nejspíš neprodá. S tímto způsobem hry totiž na mezinárodní scéně nezaujme.
V sestavě má několik hráčů, kteří už v cizině byli a neuspěli. A také další, kteří už mají v tomto směru „po sezoně“. O její současné fotbalisty se tedy momentálně ani lepší evropské kluby neperou. A to je rozdíl oproti minulosti, kdy se sešívaní snažili o evropské pojetí fotbalu a výhodně prodali celou řadu fotbalistů.
Běžné nabídky si, s finančním polštářem z Ligy mistrů, Slavia může dovolit odmítat. Ostatně ty nejsou nejspíš ani příliš zajímavé pro samotné hráče Slavie. V klubu se při navýšených financích mají dobře a nemusí odcházet jinam za „každou cenu“. Je lepší hrát o titul ve Slavii, a s ní se podívat do Evropské ligy či dokonce Ligy mistrů, než působit například v belgické, nizozemské či turecké lize v klubu ze spodku tabulky, kde o evropské poháry nezavadíte.
Proto už v takové míře nefunguje, co bylo ještě donedávna běžné. Tedy, že Slavia „ohrála“ a ukázala své mladé fotbalisty v Evropě, a ti pak mířili „za balík“ dál. Slavia pro ně byla přestupní stanicí. Ostatně tehdy musela prodávat, aby se profinancovala. Velký penězovod od čínských majitelů z prvních let dávno vyschl.
Pod novým majitelem je to jinak. Prioritou Slavie, vlastněné českým miliardářem Pavlem Tykačem, už není prodej hráčů, který musí zajistit finance na další působení klubu, ale především vítězství v domácí lize. Myslí se na přítomnost a úspěch v domácí ligové soutěži. Pro titul dělá současná Slavia maximum. Přizpůsobila tomu svoji filozofii. Kádr staví především na Chance ligu.
Mladé cizince už nemusí rychle zhodnotit a prodat. A tak fotbalisté jako Igoh Ogbu či Oscar Dorley v Edenu „přesluhují“. Nikam do zahraničí se evidentně nehrnou. Velké kluby se o ně také už neperou. A ve Slavii se mají finančně lépe, než by se měli v (pod)průměrném týmu v jiné evropské soutěži. Má to jeden háček. Jejich výkonnost stagnuje. Či spíše klesá. Navíc mívají časté zdravotní problémy.
Do Slavie se vrátili čeští hráči, kteří neuspěli v zahraničí, David Zima a David Jurásek. Do Česka se vrátil též Michal Sadílek. Tyto návraty obecně bývají problematické. Budou mít navrátilci dostatečnou motivaci a výkonnost? Známe řadu případů, kdy to v minulosti dopadlo neslavně. Zejména v případě návratů některých fotbalistů do Sparty. Návraty výše jmenovaných nejsou jednoznačným propadákem. Všichni tři jsou na českou ligu nadstandardními hráči, ale v Evropě? Fakt, že se tam neprosadili a raději volili „český klídek“, má své důvody.
V kádru jsou též další čeští a slovenští hráči, kteří do zahraničí ani neodešli a už to tu nějak nejspíš dohrají. Do této kategorie patří čeští reprezentanti, třicátníci Tomáš Holeš, Tomáš Chorý, Lukáš Provod a slovenský Ivan Schranz.
Zdravé české jádro je bezpochyby potřeba. Když v minulosti odešli Souček, Coufal a spol., pražské Slavii citelně chyběli. V základní sestavě měla někdy i osm či devět cizinců. Některá utkání také proto nezvládala. Když to „haprovalo“, chyběli čeští lídři, kteří by zaveleli ke zteči.
Zároveň je tu nyní riziko, že slávistický realizační tým a příliš stabilní užší kádr už trochu zpohodlněl. Jede v rutině. I personální. O jistou obměnu si to už pomalu ale jistě říká. Bude jí Slavia s Jindřichem Trpišovským v létě schopná?
Česko-slovenské jádro týmu pomalu stárne. V létě bude nejspíš definitivně končit aktivní kariéru 35 letý kapitán Jan Bořil. Obránce Tomáš Holeš bude mít koncem března 33 let. Univerzála Ivana Schranze to samé čeká v září. Útočník Tomáš Chorý má 31 let. Další ofenzivní hráč Lukáš Provod oslaví v říjnu třicetiny. Brankář Jindřich Staněk se stane třicátníkem už v dubnu.
Při současných možnostech regenerace a při správném přístupu hráčů to samozřejmě není nic špatného. Ve špičkových evropských klubech působí i mnohem starší hráči.
Problémem uvedených borců je spíše skutečnost, že jejich zdraví není zrovna železné. Až na Tomáše Chorého všichni ostatní mívají časté zdravotní problémy. I proto tito hráči zůstali ve Slavii a neodešli do zahraničí.
Slavia navíc praktikuje velmi silový fotbal. I proti papírově slabším soupeřům. Málokdy si v utkání uleví, odpočine. Většinou soupeře nepřehraje pohodlně, ale zdolává ho urputnou nátlakovou hrou. A to je pro její hráče fyzicky velmi náročné.
Účel světí prostředky. Slavii to zatím vychází. Mnozí to kritizují. Fotbal v jejím podání často není příliš atraktivní a „koukatelný“. Ale vede, až na výjimky, k potřebným výsledkům. Tedy výhrám a bodovému zisku. Alespoň na domácí scéně. Zatím. A na to se ve Slavii v poslední době zaměřili. Domácí titul a postup do Ligy mistrů. Jednoznačné priority, kterým je vše podřízeno. Jestli uspěje v evropských pohárech, je už něco navíc.
Pokud Slavia získá znovu český ligový titul, její fanoušci budou nejspíš většinově spokojení. Jistě by uvítali atraktivnější hru svého milovaného týmu, ale nakonec, když bude zase titul v Edenu, uznají, že je lepší hrát stereotypní fotbal a vítězit, než hrát pěkný kombinační fotbal a být druhý či třetí.
Klub si díky ligovým úspěchům a pravidelné účasti v Evropě udržuje přízeň obchodních partnerů a získává velké finance za opakované starty v evropských pohárech. Prodávat hráče do ciziny „za balík“ za každou cenu už nyní nepotřebuje.
Jak dlouho to Slavii takto bude vycházet?
To záleží především na ostatních klubech Chance ligy. Jak často dokáží najít recept na velmi jednoduchou hru Slavie s nákopy na Chorého a Chytila? Kdy přinutí Slavii ke změně myšlení?
Už v neděli uvidíme další dějství tohoto seriálu. Slavia přivítá na svém stadionu v derby Spartu. Střet „dvou světů“. Dvou filozofií trenérů Trpišovského a Priskeho, které si bývaly kdysi docela podobné a časem se od sebe výrazně vzdálily. Dnes je to jednoduchá a silová hra v podání domácích a snaha o tu kombinační od hostů.
Slavia je těžce závislá na svém hrotovém útočníku Tomáši Chorém. Sparta obdobně na levém křídelníkovi a kapitánovi Lukáši Haraslínovi.
Zatímco první jmenovaný především toužebně čeká na centry v pokutovém území, druhý je schopen si šance vytvořit svými individuálními průniky. Když má den…
Jak si obě obrany poradí s klíčovými útočníky soupeře? To je jedna z hlavních otázek před derby. A pokud obrany eliminují Haraslína a Chorého, dokáže je v jejich týmech někdo jiný střelecky zastoupit?
Slávistický kouč Trpišovský nejspíš v derby opět zvolí oblíbenou taktiku „když to nejde silou, půjde to ještě větší silou“. Tomu přizpůsobí sestavu. Jestliže v evropských pohárech občas přece jen dá při svém rozhodování přednost mladším a běhavějším cizincům, v derby se Spartou tradičně sází na své věrné. Soubojově zaměřené hráče.
Oblíbence Lukáše Provoda asi ze zdravotních důvodů nebude moci využít. To veterán Jan Bořil proseděl úterní duel MOL Cupu v Jablonci pouze na střídačce. Jako neformální asistent trenéra, který se s ním často radil.
Na těžkém terénu ve svém věku a po zranění, které má za sebou, logicky start neriskoval. Odpočinul si. Nebylo by však překvapením, kdyby v neděli 35 letý slávistický kapitán opět „tvrdil muziku“ na levém kraji obrany. Byť někdy už rychlostně nestíhá. Trpišovský mu však bezmezně důvěřuje. Lze tedy předpokládat, že bude mít touhu sestavě dodat „válečnictví“. A v tom případě, že se už tradičně obrací na osvědčeného Jana Bořila.
Moc rád bych se pletl, ale v neděli večer můžeme opět čekat více boj, než fotbal. Hlavní rozhodčí Volek to nejspíš nebude mít jednoduché. I na něm bude záležet, jakou nastaví laťku a jak ji udrží. To podstatné je však na hráčích obou mužstev. Pokud nebudou chtít hrát fotbal, rozhodčímu nepomohou, sám nic nezmůže. A nářky po utkání, i od trenéra sešívaných, že se hrálo málo minut čistého času? Ty už jsou také tradičním koloritem.
Další zdroj: statistiky Livesport
