Článek
Letos jsem se opět vydal na jednu ze svých dovolených do Chorvatska. Jedeme později i jinam, ale návštěvu Jadranu nevynecháme. Trasu volím z Prahy na Brno – Mikulov – Vídeň – Graz – Záhřeb – směr Split. Vyzkoušeli jsme v průběhu let i jiné trasy. Zejména při cestách na Istrii či Krk. Nejvíc ale nakonec stejně vždy záleží na termínu, dni v týdnu a momentální situaci. Jinak vypadá D1 v pátek večer a jinak v sobotu večer. V prvním případě to může být „parkoviště“, v druhém úplná pohodička. Při plánování dovolené je dobré se vyhnout odjezdu v pátek odpoledne či večer a nástupu do ubytování v sobotu. Samozřejmě, máte-li tu možnost. Ale to jistě není nic nového pod sluncem.
D1 Praha - Brno byla v sobotu večer naprosto prázdná. Trochu zesílený provoz byl pouze při průjezdu Brnem, ale ani tam to neznamenalo žádné zdržení. V Rakousku provoz slabý, průjezd Vídní naprosto plynulý a pohodový. Stačí dát tempomat na 80km a člověk se nemusí dvacet kilometrů o nic starat. Samozřejmě, je to trošku nuda. Na odpočívadle Asfinag před Grazem, které u rakouských dálnic dobře fungují (kéž by taková existovala i u těch českých) jsme dali čtyřhodinovou „bezpečnostní“ přestávku a nad ránem jsme pokračovali v cestě. V neděli kolem Grazu na dálnici prázdno, ale v jiné dny a hodiny to může být problém, když Rakušané cestují do práce či z práce, anebo v sobotu. Mezi Vídní a Grazem a Grazem a slovinskou hranicí je několik poměrně dost dlouhých zúžených úseku, kde se část vozovky opravuje. Při silném provozu se tu dá určitě nabrat zpoždění.
Trefili jsme správný čas a hladce projeli. Rakouskou dálniční známku jsem zakoupil předem na internetu. Je už, jako v Česku, nějaký ten rok elektronická. Vylepování na sklo a následné nepříjemné sundávání tak odpadá. Rakušané mají jednodenní za 9,30 eur či desetidenní za 12,40 eur. Záleží, na jak dlouho jedete. Co je pro vás výhodnější.
Na rakousko-slovinské hranici, stejně jako předtím na česko-rakouské, byl „zavřený krám“. Žádné namátkové kontroly, které se občas dějí, se naštěstí nekonaly. Ostatně bývají spíše v opačném směru. Průjezd Slovinskem také naprosto hladký. Měsíční dálniční známka pro osobní vozidlo, kterou potřebuje takřka každý, protože do kratší, 7 denní se vejde málokdo, což je ostatně asi cílené opatření Slovinců, je v současnosti za 32 eur. Nákup také na internetu. V rozpočtu dovolené je to částka, kterou už nemá smysl řešit. Doby, kdy nebyla slovinská dálnice zdaleka úplná a dávalo smysl objíždět dálnici přes Lenart – Mureck – Ptuj, jsou už dávno pryč.
Snad bych raději upozornil ty, kteří nejezdí často, aby si dali pozor, kde dálniční známky na internetu kupují, aby se vyhnuli podvodům. Ty pravé a bez příplatků jsou k zakoupení na webu https://shop.asfinag.at (rakouská) a https://evinjeta.dars.si (slovinská).
Při vstupu do Chorvatska také bez kontrol a jakéhokoliv zdržení. Na mýtnici do Záhřebu též bez problémů. V neděli dopoledne naprosto bez jakéhokoliv čekání. Cena za dálniční úsek od hranice k Záhřebu 6,70 eur. Lze platit hotově nebo kartou. Na tradičně problematické mýtnici Lučko u Záhřebu, která funguje roky jako „trychtýř“, tentokrát v nedělním dopoledni klidno. Ve „frontě“ na lístek před námi pouze dvě auta. U strojku navíc brigádník, který lístek kvůli urychlení řidičům podává. V jinou dobu, tedy zejména v sobotu, kdy najíždějí turisté, kteří mají pobyty sobota-sobota, to může být úplně jiný „zážitek“. Zejména v plné sezoně. Delší dobu se mluví o tom, že by zastaralý systém mýtnic, který Chorvatsko stále, jako jedna z posledních zemí Evropy praktikuje, měl být zrušen a nahrazen elektronickým systémem. Zatím je vše při starém. Těm, co jezdí do Chorvatska častěji, se vyplatí zakoupení přednabité ENC krabičky, která umožnuje průjezd mýtnicí v branách k tomu určených bez čekání.
Cesta dálnicí směr Split bez problémů. Na rozdíl od Rakouska žádné zásadní zúžení a opravy. Od Záhřebu je provoz vyšší a odpočívadla plná. S přibývajícími kilometry, jak auta sjíždějí do jiných směrů, hustota provozu klesá. Od Zadaru níž už byl v době, kdy jsme jeli, velmi slabý. Aktuální ceny na dálnice ze Záhřebu směr Split naleznete na oficiálních stránkách: https://www.hac.hr/hr/cestarina/cjenik/a1. Já jsem vyjížděl exitem Pirovac a v kategorii „A“ osobní vozidla jsem platil 20,80 eur. Tolik k cestě, která byla naprosto pohodová. Avšak jindy to může být také zcela jiné. Velmi záleží na volbě termínu, a také štěstí, aby se na trase před vámi nic nepřihodilo.
V českém internetovém prostoru se objevují každoročně zprávy, co negativního se v Chorvatsku všechno děje. Začíná to obvykle tím, že „byl u březích Jadranu spatřen žralok“. To je tradičně už v dubnu či květnu. S „napětím“ čekám, kdy se tato „nová“ zpráva zase objeví. A nejsem zklamán. I letos jsme se dočkali. Žralok byl spatřen.
Pak začnou vycházet články na téma „nebezpečné medúzy a jiné mořské potvory“, pak nesmějí chybět už tradičně „neodbytní komáři“. Následují „zlí Chorvati, kteří chtějí cizince jen oškubat“. Nakonec jsou to vždy „šílené místní vyhlášky“, v kterých si dokonce některá města dovolují zakazovat lidem, aby chodili v plavkách po centru města a do restaurací. A také, aby nechávali osušky na pláži po celý den, a zabírali tím místo jiným turistům, když sami tam přijdou jen na tři čtyři hodiny za celý den.
A pak je tu samozřejmě hit posledních sezon: „Chorvatská drahota“. Ta už je skoro stejně „slavná“ jako ta „Fialova“.
Do Chorvatska jezdí značná část českých turistů neorganizovaně, tedy bez cestovních kanceláří a agentur. Když se aspoň malinká část těchto lidí podaří včas negativními zvěstmi „odklonit“ a zajdou si koupit organizovaný letecký zájezd do jiné destinace, je to samozřejmě pro zprostředkovatele profit. Takže si o těchto „hrůzách“, které se každoročně dějí v Chorvatsku, a tím, co za nimi stojí, lze myslet své.
Je to už každoroční jarní a letní kolorit. Někdy také různé teorie šíří lidé, kteří v Chorvatsku nikdy nebyli, anebo byli před dvaceti či více lety. Tehdy udělali špatnou zkušenost. K tomu snad jediné. Já jsem byl na Lipně před pětadvaceti lety s úrovní ubytování a stravování velmi nespokojen. Ale nelze to zevšeobecňovat a myslet si, že se za ty roky nic nezměnilo. Když jsem tam byl před časem, byla to „jiná káva“. Nádherné apartmány a návštěva výborné restaurace s velmi příjemnou obsluhou. Samozřejmě také už za „trochu“ jiné peníze. Předesílám, že jsme si nejdříve ubytování i restauraci „proklepli“. Nejen v Chorvatsku je to obdobné. Za kvalitu se totiž obvykle platí. Stejně tak je potřeba, než něco objednám, ověřit si potřebné recenze. V každé zemi je určité procento, slušně řečeno, neseriózních lidí. Pak můžete mít dovolenou snadno zkaženou.
Poslední katastrofickou zprávou o Chorvatsku je, že „tam hoří“. Dle jednoho bulvárního českého média se dozvíme: „Ohnivá pohroma pro Chorvatsko! Kdo chce Čechy vyhnat z ráje? Místní loví »šíleného žháře«“ Jiné české médium, nebulvární, ale prakticky ve stejné době referuje: „Situace na jihu Chorvatska poblíž druhého největšího města Splitu, kde v sobotu vypukl požár, je podle cestovních kanceláří v Česku pod kontrolou. Evakuovaní turisté se mohli vrátit do svých původních ubytování. Žádné hotely nebyly při požáru poškozeny.“
Nechci to rozhodně zlehčovat, faktem je, že v Chorvatsku hořelo. Naštěstí škody nejsou nijak vysoké. Požár se dostal na chvíli mimo kontrolu. Podle úřadů nikdo nepřišel o život, nikdo nebyl vážně zraněn, zdravotníci ošetřili několik lehce zraněných. Policie má podezření na žhářství. Požár je lokální záležitostí. S rozsahem a trváním požárů, které v nedávné minulosti postihly Řecko, nebo dokonce Česko v Českosaském Švýcarsku, se to tedy nedá vůbec srovnat. Přesto jsou v některých českých médiích titulky, jako by hořela „půlka Chorvatska“ a příbuzní vám volají zděšeně, jestli jste snad neuhořeli, ač jste od požáru 170 kilometrů.
Jak je to s Chorvatskou "drahotou"? Chorvatsko není levné jako v polovině devadesátých let. I když je otázka, jestli tehdy levné opravdu bylo. Spíš asi lidé tehdy nebyli tak nároční. Do Chorvatska jezdili opravdu více „paštikáři“. Tedy ti, co bydleli v kempu a stravovali se především z domova dovezených surovin. Do restaurace zašli „svátečně“ jednou za pobyt. „Normou“ byla jedna zmrzlina na osobu a den. Takhle se už dnes ale chová v Chorvatsku, dle mých zkušeností, zanedbatelné procento českých turistů.
Chorvatsko v průběhu let podražilo. To je bezesporu pravda. Ono také, proč by vlastně mělo být levné? Ceny prostě v Chorvatsku rostou, tak jako v Česku a dalších civilizovaných zemích Evropy. Chorvatsko je zemí Evropské Unie, což znamená, že jeho občané, firmy, podnikatelé musejí, včetně nesporných výhod, splňovat také různé standardy a nařízení (o smysluplnosti některých se dá určitě s úspěchem polemizovat). Například při výrobě, distribuci i poskytování služeb. Také už má jako měnu euro, což přináší jisté zarovnání cen směrem nahoru. Na rozdíl od dřívějška se tu dá platit kartou většinově v restauracích, kavárnách, barech, supermarketech či už i malých obchodech, a někdy dokonce i na tržnici. A to všechno něco stojí. Dříve jednoznačně nejoblíbenější prázdninový cíl Čechů si za poslední roky připsal nechtěný titul drahé destinace.
Je Chorvatsko opravdu tak drahé, jak se někdy říká? Záleží na tom, s čím ho porovnáváme. Nelze srovnávat ceny v chorvatském turistickém letovisku s cenami v českém okresním městě v nepříliš atraktivní lokalitě. Ceny v malém obchůdku v centru chorvatského města s cenami v „českém“ Lidlu. Lze srovnávat ceny v turistické atraktivní lokalitě Chorvatska s atraktivní turistickou lokalitou v Česku. A ty se tedy moc neliší. V Českém Krumlově, na Lipně, v centru města Karlovy Vary (a to raději nemluvím o době, kdy je tam festival), Špindlerova Mlýna či Prahy jsou v některých zařízeních ceny srovnatelné, ba i vyšší. Také srovnání cen v českých a chorvatských hyper- a super- marketech a diskontních řetězcích nevychází pro ty chorvatské nijak katastrofálně.
Dle mé zkušenosti šla úroveň služeb v Chorvatsku v průměru nahoru. Markantní je to zejména u ubytování v apartmánech. Standardem je dnes wif-fi free připojení, klimatizace, prostorná chladnička, plně vybavená kuchyně, často už s myčkou, mikrovlnkou, v obývací místnosti moderní chytrá televize, kterou si můžete třeba i propojit se svým iPadem, v koupelně pračka, na terase elektrická markýza, v oknech rolety či žaluzie a sítě proti komárům. Takový apartmán už pochopitelně stojí jiné peníze, než „holobyt“ před pětadvaceti lety. Je prostě třeba přijmout fakt, že východní Evropa zvedá úroveň služeb, ale také cenami dohání „Západ“. Fenomén „laciného“ Chorvatska je už prostě passé.
Je to podobný jev jako v Česku. Ceny zvedla také covidová situace, která leccos přerušila, změnila a zpět už se to zpět na původní hodnoty nevrátilo a nevrátí. Následovala válka na Ukrajině, růst cen energií a všeobecný „neklid“ v celém světě, který (bohužel) pokračuje a na růst cen všeho možného nejspíš bude mít v dalším období také negativní vliv. K tomu je dalším faktorem nedostatek pracovních sil ve výrobě, logistice, službách a dalších oborech, s kterým některé evropské země (mezi nimi též Česko i Chorvatsko) bojují. Stávající zaměstnance je třeba lépe zaplatit, což se zase odrazí ve zvýšení cen výrobků a služeb, protože zaměstnavatelé na to musí někde vydělat.
V neposlední řadě je to „předávání štafety“, které v evropských zemích probíhá. Podnikatelé a živnostníci, kteří nastoupili v osmdesátých a devadesátých letech, často už končí a předávají své firmy a živnosti rodinným následovníkům. Ti mají ale o životě a podnikání už trochu jiné představy. Nechtějí tolik dřít „od nevidím do nevidím“ za „málo“. Když něco dělají, chtějí „to“ mít dobře zaplaceno. Tam, kde tatíci váhali, synci jdou tvrdě za svým. Zvedají proto ceny svých služeb a výrobků. Vidíme to v různých sektorech v zemích celé Evropy. I v Česku. Chovají se tak mladí farmáři, vinaři, řemeslníci, restauratéři, hoteliéři a další profese. Také tato výměna generací má svůj vliv na rostoucí ceny. To je ale téma na samostatný článek.
Zdražily letos apartmány v Chorvatsku? Na to neexistuje jednoznačná odpověď. V Chorvatsku stále ještě nevládnou turistickému trhu velké hotelové řetězce, tak jako v jiných zemích. I když počet nových, moderních hotelů postupně roste a staré se rekonstruují (takže jsou také poté dražší). Majitelů apartmánových domů jsou v zemi tisíce. Každý jednotlivec si může stanovit vlastní cenovou politiku. Někdo zdraží více a riskuje, že bude mít neosazeno. Jiný méně, jen opravdu zvýšené náklady, nebo vůbec. Záleží také, jestli si pobyt domlouváte napřímo či přes rezervační portál, kterému chorvatský majitel musí platit provizi. A také má bezesporu vliv, jestli jedete ke stejnému ubytovateli už podruhé či potřetí, anebo zcela poprvé.
Uvedu osobní příklad: po výborné zkušenosti jsme zavítali letos opět na stejné místo. Majitele jsme kontaktovali s větším předstihem. Dal nám stejnou cenu jako vloni. Nezdražil ani o cent. Přitom by bezesporu mohl. Apartmán je na atraktivním místě, výborně vybavený. Majitel má stále plno. Nepotřebuje ani cestovatelský portál. Přes ten bere nové klienty jen, když mu někdo náhodou vypadne. Cena je více než příznivá.
Určitě doporučuji hledat ubytování včas, využívat reference a ověřovat si je (na netu existují možnosti, jak se lecčeho dopátrat). Pak člověk není negativně překvapen. Kdo hledá na poslední chvíli, anebo jede dokonce „na blind“, může být nepříjemně překvapen. Kvalitní ubytování s příjemnými a ochotnými majiteli obvykle volná nebývají. V těch, co zbývají, je často nějaké „ale“.
V Chorvatsku se letos znovu neděje nic mimořádného. Z toho, co vidím, to na odliv turistů z Chorvatska, o kterém občas čtu v českém internetovém prostoru, moc nevypadá. V naší destinaci jsou dobré restaurace večer plné. V celé destinaci, restauracích a kavárnách je plno Čechů, ale i Slováků, Poláků, Němců, Rakušanů a Maďarů. Nevidím oproti dřívějšku žádný zásadní rozdíl. Před apartmánovými domy jsou bavoráky, mercedesy, audiny, superby či octávky s českými espézetkami. Sem tam už také elektromobily. Nabít je po cestě asi není problém. Pokud nemáte smůlu či nejedete v mimořádné špičce. U čerpacích stanic už jsou elektrické rychlo-nabíjecí stanice. Vzhledem k tomu, že elektro-aut ještě není tolik, bývají volná místa. Otázkou je, jak to bude v budoucnu, ale to je opět téma na zcela jiný článek.
Každopádně, movití Češi by jistě nejezdili do Chorvatska, kdyby ubytování a služby byly všeobecně na špatné úrovni. Často jsou to lidé, kteří mají mnoho turistických zkušeností z jiných zemí z celého světa. Létají v jiném období i na zájezdy do exotických mimoevropských luxusních destinací. Přesto se řada z nich do Chorvatska každoročně ráda na čas vrací.
Na dovolenou do Chorvatska už nejezdí ve velkém „paštikáři“, jako tomu bývalo. S výměnou generací jsou to dnes více lidé, kteří už nechtějí denně vařit a jíst celý pobyt zavařené jídlo z domova a dovezené konzervy. Ve většině jsou to lidé dobře situovaní, kteří navštěvují restaurace denně, anebo příslušníci tzv. střední třídy, kteří stravování kombinují. Občas si připraví ryby či jiné maso třeba na zahradním grilu, který bývá většinou k dispozici od majitele apartmánového domu, nebo si něco uvaří, anebo si zajdou na večeři do restaurace.
Chorvatsko je už také zahuštěno obchodními řetězci. Některé mají stejné „matky“, jako ty, které fungují či fungovaly v Česku (Kaufland, Lidl, Interspar). Pak jsou tu také jiné, jako Konzum či Plodine. Supermarkety jsou už na okraji prakticky všech trochu větších pobřežních destinací. Strategie řetězců funguje podobně jako v Česku. Světu prostě vévodí slevové akce. Akční letáky chorvatských řetězců lze nalézt zde. Z každé kategorie najdete v akci v týdnu vždy nějakou položku, kterou lze výhodně nakoupit. Pro turisty, kteří se chtějí více stravovat sami, platí, že už není třeba vozit z domova nějaké velké zásoby, neboť v chorvatských supermarketech se dá nakoupit často za obdobné nebo jen o něco málo vyšší ceny jako v Česku.
Do auta si tak můžete raději přibalit sportovní či jiné vybavení, anebo čtyřnohého miláčka, pokud bez něj nemůžete být. Tak jako my. Mimochodem cestování se psem není nijak složité. Stačí mu to, co každý pejskař obvykle už pro svého psa má. Tedy průkaz s čipem a očkováním proti vzteklině. Všechno ostatní je dobrovolné. Ze zkušenosti bych doporučil dát před odjezdem tabletu proti zánětu srdečního červa, což je parazitální onemocnění, které v teplých krajích přenášejí komáři. S globálním oteplováním se objevilo už i na Slovensku.
Subjektivně mohu říct, že lidí, kteří berou svého psa do Chorvatska na dovolenou, přibývá. Na každém dálničním odpočívadle jsme vždy potkali několik lidí se psem. Stejně tak v letovisku ráno a večer lze potkat na procházkách či v restauracích pejskaře s jejich miláčky. Obsluha restaurací je s tím v pohodě. Většinou také hned přináší automaticky pro psa misku s vodou, i když mu raději nosíme vlastní.
Ale zpět k cenám. Obdobné ceny samozřejmě nemusí platit ve všech kategoriích. Zejména u piva, na které jsou Češi zvláště citliví. Navíc to chorvatské nám většinou ani moc nechutná. Není dost hořké. Je to takové „euro-pivo“. Neurazí a nenadchne. Ostatně o tom, že Chorvaté nejsou pivní národ, svědčí fakt, že místní lidé v restauraci často pijí lahvové pivo, i když ta má také čepované a cena je shodná. To by přece Čech nikdy neudělal.
Naproti tomu uzeniny se v obchodech dají koupit za velmi příznivé ceny. Od nejlevnějších kuřecích, krůtích a vepřových salámů a párků, jejichž ceny jsou i nižší než v Česku, až po sušené delikatesy, které jsou velmi podobné italským výrobkům. U těch si člověk za kvalitu pochopitelně připlatí. Ale i z těch bývá vždy něco v akcích se sníženou cenou.
Na trzích je někdy nabídka hezčí, ale také často dražší. Chcete-li nakupovat na trhu, je také potřeba se zorientovat a naučit se odlišovat skutečnou domácí produkci od té, kterou prodejci jen přeprodávají z velkoobchodu nebo supermarketu. Což je ostatně podobné jako v Česku. Na trzích lze koupit také různé likéry, medy, bylinky, olej, někdy i sýry. Ceny ale bývají většinou vyšší než v supermarketech. Stejně tak u ryb. Místní ale obvykle poradí, kam pro ně zajít, kde se dají koupit výhodněji. Anebo vám je přímo obstarají.
Jaká je cenová úroveň restaurací a jak zdražily? Je to stejné, jako bychom se na to ptali v Česku. Cenový rozptyl je velký. Jiné ceny má restaurace v první řadě na promenádě v samém centru města a jiné zařízení v zapadlé uličce o několik stovek metrů dál nebo dokonce na periférii. Je to jako jít v Česku na večeři nebo na oběd na Staroměstské náměstí, Pražský hrad nebo do centra Špindlerova mlýna či na promenádu v Karlových Varech. Za zážitky a krásný výhled se všude připlácí.
Každopádně se vyplatí vždy doptat místních lidí na aktuální stav. Ti vědí a poradí, v které restauraci dobře vaří za rozumné ceny. V neposlední řadě je vždy nutné zhlédnout před vstupem orientačně jídelníček a ceny, abyste si učinili obrázek, kam vstupujete. Chorvatské restaurace je mají u vchodu. V kavárnách zase bývá nabídka s cenami na každém stolku. Proto příliš nechápu články, jak někomu někde někdo naúčtoval přemrštěné ceny. Mně se to nikdy nestalo. A to chodím do chorvatských restaurací a kaváren o dovolené denně už roky. Neříkám, že přemrštěné ceny nejsou možné, ale každý má možnost se podívat co co stojí dopředu, než si objedná. Pak by mu nic takového nemělo hrozit.
Jako příklad, kolik nás stála letos jedna z večeří pro dvě osoby v restauraci velmi dobré úrovně ve městě Vodice poblíž centra: předkrm pro jednu osobu (porce dostatečná pro dva) – chobotnicový salát 17 eur, 2× plněná pljeskavica s přílohou (opékané brambory, zelenina) 2× 15 eur, 2× 2dcl bílé víno 2× 4 eura, stolní voda 0,75l 4,40 eur. Porce jídla velké. Kvalita velmi dobrá. Celková útrata 59,40 eur, tedy cca 1.485 Kč. Netvrdím, že je to málo, ale je to srovnatelné s tím, co bychom utratili v atraktivnějších lokalitách a restauracích podobné úrovně v Česku.
Z dalších cen jídel: různá mletá masa (čevapčiči, burgery) dělaná na grilu s přílohou 12-15 eur. Pizza 10-15 eur dle ingrediencí. Lignje na žiaru 18 eur. Ryba s přílohou 22-30 eur. Točené pivo 4,5 -5,5 eura (jedna místní restaurace tu čepuje také Plzeň za 4,5 eura). Zmrzlina v cukrárnách vyjde obvykle na 2,50 eura za kopeček, který je ale většinou dvojnásobný oproti „české normě“. Káva je dle mé dlouholeté zkušenosti v Chorvatsku výborná. Prakticky se nesetkáte s „průšvihem“, jako někdy v Česku, ohledně kvality donesené kávy. Espresso stojí od dvou do tří eur.
Uvědomuji si subjektivnost mého článku. Prostě jen vycházím z osobní zkušenosti. Netvrdím, že v Chorvatsku je vše idylické. Popisuji jen to, co jsem tu zažil. Snažím se vždy k místním chovat přátelsky, slušně a mám pocit, že se mi to vrací. Možná je to náhoda, ale v Chorvatsku mi nikdo nikdy nic neukradl, ani mě neokradli v restauraci či při jiné poskytované službě (např. půjčovně). Dokonce jsem ani nedostal pokutu od policie. I když letos jsem zaznamenal větší počet nově nainstalovaných radarů i ve městě. Tak snad mi to vydrží. Ubytovatelé vždy dodrželi, co jsme si předem mailem potvrdili. Žádnou smlouvu jsem nikdy neměl. Jen mailovou dohodu. Zálohu platím jen někdy, v malé výši. Vždy vše souhlasí. Když byl v apartmánu v minulosti nějaký problém, majitel to ihned vyřešil (např. přestala fungovat lednice-ještě ten den byla nová).
Rozhodně nikoho neverbuji, aby jezdil do Chorvatska. Turistů je tu více než dost. A to sezona teprve začne. Pouze jsem přinesl svůj pohled na věc, který zcela subjektivně brání „moje“ oblíbené Chorvatsko. Samozřejmě uznávám, že na světě je mnoho jiných krásných míst. Každý si tedy může vybrat to své, které mu pro dovolenou vyhovuje. I způsob, jakým chce dovolenou trávit. Někdo chce full service, all-inclusive. Nevytáhnout paty z hotelu a resortu. Což rozhodně nijak neodsuzuji. Někdo jiný raději zajde jeden den tam a druhý jinam. Celkově chce prožít dovolenou aktivněji. Někdo je šťastný v hotelovém pokoji, jiný v apartmánu, další v karavanu či ve stanu. Každému vyhovuje něco jiného. Každému se líbí jinde. A tak je to v pořádku. Tak hezkou dovolenou!
Autorský článek s využitím vlastních zkušeností z pobytu v Chorvatsku
